Obrana Lidu, leden-červen 1970 (XXIX/1-26)
1970-02-14 / No. 7
JJJospodářští pracovnici »i musí jasně uvědomit, že je do funkci dosazuje strana a že straně jsou odpovědni za to, jak plní své úkoly a jak v praxi na svěřeném úseku aktivně provádějí jeji politiku. Nelze úspěšně vést, zejména ne na špičkové úrovni, jestliže nejsou vedoucímu pracovníku jasné základní rozpory soudobého rozděleného světa, jestliže mu nejsou jasné politické a ideové rozpory uvnitř země a způsob jejich pře konávání. Politická vyspělost je tedy nedílnou součásti kvalifikace jako vedoucího pracovníka. Proto je důležitým hlediskem při jeho politickém hodnoceni. Když tak strana postupuje, jedná nikoliv-v zájmu nějakého revanše za leden 1968, ale v zájmu zvýšení úrovně řízení, v zájmu konsolidace politické moci, v zá jmu dalšího socialistického rozvoje. Strana poskytla a i nadále po skytuje možnost čestného východiska těm, kdo v minulosti kolísali, a i nadále je její hlavní me todou práce s lidmi metoda přesvědčování. Avšak ten, kdo přes vážná varování strany se aktivně podílel na srpnových událostech v roce 1968 na straně pravice a antisocialistických sil, kdo i v pozdější době činnost pravicových elementů toleroval, kryl nebo do konce podporoval, kdo nečelí svou odhodlaností a iniciativou heslu reakce „čím hůře tím lépe”, ten nemůže být nadále ve vedoucích hospodářských funkcích ani pracovníkem řídícího aparátu. S tím se strana musí rozejít. Antonín KAPEK, „Nové mysl” č. 1 ZEMŘEL MILAN ŠEDÝ. V úterý 3. února náhle zemřel při výkonu novinářského povolání v africkém Chartúmu korespondent Československé tiskové kanceláře v Káhiře — Milan Šedý ve věku necelých 47 let. ještě když byla „Obrana lidu” deníkem, pracoval v ní v letech 1951 až 1982 v několika rubrikách. Láska k novinám se u něj projevila ještě za studia, kdy přispíval svěžími a vtipnými postřehy a povídkami do studentského „Předvoje”. Jeho veselé, satirické i tragikomické práce, s melancholickým úsměvem tepající lidskou zlobu a hloupost, znají pod jménem čí pod pseudonymem „Ubald 1'apfz" čtenáři z celé republiky. V Milanovi Šedém odešel komunistický novinář, obětavý a upřímný kamarád v plném slova smyslu dobrý člověk, jehož památka bude v srdcích přátel a čtenářů ještě dlouho žít... J AK H f7 n K PŘÍŠTÍ i YěH \ Z Zatímco první polovina příštího týdne bude ješte asi s častějšími a místy vydatnějšími srůtkamt — at do n i t š t c h poloh opět s něho v ý m i — má dalit ödst týdne s obnovou vysokého tlaku nad evropskou pevninou víc j a s - é h o a slunného silně mrazivého počasí. Místy se pak přitom vytvoří ranní mlhy. Poněvadt potrvá příliv studeného vzduchu, zůstanou teploty stále nilší net normálně. Zprvu sice kolem nuly se slabštmt at mírnými nočními mrazy Jkolem -6°l, později s celodenním mrazem. Ve vyšších polohách se případně koncem týdne vytvoří častěji inverze a za slunnějšího počasí tam bude tepleji /přes den případně I slabě nad nulou) net v nilších polohách. Celkově se však udrtí zimní ráz p oč a s í nadále a sněhová vrstva — zejména kolem poloviny měsíce — vzroste a pokud sníh neletí, ještě se vytvoří. 14. 2. — před 80 lety se narodil bulharský filosof Todor D. P a v- 1 o v; — před 60 lety se narodil hudební skladatel a dirigent lan F a d rh o n s; — před 25 lety bombardovali Američané Prahu; — před 20 lety byla podepsána čínsko-sovětská smlouva o přátelství, spojenectví a vzájemné pomoci; 16. 2. — před 90 lety se narodil básník a dramatik Otakar T h e e r; 17. 2. — před 30 lety zemřela spisovatelka a novinářka Helena Malířové; 18. 2. — státní svátek Nepálu a Gamble: — před 75 lety se narodil martál Sovětské armády S. K. T i m otenko; 20. 2. — před 85 lety se narodila české herečka, národní umělkyně Zdenke B a I d o v á; — před 85 lety se narodil herec Karel Jičínský; před 70 lety se narodil sovětský politik Alexej A. tuliic o v. $ Odbor •> jejich úkoly a problémy Odbory v armádě jako součást politického systému armády mají velký význam pro zajišťování jak bojových, tak politických úkolů armády. To je ve skutečnosti úkol ne dvojí, ale dvojjeainý. Proto svazovým odborovým orgánům v armádě v souladu s potřebami a zájmy armády jde stejně tak o další prohlubování spolupráce s vojenskými stranickopolitickými orgány, jako o zintenzivnění pomoci odborových orgánů na hospodářském úseku, o další zlepšování Činnosti nejen na úseku zájmové odborové politiky, ale souběžně s tím stejně tak na úseku ekonomiky s cílem plné ppdpory opatřením hospodářských orgánů zejména v souvislosti se zajišťováním hlavních úkolů plánu na rok 1970. Odborovým orgánům v armádě jde o další rozvíjení nejen pracovních, ale 1 morálně politických vlastností odborářů, o další cílevědomé zaměření odborářské činnosti k třídnímu přístupu k problémům vnitřní i mezinárodní politiky, k rozvíjení a posilování socialistického vlastenectví i myšlenek proletářského internacionalismu. Odbory v armádě byly ovšem poznamenány v uplynulém období jako celé odborové hnutí některými negativními dopady tzv. polednové politiky, určitými negativními projevy v srpnových dnech roku 1968 i roku 1969, některými nesprávnými názory v období příprav i samotném průběhu ustavujícího sjezdu odborového svazu pracovníků ČSLA. Nedostatkem byl neúměrný podíl politicko-výchovné a politickoorganizátorské práce v celkové činnosti svazu, do programu svazu se zakotvilo právo na stávku celospolečensky nesprávné a v podmínkách armády zvlášť škodlivé nereálné, do programu svazu se však a nezakotvila zásada proletářského ininternacionalismu atd. Přes tyto nedostatky odborový svaz pracovníků ČSLA patří mezi ty odborové svazy, které ve svých dokumentech mají jednoznačně zakotveny zásady vedoucí úlohy strany, demokratického centralismu, jednoty ROH, orientaci odborářské práce nejen do sféry rozdělování, ale 1 na tvorbu zdrojů. Ze strany odborového svazu pracovníků ČSLA nebyly uzavřeny žádné dohody s jinými organizacemi, v srpnových dnech 1969 nedošlo na pracovištích, kde jsou pracovníci civilní, k oslabení pracovní činnosti, ale naopak došlo t k mimořádně obětavému plnění úkolů, jehož významným oceněním bylo propůjčení státních a resortních vyznamenání občanským pracovníkům v roce 1989. Odborový svaz pracovníků ČSLA se také mezi prvními odborovými svazy veřejně přihlásil k politické linií vytýčené listopadovým a květnovým plénem ÜV KSČ a zaměřil svolí činnost k rozvíjeni aktivní politické angažovanosti a pracovní iniciativy svých členů. Činnost odborového svazu pracovníků ČSLA lze kladně hodnotit i zásluhou toho, že odborovým orgánům se dostalo účinné pomoci jak vojenských stranickopolitických orgánů, tak velení ČSLA, které má pochopení y v armádě pro řešení problematiky obč. pracovníků vojenské správy a pracovníků podniků v působnosti MNO. To se zejména v uplynulém roce výrazně projevilo také v řešení pracovněprávních, sociálních ; a mzdových otázek civilních pracovníků armády. Přitom rovněž odborové orgány účinně přispěly k řešení problematiky civilních pracovníků a tím i problematiky armády svojí politickovýchovnou a organizátorskou prací. Výrazem kladných vztahů mezi ČSLA a OVOS pracovníků ČSLA se stala v roce 1969 dohoda o postupném řešení nejaktuálnějších zájmů a potřeb jak civilních pracovníků armády, tak současně i zájmů a potřeb velitelských orgánů armády se společným cílem dosáhnout nejvyššího stupně bojové a politické připravenosti ČSLA a přispět k politické konsolidaci politických poměrů v armádě. Uzavřená dohoda splnila své poslání, neboť položila základy k soustavné koncepční práci v celé oblasti problematiky civilních pracovníků armády. Přispěla také ke komplexnímu projednání nazrálých problémů, i když se je nepodařilo všechny vyřešit nebo ne v plném rozsahu. Proto v podmínkách armády se jeví účelným pokračovat v uzavírání obdobných dohod. Projednání obsahové náplně dohody na rok 1970 má i svůj politický význam v tom, že nejde jen o pouhé projednávání zájmových požadavků odborových orgánů, ale současně i o projednávání jejich námětů k dalšímu zkvalitnění a prohloubení řídící činnosti MNO. V návrhu dohody na rok 1970 je obsaženo i konkrétní vyjádření podílu odborových orgánů na řešení úkolů, jejichž cílem je neustálá modernizace a zvědečťovánf řídících procesů v armádě, intenzifikace všech činností v rámci armády, racionální řešení všech věcných problémů života armády a jejích civilních pracovníků. Kladné hodnocení činnosti odborového svazu pracovníků ČSLA a v souvislosti s tím i spolupráce ských a odborových orgánů velitelovšem neznamená, že je vše v pořádku. Je zde především politický problém vyřešit určení odborné složky ministerstva národní obrany, která by komplexně odpovídala za celoarmádní nejen metodické řízení, ale i sledování, kontrolu a vyhodnocování pracovní Iniciativy civilních pracovníků armády. Nedořešenou otázkou je urychlené vydání resortní směrnice o politickém a organizačním zajištění rozvoje pracovní iniciativy a formách morálního a hmotného ocenění .úspěšných výsledků rozvoje pracovní iniciativy a socialistického soutěžení. V resortních směrnicích MNO, stejně jako je tomu v dokumentech OVOS pracovníků ČSLA, je třeba zakotvit zásadu, že hlavním obsahem pracovní Iniciativy musí být její zaměření na úspěšné splnění hlavních ukazatelů resortního plánu na rok 1970, tj. na dosažení konkrétních, kontrolovatelných hospodářských výsledků s oproštěním se od veškerého formalismu. V resortních směrnicích by se měla promítnout zásada, že velitelské orgány, které řídí a organizují práci jako nezbytnou a nedílnou součást řízení 1 řídí a organizují rozvoj pracovní iniciativy. Otevřeným úkolem zůstává také vypracování odborně a politicky kvalifikovaného rozboru současného společenského, právního a sociálního postaveni civilních pracovníků armády. To je úkol o to závažnější, že jeho splnění je primárním předpokladem pro kvalifikované koncepční řešení problematiky postavení civilních pracovníků armády. Jde o otázku, důležitou nejen pro civilní pracovníky, ale stejnou měrou i pro velení armády, v jehož vlastním zájmu je i celospolečensky žádoucí posilování stability sociálního, právního a hospodářského postavení jak vojáků z povolání, tak civilních pracovníků jako významné sociální skupiny armády. I v armádě a především v armádě platí zásada, že kádry rozhodují vše. Vždyť kvalita kádrového složení armády je základním předpokladem pro to, aby armáda byla stále na výši a doby po stránce politické i technické bojové připravenosti. Je proto v zájmu celé společnosti, aby velení armády mělo k dispozici co nejlepší kádry, vojáky z povolání i civilní pracovníky a tyto si co nejvíce udrželo s ohledem na jejich speciální kvalifikaci I s ohledem na ochranu vojenského tajemství a všechny další otázky s tím spojené. Jedním ze základních stabilizačních opatření je a zajištění stability sociálního, právního společenského postavení, úměrné vyžadovaným povinnostem a nárokům. Tato otázka se již stala v poslední době předmětem řešení u vojáků z povolání. Otevřeným problémem zůstává nadále u civilních pracovníků armády. V zásadě jde o ujasnění této problematiky uvnitř i vně ČSLA tak, aby zaměstnání v armádě, které klade na civilní pracovníky vážné společenské, politické a pracovní nároky, které se často blíží požadavkům kladeným na vojáky z povolání, mohlo být a bylo příslušným způsobem oceněno morálně 1 hmotně a to . jak ve finančním, tak ve zdravotním a sociálním zabezpečení s diferenciací úměrnou dané specifice zaměstnání a skutečným zásluhám. Přitom nejde o nic nového, poněvadž obdobným způsobem je řešena specifika postavení civilních pracovníků i v jiných moderních armádách. Pří řešení těchto otázek je přirozeně nutno důsledně vycházet ze zásady, že rozhodující jsou zájmy a potřeby armády, jimž se občanská práva civilních pracovníků musí přizpůsobit. Musí-11 však dojít k omezení občanských práv, je třeba dbát, aby tato omezení byla prováděna diferencovaně a pokud možno vždy s konkrétním ekonomických řešením, jako spravedlivým vykompenzováním nařízených omezení. Uvedené otevřené otázky se jistě podaří urychleně vyřešit v úzké spolupráci mezi ÜV odborového svazu pracovníků ČSLA a velením ČSLA. ÜVOS pracovníků ČSLA si také mnoho slibuje od pomoci přislíbené náčelníkem HPS s. generálmajorem V. Horáčkem. Jde zejména o pomoc vojenských stranickopolitických orgánů odborovým orgánům při rozvíjení Jejich polítickovýchovné a politickoorganizátorské práce, o pomoc při dalším prohlubování vzájemných styků mezi velením armády a svazovými orgány, při rozvíjení aktivní politické angažovanosti odborových orgánů a zejména při politickoorganizačnfm zabezpečení rozvoje pracovní iniciativy civilních pracovníků armády, což musí být prvořadým společenským politickým úkolem jak svazových odborových orgánů, tak vojenských orgánů stranicko-polttlckých a velitelských. Dr. V. VLAŠTOVKA, vedoucí ekonomicko-právního oddělení OVOS pracovníků čs. lidové armády SYSTÉM nebo LIDÉ? (Dokončení ze str. 1) hry Právě takové složité psychologická jsme byli svědky v posledních letech u nás. Chyby a omyly, jich* jsme se při budování socialismu dopustili a s kterými se strana po lednu 1966 chtěla vypořádat, se jednoduše přišily na vrub socialistického systému. Socialismu se podsunulo něco, co bylo dílem chybujících lidí, aby se snadněji mohla nepřátelská propaganda vemlouvat do přízná pracujících. Pomlouvali dílo miliónů, aby pak námluvy tíchto miliónů byly snadnější a bez složitých komplikací. Na posledním zasedání OV KSČ řekl k této problematice soudruh Husák: „Byly věci, které se neměly stát, ani nemusely stát. Ale jdou tyto věci na vrub socialismu, jako společenského systému? Jsou jeho zákonitou součástí? Určitě ne! Lidé dělají někdy dobře a často 1 chyby. Jeden více, druhý méně. Ale za tyto chyby, za tyto nedostatky jsou vždy odpovědni konkrétní lidé a ne společenský systém, ne myšlenka. ne socialismus...“ Buržoázni propaganda sa pomoot některých našich reformátorů socialismu, však chyby vydávala xa ohyby systému. Nečinila tak z naivity, ale proto, aby v očích miliónů pracujících diskreditovala to, co vlastně s vzešlo z jejich obětavé práoe í když některými stíny lidských chyb. Stručně řečeno, někteří se chopili chyb a omylů, aby vedli ótok proti systému samému tedy proti základům socialismu. Od chvíle, kdy světlo světa spatřila slova o tom, že Evropou obchází strašidlo komunismu, se pochopitelně taktika boje i propaganda nepřátel socialismu změnily. Nezměnilo se však jedno podstatné; chyby, omyly a nedostatky hnuti vydávat za jeho organickou přirozenost a nikoliv za výsledek chybujících lidi. V tomto sáměrném přístupu je skryt jediný úmysl, špinit a pomlouvat podstatu socialismu a demagogií znesnadňovat lidem pochopit hlubokou humanistickou podstatu socialismu. Myslím, že právě o tomto přístupu nepřátelské propagandy je užitečná přemýšlet v souvislosti s minulými událostmi n nás. Stanislav BUCHLÁK Otec Vavřinec kouřil dýmku. Byl zimní podvečer. Rouška časného přítmí pohlcovala tváře. Z pece sálal teplý vzduch a vůně bukového dřeva. „By mě zajímalo,“ řekl syn Vavřinec, „jak ‘sem vlastně přišel na svět." Starý Vavřirtec vyfoukl oblak čpavého dýmu. Syn dostal přímý zásah kouře do nozder. „Cáp tě nepřines, na vránu nevypadáš,“ ozval se starý Vavřinec ze tmy. „Moc lacino z toho chceš vybruslit,“ řekl desátník foto svému zploditell. Položil nohy na tětký dubový stůl Ut delší čas ho znepokojovaly jisté extstencionální otázky. Vojenská služba ho naučila rozumovat nad životem. Absolvent Kamil Bouček zasvětil mladého fotu Vavřince do problematiky odcizení. Starý dobrý otec od té doby Jožovi připadal jako nezodpovědný živel. „Uděláš dítě," mudroval syn Vavřinec, „jenže nedovedeš ani vysvětlit, v jaký situaci jsi ho urobil. Pěkná lehkomyslnost, fakt,“ útočil syn jemně vyčítavým tónem. Starý dřevorubec nebyl moc na sexus. Bral tyhle věci spíš zjednodušeně, ale taky neměl rád, když mu někdo začal házet na krk nějaké obviňováni z lehkomyslnosti. Astmaticky pokašlával, foto z toho usoudil ria mírnou nervozitu. Matěj Vavřinec ztělesňoval sukovitého rázovitého muže z naturalistických filmů. Vypadal jako balvan, kterým nepohne žádný cit. Pokud snad prožíval nějaké vzruchy, mohla o tom vědět snad pouze jeho ohryzaná dýmka. „Vyrazilo ti to dech vid?“ poštuchoval desát ník fožo svého tátu. Matěj Vavřinec mlčel a lovil ve vzpomínkách. „Plodil jsem tě v lědnu. druhýho," řekl po dlouhé pauze. „V prosinci nebyl na hloupostí čas. Sváželi jsme dřevo z hory.“ Mladík lítostivě registroval slovo hlouposti. V den početí byla chalupa úplně pod sněhem. Vytrvalá hustá vánice znemožňovala jakoukoli činnost. Matěj Vavřinec nevydržel dlouho bez práce. Prvního ledna opravoval dřevěné jesličky. Pamatuje st, že vyřezal nového svátého Josefa, starý měl v sobě červotoče. Potom ještě zhotovil něco drobností pro domácnost. Když nepřestával padat sníh, starý Vavřinec pocítil jakýsi neklid. Chodil po stavení, lelkoval, pokuřoval, mručel a najednou si všiml, že není doma sám, Že má zdravou, silnou a pěknou ženu ... „Kdyby nebyla ta vánice," uvažoval Jožo, ,psi bych se nenarodil.“ „Bůhví,“ připustil starý dřevorubec. , Ležérní tón souhlasu zamrazil desátníka Vavřín~e až do morku kostí. Spřádal nahlas melancho'ické nářky o potomcích počatých v nudě. lehce zoufal nad. dítětem čiré náhody. „Tak dost,“ řekl pojednou Matěj Vavřinec. Udělal dva nebo tři tápavě kroky, zalovil rukou ve tmě, uchopil syna za blůzu pod krkem a procedil skrze zdravý chrup: „Ctí otce svého t matku svou!’ Potom uvedl do akce svou sukovitou pravicí. Políčky se střídaly strojově — jeden dlaní, druhý hřbetem ruky. Ale co nejvíc mátlo, to byla řeč trestajícího otce. „Plodil jsem tě druhýho první,' počítal, „to jsou třt lépance. V jedenáct dopoledne to máme jedenáct lépanců. Měl jsem dvě stopky slivovice, to máme . . Dohromady padlo šestnáct úderů. Jak starý Vavřinec vytloukal ze syna módní filosofii, Jožova tvář se modřila a otékala. Ráno desátník skoro neviděl na oči. Otec kurýroval své dítě opravdu s láskou, něžně přikládal náčinky. Také naříkal d bědoval. Jenomže nic naplat, desátník Jožo Vavřinec není ze dřeva a tak jeho léčení trvalo tři dny a tři nocí. A právě o tento čas běželo. „Tři dny odloučení a pět hodin,“ běsnil velitel útvaru na starého Vavřince. „Z toho kouká prokurátor pane. pane .. „Vavřinec.“ řekl schlíplý muž a pokorně muchlal obnošenou beranicí. Velitel po chvíli zchladl. „člověče,“ řekl studeně, „jak by ten kluk vypadal, kdyby k jeho stvoření došlo na Silvestra o půlnoci. To by bylo dohromady podle vašich výpočtů šedesát sedm facek?“ „lnu.“ vzdychl starý Vavřinec, „Bůh dobře věděl. proč seslal vánicí na Nový rok," řekl a pokřižoval se znamením víry. (Jména nejsou autentická.) O. BROŽEK