Noviny Vnitřního Obchodu, 1968 (XV/1-52)
1968-08-02 / No. 31
NOVINY vnitřního obchodu Týdeník MVO a OS pracovníků oBchodo 31 KE ZKRACOVANÍ Iiicivbí doby Přes řešení velmi závažných politických, hospodářských 1 mezinárodních problémů v našem obrodném procesu vystoupila v posledních dnech do popředí zájmů otázka zaváděni pětidenního pracovního týdne a zkrácení pracovní doby v obchodě. Svědčí o tom často vzrušené diskuse nejen na všech pracovištích, odborových schůzích a aktivech zaměstnanců obchodu, ale i na centrálních orgánech, které se v minulých dnech zabývaly projednáváním některých výjimek z usnesení vlády č. 148/1968. Také vlna protestních rezolucí z podniků, základních odborových organizací i od jednotlivců, které docházely ústřednímu výboru Odborového svazu pracovníků obchodu, ministerstvu vnitřního obchodu a Svazu spotřebních družstev, ukázala, že pracovníci obchodu se kategoricky dožadují svých oprávněných požadavků. K rozvířené hladině a protichůdným názorům nemalou měrou přispěly i některé zprávy z denního tisku o přípravách obchodu na zkrácenou pracovní dobu za zády spotřebitelů a o stahování rolet a jednoznačném uzavírání všech prodejen v sobotu, o hazardování s důvěrou občanů atd. Není možné pominout ani reakci části spotřebitelské veřejnosti, která se domáhá zachování současného stavu prodejní a otevírací doby z obavy, aby se její nákupní podmínky nezhoršily dalším čekáním ve frontách, prodlužováním cest při nákupu potravinářského a průmyslového zboží, omezováním dodávek čerstvého zboží ke konci týdne apod. Je přirozené, že za těchto obtížných podmínek je nutné hledat takové řešení, které by v rámci daných možností vyhovovalo jak potřebám občanů, tak potřebám pracovníků obchodu. Ministerstvo vnitřního obchodu a Svaz spotřebních družstev od samého počátku podporovaly úsilí zaměstnanců obchodu o vytváření jejich lepších pracovních i mzdových podmínek. Proto také při jednáních s ministerstvem práce a sociálních věcí bylo požadováno přijetí takové varianty, která by na jedné straně umožňovala nákup občanů v průběhu celého týdne a na druhé straně nezakládala povinnost direktivního a centralistického určování pracovních a provozních režimů. Dnes můžeme již říci, že společný návrh ústředního výboru Odborového svazu pracovníků obchodu, ministerstva vnitřního obchodu a Svazu spotřebních družstev na zkrácení pracovní doby v obchodě našel pochopení i podporu u převážné většiny rad krajských národních výborů, Čs. svazu žen a dalších objektivních orgánů, které se k tomuto návrhu vyjadřovaly. V návaznosti na kladné stanovisko těchto orgánů také ministr práce a sociálních věcí na základě svého zmocnění vydal opatření, kterým so umožňuje obchodním organizacím, aby řešily prodejní dobu v obchodě s přihlédnutím k místním podmínkám, hustotě obchodní sítě, intenzitě prodeje v jednotlivých dnech týdne, potřebám spotřebitelů i pracovníků obchodu po projednání s občany a po projednáni a schválení příslušným národním výborem. Jsou tedy v současné době odstraněny nejzávažnější rozpory, k nimž docházelo od vyhlášení zkrácené pracovní doby pro všechna odvětví národního hospodářství. Pro řádnou přípravu, která umožní všem pracovníkům obchodu a veřejného stravování přejít od 29. září 1968 na pětidenní pracovní týden a zkrácenou pracovní dobu, nezbývá příliš mnoho času. V zájmu stejného výkladu při zabezpečování usnesení vlády č. 148 z května t. r. došlo mezi ústředním výborem Odborového svazu pracovníků obchodu, ministerstvem vnitřního obchodu a Svazem spotřebních družstev k uzavření společné dohody o jednotném postupu při zkracování pracovní doby v obchodě a veřejném stravováni. S úplným zněním této dohody vás seznamujeme na jiném místě v dnešním čísle. Významnou součástí této dohody je přijetí zásad nové úpravy mzdového zvýhodnění za práci v sobotu a v neděli. Nový návrh na mzdové zvýhodnění bude vycházet ze zásady, že pracovníkovi přísluší nárok na mzdové zvýhodnění za odpracované směny v sobotu a v neděli. Dokončení na str. 2.~ Uprostřed lesů v podhůří Orlických hor se skrývá 40 chat a několik stanů pionýrského tábora Mirov. Celkem se zde o letošních prázdninách vystřídá na 500 dětí zaměstnanců provozovatele tábora, jimi jsou Potraviny Hradec Králové, i chlapců a děvčat, jejichž rodiče pracuji jinde. Hostem je zde i osm dětí z NDR. Snímek Otto Kulhánka představuje finiš při stavbě koupaliště o rozměru 50 X 20 m, které je pět minut cesty od tábora. Koupaliště na výsluní pod lesem slouží malým táborníkům k osvěžení t k plaveckému výcviku. Zvláště dva obchodní podniky na Chebsku — Drobné zboží a potraviny — mají v současné době řadu plánů do budoucna. Tak Drobné zboží Cheb, podnik, který spravuje 270 prodejen v Západočeském kraji, hodlá svou síť rozšířit. Jednak zadaptuje bývalý obchodní dům Prior v Plzni a vybuduje z něho obchodní dům s celým sortimentem sportovních a rybářských potřeb, jednak chys.tá pro Plzeň ještě novou prodejnu foto-kino v Prešovské ulici. Přímo v Chebu hodlá otevřít exkluzivní prodejnu skla a bižutérie ve třetím čtvrtletí roku. Potraviny zase budují v Krásné prodejnu potravin, potravinářskou samoobsluhu stavějí i v Aši a v roce 1970 zde zahájí výstavbu obchodního domu, na niž se budou podílet t další partneři — Nábytek, Drobné zboží a Oděvy Stará Role. Samoobsluhu s potravinami dostánou ve třetím čtvrtletí také obyvatelé Františkových Lázní, ve výhledu je výstavba »pultovky« v Hanzlově. Což ovšem zdaleka není všechno. Soběslav Trnka HA Ií SE K SVĚTU Bei rozffištčnosli a zbytečné piáce Současná vnitřní organizace obchodních podniků, které vznikly od roku I960 slučováním bývalých samostatných maloobchodů a velkoobchodů, se mnohým pracovníkům nezdála ideální. Pod vlivem letošních událostí ve veřejném životě se znovu oživila diskuse s návrhy na lepší a ekonomičtější uspořádání. Slučováním se odstranila řada nedostatků — např. dvoukolejnost v nákupech, zkrátily se cesty zboží, umožnila se lepší operativnost, přiblížily se požadavky spotřebitelů výrobě a snížily se nadnormativní a pomaluobrátkové zásoby. Přesto ale zůstala při sloučení řada úkolů nedořešených. Většinou se totiž velkoobchody připojily k maloobchodům pod hlavičkou »závodů« a teprve během času docházelo k nutným organizačním změnám: většinou to bylo v létech 1965 až 1967, kdy se závody buti rušily a zůstaly z nich »sklady®, nebo se některá činnost převáděla na podnikové ředitelství, např. nákup, účtárny či velkoobchodní prodej. Přes tento vývoj a snahy po zlepšení zůstalo v řadě podniků určité napětí mezi bývalými pracovníky maloobchodu a velkoobchodu. Ať už šlo o rozdílné názory na činnost obchodu nebo o rozpory osobní. K tomu navíc přispívalo i to, že vzdor úpravám byly obě činnosti stále více méně samostatné a že stále nebylo možné používat moderních metod pro řízení a činnost podniku. Nové podnikové organizace by měly odkrývat rezervy a zbytečné činnosti, které uvnitř díky přežívání starých názorů na monopolní krajské a sortimentní vedení maloobchodu i velkoobchodu. Členění na střediska s činností velkoobchodní i maloobchodní prosazuje vlastní střediskové zájmy na úkor celku — podniku — a tedy spotřebitelů, rozšiřuje administrativu, nepřispívá k dobré vzájemné informovanosti a způsobuje »služební« spory mezi pracovníky. Řízení se pak musí zabývat řešením konfliktních situací, místo aby jim předem zabraňovalo. Podnik by měl tvořit úsek řídící a úseky výkonné. To znamená, že řídící úsek by se zabýval zpracováváním a hodnocením činnosti podniku na základě výsledků, účetních podkladů, informací Početnické služby, výzkumu poptávky a s ohledem na zákony; a směrnice nad« řízených orgánů by plánoval a navrhoval opatření pro další činnost. Tyto návrhy by se předkládaly ředi-. teli podniku a radě pracujících k pro-, jednání. Výkonné složky by se skládaly z obchodního, provozního a účetního úseku. Obchodní úsek by měl na starosti nákup, velkoobchodní i maloobchodní prodej, řízení skladů, prodejen, otázky propagace, cen a kvality, popřípadě i služeb. Dál by se tento úsek ještě dělil na obchodní oddělení podle sortimentu a na oddělení obchodní politiky, kam by spadala právě propagace, ceny i prodejní akce. Sortimentní obchodní oddělení by pak řídila celou obchodní činnost od uzavření hospodářské smlouvy po prodej spotřebiteli. Tato oddělení by se skládala ze skupiny pracovníků a zodpovědného vedoucího. Provozní úsek by zajišťoval záležitosti hospodářské, technické a dopravu. Osek účtáren by řídil práce účetní, revizní a inventúrni. Osobni úsek by se staral o práce PAM, zále^ žitosti školní a bezpečnostní. Takto by se sloučila řada prací stejných nebo podobných, které dosud prováděly podniková ředitelství i závody, Zdeněk Cerniaký TOULAVÝ AUTOBUS O něm jsme slyšeli: >— že pracuje od slunka do slunka, ►— že je přesný jako hodinky, i— že si dovede se vším poradit. O ní jsme slyšeli: i— že je pěkná a pohostinná, t— že má mnoho přátel, že ji všude rádi vítají. Oba jsme je zastihli na malebném trávníku, vpravo les, vlevo hladina Sečské přehrady. Soudruh Skalický i »jeho« pojízdná prodejna potravin byli obklopeni lidmi s brašnami a sí.ťovkami, zákazníky vděčnými, že tenhle sympatický žlutočervený autobus z nich snímá starost o nasycení ro* din i povinnost putovat s pinglem místo za krásami přírody lán světa za proviantem. Prodejna dokonce už ve tři čtvrti na šest ráno tíivírá dveře prokřehlým stanařům a vrací jim elán horkým nápojem. Že Skalických — pomáhá totiž i paní a syn — pracují »do slunka«? Omyl! To je dávno za horami, když na pult putují další špekáčky a salám a načínají se poslední basy s nápoji. Na březích kolem vody praskají ohně, a jaký by to byl táborák bez vuřta opečeného na klacku a s vyprahlým hrdlem? Kdo se zapomněl zásobit přes den, zaskočí ke Skalickým tečí. Stejně tam u autobusu, kolem několika stolků nahrubo sbitých, sedí nad právě načatým pivem rybáři... , Jaroslava Skalického rušit nemůžeme, má u pultu plno. Sesedáme se do hloučku s vedoucími pracovníky závodu Potraviny Pardubice, ředitelem Macháčkem, vedoucím obchodního úseku Staňkem a vedoucím provozního úseku Udržalem. Oni jsou duchovními otci plánu, jak zlepšit zásobování v rekreační oblasti Sečské přehrady, spadající jinak do sféry spotřebních družstev. Proto se ujali pojízdné prodejny, kterou nikdo ve Východočeském kraji nechtěl, protože — jak se tvrdilo — je to podnik riskantní. Aby se vůbec vyplatila, musí tržit nejméně 136 000 Kčs za měsíc. Sama stojí 230 000 Kčs, provoz, obsluha, údržba — nic není zadarmo. Ovšem to, co mají v Pardubicích, je prototyp: vysoce účelný, se zabudovanou lednicí, dokonalým vytápěním i chlazením, s prodejními prostorami, které lze využít k pultovému prodeji i jako samoobsluhu. V zimě jezdí svůj pravidelný »zimní okruh«, v létě je mu, kromě středy a čtvrtka, nevěrná a stává se nadějí hladových a žíznivých v Seči, Hoješíně, stanových i pionýrských táborech. Toulá se širokým půlkruhem po břehu přehrady ve '-šedni dny, o sobotách, o nedělích. Tržba za měsíc? Dvě stě tisíc korun! »Riskantní podnik« se změnil v podnik vysoce rentabilní. Cím to asi je? »Jezdí přesně, můžeme si podle pana Skalického řídit hodinky,« pochvalují si vesničané. Dřív běhali předčasně z pole a pak dvě tří hodiny čekali, než si na ně Jednota vzpomněla. V malých osadách si pochvalují, že prodejna státního potravinářského obchodu zajíždí dokonce až k nim. A na přehradě? »Se zásobováním tady bejval průlom — pravil jeden z chatařů — chodívali jsme za potravinami flák cesty.« Díváme se, jak se Skalických činí u pultu, u lednice, u vařiče, kde připravují kávu a grog, a ptáme se vedoucích pracovníků z Pardubic, jak je to ted vlastně se zaměstnáváním manželských dvojíc v jedné prodejně. Je tu jisté nařízení... Značně omšelé a rozhodně potřebující revizi, shodli se. Mají totiž prokázáno, že v prodejnách, kde jsou zaměstnáni manželé, je provoz konsolidovanější a manka méně častá než jinde. Domníváme se, že soudruh Skalický vlastní tady blizoučko chatu, ale nic z ní nemá, protože ji proměnil ve skladiště. A Jarda junior — právě jde k lodičce, vozí v ní potraviny na druhý břeh. Ani tam se Jednota nevyznamenává, a tak zákazníci čekají v hloučku. Paní zatím krájí maso a bere záznam na sobotní nákup. Ghce-li někdo něco zvláštního, Skalických si to zaznamenají, obstarají, přivezou. A jsme u toho: Proč ,má pojízdná prodejna potravinářského obchodu z Pardubic takový úspěch? Soudruh Skalický je do toho podniku na kolečkách — as ním celá rodina — tak trochu fanda. Platí totiž po všechny časy: tu nejlepší věc dovede zabít lidská netečnost, lajdáctví, nezájem. A naopak: i z »riskantního podniku« dokáže člověk svou účinlivou snahou udělat záležitost jednoznačně prospěšnou a užitečnou všem. s ami 0 podniku kouzla zbaveném JAROSLAVU SKALICKÉMU DĚLÁ RADOST, M0ŽE-LI ZÁKAZNÍKOM VYHOVĚT...