Obrana Lidu, leden-červen 1970 (XXIX/1-26)

1970-02-14 / No. 7

JJJospodářští pracovnici »i musí jasně uvědomit, že je do funkci dosazuje strana a že straně jsou odpovědni za to, jak plní své úkoly a jak v praxi na svěřeném úseku aktivně provádějí jeji poli­tiku. Nelze úspěšně vést, zejména ne na špičkové úrovni, jestliže nejsou vedoucímu pracovníku jasné zá­kladní rozpory soudobého rozdě­leného světa, jestliže mu nejsou jasné politické a ideové rozpory uvnitř země a způsob jejich pře konávání. Politická vyspělost je tedy nedílnou součásti kvalifikace jako vedoucího pracovníka. Proto je důležitým hlediskem při jeho politickém hodnoceni. Když tak strana postupuje, jed­ná nikoliv-v zájmu nějakého re­vanše za leden 1968, ale v zájmu zvýšení úrovně řízení, v zájmu konsolidace politické moci, v zá jmu dalšího socialistického roz­voje. Strana poskytla a i nadále po skytuje možnost čestného výcho­diska těm, kdo v minulosti kolí­sali, a i nadále je její hlavní me todou práce s lidmi metoda pře­svědčování. Avšak ten, kdo přes vážná varování strany se aktivně podílel na srpnových událostech v roce 1968 na straně pravice a antisocialistických sil, kdo i v po­zdější době činnost pravicových elementů toleroval, kryl nebo do konce podporoval, kdo nečelí svou odhodlaností a iniciativou heslu reakce „čím hůře tím lépe”, ten nemůže být nadále ve vedoucích hospodářských funkcích ani pra­covníkem řídícího aparátu. S tím se strana musí rozejít. Antonín KAPEK, „Nové mysl” č. 1 ZEMŘEL MILAN ŠEDÝ. V úterý 3. února náhle zemřel při výkonu novinářského povolání v afric­kém Chartúmu korespondent Česko­slovenské tiskové kanceláře v Káhiře — Milan Šedý ve věku necelých 47 let. ještě když byla „Obrana lidu” deníkem, pracoval v ní v letech 1951 až 1982 v několika rubrikách. Láska k novinám se u něj projevila ještě za studia, kdy přispíval svěžími a vtip­nými postřehy a povídkami do stu­dentského „Předvoje”. Jeho veselé, sa­tirické i tragikomické práce, s me­lancholickým úsměvem tepající lid­skou zlobu a hloupost, znají pod jmé­nem čí pod pseudonymem „Ubald 1'apfz" čtenáři z celé republiky. V Mi­lanovi Šedém odešel komunistický no­vinář, obětavý a upřímný kamarád v plném slova smyslu dobrý člověk, jehož památka bude v srdcích přá­tel a čtenářů ještě dlouho žít... J AK H f7 n K PŘÍŠTÍ i YěH \ Z Zatímco první polo­vina příštího týdne bude ješte asi s čas­tějšími a místy vy­datnějšími srůtkamt — at do n i t š t c h poloh opět s ně­ho v ý m i — má dal­it ödst týdne s obnovou vysokého tla­ku nad evropskou pevninou víc j a s - é h o a slunného silně mra­zivého počasí. Místy se pak přitom vytvoří ranní mlhy. Poněvadt potrvá příliv studeného vzduchu, zůsta­nou teploty stále nilší net normálně. Zprvu sice kolem nuly se slabštmt at mírnými nočními mrazy Jkolem -6°l, později s celodenním mrazem. Ve vyšších polohách se případně koncem týdne vy­tvoří častěji inverze a za slunnějšího počasí tam bude tepleji /přes den pří­padně I slabě nad nulou) net v nil­­ších polohách. Celkově se však udrtí zimní ráz p oč a s í nadále a sněho­vá vrstva — zejména kolem poloviny mě­síce — vzroste a pokud sníh neletí, ještě se vytvoří. 14. 2. — před 80 lety se narodil bul­­harský filosof Todor D. P a v- 1 o v; — před 60 lety se narodil hudební skladatel a dirigent lan F a d r­h o n s; — před 25 lety bombardovali Ame­ričané Prahu; — před 20 lety byla podepsána čínsko-sovětská smlouva o přá­telství, spojenectví a vzájemné pomoci; 16. 2. — před 90 lety se narodil básník a dramatik Otakar T h e e r; 17. 2. — před 30 lety zemřela spisova­telka a novinářka Helena Malířové; 18. 2. — státní svátek Nepálu a Gamble: — před 75 lety se narodil martál Sovětské armády S. K. T i m o­­tenko; 20. 2. — před 85 lety se narodila české herečka, národní umělkyně Zdenke B a I d o v á; — před 85 lety se narodil herec Karel Jičínský; před 70 lety se narodil sovět­ský politik Alexej A. tulii­­c o v. $ Odbor •> jejich úkoly a problémy Odbory v armádě jako součást po­litického systému armády mají velký význam pro zajišťování jak bojových, tak politických úkolů armády. To je ve skutečnosti úkol ne dvojí, ale dvojjeainý. Proto svazovým odboro­vým orgánům v armádě v souladu s potřebami a zájmy armády jde stej­ně tak o další prohlubování spoluprá­ce s vojenskými stranickopolitickými orgány, jako o zintenzivnění pomoci odborových orgánů na hospodářském úseku, o další zlepšování Činnosti nejen na úseku zájmové odborové politiky, ale souběžně s tím stejně tak na úseku ekonomiky s cílem plné ppdpory opatřením hospodářských or­gánů zejména v souvislosti se zajišťo­váním hlavních úkolů plánu na rok 1970. Odborovým orgánům v armádě jde o další rozvíjení nejen pracov­ních, ale 1 morálně politických vlast­ností odborářů, o další cílevědomé zaměření odborářské činnosti k tříd­nímu přístupu k problémům vnitřní i mezinárodní politiky, k rozvíjení a posilování socialistického vlastenec­tví i myšlenek proletářského inter­nacionalismu. Odbory v armádě byly ovšem po­znamenány v uplynulém období jako celé odborové hnutí některými nega­tivními dopady tzv. polednové poli­tiky, určitými negativními projevy v srpnových dnech roku 1968 i roku 1969, některými nesprávnými názory v období příprav i samotném průběhu ustavujícího sjezdu odborového svazu pracovníků ČSLA. Nedostatkem byl neúměrný podíl politicko-výchovné a politickoorganizátorské práce v cel­kové činnosti svazu, do programu svazu se zakotvilo právo na stávku celospolečensky nesprávné a v pod­mínkách armády zvlášť škodlivé nereálné, do programu svazu se však a nezakotvila zásada proletářského in­­internacionalismu atd. Přes tyto nedostatky odborový svaz pracovníků ČSLA patří mezi ty od­borové svazy, které ve svých doku­mentech mají jednoznačně zakotveny zásady vedoucí úlohy strany, demo­kratického centralismu, jednoty ROH, orientaci odborářské práce nejen do sféry rozdělování, ale 1 na tvorbu zdrojů. Ze strany odborového svazu pracovníků ČSLA nebyly uzavřeny žádné dohody s jinými organizacemi, v srpnových dnech 1969 nedošlo na pracovištích, kde jsou pracovníci ci­vilní, k oslabení pracovní činnosti, ale naopak došlo t k mimořádně obě­tavému plnění úkolů, jehož význam­ným oceněním bylo propůjčení stát­ních a resortních vyznamenání ob­čanským pracovníkům v roce 1989. Odborový svaz pracovníků ČSLA se také mezi prvními odborovými svazy veřejně přihlásil k politické linií vytýčené listopadovým a květnovým plénem ÜV KSČ a zaměřil svolí čin­nost k rozvíjeni aktivní politické angažovanosti a pracovní iniciativy svých členů. Činnost odborového svazu pracov­níků ČSLA lze kladně hodnotit i zá­sluhou toho, že odborovým orgánům se dostalo účinné pomoci jak vojen­ských stranickopolitických orgánů, tak velení ČSLA, které má pochopení y v armádě pro řešení problematiky obč. pra­covníků vojenské správy a pracov­níků podniků v působnosti MNO. To se zejména v uplynulém roce výrazně projevilo také v řešení pracovněpráv­ních, sociálních ; a mzdových otázek civilních pracovníků armády. Přitom rovněž odborové orgány účinně při­spěly k řešení problematiky civilních pracovníků a tím i problematiky ar­mády svojí politickovýchovnou a or­ganizátorskou prací. Výrazem kladných vztahů mezi ČSLA a OVOS pracovníků ČSLA se stala v roce 1969 dohoda o postup­ném řešení nejaktuálnějších zájmů a potřeb jak civilních pracovníků ar­mády, tak současně i zájmů a potřeb velitelských orgánů armády se spo­lečným cílem dosáhnout nejvyššího stupně bojové a politické připrave­nosti ČSLA a přispět k politické kon­solidaci politických poměrů v armá­dě. Uzavřená dohoda splnila své po­slání, neboť položila základy k sou­stavné koncepční práci v celé oblasti problematiky civilních pracovníků ar­mády. Přispěla také ke komplexnímu projednání nazrálých problémů, i když se je nepodařilo všechny vyřešit nebo ne v plném rozsahu. Proto v podmín­kách armády se jeví účelným pokra­čovat v uzavírání obdobných dohod. Projednání obsahové náplně dohody na rok 1970 má i svůj politický vý­znam v tom, že nejde jen o pouhé projednávání zájmových požadavků odborových orgánů, ale současně i o projednávání jejich námětů k dal­šímu zkvalitnění a prohloubení řídící činnosti MNO. V návrhu dohody na rok 1970 je obsaženo i konkrétní vy­jádření podílu odborových orgánů na řešení úkolů, jejichž cílem je neustálá modernizace a zvědečťovánf řídících procesů v armádě, intenzifikace všech činností v rámci armády, racionální řešení všech věcných problémů ži­vota armády a jejích civilních pra­covníků. Kladné hodnocení činnosti odboro­vého svazu pracovníků ČSLA a v sou­vislosti s tím i spolupráce ských a odborových orgánů velitel­ovšem neznamená, že je vše v pořádku. Je zde především politický problém vy­řešit určení odborné složky minister­stva národní obrany, která by kom­plexně odpovídala za celoarmádní nejen metodické řízení, ale i sledo­vání, kontrolu a vyhodnocování pra­covní Iniciativy civilních pracovníků armády. Nedořešenou otázkou je urychlené vydání resortní směrnice o politickém a organizačním zajištění rozvoje pracovní iniciativy a formách morálního a hmotného ocenění .úspěš­ných výsledků rozvoje pracovní ini­ciativy a socialistického soutěžení. V resortních směrnicích MNO, stejně jako je tomu v dokumentech OVOS pracovníků ČSLA, je třeba zakotvit zásadu, že hlavním obsahem pracovní Iniciativy musí být její zaměření na úspěšné splnění hlavních ukazatelů resortního plánu na rok 1970, tj. na dosažení konkrétních, kontrolovatel­ných hospodářských výsledků s oproš­těním se od veškerého formalismu. V resortních směrnicích by se měla promítnout zásada, že velitelské or­gány, které řídí a organizují práci jako nezbytnou a nedílnou součást řízení 1 řídí a organizují rozvoj pra­covní iniciativy. Otevřeným úkolem zůstává také vypracování odborně a politicky kva­lifikovaného rozboru současného spo­lečenského, právního a sociálního po­staveni civilních pracovníků armády. To je úkol o to závažnější, že jeho splnění je primárním předpokladem pro kvalifikované koncepční řešení problematiky postavení civilních pra­covníků armády. Jde o otázku, důležitou nejen pro civilní pracovníky, ale stej­nou měrou i pro velení armády, v je­hož vlastním zájmu je i celospolečen­sky žádoucí posilování stability so­ciálního, právního a hospodářského postavení jak vojáků z povolání, tak civilních pracovníků jako významné sociální skupiny armády. I v armádě a především v armádě platí zásada, že kádry rozhodují vše. Vždyť kvalita kádrového složení ar­mády je základním předpokladem pro to, aby armáda byla stále na výši a doby po stránce politické i technické bojové připravenosti. Je proto v zájmu celé společnosti, aby velení armády mělo k dispozici co nejlepší kádry, vojáky z povolání i civilní pra­covníky a tyto si co nejvíce udrželo s ohledem na jejich speciální kvali­fikaci I s ohledem na ochranu vo­jenského tajemství a všechny další otázky s tím spojené. Jedním ze zá­kladních stabilizačních opatření je a zajištění stability sociálního, právního společenského postavení, úměrné vyžadovaným povinnostem a nárokům. Tato otázka se již stala v poslední době předmětem řešení u vojáků z po­volání. Otevřeným problémem zůstává nadále u civilních pracovníků armády. V zásadě jde o ujasnění této pro­blematiky uvnitř i vně ČSLA tak, aby zaměstnání v armádě, které klade na civilní pracovníky vážné společenské, politické a pracovní nároky, které se často blíží požadavkům kladeným na vojáky z povolání, mohlo být a bylo příslušným způsobem oceněno morál­ně 1 hmotně a to . jak ve finančním, tak ve zdravotním a sociálním zabez­pečení s diferenciací úměrnou dané specifice zaměstnání a skutečným zá­sluhám. Přitom nejde o nic nového, poněvadž obdobným způsobem je ře­šena specifika postavení civilních pra­covníků i v jiných moderních armá­dách. Pří řešení těchto otázek je při­rozeně nutno důsledně vycházet ze zásady, že rozhodující jsou zájmy a potřeby armády, jimž se občanská práva civilních pracovníků musí při­způsobit. Musí-11 však dojít k omezení občanských práv, je třeba dbát, aby tato omezení byla prováděna diferen­covaně a pokud možno vždy s kon­krétním ekonomických řešením, jako spravedlivým vykompenzováním naří­zených omezení. Uvedené otevřené otázky se jistě podaří urychleně vyřešit v úzké spo­lupráci mezi ÜV odborového svazu pracovníků ČSLA a velením ČSLA. ÜVOS pracovníků ČSLA si také mnoho slibuje od pomoci přislíbené náčelní­kem HPS s. generálmajorem V. Horáč­kem. Jde zejména o pomoc vojenských stranickopolitických orgánů odboro­vým orgánům při rozvíjení Jejich po­­lítickovýchovné a politickoorganizá­torské práce, o pomoc při dalším pro­hlubování vzájemných styků mezi ve­lením armády a svazovými orgány, při rozvíjení aktivní politické anga­žovanosti odborových orgánů a ze­jména při politickoorganizačnfm za­bezpečení rozvoje pracovní iniciativy civilních pracovníků armády, což musí být prvořadým společenským politickým úkolem jak svazových od­borových orgánů, tak vojenských or­gánů stranicko-polttlckých a velitel­ských. Dr. V. VLAŠTOVKA, vedoucí ekonomicko-právního oddělení OVOS pracovníků čs. lidové armády SYSTÉM nebo LIDÉ? (Dokončení ze str. 1) hry Právě takové složité psychologická jsme byli svědky v posledních letech u nás. Chyby a omyly, jich* jsme se při budování socialismu do­pustili a s kterými se strana po led­nu 1966 chtěla vypořádat, se jedno­duše přišily na vrub socialistického systému. Socialismu se podsunulo ně­co, co bylo dílem chybujících lidí, aby se snadněji mohla nepřátelská propaganda vemlouvat do přízná pra­cujících. Pomlouvali dílo miliónů, aby pak námluvy tíchto miliónů byly snadnější a bez složitých komplikací. Na posledním zasedání OV KSČ řekl k této problematice soudruh Husák: „Byly věci, které se neměly stát, ani nemusely stát. Ale jdou tyto věci na vrub socialismu, jako společenského systému? Jsou jeho zákonitou součás­tí? Určitě ne! Lidé dělají někdy dobře a často 1 chyby. Jeden více, druhý méně. Ale za tyto chyby, za tyto nedostatky jsou vždy odpovědni konkrétní lidé a ne společenský systém, ne myšlenka. ne socialismus...“ Buržoázni propaganda sa pomoot některých našich reformátorů socia­lismu, však chyby vydávala xa ohyby systému. Nečinila tak z naivity, ale proto, aby v očích miliónů pracují­cích diskreditovala to, co vlastně s vzešlo z jejich obětavé práoe í když některými stíny lidských chyb. Stručně řečeno, někteří se chopili chyb a omylů, aby vedli ótok proti systému samému tedy proti základům socialismu. Od chvíle, kdy světlo světa spatřila slova o tom, že Evropou obchází stra­šidlo komunismu, se pochopitelně taktika boje i propaganda nepřátel socialismu změnily. Nezměnilo se však jedno podstatné; chyby, omyly a ne­dostatky hnuti vydávat za jeho or­ganickou přirozenost a nikoliv za výsledek chybujících lidi. V tomto sá­­měrném přístupu je skryt jediný úmysl, špinit a pomlouvat podstatu socialismu a demagogií znesnadňovat lidem pochopit hlubokou humanistic­kou podstatu socialismu. Myslím, že právě o tomto přístupu nepřátelské propagandy je užitečná přemýšlet v souvislosti s minulými událostmi n nás. Stanislav BUCHLÁK Otec Vavřinec kouřil dýmku. Byl zim­ní podvečer. Rouška časného přítmí po­hlcovala tváře. Z pece sálal teplý vzduch a vůně bukového dřeva. „By mě zajímalo,“ řekl syn Vavřinec, „jak ‘sem vlastně přišel na svět." Starý Vavřirtec vyfoukl oblak čpavého dýmu. Syn dostal přímý zásah kouře do nozder. „Cáp tě nepřines, na vránu nevypadáš,“ ozval se starý Vavřinec ze tmy. „Moc lacino z toho chceš vybruslit,“ řekl desát­ník foto svému zploditell. Položil nohy na tětký dubový stůl Ut delší čas ho znepokojovaly jisté extstencionální otázky. Vojenská služba ho na­učila rozumovat nad životem. Absolvent Kamil Bouček zasvětil mladého fotu Vavřince do pro­blematiky odcizení. Starý dobrý otec od té doby Jožovi připadal jako nezodpovědný živel. „Uděláš dítě," mudroval syn Vavřinec, „jenže nedovedeš ani vysvětlit, v jaký situaci jsi ho urobil. Pěkná lehkomyslnost, fakt,“ útočil syn jemně vyčítavým tónem. Starý dřevorubec nebyl moc na sexus. Bral tyhle věci spíš zjednodušeně, ale taky neměl rád, když mu někdo začal házet na krk nějaké obvi­ňováni z lehkomyslnosti. Astmaticky pokašlával, foto z toho usoudil ria mírnou nervozitu. Matěj Vavřinec ztělesňoval sukovitého rázovitého muže z naturalistických filmů. Vypadal jako balvan, kterým nepohne žádný cit. Pokud snad prožíval nějaké vzruchy, mohla o tom vědět snad pouze jeho ohryzaná dýmka. „Vyrazilo ti to dech vid?“ poštuchoval desát­ ník fožo svého tátu. Matěj Vavřinec mlčel a lovil ve vzpomínkách. „Plodil jsem tě v lědnu. druhýho," řekl po dlouhé pauze. „V prosinci nebyl na hloupostí čas. Sváželi jsme dřevo z hory.“ Mladík lítostivě registroval slovo hlouposti. V den početí byla chalupa úplně pod sněhem. Vytrvalá hustá vánice znemožňovala jakoukoli činnost. Matěj Vavřinec nevydržel dlouho bez práce. Prvního ledna opravoval dřevěné jesličky. Pamatuje st, že vyřezal nového svátého Josefa, starý měl v sobě červotoče. Potom ještě zhotovil něco drobností pro domácnost. Když nepřestával padat sníh, starý Vavřinec pocítil jakýsi neklid. Chodil po stavení, lelkoval, pokuřoval, mručel a najednou si všiml, že není doma sám, Že má zdra­vou, silnou a pěknou ženu ... „Kdyby nebyla ta vánice," uvažoval Jožo, ,psi bych se nenarodil.“ „Bůhví,“ připustil starý dřevorubec. , Ležérní tón souhlasu zamrazil desátníka Vavřín­­~e až do morku kostí. Spřádal nahlas melancho­­'ické nářky o potomcích počatých v nudě. lehce zoufal nad. dítětem čiré náhody. „Tak dost,“ řekl pojednou Matěj Vavřinec. Udělal dva nebo tři tápavě kroky, zalovil rukou ve tmě, uchopil syna za blůzu pod krkem a pro­cedil skrze zdravý chrup: „Ctí otce svého t matku svou!’ Potom uvedl do akce svou sukovitou pravicí. Políčky se střídaly strojově — jeden dlaní, druhý hřbetem ruky. Ale co nejvíc mátlo, to byla řeč trestajícího otce. „Plodil jsem tě druhýho první,' počítal, „to jsou třt lépance. V jedenáct dopoledne to máme jede­náct lépanců. Měl jsem dvě stopky slivovice, to máme . . Dohromady padlo šestnáct úderů. Jak starý Vavřinec vytloukal ze syna módní filosofii, Jožo­va tvář se modřila a otékala. Ráno desátník skoro neviděl na oči. Otec kurýroval své dítě opravdu s láskou, něžně přikládal náčinky. Také naříkal d bědoval. Jenomže nic naplat, desátník Jožo Vavřinec není ze dřeva a tak jeho léčení trvalo tři dny a tři nocí. A právě o tento čas běželo. „Tři dny odloučení a pět hodin,“ běsnil velitel útvaru na starého Vavřince. „Z toho kouká pro­kurátor pane. pane .. „Vavřinec.“ řekl schlíplý muž a pokorně much­lal obnošenou beranicí. Velitel po chvíli zchladl. „člověče,“ řekl studeně, „jak by ten kluk vy­padal, kdyby k jeho stvoření došlo na Silvestra o půlnoci. To by bylo dohromady podle vašich výpočtů šedesát sedm facek?“ „lnu.“ vzdychl starý Vavřinec, „Bůh dobře vě­děl. proč seslal vánicí na Nový rok," řekl a po­křižoval se znamením víry. (Jména nejsou autentická.) O. BROŽEK

Next