Noviny Vnitřního Obchodu, 1968 (XV/1-52)

1968-08-02 / No. 31

NOVINY vnitřního obchodu Týdeník MVO a OS pracovníků oBchodo 31 KE ZKRACOVANÍ Iiicivbí doby Přes řešení velmi závažných politických, hospodářských 1 mezinárodních problémů v našem obrodném procesu vystoupila v posledních dnech do popředí zájmů otázka zaváděni pětidenního pracovního týdne a zkrácení pracovní doby v obchodě. Svědčí o tom často vzrušené diskuse nejen na všech pracovištích, odbo­rových schůzích a aktivech zaměstnanců obchodu, ale i na centrálních or­gánech, které se v minulých dnech zabývaly projednáváním některých vý­jimek z usnesení vlády č. 148/1968. Také vlna protestních rezolucí z podni­ků, základních odborových organizací i od jednotlivců, které docházely ústřednímu výboru Odborového svazu pracovníků obchodu, ministerstvu vnitřního obchodu a Svazu spotřebních družstev, ukázala, že pracovníci ob­chodu se kategoricky dožadují svých oprávněných požadavků. K rozvířené hladině a protichůdným názorům nemalou měrou přispěly i některé zprávy z denního tisku o přípravách obchodu na zkrácenou pra­covní dobu za zá­dy spotřebitelů a o stahování rolet a jednoznačném uzavírání všech prodejen v sobotu, o hazardování s dů­věrou občanů atd. Není možné pomi­nout ani reakci části spotřebitel­ské veřejnosti, kte­rá se domáhá zachování současného stavu prodejní a otevírací doby z obavy, aby se její nákupní podmínky nezhoršily dalším čekáním ve frontách, pro­dlužováním cest při nákupu potravinářského a průmyslového zboží, omezová­ním dodávek čerstvého zboží ke konci týdne apod. Je přirozené, že za těchto obtížných podmínek je nutné hledat takové ře­šení, které by v rámci daných možností vyhovovalo jak potřebám občanů, tak potřebám pracovníků obchodu. Ministerstvo vnitřního obchodu a Svaz spotřebních družstev od samého po­čátku podporovaly úsilí zaměstnanců obchodu o vytváření jejich lepších pra­covních i mzdových podmínek. Proto také při jednáních s ministerstvem prá­ce a sociálních věcí bylo požadováno přijetí takové varianty, která by na jedné straně umožňovala nákup občanů v průběhu celého týdne a na druhé straně nezakládala povinnost direktivního a centralistického určování pra­covních a provozních režimů. Dnes můžeme již říci, že společný návrh ústředního výboru Odborového svazu pracovníků obchodu, ministerstva vnitřního obchodu a Svazu spo­třebních družstev na zkrácení pracovní doby v obchodě našel pochopení i podporu u převážné většiny rad krajských národních výborů, Čs. svazu žen a dalších objektivních orgánů, které se k tomuto návrhu vyjadřovaly. V návaznosti na kladné stanovisko těchto orgánů také ministr práce a sociálních věcí na základě svého zmocnění vydal opatření, kterým so umožňuje obchodním organizacím, aby řešily prodejní dobu v obchodě s při­hlédnutím k místním podmínkám, hustotě obchodní sítě, intenzitě prodeje v jednotlivých dnech týdne, potřebám spotřebitelů i pracovníků obchodu po projednání s občany a po projednáni a schválení příslušným národním vý­borem. Jsou tedy v současné době odstraněny nejzávažnější rozpory, k nimž docházelo od vyhlášení zkrácené pracovní doby pro všechna odvětví ná­rodního hospodářství. Pro řádnou přípravu, která umožní všem pracovníkům obchodu a veřejného stravování přejít od 29. září 1968 na pětidenní pracov­ní týden a zkrácenou pracovní dobu, nezbývá příliš mnoho času. V zájmu stejného výkladu při zabezpečování usnesení vlády č. 148 z května t. r. do­šlo mezi ústředním výborem Odborového svazu pracovníků obchodu, minis­terstvem vnitřního obchodu a Svazem spotřebních družstev k uzavření spo­lečné dohody o jednotném postupu při zkracování pracovní doby v obcho­dě a veřejném stravováni. S úplným zněním této dohody vás seznamujeme na jiném místě v dnešním čísle. Významnou součástí této dohody je přijetí zásad nové úpravy mzdového zvýhodnění za práci v sobotu a v neděli. Nový návrh na mzdové zvýhodnění bude vycházet ze zásady, že pracovníkovi přísluší nárok na mzdové zvýhod­nění za odpracované směny v sobotu a v neděli. Dokončení na str. 2.~ Uprostřed lesů v podhůří Orlických hor se skrývá 40 chat a několik sta­nů pionýrského tábora Mirov. Celkem se zde o letošních prázdninách vy­střídá na 500 dětí zaměstnanců pro­vozovatele tábora, jimi jsou Potravi­ny Hradec Králové, i chlapců a děv­čat, jejichž rodiče pracuji jinde. Hos­tem je zde i osm dětí z NDR. Sní­mek Otto Kulhánka představuje fi­niš při stavbě koupaliště o rozměru 50 X 20 m, které je pět minut cesty od tábora. Koupaliště na výsluní pod lesem slouží malým táborníkům k osvěžení t k plaveckému výcviku. Zvláště dva obchodní podniky na Chebsku — Drobné zboží a potravi­ny — mají v současné době řadu plánů do budoucna. Tak Drobné zbo­ží Cheb, podnik, který spravuje 270 prodejen v Západočeském kraji, hodlá svou síť rozšířit. Jednak zadaptuje bývalý obchodní dům Prior v Plzni a vybuduje z něho obchodní dům s celým sortimentem sportovních a rybářských potřeb, jednak chys.tá pro Plzeň ještě novou prodejnu foto-kino v Prešovské ulici. Přímo v Chebu hodlá otevřít exkluzivní prodejnu skla a bižutérie ve třetím čtvrtletí roku. Potraviny zase budují v Krásné prodejnu potravin, potravinářskou samoobsluhu stavějí i v Aši a v roce 1970 zde zahájí výstavbu obchodního domu, na niž se budou podílet t další partneři — Nábytek, Drobné zboží a Oděvy Stará Role. Samoobsluhu s po­travinami dostánou ve třetím čtvrt­letí také obyvatelé Františkových Lázní, ve výhledu je výstavba »pul­­tovky« v Hanzlově. Což ovšem zda­leka není všechno. Soběslav Trnka HA Ií SE K SVĚTU Bei rozffištčnosli a zbytečné piáce Současná vnitřní organizace obchodních podniků, které vznikly od roku I960 slučováním bývalých samostatných maloobchodů a velkoobchodů, se mnohým pracovníkům nezdála ideální. Pod vlivem letošních událostí ve veřejném životě se znovu oživila diskuse s návrhy na lepší a ekonomičtější uspořádání. Slučováním se odstranila řada ne­dostatků — např. dvoukolejnost v ná­kupech, zkrátily se cesty zboží, umož­nila se lepší operativnost, přiblížily se požadavky spotřebitelů výrobě a snížily se nadnormativní a pomalu­­obrátkové zásoby. Přesto ale zůstala při sloučení řada úkolů nedořeše­ných. Většinou se totiž velkoobchody připojily k maloobchodům pod hlavič­kou »závodů« a teprve během času docházelo k nutným organizačním změnám: většinou to bylo v létech 1965 až 1967, kdy se závody buti ru­šily a zůstaly z nich »sklady®, nebo se některá činnost převáděla na podni­kové ředitelství, např. nákup, účtár­ny či velkoobchodní prodej. Přes tento vývoj a snahy po zlepše­ní zůstalo v řadě podniků určité na­pětí mezi bývalými pracovníky malo­obchodu a velkoobchodu. Ať už šlo o rozdílné názory na činnost obcho­du nebo o rozpory osobní. K tomu na­víc přispívalo i to, že vzdor úpravám byly obě činnosti stále více méně samostatné a že stále nebylo možné používat moderních metod pro říze­ní a činnost podniku. Nové podnikové organizace by mě­ly odkrývat rezervy a zbytečné čin­nosti, které uvnitř díky přežívání sta­rých názorů na monopolní krajské a sortimentní vedení maloobchodu i vel­koobchodu. Členění na střediska s činností velkoobchodní i maloob­chodní prosazuje vlastní středisko­vé zájmy na úkor celku — podniku — a tedy spotřebitelů, rozšiřuje ad­ministrativu, nepřispívá k dobré vzá­jemné informovanosti a způsobuje »služební« spory mezi pracovníky. Řízení se pak musí zabývat řešením konfliktních situací, místo aby jim předem zabraňovalo. Podnik by měl tvořit úsek řídící a úseky výkonné. To znamená, že řídící úsek by se za­býval zpracováváním a hodnocením činnosti podniku na základě výsledků, účetních podkladů, informací Počet­­nické služby, výzkumu poptávky a s ohledem na zákony; a směrnice nad« řízených orgánů by plánoval a na­vrhoval opatření pro další činnost. Tyto návrhy by se předkládaly ředi-. teli podniku a radě pracujících k pro-, jednání. Výkonné složky by se skláda­ly z obchodního, provozního a účet­ního úseku. Obchodní úsek by měl na starosti nákup, velkoobchodní i maloobchodní prodej, řízení skladů, prodejen, otázky propagace, cen a kvality, popřípadě i služeb. Dál by se tento úsek ještě dělil na obchodní oddělení podle sortimentu a na od­dělení obchodní politiky, kam by spadala právě propagace, ceny i pro­dejní akce. Sortimentní obchodní od­dělení by pak řídila celou obchodní činnost od uzavření hospodářské smlouvy po prodej spotřebiteli. Tato oddělení by se skládala ze skupiny pracovníků a zodpovědného vedoucí­ho. Provozní úsek by zajišťoval zá­ležitosti hospodářské, technické a do­pravu. Osek účtáren by řídil práce účetní, revizní a inventúrni. Osobni úsek by se staral o práce PAM, zále^ žitosti školní a bezpečnostní. Takto by se sloučila řada prací stejných nebo podobných, které dosud prováděly podniková ředitelství i zá­vody, Zdeněk Cerniaký TOULAVÝ AUTOBUS O něm jsme slyšeli: >— že pracuje od slunka do slunka, ►— že je přesný jako hodinky, i— že si dovede se vším poradit. O ní jsme slyšeli: i— že je pěkná a pohostinná, t— že má mnoho přátel, že ji všude rádi vítají. Oba jsme je zastihli na malebném trávníku, vpravo les, vlevo hladina Sečské přehrady. Soudruh Skalický i »jeho« pojízdná prodejna potravin byli obklopeni lid­mi s brašnami a sí­­.ťovkami, zákazní­ky vděčnými, že tenhle sympatický žlutočervený auto­bus z nich snímá starost o nasycení ro* din i povinnost putovat s pinglem mís­to za krásami přírody lán světa za pro­viantem. Prodejna dokonce už ve tři čtvrti na šest ráno tíivírá dveře pro­křehlým stanařům a vrací jim elán horkým nápojem. Že Skalických — pomáhá totiž i paní a syn — pracují »do slunka«? Omyl! To je dávno za horami, když na pult putují další špe­káčky a salám a načínají se poslední basy s nápoji. Na březích kolem vody praskají ohně, a jaký by to byl tábo­rák bez vuřta opečeného na klacku a s vyprahlým hrdlem? Kdo se za­pomněl zásobit přes den, zaskočí ke Skalickým tečí. Stejně tam u autobusu, kolem několika stolků nahrubo sbi­tých, sedí nad právě načatým pivem rybáři... , Jaroslava Skalického rušit nemůže­me, má u pultu plno. Sesedáme se do hloučku s vedoucími pracovníky zá­vodu Potraviny Pardubice, ředitelem Macháčkem, vedoucím obchodního úseku Staňkem a vedoucím provozní­ho úseku Udržalem. Oni jsou duchov­ními otci plánu, jak zlepšit záso­bování v rekreační oblasti Sečské přehrady, spadající jinak do sféry spotřebních družstev. Proto se ujali pojízdné prodejny, kterou nikdo ve Východočeském kraji nechtěl, protože — jak se tvrdilo — je to podnik ris­kantní. Aby se vůbec vyplatila, musí tržit nejméně 136 000 Kčs za měsíc. Sama stojí 230 000 Kčs, provoz, ob­sluha, údržba — nic není zadarmo. Ovšem to, co mají v Pardubicích, je prototyp: vysoce účelný, se zabudo­vanou lednicí, dokonalým vytápěním i chlazením, s prodejními prostorami, které lze využít k pultovému prodeji i jako samoobsluhu. V zimě jezdí svůj pravidelný »zimní okruh«, v létě je mu, kromě středy a čtvrtka, nevěrná a stává se nadějí hladových a žízni­vých v Seči, Hoješíně, stanových i pionýrských táborech. Toulá se ši­rokým půlkruhem po břehu přehrady ve '-šedni dny, o sobotách, o nedělích. Tržba za měsíc? Dvě stě tisíc korun! »Riskantní podnik« se změnil v pod­nik vysoce rentabilní. Cím to asi je? »Jezdí přesně, může­me si podle pana Skalického řídit hodinky,« pochvalují si vesničané. Dřív běhali předčasně z pole a pak dvě tří hodiny čekali, než si na ně Jednota vzpomněla. V malých osadách si pochvalují, že prodejna státního potravinářského obchodu zajíždí do­konce až k nim. A na přehradě? »Se zásobováním tady bejval průlom — pravil jeden z chatařů — chodívali jsme za potravinami flák cesty.« Díváme se, jak se Skalických činí u pultu, u lednice, u vařiče, kde při­pravují kávu a grog, a ptáme se ve­doucích pracovníků z Pardubic, jak je to ted vlastně se zaměstnáváním man­želských dvojíc v jedné prodejně. Je tu jisté nařízení... Značně omšelé a rozhodně potřebující revizi, shodli se. Mají totiž prokázáno, že v prodejnách, kde jsou zaměstnáni manželé, je pro­voz konsolidovanější a manka méně častá než jinde. Domníváme se, že soudruh Skalický vlastní tady blizoučko chatu, ale nic z ní nemá, protože ji proměnil ve skladiště. A Jarda junior — právě jde k lodičce, vozí v ní potraviny na dru­hý břeh. Ani tam se Jednota nevyzna­­menává, a tak zákazníci čekají v hloučku. Paní zatím krájí maso a bere záznam na sobotní nákup. Ghce-li někdo něco zvláštního, Skalických si to zaznamenají, obstarají, přivezou. A jsme u toho: Proč ,má pojízdná prodejna potravinářského obchodu z Pardubic takový úspěch? Soudruh Skalický je do toho podniku na ko­lečkách — as ním celá rodina — tak trochu fanda. Platí totiž po všechny časy: tu nej­lepší věc dovede zabít lidská neteč­nost, lajdáctví, nezájem. A naopak: i z »riskantního podniku« dokáže člo­věk svou účinlivou snahou udělat zá­ležitost jednoznačně prospěšnou a užitečnou všem. s ami 0 podniku kouzla zbaveném JAROSLAVU SKALICKÉMU DĚLÁ RADOST, M0ŽE-LI ZÁKAZNÍKOM VYHOVĚT...

Next