Naše Hlasy, 1969 (XV/1-52)
1969-01-04 / No. 1
SCHLIESSFACH 66 MÜNCHEN 22 WESTGERM ANY DIRECTED BY EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by "Our Voices". Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. * Phone 536-3997 Subscription: Canada $5.00 All other Countries: $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZAVlBLt ČESKOSLOVENSKY TTDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY No. 1. (595) Vol. XV. AUTHORIZED AS SECOND CLASS MAIL BY THE POST OFFICE DEPARTMENT. OTTAWA, AND FOR PAYMENT OF POSTAGE IN CASH. January 4, 1969 DO 15. ROČNÍKU. Bylo by hodně povrchní a velmi nespravedlivé, kdyby se skutečnost, že Naše Hlasy vstupují do svého 15. ročníku, přešla jen suchým záznamem. Vždyť N. H. ani ve svých ranných, skromných začátcích nezůstávaly jen trpnou registrací kanadského krajanského života, ale snažily se vždy být nervem a reagentem událostí mnohem širšího dění, jež se jakkoli dotýkalo československého prvku. N. H. za čtrnáct let svého trvání si vybudovaly posici vůdčích hlasů, které mají vždy co říci veřejnosti a je jim nasloucháno pozorně a vážně. Života schopnost a význam každých novin totiž spočívá na ideologických jimiž se řídí jejich postoj principech, k aktuálním událostem a N. H- tuto pravdu potvrdily svým čtrnáctiletým trváním, N. H. se opíraly a vždy se chtějí opírat o zásady masarykovské demokracie a sociálního humanismu, jež jsou konec konců jediným a nejspolehlivějším východiskem i pro nejširší svět v současném politickém a sociálním zmatku. “Demokracie je diskuse” říká jedna z masarykovských pravd a na stránkách N. H. byla vždy tato pravda uskutečňována důsledně. Každý poctivě myšlený názor měl v N. H. otevřenou cestu k veřejnému posouzení a řešení. Vznikaly diskuse, zdravé kritiky a cílevědomé akce a jimi N. H. žily a rostly ve svém významu. “Zlu se neustupuje, se zlem se bojuje” je další masarykovská prav da, která vedla publikační projevy N. H. často za meze krajanského prostředí, na pole mnohem širší a generálně závažnější. Právě v minulém roce, kdy ve staré vlasti liberálisáén! proces režimu se nadějně rozvíjel, našly si N- H. své uplatnění nejen ve svědomité původní informační práci, ale i přímé initiativě sahající přes Oceán. A když události přinesli otevřené propuknutí sovětského imperialismu a kolonialismu do střední Evropy ve formě vojenské invase na půdu nezávislého státu československého, N. H. nevynechávají ani jedinou příležitost, aby nekompromisně neodporovaly publikačně tomuto asiatskému zotročení staré vlasti. Čtrnáct let poctivé a svědomité publikační práce N- H. mají za sebou a není to marnivá sebechvála kolektiva redakčního kruhu, spolupracovníků a vydavatelstva, když se Naše Hlasy zařazují mezi 220 československých periodických tisků v zahraničí na přední místo. Stojí dnes solidně na prahu svého 15. ročníku připraveny spolu se stále se rozšiřující obcí čtenářskou k dalším zodpovědným úkolům ve službě krajanskému živlu, v loyální spo lupráci ku prospěchu nové vlasti, Kanady, v účinné solidaritě se všemi odpůrci dnešních okupantů staré vlasti a v hlubokém porozumění pro právo, spravedlnost a lidskost v nejužším i nejširším smyslu. H. J. Slípka ČÍNA ZASAHLA A SVET SE ZACHVEL V téže době, kdy historický pokus amerických astronautů podívat se na měsíc zblízka upoutal pozornost celého světa tak, že se takřka na všechno ostatní zapomnělo, době, kdy však papež projevil nej- v těžší starosti o budoucnost světa, došlo na poli mezinárodní politiky k událostem, které si zaslouží nemenší pozornosti, protože podstatně mění situaci, jak jsme si zvykli se na ni dívat v posledních měsících, xdy nebylo jisté, zdali Sověty nemají v úmyslu rozpoutat třetí světovou válku. Na povrch se především událo to, že se takřka přes noc staly Sověty takřka přáteli Spojených států což, za dnešní americké politiky dělat všechno možné, aby se Sověty nehněvaly, překvapuje jen proto, že právě tato washingtonská politika podněcovala Sověty k tím větší agresivnosti. Sověty najednou odvolaly podle britských zpráv raketové lodi ze Středozemoří a snížily zároveň počet svých lodí tam téměř prý na polovinu, načež Američané ovšem okamžitě odvolali své dva torpédoborce z Černého moře. Najednou Severní Korea propustila na vánoce posádku americké lodi Puebla, drženou v zajetí proti všemu mezinárodnímu právu, a i když se o její propuštění silně zasazovala Kanada, není pochyby, že poslední slovo padlo v Moskvě a nikde jinde. Ve Vietnamu se mluví víc o míru, než o válce a nová Nixonova administrace je prý ochotna odvolat americké vojsko bez jakýchkoli obdobných mírových kroků Severního Vietnamu. A hlavně Spojené státy pilně vyjednávají se Sověty. Co se stalo? Máme silné podezření, že všechny tyto události jsou přímým důsledkem vstupu Mao Tse Tun go vy Číny na mezinárodní scénu. Čína uzavřela vojenský pakt s nepatrnou Albánií a slíbila jí plnou válečnou podporu v případě, že by byla napadena Sověty. Slíbila dokonce poslat své rakety do albánského přístavu Valony. Nestalo se tak bez příčiny. Sověty se nijak netajily úmyslem “udělat pořádek” v odbojných komunistických státech podle vzoru, kterého použily proti Československu- Tak zvaná Brežněvova doktrína zřejmě neznámená nic jiného, než že Sověty považují všech ny komunistické státy za část Sovětského svazu, kde jsou oprávněny používat téže knuty jako doma u sebe. Jenže Sověty se základnami na Adriatickém moři by byly takřka už pány celé Evropy a Čína si dovede vypočítat, jak by jejich útočnost vzrostla. Proto prostě odhodila všechny pláštíky a zaručila se za albánskou nedotknutelnost. Prokázala tím Evropě nedocenitel-né služby - v té chvíli, kdy se ocitla Albánie a tím nepřímo i Jugoslávie pod čínskou ochranou, Sověty dostaly šach mat. Nemohou si totiž dovolit válku na dvou frontách, jednu v Evropě a jinou na Dálném východě. Konečně tedy jednou někdo Sověty zastavil a z toho by se měli radovat jak všichni rozumní lidé tak vlády, jimž jde o uchování míru. Našel se však někdo, kdo se nesmírně polekal. Našel se český autor, který vykládá v torontském deníku, že čínské rakety ve Valoně jsou hrozbou nejen Moskvě, ale všem evropským hlavním městům, také prý dýnu. A proto prorokuje, že Lonprý není pochyby, že by jak Sověty tak Spojené státy v zájmu své sebezáchovy musely použít “síly”, t. j. války, aby zabránily umístění čínských raket v Albánii. Jak může právě český autor, který se snad dosud dívá na Československo jako na svou vlast a ví tedy dobře jakou civilisaci a jaký životní standard tam dnes po invasi Sověty zavádějí, považovat krok, který zajišťuje Evropě a světu mír, za ohrožení zájmů Spojených států a ujišťovat, že Amerika přijde Sovětům proti Číně na pomoc, je naprostou záhadou. Že Amerika je toho schopna, o tom nepochybujeme, i když je nám jasné, že by to byla její sebevražda. Kdyby Amerika pomohla Sovětům porazit a obsadit Čínu, učinila by Sověty světovou velmocí astronomické velikostí, jejíž nohou by brzy ležela v prau chu a my s ní jako bezbranní otroci Moskvy. ZauTn nebylo pošetilosti, které by se Amerika ochotně nedopustila, ale že by se odvážila sáhnout i přímo k sebevraždě, je těžko uvěřit, i když máme silné podezření, že vlastním předmětem všech tajných americko - sovětských jednání je rozdělení si Číny, Naštěstí je ještě vždy podstatný rozdíl mezi tím, co si státy přejí a co je v dosahu jejich možností Tak tomu by bylo i se sovětsko - americkým rozdělováním Číny, př: němž by Spojené státy přišly c všechno i svou existenci. Uvědomuje-li si kanadská vláda všechny tyto skutečnosti, pat její ochota uznat Mao Tse Tungovu Čínu za existující stát -stát, 'který zřejmě žije již od roku 1949- zasluhuje vysoké uznání, stejně jako výzva kanadského delegáta ve Spojených národech, aby Sovětj řekly, na základě jakého mezinárodního práva obsadily Československo. Stejného uznání zasluhuje postup profesorů quebecké university I-aval, aby Kanadská národn výzkumná rada ukončila návštěvj sovětských vědců do kanadskýcl výzkumných ústavů. Kanada bj měla učinit nejen to, ale podívat se také do seznamů zahraničních i domácích učenců pracujících jmenovitě na atomovém badání. Došla by víc než k zajímavým skutečnostem. Zatím tedy však Kanada jako celek sleduje politiku, kterou my Češi a Slováci jen vítáme, a ■to tím spíše, že zprávy z domova nejsou tak docela černé. O letošních vánocích byly poprvé po dvaceti letech na pražských ulicích slavnostní vánoční stromky. Na Štědrý věčer byla ze Svatovítské katedrály vysílána televisí slavnostní půlnoční mše. A ve Velké Britanii uveřejňuje 96 letý Bertrand Russell se šedesáti dalšími intelektuály výzvu k svolání mezinárodní konference komunistů socialistů, aby jednala o sovětském a vpádu do Československa, který Russell nazývá “brutálním zločinem agrese”. Jen Francie, sotva ji evropské státy zachránily před finančním úpadkem, volá po úzké spolupráci se Sověty jsouc ochotna jim obětovat všechno i sama sebe. Inu . . . František Třešňák JE TO PROSTÉ Když je člověku najednou divně, když sc dostane ne svou vinou do truchlivé situace, když se mu zdá, že nevi kudy kam, vybavuje se mu bez. starostně dětství. Jeho bláznivé sny. Jeho bezhraničné touhy. Proto přece vznikla Babička . . . Ten návrat člo. věk nepodniká z rozumu, ale z pudu sebezáchovy. Návrat očištuje člověka od nánosů, zbavuje okoralosti, uvol. ňuje vůli. Člověk pak znovu chce do. kázat . byt jen sám sobě . že přece je schopen, že přece nepodlehne, že sc prostě nemůže vzdát. Když je najednou divně většímu spo leécnstvi lidi, národnímu nebo státní, mu, obraci se ke kořenům v minu. losti. Hledá v nich ty nejprostši myšlenkové posily. Proto se u nás v takových chvílích hrává Libuše. Nebo Tylův Hus. Všich. ni na těch představeních jsou dojati. Zahlédnou se i slzy. A z těch předsta. veni se možná odchází se začatou pěs. tl v duši a srduci:že taky já budu stát jako Hus, kdyby mě třeba chtěli ne. vím co .. . A sejdeme se třeba někde vc veřejném lokéile a hřímáme silná slova tak dlouho, až ve vlastních očioh vyrůstáme v hrdiny obludných roz. měrů. Jdouce v noci domů, citime v žilách krev Husovu i ližkovu. Jenže ta hranice a ten palcát jsou dobré symboly jen pro stav hrdin. skčho trojčeni. Ty nejsou pro život. Aspoň ne ti nás. Jeden a půl století zkušenosti je toho dostatečným důka. ' zem. Ani mučedniuctvim, ani válečnet. ' vím jsme nedosáhli svých vrcholu. Patnáucté století je since nejspíš ozdo. bou naši historie, ale není základnou našich postojů. My se vyznáme v uměni v řemes. ■ le , v hudbě, v divadle, ve Jilmu, v li. • teratuře. V nás se nerodí ani velcí • filosofové, ani velcí politikové. Možná rodí, ale nevyrostou. Nejlepším dokla. dem je T. G. Masaryk. Jedna z nej. . větších osobnosti celé naší tisícileté . historie. Svou velikost fakticky žalo. žil na jednom jediném činir.Ye věki kdy se už dlí na penzi, kdy se chod na procházky a čtou noviny a klábos se sousedy, když mu bylo čtyřiaše desát, opustil rodinu a šel organizo vat do zahraničí odboj . . . Vše ostatn co učinil a napsal, pouze doplnilo ve tikost zrozenou z tohoto činu. V< tikost dvacátého prvního srpm vrostla z občanských myšlenek a ob čanských činů, které nemají nic spo tečného ani s mučednictvím, ani válečnictvím. Bez ohledu na počasí poprchávalo, bez ohledu na předmět; v ulicích . divně obludné, bez ohledl na poměr sil . tady i ve světě . obča né obstoupily ty, kteří kde se vzali tu se vzali, a jali se jim vykládat, kd jsme a co chceme. Bylo to prosté t vlastně i jedinečné, protože dost mál očekávané ta neiMupnost argumen táce starců i děti, ta houževnatost, h tvrdohlavost, prosazovaná bez ohled■ na to, že ti, jimž se vše vykládáte stejně nerozumějí, . stejně nechápo, Ale takovým postojem . činem obča né sami sobě vybudovali základ pr kus naděje na zítřek. Jiří LEDERE1 PRVNÍ ÚSPĚCH MOSKVY Smrkovský odchází ze své funkce. Po všech marných snahách Sovětů donutit Československo ke kapitulaci podařil se jim nyní první úspěch, patrně především zásluhou Dr. Husáka: Smrkovský odchází ze své funkce předsedy federální československé sněmovny. Jeho odchod je tím podivnější, že ještě na Štědrý večer, 24. prosinie, v televisním vysílání popřel ministerský předseda Oldřich Černík výslovně pověsti, že se uvažuje o odvolání Smrkovského z jeho dosavadní funkce, avšak již příští den 25. prosince právě Dr. Husák oznámil, že jak česká tax slovenská komunistická strana se dohodly, že presidentem federálního parlamentu má být Slovák. Na jiném místě píšeme o podivné hře Dr. Husáka; od počátku bylo jistě jak Čechům tak Slovákům zřejmé, že ve federativaím státě budou mít Češi a Slováci rovnoprávné postavení, toho však bylo možno dosíci i jinak, než odvoláním právě Josefa Smrkovského z jeho funkce. Slováci mohli být prostě přibráni na jiná místa ve státě.” Moskvě se tedy podařilo vrazit první klín mezi Čechy a Slováky a odstranit Smrkovského s jeho dosavadního postavení. Ministerskému předsedovi Černíkovi ■nebylo asi příliš dobře, když po projevu ze 24- prosince musel 25. prosince potvrdit, že Smrkovský byl zbaven své dosavadní funkce, i když dodal, že se mu dostane jiného významného úřadu .My můžeme jen usoudit, že Dubček, Černík a Svoboda dostali ultimatum a nemohli nic jiného dělat, avšak i oni si musí uvědomit, že taktika Moskvy je víc než zákeřná a že Smrkovský není první, který jí byl obětován. První byl, pokud víme, Dr. František Kriegel, po něm Jiří Hájek, pak Oto Šik, vesměs lidé, kteří razili nový reformní program. Uvidíme, co tomu řeknou dělníci, kteří hrozili stávkou, kdyby byl Smrkovský zbaven svého dosavadního úřadu. ft vítězství astronautu VÍTĚZSTVÍ U S A. VÍTĚZSTVÍ LIDSTVA Obeplutí měsíce, které se podailo hrdinným americkým astronauům Franku Rormanovi, James A. ..ovellovi a Williamu A. Andersoi, je epochálním činem, který lze řirovnat jedině ke Kolumbově obevení Ameriky, Bleuriotově přeletu irůlivu LaManche a Lindberghově iřeletu Atlantického oceánu. Svýrfi item otevřeli američtí astronauti ces u do vesmíru, a hranice zemské iřitažlivosti Blahopřejeme jim k jeich historickému výkonu, blahoiřcjeme Spojeným státům a blahoiřejeme desetitisícům neznámých iracovníku, kteří se podíleli na výobě a přípravě cesty “Appolla 8”: ědcům, inženýrům, technikům, děl líkům, všem. Spojené státy dokáaly, že jsou ještě stále s to být v ele lidstva. ZBRAŇ SPISOVATELŮ To, co se u nás v tomto roce se. tlelo, to rozsvítilo proti mé žárovce 'slnivé barandovské reflektory a já •e dívám a vidím, a já se divím a žas. tu, jak statisíce lidi vstalo z mrtvých i stavilo vzřišeni, kterak statisíce li. li se zachovalo v morálni situaci pro. ikladů přesně tak, jak by se zacho. aiy mozky géniů přecezeně do uni. ersitnich knihoven, jak statisíci lid. ni okřála naše národní a tim i světo. -á nebesa, jak statisíce lidi zvedalo uku a prstem doteklo se vrchního ve. lení a obdrželo jiskru a navázalo tak nilostno’.', komunikaci s něčím, co je ■(prve námi mimo nás a tim zase nos. nitek v nás, zkrátka divím se a žasnu, e statisiuei lidmi jsme omládli apotvr, lili tak Hegelovu větu, že jen ten náod, který se dovede zmladit, má prá. o být národem mezi ostatními náody.Tedy otázka co budu dělat v bu. loucnosti tohoto času, ta otázka i od. >ověil, je pro mne dána oslnivou skuteě tost i, která je silnější než já. Nelze třást stromem a domnívat se, že tak vznikne virt. Vítr přichází a listí se chvěje. Tedy já budu dělat to, co jsem iělal, co dělám. Divím sc a žasnu. Jsem tedy divoch a úžaska. Podivul jsem se a vidím. Bohumil Hrabal SOS Protože naše kniha “Padesát let- Soubor vzpomínek a úvah o Masa rykově republice” je prakticky rozebrána, žádáme čtenáře, kterým jsme ji poslali, kteří však nemají v úmyslu si ji ponechat a nezaplatili ji, aby nám ji laskavě vrátili a u šet řili nás zbytečných osobních úporní nek. Potřebujeme knihu pro ty, kteří o ni žádají a většinou ji už zaplatili předem Děkujeme Vám. Vydavatelstvo “Našich Hlasů” NOVÝM UPRCHLÍKŮM Kanadská společnost “Canadian Fund for Czechoslovak Refugees” pod vedením svého předsedy Johna Godfreya, Q. C., prosí naléhavě své bývalé ehráněnce v zájmu nově příchozích, aby laskavě pamatovali na vrácení podpor, které svého času obdrželi. Byly to částky od $15.který se v r. 1948 rozdělovaly ve formě kapesného všem, kdo procházeli táborem v AJAX, až do několika set pro studenty a podpory pro rekonvalescenty v nemocnicích a pod.. Šeky vystavené na jméno “Canadian Fund for Czechoslovak Refugees” laskavě adresujte c-o Bank of Montreal, 13 Adelaide St. W., Toronto 1. NAŠE HVĚZDA EXISTUJE “Rok, který jsme žili, zůstane v každém z nás nevyhladitelný, nezapomenutelný, inspirující a posilující. Za každou naší letošní jizvou je kus naděje příštích pokolení. Nepromamili jsme nabídku dějin. Neohrozili jsme budoucnost žádným dobrodružstvím, šli jsme jí vstříc s jasným nedvojsmyslným, čistým programem moderního, humanitního socialismu. Chtěl bych vám proto všem, milí čtenáři, položit pod vánoční stromeček tiché, ale neléhavé přání, aby chom jako ten venkovský matematik z Colpiho filmu, který si vypočetl polohu své hvězdy, byli vždycky přesvědčeni do budoonosti o své pravdě, abychom věděli: Existuje, naše hvězda existuje” Z vánočního úvodníku Milana Jungmana v týdeníku čs. spisovatelů “Listech” -původních “Literárních novinách”, pak “Literárních listech” a nyní prostě “Listech”-.