Nové Knihy, 1969 (IX/1-52)
1969-12-03 / No. 49
Hľadanie mýtu Monografia Zlatka Klátika Ondrejovov mýtus o slobode (Slovenský spisovatel, 1969J je prvou ucelenou štúdiou o dieie tohto „vrchárskeho“ básnika a prozaika. Na rozdiel od podobných „prvých“ prác nie Je však Ondrejovov mýtus o slobode len informatívnou sondou, zavádzanou z určitého zorného uhla,a!e je dôkladným analytickým rozborom celého originálneho autorovho diela. V rekonštrukcii literárneho vývinu Ľuda Ondrejova (1901—1963) Klátik napríklad narúša tradične indiferentný vzťah literárnej vedy k tvorbe určenej deťom a mládeži a skúma Ju takisto ako ostatné autorove literárne druhy. Klátikova emancipácia Ondrejúvovej detskej literatúry s jeho básnickou a prozaickou tvorbou nemá však zdvorilostný charakter. Jej včlenenie do kontextu nie Je len upovedomením o jej existencii. Rozborom intencionálne] tvorby pre deti Klátik dokazuje, že Rozprávky z hôr, Africký zápisník a Horami Sumatry predznamenávajú podobu Ondrejovovho diela. Sú jeho prvým náčrtom. Základná ľud ská situácia lyrizovanej prózy, založená na apoteóze vrchárskej příchylnosti k idylizovanej prírode, u Ondrejova sa už vyskytuje v Rozprávkach z hôr Znamená to teda, že Klátik aj ondrejovovský mýtus o slobode nevyvodzuje bezprostredne zo 3. prosince 1969 Cena 20 hal. Ročník 1969 Zbojníckej mladosti, ale jeho pôvod posúva značne dozadu. Základné hodnotenie Ondrejovovho diela, vyznačenie jeho umeleckej osobitosti a charakterizácia jeho ideovo-kompoz.čných postupov, nevybočuje z ústálených kritérií a noriem, takže novosť Klátikovej monografickej štúdie spočíva predo všetkým v tomto „presune“ genézy kladov fitozoficko-ideových záOndrejovovej tvorby. A nielen jej. Klátikove zistenia bude totiž nevyhnutne potrebné rešpektoval aj pri charakterizácií vývinu celého prúdu lyrizovanej prózy. Vynechať ich, čo v tomto prípade znamená ignorovať Ondrejovovu zámernú tvorbu pre deti a mládež, by nebolo ničím iným než jej neobjektívnym a nedôsledným záznamom. Pri rekonštrukcii Ondrejovovho portrétu venuje Klátik systematickú pozornosť aj dobovým literárnym súvislostiam, v ktorých Ondrejovovo dielo vznikalo a sa formovalo. Určuje teda nielen jeho individuálne znaky, ale ho začleňuje aj do tvorby ostatných predstavítefov lyrizovanej prózy, oprávnene mu v nej prisudzujúc iniciátorské postavenie. Monografia Ondrejovov mýtus o slobode je tak ďalším cenným príspevkom do výskumu medzivojnovej slovenskej literatúry. ONDREJ SL1ACKY Pod Akropolí - pod pyramidami Skoro současně vyšly Zdenku Štávovi dvě prózy — román Káhirský flétnista (vyd. Vyšehrad) a detektivní příběh pro mládež Nocleh pod Akropolí (v naklad. Albatros). Jak už tituly obou prací naznačuji, příběhy se neodvíjejí u nás, nýbrž v Egyptě a v Řecku a autorovou ambicí bylo v nich skloubit napínavou fabuli se „ztraceným světem antiky“. Chtěl popsat a přiblížit čtenáři umění a památky, archeologické nálezy a muzejní exponáty a oživit je tím, že se ocitnou ve středu samotné konstrukce zápletky. V Noclehu pod Akropolí se děj točí kolem krádeže vzácného Minoova prstenu ze sbírek muzea v krétském Herakleionu, krádeže, z níž je řeckou policií obviňován kdosi z národnostně smíšené skupinky turistů-filmových amatérů, mezi nimiž jsou 1 Češí. Avšak také ironický Káhirstý flétnista, v němž jde o černý obchod s americkými dolary, má českého hrdinu, je jím „náš člověk v cizině“, který si vydě lává na byt a na fiata a zoufale šetří každým piastrem, člen Cairo Philharmonie Orchestra. Ladislav Dvořák. I on prožívá rozhodující chvíle svého egyptského pobytu v Luxoru, v Údo;í králů, pod pyramidami. Tyto detaily zřetelně prozrazují autorův zájem kulturně historický, jeho zálibu v cestování, v systematickém poznávání minulosti, lásku k umění všech věků, úctu k dávnému myšlení, bez něhož lze jen těžko proniknout k pochopeni axtuálních problémů lidstva. Lépe řečeno: měřeno odstupem staa tisíciletí dostávají současné otázky poněkud jiné měřítko. Ovzduší nedůvěry, podezíráni a strachu, minulost států, kterou si každý z příslušníků různých národů (ve Sťávových prózách vystupují vedle Čechů Němci, Poláci, Američané atd.j nese v sobě a která — a£ chce či nechce — ovlivňuje jeho chování i vztahy k ostatním, otázka národní hrdosti, již si každý člověk v cizině vždy a znovu sám v sobě řeší — tvoří kontrast dávno uplynulému. Něco jako zadní a přední projekci času lidstva. Možná, že právě na tyto otázky myslel universitní profesor Zdeněk Šťáva, když psal svou dětskou detéktivku, když pracoval na satirickém dobrodružném příběhu z Egypta. V první řadě chtěl jistě své čtenáře pobavit a poučit, ale určitě nad těmito prózami uvažoval i o jedincově odpovědnosti za čas, plně anebo zbytečně prožitý kdekoliv na této zemi. IRENA ZÍTKOVÁ "Dívka i kmene "Šamburii. i knihy ]oy Adamsonové Příběh lvice Elsy (OrbisJ ► Nad Recesiiíkom Marián Vaněk svoje originálně nápady používa bud na mystifikovanie svojho najbližšieho okolia, alebo ich nakreslí, napíše, prípadne zahrá v televízii. V knihe Recesník Mariána Vaneka, ktorá vyšla vo vydavateľstve Tatran, zhrnul množstvo vtipných, humorne ladených a iných kresieb, z ktorých mnohé zachádzajú do sexuality, iné vo svojom výtvarnom stvárnení až do absurdných polôh. Autora tejto Knihy, Mariána Vaneka, poznáme aj z kresieb so spoločensko-politickou probléma :i•kou, uverejňovaných v dennej tlači, v ktorých prejavil vždv obdivuhodnú pohotovosť. Vanekove figúrky sú maximálne jednoduché — drobnokresba ustupuje nápadu. Nachádza okolo seba toľko tém, že ak ich chce všetky realizovať, nemá napríklad čas pri kreslení svojich postavičiek zdržiavať sa piatym prstom. Ale jeho štvorprstové postavičky sa tvária tak suverénne, akoby mali prstov šesť alebo viac. V Recesníku Mariána Vaneka vidno, ako autor má rád všetko posvätné a zakázané. Knihu preto neslobodno prijímať s obavami o vlastnú dôstojnosť, pretože by pobúrila čitateľa ne jedna čierna či sexuálna téma tejto knihy. Kto vezme Recesník Mariána Vaneka do ruky bez predsudkov a bez falošného moralizovania, ľahko zistí, že Vanekovi hrdinovia sú vlastne rovnakí dobráci od kosti ako ich autor — aspoň takto to hovoria o ňom jeho blízki a známi. Stačí sa len pozrieť na ich nevinné tváre, aby človek pochopil, že sa len hrajú na ukrutnosť v snahe, aby niekto nehral túto hru krvavo a vážne. Podľa knihy spracovala M. S. $ Píseň písní preložili Jaroslav Seifert a Stanislav Sepert. S kresbami Arnošta Paderlíka ji vydává nakl. Odeon. va a obrazu, a je-li v jeho ústil patrná vášeň, pak je to vášeň stavitelská. Rozlet fantazie spoutává do rozumového řádu. Jeho poezie je současně přemýšlením o smyslu a nesmyslností poezie. Zmítá jím neustálý rozpor mezi poddáním se emocí a odstupem od ní, chtěl by syntézu, která je nedosažitelná, a křeč utrpení, do níž leckdy ústí výraz této touhy, je hodna úcty. Podobá se to motivu, který se v Tahmiščičově poezii velmi často vrací: motivu kolotoče, který by se chtěl vychýlit ze začarovaného kruhu své dráhy a jít, kráčet, běžet, letět. Tahmiščičova poezie v sobě obsahuje vyhraněný pohybotvorný impuls: z definic skutečnosti zmrtvělé do obludná roste výkřik, roste vzdor, který vystřeluje slovo jako hybatele, slovo jako otázku, jež uvodí do dalších otázek přemáhajíc pomíjivost. Směrem k novějším údobím básníkovy tvorby roste apela'tivnost jeho verše a také jeho sdělnost, míra jeho komunikatívnosti, zpočátku zastřená nepříliš úspěšnou exkurzí do surrealistického výrazu. Metafora jako pojmenování podstatných stavů a činností člověka tohoto věku se stává zejména v posledních třech knihách čitelnější, aniž je popřena hutnost a myšlenková koncentrace Tahmiščičova nemelodického, spíš v názorech než zpěvných akordech plynoucího verše. Halasův výrok o „bdělé vážnosti nad přípravou slova“ by se snad dal použít 1 v případě Tahmiščiíově. Volba, to jest volba cesty, a řeč jsou mu dvěma určujícími hodnotami básnictví. Řeč je mu „zvěstováním budoucnosti jako slovo člověka nad pomíjivostmi a aktualitami chvíle, jež by chtěly rozložit 1 samého člověka. Řeč je dění pravdy a krásy jako světla, před kterým člověk ustupuje; při tom ústupu ozařuje světlo jeho tvář ztvrdlou do grimasy“. Dušan Karpatský v doslovu k výboru z díla Huseina Tahmiščiče, který pod názvem Možnost půlnoci vydalo v překladu loseja Hanzlíka nakl. Odeon (edice Plamen). Staroíránskou legendu o Ajňahítě dřevoryty vyzdobil Libor Wagner (Pragokoncert) Moderní bosenský básník Húséin Tahmiščič je vyznavačem myšlenky Alberta Gamaše, že „kdyby byl svět jasný, nebylo by umění“. V eseji nazvaném Tisíc hlasů mluví o dvojí nejistotě obklopující lidské dílo: o té, v níž tvoříme, a o té, do které padá to, co jsme vytvořili. Tragická jistota nejistoty, do níž jsme zasazeni, 'e mu podnětem tvorby, „tvorby bez zítřka“, neboř člověk dnešní doby ztratil pojem věčnosti, tvoří své dílo z prvků budoucna, jež uhaduje a odhaluje v čase nejpřítomnějším. „Pře stáli jsme ztrátu věčnosti jaso plané neštovice.“ Clověk-tvůrce je si dosti přesně vědom omezenosti významu své činnosti, nepodléhá už romantickým vizim všemocného slova, vf, že „vytvořené hodnoty, jakož i naše odmítnutí tvořit je v situacích brutality a nepríčetnosti nejsou s to odložit či znemožnit zkázu životů a ničení lidí“, dokáži však přesto splnit často to, co si mohou a musí klást za cíl: „Vyslovit rozdíl mezi zničením a porážkou člověka. Podle nich a skrze ně je smrt jenom vnější hranicí bezpodmínečné svobody anebo naprostého otroctví neporaženého člověka.“ V tomto stručně vyznačeném komplexu myšlenek je obsaženo tvúrč* krédo Huseina Tahmiščiče, básníka, kritika a esejisty, který patří mezi nejvýraz nějšf osobnosti moderní poez'e v Bosně a Hercegovině — vedle Vuka Krnjeviče, Andjelka Vůle tide a Maka Dizdara. Nedalo by se říci, že je „básník z boží milosti“, jeho tvorba se nepodobá zpěvu vytrysklému ve chvíli vytržení, jeho' básnic ká řéč je zadrhovaná, držená na uzdě racionální kontroly: Tahmiščič zkoumá nosnost slo PÍSEŇ PÍSNÍ Jak Jsi krásná, má milá, jak jsi krásná I Tvůj zrak se třpytí jako holoubci ve stínu závoje. Tvé vlasy jsou jako stádo koziček, které se vlní svahy giládskými. Tvé zuby jsou jako ovce před stříží, když vyšly z koupadla, a všechny budou míti dvojčátka a neplodná z nich není ani jediná. Jak karmínová šňůrka jsou tvé rty a ústa tvá jsou spanilá, tvá skráň je prasklý granátový plod ve stínu závoje. Jako věž Dávidova je tvá šíj s ochozy kolem a tisíc štítů na ní zavěšeno, a vesměs štítů rytířských. Tvá ňadra jsou jako dvě mláďátka, dvojčátka gazelí, která se pasou v liliích. (Úryvek) Bestseller y odbornej literatúre Čitateľ by mohol povedať, Xe kníh o teórii relativity bolo napísaných veľa. Angličan Martié Gardner na túto otázku odpovedá, že je to síce pravda, ale že všetka boli napísané pred niekoľkými rokmi a sú už pomerne zastaralé. Martin Gardner je totiž autorem dnes vychádzajúcej novej knihy TEÓRIA RELATIVITY PRE MILIÓNY (Alfa, 1969) a v jej úvode ho vorí, že nemohol odolať pokušeniu pokúsiť sa ešte raz vysvětlit tento zložitý a dôležitý predmet inou formou, jednoducho a názorne, zábavne i žartovne, pomocou vtipných historiek, bez toho, že by skreslil podstatu teórie. Populärn hy: sú štylizované aj titulky kniAbsolútne alebo relatívne?, Michelsonov — Morleyov experiment, Machov princíp, Paradox '’"«-jčat, Modely vesmíru a iné. Gardner sa zaoberá teóriou relativity nielen v matematike, vo fyzike a vo filozofii, ale venuje pozornosť aj relativite vo vesmíre. Kniha mala v Anglicku vefký úspech. Vyšla už v piatich vydaniach a preložená bola do ôsmich jazykov. Okrem toho je vynikajúco ilustrovaná. Dômyselné ilustrácie Anthonyho Ravielliho povyšujú predkladanú knihu nad všetky ostatné tohto druhu. Cenné sú aj prílohy: slovník odborných termínov. chronologický sled udalostí, literatúra, odborné knihy o relativite a odporúčaná domáca literatúra Trória relativity pre milióny je adresovaná študentom, učiteľom i širšej verejnosti. v.m.