Lidová Demokracie, leden 1971 (XXVII/1-25)

1971-01-16 / No. 13

LIDOVÁ D6MOKRACI6 ROC. XXVII. - C. 13 CENA 1,— Kôs_____________ORGAN C S. STRANY LIDOVĚ — NOSITEL RADU PRACE________________Praha sobota 16. ledna 1971 Svědectví zimních dní Václav PACNER, poslanec FS. člen PÜV CSL NÁPOR ZIMY nám sice Jako Jednotlivcům může přinášet starosti i radosti, ale v národním hospo­dářství Jako celku i v Jeho odvětvích vyvolává Jen a Jen obtíže. Zimní údobí Je proto vždycky vážnou prověrkou připravenosti a pohotovosti strojů, za­řízeni, organizace výroby 1 dopravy.,Zároveň však je i zkouškou mravních sil občanů a jejich tvůr­čího přístupu к pracovním povinnostem. Kdyby­chom měli charakterizovat dosavadní týdny zim­ního náporu a jejich odraz v hospodářském životě země, mohli bychom říci, že narážíme na nemalé věcné problémy, a že Je to právě obětavost lidí, která Je pomáhá řešit. Typickým dokladem toho Jsou například naše problémy v hospodaření s palivy a energií. Zpož­dění v rozvoji palivové základny, především tedy ve výstavbě dolů, Je zcela reálným faktem, právě tak jako nedostatečně racionální využívání paliv. V mrazivém údobí se nerovnováha mezi potřebou paliv a Jejích zdroji dále prohlubuje. Zamrzávají těžební mechanismy na povrchových dolech, zhor­šují se podmínky pro plynulou železniční dopra­vu, znesnadňuje se vyklápění uhlí z vagónů. Sou­časně však potřeba paliv roste. Tyto obtíže se promítají i do práce energetic­kého systému, neboť jeho výrobní těžiště předsta­vují tepelné elektrárny, které Jsou závislé na pra­videlném přísunu uhlí. Na výkon elektráren se přitom kladou stále vyšší nároky, už například proto, že v zimě se více svítí, že v desetitisících domácnostech si přitápějí různými elektrickými tělesy, a ovšem i proto, že koncem roku byla uve­dena do provozu řada nových výrobních kapacit, jiným závodům se zvýšily výrobní úkoly, do uží­vání Jsou právě na přelomu roků odevzdávány desetitisíce bytů atd. Mrazy zkomplikovaly 1 situaci v dopravě. Na železničních soupravách, ale například i na auto­busech zamrzají některá potrubí, snižuje se pro­pustnost železničních tratí i silnic. Mnohé silnič­ní trasy jsou i za normálních podmínek přetíženy; tím obtížnější situace nastává v zimním údobí. Po­dobně bychom mohli poukázat na komplikace a nesnáze, s nimiž musí zápolit pracovníci z jiných hospodářských úseků a pracovišť. Jestliže jsme až dosud v poměru к našim ma­teriálním a technickým možnostem zvládli nápor zimních obtíží, pak za to děkujeme především mravnímu a politickému postoji občanů, kteří ne slovy, ale praktickými činy na pracovištích po­máhali vynalézavě, důvtipně a obětavě řešit hos­podářské těžkostí, jež zima přinášela. Lze hovořit přímo o heroismu horníků ze seve­ročeských* a západočeských povrchových dolů, kteří za dvacetistupňových mrazů rozehřívali za­mrzlá soustrojí a udržovali v chodu těžbu hnědé­ho uhlí. bbdobně bychom mohli vyzvednout pra­covní úsilí desetitisíců neznámých železničářů, ři­dičů nákladních vozů a autobusů, pracovníků roz­vodné energetické sítě, plynovodné sítě i vodo­vodní sítě, kteří podali obdivuhodné výkony při zabezpečování veřejných služeb a pravidelného chodu našeho hospodářského života. Ocenění si zaslouží i postoj pracovních kolek­tivů mnoha set závodů a provozů, v nichž přesu­ny pracovní doby přispěly к rovnoměrnějšímu od­běru elektrického proudu. Dík patří všem organi­zátorům výroby, mistrům i jednotlivým dělníkům a technikům, kteří dokázali najít nové možnosti úspor elektřiny, svítiplynu, tepla, páry či stlače­ného vzduchu. Poděkování patří 1 řadovým obča­nům, kteří pochopili společenský význam každé ušetřené kilowatthodiny a odepřeli sl část svého pohodlí nebo rozptýlení. Uvědomělý přístup občanů к hospodářským zá­jmům společnosti byl natolik Jednoznačný, že z něho můžeme vyvodit i obecnější a širší závěry. Plnění určitých občanských nebo pracovních po­vinností lze vyžadovat a popřípadě i nařídit. Ni­kdo na světě však občanovi nemůže nařídit, aby к danému problému přistupoval iniciativně a tvo­řivě. Takový přístup musí plynout z jeho přesvěd­čení, z vědomí, že jedná správně, že slouží spra­vedlivé věci. V tomto smyslu Je tedy proud iniciativy, s kte­rým jsme překonávali nejhorší obtíže zimního údobí, významným svědectvím o cítění a myšlení obyvatelstva, svědectvím o Jeho pozitivním posto­ji к politice, kterou naše vedoucí orgány sledují a prosazují. Ona vlna obětavosti, statečnosti a vy­trvalosti, s níž občané čelili na svých pracovištích obtížím a hledali cesty к překonání schodků, vý­padků a opoždění, tato vlna se prostě nedá uměle vyvolat. Může vyrůst jen z kořenů dobrého a poc­tivého vztahu člověka к zájmům socialistické vlasti. Proud iniciativy, s kteirým se setkáváme, je tak významným dokladem nejen o pokroku hos­podářské konsolidace, nýbrž i o politické konsoli­daci v naší zemi, dokladem o opětném upevnění mravních hodnot, o něž se naše společnost opírá. Pochopitelně, že ještě není vyhráno. Rada zim­ních týdnů je teprve před námi. Můžeme se ještě setkat s nejrůznějšími komplikacemi, které před nás postaví vysoké nároky. Ani na okamžik tedy nelze polevit v úsilí o krajně hospodárné využí­vání paliv a energie, o zabezpečení bezporuchové funkce strojů a zařízení, o zajištění plynulého chodu nejrůznějších služeb a vůbec tedy o vytvo­ření co nejpříhodnějších podmínek jak pro prácí, tak i pro odpočinek občanů. Dokumenty z prosin­cového pléna ústředního výboru Komunistické strany Československa právem připomínají, že vhodnější rozložení spotřeby, doslova úzkostlivá šetrnost s každým kilogramem uhlí a každou kilo­watthodinou - to všechno je třeba pochopit jako potřebu, na kterou se musí jak okamžitě, tak i dlouhodobě a trvale orientovat modernizace závo­dů a výrobních zařízení. Zima tedy opravdu není ještě u konce. Avšak Elektřina z Ukrajiny Dlouhodobá smlouva mezi ČSSR a SSSR (čtk): Kontrakt o dodávkách elektrické energie pro tento rok a celou pětiletku mezi ČSSR a SSSR podepsali včera v Praze zástupci Metalimexu a re­prezentanti všesvazové společnosti Energomašex­­port. Dohoda předpokládá, že v průběhu páté pě­tiletky se do ČSSR dodá z ukrajinských elektráren 4,4 miliardy kWh. Letos dosáhne import elektřiny 800 tisíc kWh. Podle informací vedoucího so­větské delegace V. Ivanoviče Mišutina se stala vzájemná spolupráce v rezortu energetiky mezi SSSR a ČSSR už tradiční a rozšiřuje se rok od ro­ku. Kontakty se začaly prudce rozvíjet zejména po vytvoření mezinárodního energetického-dispečinku. Energomašexport mimo elektřiny dodává do ČSSR také energetická a elektrotechnická zařízení. Slova otevřená, pravdivá a povzbuzující Poučení z krizového vývoje nachází mimořádnou odezvu (re): Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSC patří к nejzávaž­nějším dokumentům ÜV Komunistické strany Československa od dubna 1969. Jeho obsah dává od­pověď na všechny otázky z uplynulého vývoje v celé naší společnosti. Právem se mu tedy věnuje mimořádná pozornost, jak o tom svědčí ohlasy ze všech míst republiky. — Je to vpravdě historické poučné slovo KSČ ne­jen do řad jejích členů, ale ke všem pracujícím — řekla generální tajemníce Čs. rady žen dr. O. Vac­ková. Slovo otevřené, pravdivé, povzbuzující. Zvláště je oceňují po zkušenostech nedávné minulosti ženy které pro svoji práci a výchovu dětí potřebují klid a socialistickou perspektivu. Za účasti místopředsedy vlády ČSR lnž. S. Rázla se konalo, včera v Ústí nad Labem plenární zasedání severočeského KV Národní fronty, rozšířené o zástup­ce členských organizací NF ze všech okresů, poslance FS a ČNR a dalšího funkcionářského aktivu. V přijaté rezoluci účastníci vysoce ocenili akceschopnost, moud­rost a objektivní jednání pléna ÚV KSC. Ztotožňují se s „Poučením“, které ÜV vyvodil z krizového vý­voje ve straně a v celé naší společnosti, protože „odhalování příčin kořenů a souvislostí předcháze­jícího vývoje naší společnosti pomáhá nejen členům KSČ, ale i funkcionářům a členům ostatních spole­čenských organizací NF v překonání nesprávných ná­zorů na průběh a vývoj budování socialismu v naší vlasti, “ Podle mého názoru je velmi prospěšné, že se tak významný dokument postupně dostává mezi nejšlrší masy pracujících a nutí všechny naše občany znovu přemýšlet o událostech, které vážně ohrožovaly sa­motnou podstatu socialismu — řekl místopředseda OV Českého svazu družstevních rolníků P. Čepelák. V minulém roce náš ÚV přijal zásady Ideově vý­chovné činnosti mezi družstevníky, kde jsou zakotve­ny hlavhí úkoly — úsilí o nápravu škod, způsobených v minulém období pravicí, vysvětlování současné po­litiky KSČ a prohlubování proletářského Internacio­nalismu. Významný dokument se stal předmětem jednání předsednictva Strany svobody. Ve stanovisku к němu se píše mj.: Prošlí jsme tvrdou školou, ale přesvěd­čili jsme se, že SSSR a ostatní socialistické země, které nám v osudových dnech poskytly internacio­nální pomoc, jsou našimi nejlepšími přáteli. Komunismus je hnutím budoucnosti, je bojem o štěs­tí lidstva, je zápasem o pokrok — pravil ředitel Slo­venského filmu dr. P. Koyš. Velmi mnoho práce nás čeká v kultuře. Literatura, film, celá sféra umění lo­gicky získává na významu s dalším rozvojem naší společnosti. Socialistické revoluční umění má být bo­hatší, strhující a lidštější, než kterékoliv jiné umění. V plné důvěře v budoucnost se nám podaří každé dílo. Naše děti budou hrdé, že žijí v socialistickém Československu. Dokument se setkal rovněž s velkým ohlasem mezi našimi havíři. Např. předseda ZO KSČ na dole Dukla v Havířově F. Rybář sdělil, že šachta uvítala, že se dokument dává ve známost široké veřejnosti. Strana nemá před lidem žádné tajnosti a máme-li se sku­tečně z chyb poučit, je dobře, když uplynulý vývoj a jeho hodnocení bude zriát co nejvíce lidí, řekl F. Rybář. Stejný názor tlumočil 1 předseda podnikového výboru KSČ v Nové huti K. Gottwalda v Kunčiclch O. Stříž. Dokument ÜV KSČ vzbudil velkou pozornost i v socialistických zemích a v západních státech, kde orgány komunistických stran přinášejí výňatky z ma­tfipJÁlii o Jrntnantářo SOVĚTSKÉ LISTY Pravda, Sovětskaja Rossija a Kras­­naja Zvězda upozorňují na chyby A. Novotného, který objektivně brzdil KSČ. Listy dále citují pasáž, týka­jící se jednání v Člerné nad Tisou a závěrem zdů­razňují, že vstup spojeneckých sil do ČSSR 21. srpna 1968 odvrátil krveprolití a ÚV KSČ jej považuje za bratrskou Internacionální pomoc. ORGAN ÚV PSDS Trybuna ludu hodnotí příčiny, které vedly к politickým změnám v Československu v lednu 1968, a zabývá se krizovým vývojem č®. spo­lečnosti v letech 1968—1969. List zejména zdůrazňuje, že v ideologické oblasti není v žádném případě mož­no přistoupit na Jakékoliv ústupky vůči buržoázni Ideologii. MAĎARSKÉ ústřední i župní deníky uveřejnily vče­ra z dokumentu ÚV KSČ podstatné výňatky. Deník Vlastenecké lidové fronty Magyar Némzet zejména vy­zdvihuje nebezpečí, které v polovině roku 1968 ohro­žovalo vnitřní a zahraniční politiku ČSSR. V RAKOUSKO přinesl výtah z materiálu ústřední deník KSR Volksstlmme, který konstatuje, že výsled­ky lednového pléna v roce 1988 byly výrazem nut­nosti překonat dozrálou krizi KSČ. Avšak již před dubnovým plánem 1968, píše se ve Volksstimme, se jasně prokázalo, že Dubčekovo vedení není s to za­stavit stále aktivnější činnost pravicových sil. Závě­rem list zdůrazňuje, že vstup spojeneckých vojsk zabránil bratrovražednému bojí. BRITSKÝ list Morning Star, orgán komunistické strany, sl všímá především těch pasáží, v nichž se uvádí, že Československo bylo v létě 1968 na pokraji občanské války. Z DOMOVA I ZE SVÉTA VLÁDNÍ DELEGACE Burundské republiky navštívila včera největší československé lázně - Karlovy Vary. ný NICOLO Dl BERNARDO, mimořádný a zplnomocně­velvyslanec Itálie, odcestoval v těchto dnech z ČSSR. Rozloučil se s ním vedoucí diplomatického protokolu ministerstva zahraničí ing. Z. Roškot. MINISTR DOPRAVY ČSSR ing. dr. Š. Šutka přijal představitele centrální skupiny sovětských vojsk . plk. Nilr/ilnia ТтгяпгмНЛо Tiiiviiml.IrAva MINISTŘI PROMYSLU SSR a ČSR tog. A. Kusalík a ing. 0. Svačina projednali včera v Bratislavě úkoly průmyslu v obou republikách na rok 1971. Jednali také o formách společného postupu v rámci RVHP a o spolupráci obou národních ministerstev průmyslu v nejbližšlch letech. PRVNÍ NÁMĚSTEK MINISTRA zdravotnictví doc. MODr. Prokopec, odcestoval včera do Ženevy. Zúčast­ní se tam zasedání výkonného výboru Světové zdra­votnické organizace. DEVADESÁT SEDM NOVE ZVOLENÝCH SOUDCO z po­volání působících v Jihomoravském kraji složilo včera v Brně slib do rukou místopředsedy ČNR JUDr. V. Ambruze. my. A nejen problémy zimní. Tento vztah občanů к povinnostem а к zájmům společnosti je i důleži­tým příslibem pro náš příští hospodářský rozvoj a Blejjjiovéoi životních podmínek obyvatelstva. Těžba uhlí v povrchových dolech se nesmí sestavit ani v zimě Foto: CTK • Taeheiy Den raketových vojsk (čtk): V útvarech a Jednotkách Čs. lidové armá­dy se včera konala slavnostní shromáždění ke Dni čs. raketových vojsk a dělostřelectva. Jejich pří­slušníci vzpomínali 26. výročí bojů čs. dělostře­lectva u polského města Jaslo. Oslavili svůj svátek nejen na slavnostních shromážděních, mítincích a společenských večerech, ale i vzorným plněním úkolů bojové a politické přípravy. Prokázaly to ně­které dělostřelecké jednotky i tento týden při ostrých bojových střelbách v horském terénu. Okol splnily výtečně. Jen výtečně a dobře se rozhodly plnit letošní výcvikové úkoly také dělostřelecké útvary jižních a středních Čech. Tento vysoký cíl je podložen desítkami socialistických závazků, uzavřených u příležitosti 50. výročí vzniku KSČ a Dne čs. raketových vojsk a dělostřelectva. už dnes, je možno vyslovit naději, že s takovým iniciativním a obětavým přístupem, jaký v uply­nulých týdnech osvědčily tisíce pracovních kolek­tivů, můžeme zvládnout i všechny budoucí problé­ Lidské štěstí VĚROSLAV MERTL Všimněte sl toho: kdykoliv se začtete do těch nejmoudřejších knih, které ze sebe vydaly věky, lidské štěstí, pokud se v nich o něm hovoří, pro­zařuje řádky zcela jinak, než jak je vidíme my. Někdy máte t pocit nepřesného překladu, nebol duch takové knihy sleduje víc „blaženství" nsž štěstí, i když ten pojem zní dneska jaksi archaic­ky a málokdo mu rozumí. Dokonce i moje mamin­ka, kdykoliv jsem jako chlapec snil o nějaké vel­ké a nenadálé výhře, tedy o štěstí, které se dá ekonomicky zhodnotit, mávla vždycky raději ru­kou a téměř bázlivě dodala: „Ale s tím dej, chlapče, raději pokoji“ Pravda, v matčiných před­stavách nebylo sice lidské štěstí ještě toltlc seku­­larisované, ale o blaženosti se jí také nechtělo mluvit — patrně se I jí zdála být už příliš biblic­ky vznešená pro náš obyčejný život, myslela-lt vůbec kdy na takové zbytečné věci. To my jsme pokročili dál a touha po štěstí nás zmáhá víc než kdy jindy v historii. Všichnt chce­me být zkrátka se svým údělem nějak zadobře a všechno, co přispívá к nejlehčí životni pouti, při­jímáme s náramným uspokojením, jako bychom mohlt oblafnout někoho jiného, než právě sebe. Výhra ve sportce, lesk nového vozu, chalupa v ho­rách, cesty к moři, prostě vše, co nás nějak posu­nuje dál a výš nad jiné, považujeme téměř za své životní krédo, kterému se těžko ubráníme i ve chvílích usebrání, kdy dobře za vším zatušlme čer­tovo kopýtko, přesně osahané výrokem klasika: „Kdo honí štěstí, sám je štván“. To jen ti nej­­moudřejší z nás dokázali překročit rublkon této velké pošetilostí a radovat se právě z těch věcí, které zbývají po odlivu promarněných tužeb, z vě­cí, jimiž často kdekdo pohrdá, a tak se napojit na nepomíjivý řetěz s oněmi mudrci blaženosti, o nichž Jsem se zmínil na počátku. Když jsem nedávno navštívil ve staré chalupě na břehu Nežárky Jednoho z našich nejskromněj­­ších výtvarníků, kterému к životnímu i tvůrčímu štěstí stačí jen kameny polních cest a staré ha­rampádí, v nichž nachází otisky prvotní krásy a dotváří je pouze zásahy Jakoby dětské ruky, která sl s těmito opovrženými předměty pohrává, nespat­řujíc v ničem klam, uvědomil jsem si znovu v ce­lé naléhavosti, co chybí rozměru toho našeho kon­venčního štěstí — totiž právě dimenze oné vzpo­menuté blaženosti, která samozřejmě neznamená vyznáváni ani bídy, ani pasivního smíru, jak se mnozí mylně domnívají, ale naopak radostnost, intensivní životní a tvůrčí jas, a především moud­rost. Je to štěstí, které přichází jen tehdy, když se člověk daruje světu a když každý Jeho záměr a čin prozařuje jak laserový paprsek právě tím všedním či nevšedním místem, které mu bylo při­souzeno a které musí naplnit svým osudem. Není třeba podotýkat, že čím naléhavější a usebranější je paprsek, tím větší hloubku zdolá, pro sebe a tím i pro druhé. Ale kdo z nás je ještě schopen odevzdat se tak­hle bez nároků slávy, odplaty a úcty své vi­dině, již v sobě neseme jak vlající či splihlou korouhev? Kdo z nás nepropadá často pravému opaku, šilhavým očím „štěstí", o němž praví sta­ré české pořekadlo: „Chodí štěstí dokola, sem tam padne na ...“? Současná psychoterapie razí pro nenaplnění lidské tužby, tedy pro věčnou vnitřní neukojenost termín — jrustrace, což v podstatě zdá se mi, není nic Jiného, než označení údělu právě takovým „štěstím" potrefeného a vyčerpa­ného. Není divu. Nu, možná, že ta diagnosa mno­hým na chvíli uleví, ale co dál, když se přece prázdno bude jistotně hlásit vždy v nových po­dobách a neštastník bude znovu stát před něja­kým osobním východiskem, nějakou kloudnou od­povědí? Alegorie laserového paprsku, jež mi byla nastí­něna na břehu Nežárky a jejíhož obrazu jsem рсь užil, nabízí takřka vše. Ať zvolíme cokoliv, samotu stejně jako veřejnou angažovanost, tvorbu stej­ně jako pouhé rozmlouvání, důležité je vložit do každého počínání sebe, cele a beze zbytku, se vším rizikem, které na sebe bere každé rozhod­nutí. Jen tak vstaneme jakoby z mrtvých. Odevzdat se, nepodlehnout neporozumění, unést ticho nebo změt odlišných hlasů a mínění, naplnit láskou třeba Jen ten svůj předurčený metr čtvereční, v tom spočívá přípodoba laseru, či chcete-li jedi­ného možného štěstí. Naproti tomu stojí už jen to nejpodřadnější — resignace, slabošství a pře­devším úzkostlivost nezamazat si nikdy ruce od světa, ale co víc — ze svého asylku bohorovně posuzovat ty, kteří neztratili vůli i pod prachem hledat a nacházet naději. Pasoliniho Kristus ve filmu „Evangelium sv. Matouše" byl přece, pokud vzpomínáte, ztělesněním takového lidského napl­nění, řekněme laserového paprsku; Pasolini, sám levicový filmový tvůrce, nám zbavil Krista levného a sladkého barvotlsku a povýšil jej na všelidský příklad hlubokého heroismu. Boha, který se stal mužem odhodlaným podstoupit opuštění, zradu, opovržení a nakonec i potupnou smrt, tedy na postavu věčné výzvy, na kterou bychom neměli zapomínat. Ostatně to je tvář štěstí, které skuteč­ně platí a které, prosté jako stůl, je nabilte?* И'/ЦРЖ-

Next