Naše Hlasy, 1959 (V/1-49)

1959-01-10 / No. 1

Published by OUR VOICES PUBUSHING CO 1255 Qum St. W.. Toronto Ontario Tel. IE 6-0391 Directed by EDITORIAL BOARD Printed by LITERA PRINTING CO. Subscription: Canada and U.S.A. $3.00 Authorized as second class mail Post Office Department, Ottawa ENSLISHSR garten, Czechoslovak depart?/** * 1 MUNICH, ti. GERMANY. NAŠE HLASY INDEPENDENT CZECHOSLOVAK NEWSPAPER No. 2$/159/ Vol. V. DO NOVÉHO ROKU s úprimným přáním, aby rcu 1959 BYL PRO KAŽDÉHO Z NAŠICH ČTENÁŘŮ A PŘEDPLATITELŮ ROKEM ÚSPEŠNÝM; S PŘÁNÍM, ABY NASTÁVAJÍCÍ ROK PŘINESL VYJASNENÍ NA POLI MEZINÁRODNÍ POLITICKÉ SITUACE, ZVLÁŠTÉ V EVROPÉ; S PŘÁNÍM, ABY POŽADAVEK SVOBODNÝCH VOLEB V ČESKOSLOVENSKU A NEUTRAUSACE STřEDNÍ EVROPY SE V TOMTO ROCE STALA SKUTNEM A PRLnESLY NAŠEMU TRPÍCÍMU LIDU DOMA ÚLEVU A SVOBODU; PŘINÁŠÍME RADOSTNOU ZPRÁVU, ŽENAŠEHLASY SE TÍMTO ČÍSLEM STÁVAJÍ TÝDENÍKEM. CÍL, KTERÝ JSME SI PŘED ČTYŘ. MI LET ť VYTyüLI — DOSAHUJEME! JSME SI VuDOMI, ŽE BUDEME MÍT JEsTe MNOHÉ PREKaŽKY A TĚŽKOSTI, ALE VĚDOMÍ VYKONANÉ PRÁCE NÁS OPRAVŇUJE K PROHLÁŠENÍ, ŽE ZA POMOCI VÁS SPOLUPRACOVNÍKŮ, VÁS DOPISOVATELŮ, A V NEPOSLEDNÍ RADe Vás PŘEDPLATITELŮ a ČTENÁŘŮ, TYTO TĚŽKOSTI PŘEKONÁME A DÁME TAK PEVNÝ ZÁKLAD TOMOTU DEMOKRATICKÉMU, NEZÁVISLÉMU Týdeníku v kanade. RED. NEZÁVISLÉ ČESKOSLOVENSKÉ NOVINY Saturday, January 10, 1959 CAUSA 05USKY V předvečer slavného výročí Československé republiky zplnomocněný ministr a československý vyslanec v Paříži dr. Š. Osuský uznal za vhodné v rubrice “Dopisy čtenářů’’ newyorských Times informovat americkou veřejnost o tom, jaké dalekosáhlé územní koncese tajně prý nabízel Beneš v mnichovské krisi. Takové věci se dověděl a světové verějnosti je předložil prominentní československý vyslanec — po dvaceti letech. Může to být pravda i když bez důkazů, ale může to být také kombinace, či hypotetický dohad — rozhodně projev, kterého se s nadšením ujaly všechny komunistické české a slovenské listy v Americe — pan Ženatý v Hospodáři první, ne však poslední. Národ ví, čemu všemu Beneš musel čelit. Těžisko celé situace bylo tenkrát v Paříži a tam dvacet let žil náš vyslanec — a byl to právě Osuský, který z toho důvodu svou kvetoucí zem ani nepoznal. Horší je, že nepoznal úmysly, prakticky a cíle Deladierů a Bonnetů, těch strašných postav ve francouzské historii. To se to pěkně umývají ruce, dokonce před mezinárodním forem, když mrtvý nemůže již povstat a povědět své slovo. President v jistém smyslu snad je také panovník — ale ani jeden z nich, co jich v proudu českých dějin bylo, nebyl tak nešťastný a v tak zoufalé situaci, jako právě Beneš a Hácha. V bělohorské tragedii si čeští stavové aspoň vyvolili krále, který přišel a s ním přišla i vojska. Benešovi nepřišla žádná vojska odnikud — slavní spojenci se spokojili jen zahanbujícími notami a hrozbami. Dr. Osuský toto všechno přece musí vědět, ale pokoje nedá ač Mnichov je také jeho velmi mnoho také jeho — katastrofální porážka. Jestliže v krajní beznaději Beneš skutečně chtěl odstoupit některé německé okresy, aby zachránil stát a zabránil válce — kdo mu to chce vytýkat? Sporná je otázka, zda jsme přece jen neměli válčit s risikem jasné prohry, ale nejspornější bude ten Beneš únorový, ne ten mnichovský. Osuského výtka, výtka nejvyššího úředníka republiky — že se Beneš ani nepokusil předložit nali věc Společnosti národů — dra Osuského kompromituje víc než je schopen pochopit. Ukazuje se, že mezi demagogy z veřejných schůzí lidu a mezi demagogy, jejichž profesí byla dipl macié — je jen trapně malý rozdíl. Snad ve formě, opravdu. Opustili-li nás živí — co jsme mohli očekávat od mrtvoly, i když měla vznešený název — Společnost národů? Může pan Osuský říci, že to tenkrát šifroval Benešovi? Být moudrý po dvaceti letech ach, takových je nás víc. Nejhorší je, že ani tenkrát v této apelaci by žádná moudrost ani spása nebylo. A ještě víc nejhorší je, že to klidně cizině vykládá muž takových kvalit a zásluh. V první fási války Beneš skutečně uvažoval, zda pro pokoj a usmíření v budoucích časech bylo by lépe — Německu cd toupit některá menší teritoria z Koruny České. Vývoj však šel jin-'mi cestami, Beneš situaci jako vždy nevytvořil, ale přizpůsobil se ji. V průběhu války bylo již jisté, že Anglie a Sovětský svaz trvají na integritě Československa. To je jeden z velkých válečných úspěchů Benešových, u kterých Osuský nebyl. Ten psal jen brožurky. Vyslanec dr. Osuský způsoberr pravdu eriginálním oslavil čtyřicet le Československa. Víte ještě něco na Be ■še? Napište to Osuskému. Konečný suit jeho politických úvah je ten, že nichov si Čechoslováci vlastně zaviji a způsobili sami, s Benešem ovše. r čele. Raději chci umřít, než na sti í octnout v tak děsivé politické, nr 'enkové a lidské osamělosti. - čas - NA PRAHU POLITICKÉHO ROKU 1959 Peter Zenkl Kdo pozorně sleduje světovou politiku, jistě si vinni, že je vlastně již po řadu let jediným řetězem nebezpečných politických krisi. Jen během posledního půl roku jsme viděli krisi Blízkého východu, krisi ve Formoské úžině známé pobřežní ostrovy a krisi kolem Berlína. Světová politika pak vyčerpává své síly tím, že tyto krise “řeší Chtěl jsem říci, že je řeší politika záp .dních velmocí. Sovětský svaz je neeší, Sovětský svaz je vyvolává. Vyvolává je proto, aby bylo co řešit, aby .svobodný svět byl jimi upoután a měl s nimi plné ruce práce; aby se v něm rodily spory o metodě řešení těchto krisi. A aby Sovětský svaz mohl vystupovat v těchto krisích jako zastánce míru. A aby měl Sovětský svaz-a na to se právě zapomíná-volné ruce na jiných listech, zatím co odvedl pozornost Zá: adu tam, kde ji chtěl mít. Již fakt, že .oviny celého světa vždy aspoň dva měsíce na svých prvních stránkách mají problém, který Sovětský svaz tam dice mít a nikoli ten. který tam mít nechce, již fakt, že západní svět je vždy šťasten, že z “krise” nevypukla větová válka a še se Sověty hned neusadily na celém Blízkém Východě nebo že komunistická Čina nedostala pobřežní strovy, již to představuje vítězství Sovětské politiky nad politikou Západu. Neboť-a uvědomujeme si to všichni dooře? - všechny krise v ‘posledních mnoha letech jsou krise ve svobodném světě a jen ony jsou, jak nám sama komunistická propaganda vsugerovala, nejezpečím pro mír. Rozumějte dobře: není nebezpečím pro mír vyvolávání těchto krisi, je nebezpečím jen odpor svobodného světa tyto krise “řešit” podle sovětského receptu. Za železnou oponou, jak známo, je vše v pořádku, tam žádné krise nejsou, a povstane-li celý národ proti sovětskému nátlaku, je to nemilé intermezzo, které je nepříjemné nejen Sovětskému svazu, nýbrž i svobodnému světu, který neví, o s takovou krisi, jež tak vypadá ze vše becného obrazu světové politiky, :á dělat. Ptáme se jistě právem, co je na dně světové politiky? Co je v základech této situace, v níž svobodný svět konec konců může jen prohrávat, i když často ve všech těchto “krisích” statečně uhájil své posice? Co jiného než skutečnost, že sovětská politika je útočná a politika Západu jen obranná. Stručně řečeno: komunisté krise vyvolávají, vobedný svět se je pokouší řešit. A při tomto řešení Sovětský svaz má čas a klid, aby si uspořádával své vlastní věci. Když šlo o Suez, sovětské tanky likvidovaly maďarské lidové povstání; když šlo o pobřežní osrůvky ve Formoské úžině, komunisté věšeli madarké vlastence. Vždycky, když Sovětský vaz potřeboval pokoj k provedení něčeho nekalého uvnitř svého impéria, vždycky “náhodou” vypukla na západě tejaká krise, která ohrozila mír a ktei se musela “řešit.” Dnešní krise s problémem Berlína, o í> se ještě mnoho měsíců bude vý lučně mluvit, hodí se do tohoto našeh schematu velmi přesně. “Krise” není vůbec žádnou krisi v pravém slova myslu, poněvadž nevzešla z nějakých nových nekontrolovatelných poměrů, nýbrž byla vyvolána jednou notou Sovětského svazu a to v okamžiku, kdy t< Moskva potřebovala. Potřebovala to vzhledem k rostoucí moci komunistické Číny, vzhledem k neutěšeným politickým poměrům v porobených státech střední Evropy a pro rostoucí moc zá padního Německa. Moskva potřeboval,, “krisi” proto, aby se něco stalo se západním Berlínem, který je útočištěm nesčetných německých uprchlíků a stálou význou k svobodě za železnou oponou. Moskva doufá, že p. nastalých jednáních o Berlín, která s chce vynutit, dosáhne jakés takés uzná ú komunistického východního Německa; zbaví aspoň částečně Berlín jeh nožnosti se bránit komunistickému pn /alu a dosáhne toho, aby alespoň mlék) a fakticky Západ r . jednání o Německu uznal status quo ve Střední Evropě, aby tam tak byla zlomena morálka obyvatelstva, aby se každá úchylka — i s gomulkovštinou-mohla likvidovat a aby se rozdělení Evropy stalo trvalou skutečností. Tyto sovětské cíle jsou podporovány tak zvanou mírovou ofensivou. Sem patří nové návrhy na odzbrojení atomové i konvenční, při čemž jeho kontrola se má nechat stranou. Sem patři usilování o tak zvanou “kulturní výměnu” při čemž má jít o utišení veřejnosti produkcemi hezkých děvčat a nadaných hudebníků, nikoli ovšem umožnění vzájemného kulturního vlivu viz případ Pasternakův, který nám ukázal pravé nynější Rusko víc než všecky sovětské balety dohromady. Sem -patří usilování o zvětšení obchodu mezi svo- Vdným světem s komunisty, které má sspat bdělost Západu proti komunisticému nebezpečí. Sem patří na př. chystaná návštěva pana Mikoyana ve Washingtonu. Tato sovětská mírová “ofensiva” — všimněte si i zde tohoto slova — má účel, aby se Západ zřekl své výzbroje, zejména atomové, bez patřičných záruk, že Sovětský svaz učiní totéž. Aby na konferenci o Německu aspoň nepřímo a mlčky uznal status quo ve Střední Evropě a ponechal komunistům volnou ruku ke zlomení tamějšiho odporu. Aby mohl postupovatovšem jen “mírovou cestou” — k postupnému získávání posic v Asii a v Africe, která v několika letech bude konglomerací zcela samostatných států, politicky nezkušených a potřebujících pomoci hospodářské a také ideologické. Sovětská mírová ofensiva z berlínské “krise” je její integrální části-chc< krátce konec tak zvané studené války, aby svobodný svět byl uspán v důvěřivé naději, že je vše v nejlepším pdřádku a že se může klidně oddat přepychu a zábavě. To je smysl sovětské politik} vyvolávání krisi. To je smysl Rapackého plánu, který má jednak oddělil východní Evropu od západní, natrval ji rozdělit a uprostřed Evropy vytvoři vakuum, v němž by komunisté v atme sféře obecného politického uvolnění . “míru” měli možnost provozovat svoj alotria. A Moskva bude nejraději, pc vede-li se toto všechno na nějaké vý značné konferenci nejvyšších politi kých autorit, a tak, aby Západ měl d. jem, že je vie v pořádku a že mír by zacfcáněn. Moskva nezapomněla, že západn mínění je v tomto bodě hodně zranitelné, poněvadž skutečně vroucně touž po míru. Moskva nezapomněla, jak Daladier a Chamberlain byli doma slavní vítáni nadšenými davý po svém příjezdu z Mnichova. Mnichov však nen hezká vzpomínka pro člověka milujícího svobodu. A milujícího mír. Mnichov představoval v podstatě ochoti Západu vzdát se vlivu ve Střední Evropě. Z této ochoty vznikla druhá svě tová válka. Myslím, že je dnes na čase před jednáním o Berlíně, to říkat znovi a znovu-i když to nebude všem sympa tické. Ano, kdyby se povedlo na nějak chystané konferenci “řešit” berlínskoi “krisi”, kdyby se povedlo nějak sjedne tit Německo přijatelně pro obě stran; a přitom ponechat trpící lidi za železn i oponou ve Střední Evropě jejich hro nému osudu, mohlo by to znamenat konec studené války. Konec studené vál ky o Evropu. Brzo, brzičko by pal nastala jiná studená válka, už nikoli Evropu, nýbrž o Ameriku. A není jisto že by to byla dlouho jen válka-studen. NA PRAHU 1959 Josef Čermák Proroctví, jež se odvážím čtenářům na prahu nového roku nabídnout, lze shrnout do třech slov: nudit se nebudem! Asi, aby potvrdil mé prorocké schopnosti, Sovětský Svaz hned v prvních dnech tohoto roku vyslal do vesmíru raketu, jež mu, alespoň na okamžik, zajišťuje prvenství v cestování po vesmíru. Pokud jde o mou osobu, neměl bych vůbec námitek, kdyby vůdcové Sovětského Svazu (a jejich gubernátori v satelitních zemích) odcestovali až někam za Mléčnou dráhu — a zůstali tam. Politicky, tato nová sovětská raketa donutí Spojené Státy k většímu úsilí na tomto poli a tak můžeme očekávat neobyčejně zajímavý souboj. A právě v okamžiku, kdy sovětská raketa míjí měsíc, přijíždí do Spojených Států pravá ruka Chruščeva, soudruh Mikojan. Zajímavá shoda okolností, že? Ačkoliv jsem nebyl soudruhem Mikojanem zpraven o účelu jho cesty do Spojených Států a ačkoliv Mikojan veřejně říká, že jede do U. S. A. více méně na dovolenou, mám vážné podezření, že jedním z hlavních důvodů Mikojanovy cesty je berlínská krise. Berlínská krise je ovšem, v tomto okamžiku, nejdramatičťejší situací na evropském kontinentě. Západní velmoci prohlásily, že trvají na svých právech a že v Berlíně zůstanou. Sovětský Svaz prohlásil, že uskuteční svůj plán “svobodného” Berlína bez ohledu na postoj západních velmocí. Zřejme situace, těž by snadno mohla výústit ve válce. Až na to, že ani Sovětský Svaz nezačne lehce válku, jež by znamenala katastrofu pro celý svět — včetně Sovětského Svazu. Lze tedy očekávat, že dojde k jednáním o německém problému všeobecně, jež umožní Sovětskému Svozu změnu posice. Méně dramatické, ale pravděpodobně významnější než sovětská raketa a berlínská krise, je hospodářské sjednocování západní Evropy, k němuž byl učiněn další podstatný krok měnovými a celními opatřeními na začátku tohoto roku. Západní Evropa, zbavená historických přehrad a nacionalistických vášní, je jednou z největšíich nadějí do budoucna. Egyptský Nasser zahájil nový rok masovým zatýkáním komunistů v Egyptě a Sýrii, což sotva přispěje k utužení pokrytecky přátelských vztahů mezi ním a Sovětským Svazem. Jinak lze očekávat, že arabský a africký nacionalismus bude hybnou pákou vývoje na africkém kontinentě a povede k zostření vnitřní krise v Jiho-africké unii. Na asijském kontinentě probuzený čínský obr může přinést všelijaká překvapení. Experiment čínských komunistů je daleko důslednější než experiment sovětsky (kde se v poslední době 'bjevuií náznaky měšťáctví) a zatím lze těžko předpovídat jeho výsledky. Změny ve vedení státu a zprávy o sráž. kách mezi cbyvatel'tvem a komunistickou armádou naznačují, že čínští komu nisté nejsou ve svých posicích tak bezpečni, jak se zdálo. Jinak ovšem obrovský hospodářský růs Rudé Číny je sledován s obavami nejen jejími demokratickými sousedy, ale i Sovětským Svazem a východo-evropskými komunisty. V jižní Americe, přes značné hospodářské potíže, lze očekávat další odklon od diktatury a posílení demokracie. Vzhledem k neposlušnosti historickuch sil, vyhražuji si tímno změny pro. gramu. Doufám jen, že, dojde-li k nějakým změnám v Československu, budou to změny k lepšímu. Změny k horšímu jsou tam těžko představitelné. BLAHOBYT V ČSR V Ssl. tisku se stále dočítáme ahobytu” který dne vlád e v Č5 k erý čsl. cbčanům připravil k'ir * c’'ý režim. Skutečnost je ovš á a čsl. tisk, který ještě včera vel ■1 blahobyt — dnes prozradí jakér jlahobytu se čsl. cbčané těší. Zpráv , tem co čsl. obchcd čsl. průmysl při rravil cbčanům nového k ježíšku, se .nusí každý čtenář na západě usmát— ovšem útlocitně, neboť to co kom. re-2/3 žim dnes dává svým občanům k Ježíšku - to u nás na západě je už dlouhc ve starém železe a přežité. Než nechrne mluvit kom. tisk, který prozrazuje že “hokeysté se mohou spolehnout, doi féjme na lepší jakost holí,” Pro lyžaře jako "novinka jsou přichystány talíře k holím z barevné poliviny-cheloidu a brýle z polylshelynu" Také prý “ubu dou nesnáze s lyžemi pro děti”. Mimo to budou dány do prodeje “torny s rákosovými podpěrami.” Za to prý se očekává bohatá žeň hračkářské prodejny “tři nové druhy autíček, mechanická lodička a vláček a figury z pěnové pryže”. ženám prý “způsobí radost zásilka francouzských parfémů, laků na nehty, rtěnek” Z čsl. výroby je připraveno “dvacet druhů dárkových kazet s kosmetickými výrobky”. Kromě toho bud? dáno doprodeje 50.000 kazet s toiletní m mýdlem”. Překvapení prý chystají t? ké “dárkové předměty z Číny a Vietnr oiu”, Jsou to “taštičky, košíčky figurk o jiné věcičky”. V textilu to budoi krepsylonové dámské punčochy a pá nské podkolenky”. Muži dostanou “čínská pyžama z hedvábí”. Ze sladkosti se uvádí 212.000 kg. vánoč. kolekcí a I I tun čokoládových figurek”. Stojánků prd stromeček bude letos dodáno 10.500 kusů - litinové - plechové a dřevěné! . Je třeba dodávat k této zprávě více než konstatování: Ubohý čsl. Ježíšek pro ubohé čsl. občany. To jest ten komunistický blahobyt!.