Svět Hospodářství, 1969 (X/80-156)

1969-11-21 / No. 141

\T posledních piti letech světová spotřeba ' bavlny každoročně dosahovala rekordní úrovně, avšak zatímco v prvních dvou letech zmíněného údobí vzrůstala v ročním průměru o 1,6 mil. balíků, snížilo se tempo růstu v dal­ších třech letech průměrně na 400 000 bal. roěně. V sezóně 196U/69 byla mezinárodním porad­ním výborem pro bavlnu |ICAC) odhadnula svě­tová spotřeba bavlny na S3 mil. balíků ve srov­nání s 52,7 mil .bal., v předcházejícím hospo­dářském roce. Podstatně více bylo této surovi­ny zpracováno v textilním průmyslu asijských zemí, zatímco v Evropě, Africe a v jižní Ame­rice byl vzestup průmyslové spotřeby bavlny jen mírný. K. výraznému poklesu této spotřeby — o 9 % — došlo ve Spojených státech. Z této největší producentské země bavlny ne­dochází zatím zprávy, zda již byly podniknuty kroky proti důsledkům zhoršené jakosti letošní sklizně. Úroda v USA utrpěla vlhkem, rostlin­nými škůdci a v některých oblastech dokonce mrazy. Z toho důvodu muselo americké mini­sterstvo zemědělství upravit svůj původní od­had sklizně bavlny v běžné sezóně směrem do­lů, a má se za to, že i poslední revidovaný od­had 10,52 mil. balíků je příliš vysoký. Podobná situace je v Mexiku, kde má objem letošní klíně bavlny podle očekávání kles­nout pod úroveň 2 mil. balíků ve srovnání s 2,45 mil. bal. v předešlé sezóně. V zemích Střední Ameriky se předvídá pokles o 20 % proti loňské sklizni, téměř 1 mil. balíků. Zahraniční tisk uvádí, že ani ze Sovětského svazu, druhého největšího světového produ­centa, nedocházejí zatím příliš příznivé zprá­vy o vyhlídkách příští sklizně bavlny. Publi kace „Cotton and General Economic Review“ odhaduje, že do poloviny října 1969 bylo Perspektivy světové spotreby bavlny v SSSR sklizeno pouze 2,8 mil. tun, což by bylo o 1,8 mil. tun méně než ke stejnému datu před rokem. Pěstitelé bavlny v této zemi byli však vyzváni, aby urychlili průběh sklizňových prací ještě před nástupem zimního období. Celkem má ICAC za to, že proti původnímu očekávání bude objem světové produkce bavl­ny v běžné sezóně nižší než v uplynulém hos­podářském roce. Naproti tomu, pokud jde o spotřebu této suroviny, očekává se v letoš­ní sezóně opět mírný vzestup. Poptávka po ba­vlně pravděpodobně překročí objem její produk­ce, takže ke konci sezóny patrně dojde k po­klesu převodních zásob. Podle zpřesněného odhadu ICAC byly zásoby při zahájení běžné sezóny, tj. k 1. srpnu 1969, mírně nad úrovní stavu ke stejnému datu před rokem. Tedy za situace, kdy by celková úro­veň bavlny činila 53 mil. bal., měla by celko­vá nabídka stále ještě dosahovat 75 mil. bal. proti 75,5 mil. bal před rokem, což by nepřed­stavovalo příliš velký pokles, ale mohlo by vést k předpokladu dalšího vzestupu světové spotřeby bavlny. Situace není však tak jednoznačná, neboť trh jednotlivých jakostí bavlny je velmi různoro­dý. Nepřihlížeje k nejlepším jakostem zvlášť dlouhovlákné suroviny pěstované v SAR, Sú dánu a Peru, která skutečně tvoří svůj vlastní trh, je podle názorů ICAC důležité, aby existo­vala přiměřená nabídka bavlny amerického ty­pu, jejímiž hlavními dodavateli jsou USA a Střední Amerika. Jen málo ostatních zemí je prý s to vyplnit jakoukoliv mezeru ve světové pro­dukci pěstováním suroviny srovnotelné jakosti, a z nich v této sezóně již většina uzavřela kon­trakty na převážnou část své nastávající skliz­ně. Výjimku snad tvoří Turecko, ale evropští obchodníci údajně neztrácejí čas čekáním na nabídky bavlny z této země. Všeobecná úroveň cen se příliš neodchyluje od předvídaného vývoje. Liverpoolský index CIF, který je založen na cenách dvanácti dru hů bavlny amerického typu, vykazuje výrazný vzestup. Dne 5. 11. 69 dosahoval kurs bavlny 27,45 centů za lb ve srovnání s 26,95 centů ke konci srpna, kdy byla zaznamenána nejnižší úroveň za poslední tři léta. Ceny bavlny na lon­dýnském termínovém trhu rovněž značně stoup­lo Výhledově může podstatněji narušit nynější pevnější trend cen pouze jihobrazilská bavlna. Tamní pěstitelská plocha se v posledních letech rychle rozšířila a výrazně stoupla jakost sklize­né bavlny. Za předpokladu, že se dosavadní velmi příznivé podmínky, za kterých byla skli­zeň zahájena, udrží i nadále, bude moci jižní Brazílie dodat na světový trh bavlnu v množ­ství, které bude s to přispět k vyplnění mezery v nabídce hodnotné suroviny. Jakýkoliv vzestup cen bavlny má ovšem pří­znivé i negativní důsledky. Zatímco krátkodobě může být výhodou pro řadu zemí závislých^ na sklizni bavlny.,která pro ně představuje důle­žitou část devizových příjmů, dlouhodobě může v sobě skrývat nebezpečí, že se stane podně­tem pro náhradu bavlny syntetickými vlákny. sh 21.11. svět hospodářství Ročník I Číslo 102 (Světové hospodářství ročník X, číslo 141) • Cena Kčs 2,50 • 21. listopadu 1969 Vyšší novozélandský export vlny Podle posledních zpráv z Wellingtonu vyvezl Nový Zéland v období od 1. července do 30. září 1S69 (tj. za první čtvrtletí běžné sezóny) 417 125 balíků vlny ve srovnání s 348 485 bal. v téže době minulého roku. Novozélandská komise pro vlnu, která tyto údaje zveřejnila, dále uvádí, že hlavními za­hraničními kupujícími byly tyto země (výsled ky loňského srovnatelného období v závorce): V. Británie 76 343 balíků (90 203), USA 89 887 (69 286), Japonsko 60 249 (31 787), NSR 36 807 (24 936), Francie 33 544 (22 777), Belgie 30 595 (19 855), Itálie 23 404 (15 065) a Nizozemí 11 003 (14 895) balíků. lb 31.14.68 Rozvoj védy a techniky v PLR O současné úrovni a perspektivách vědeckotechnického rozvoje v Polsku pro­mluvil na IV. plénu ÚV PSDS předseda Výboru pro vědu a techniku Jan Kaczma­­rek. Z jeho projevu přinášíme vybrané faktické údaje a směry, jimiž se má budou cí vývoj v této oblasti ubírat. Za 25 let existence lidového Polska se pod­statně rozvinul kádrový a materiální potenciál vědeckotechnické základny. Na každý tisíc za­městnanců v národním hospodářství připadá kolem 27 pracovníků zaměstnaných na vědec­kých a technických pracovištích. Hrubá hod­nota technického vybavení a vědeckých přístro­jů činila koncem roku 1968 přibližně 8 mld zlotých, což odpovídá zhruba 1,1 P/o hrubé hod­noty stálých výrobních prostředků v socialistic­kém průmyslu. Náklady na vědecké a vývojo­vé práce ze státního rozpočtu a z fondu tech­­nickoekonomického rozvoje (bez obratových prostředků podniku) dosáhly v přepočtu na jednoho zaměstnance v národním hospodář­ství v loňském roce 1 350 zlotých. Tyto ukaza­tele odpovídají v podstatě potenciálu zemí prů­měrně vyspělých. Přes nedostatky vědeckotechnické základny v Polsku — zvláště nokud jde o vysoce kvali­fikované kádry a vědecké přístroje — plnila již tato základna důležité úkoly v ekonomickém rozvoji a v budoucnu se má stát hlavním zá­kladem hospodářského rozvoje vyznačujícího se převahou intenzivních činitelů nad exten­zívními. Potvrzením těchto možností jsou výsled­ky dosažené při zavádění technických novi­nek do výrobní praxe. Náklady na ně vyna­ložené mají průměrnou návratnost v období 2 let, a v případě racionálně uplatňované auto­matizace a moderních technologických metod dokonce v období 1,3 roku. V oblasti zdokonaleného plánování vědec­kých a vývojových prací zaujímá první místo zásada plánování plných rozvojových cyklů, které má zlikvidovat a nepřipustit rozmělnění na četná témata bez vzájemné návaznosti, kte­rá nejsou nezbytná k dosažení vymezeného praktického cíle. Rozsah nynějšího existujícího rozptýleni je takový, že v průměru pro celou vědeckotechnickou základnu připadají na jed­no téma přibližně dva pracovníci, a to i včetně experimentálních závodů. Zvláště potřebné a významné je i zdokonalení v oblasti financování a ekonom, stimulování tech­nického rozvoje. Rozsah nákladů na vědecké a vývojové práce se v letech 1969—1975 bude zvyšovat rychlejším tempem než dynamika růs­tu národního důchodu, tj. přes 12 % ročně. V roce 1975 celkové náklady na vědeckou a vývojovou činnost dosáhnou hodnoty nejmé­ně 25 mld zlotých, čili se více než zdvojnásobí ve srovnání s rokem 1969. Především je nezbytné podstatně širší finan­cování konkrétních problémů, tj. předmětné financování^ které se má především týkat veš­kerých prací prováděných v plném rozvojovém cyklu. Celkové náklady na tento cíl zahrnují i devizové prostředky, které musí být předány k dispozici pracovišti, jež koordinuje daný vě­decký problém. Nejvhodnější formou předmětného financo­vání je chozrasčot. Proto pokud jde o vědecko­­vývojové ústavy průmyslových resortů je ne­zbytné, aby přešly na chozrasčot nejpozději do konce roku 1970. Přitom se však zdůrazňuje, že i poté musí být zachována možnost financo­vání všeobecně technické a vědní činnosti ze státního rozpočtu. U rozpočtových závodů a jed­notek, zvláště vysokých škol, má nový způsob zajistit financování ze tří zdrojů — z rozpočtu, fondu technickoekonomického rozvoje a obrato­vých prostředků podniků, v závislosti na cha­rakteru činnosti. V oblasti stimulů hmotné za­interesovanosti je třeba především obnovit účin­nou úlohu odměn a prémií. Při zdokonalování organizace a struktury vě­deckotechnické základny se vychází zejména z potřeby čelit negativním důsledkům nynější­ho značného rozptylu vědeckých a technických pracovišť. Současný stav charakterizuje sku­tečnost, že přes 50 % samostatných vědeckých a technických pracovišť zaměstnává ne více než 50 pracovníků; přitom pracovišť se zaměst­naností přes 500 osob je pouze 6,5 %. Proto" veškerá vědecká a technická pracoviště mají být zapojena do procesu tzv. meritorní či pro­blémové integrace. Má spočívat v tom, že ná­strojem koncentrace činnosti jednotlivých pra­covišť mají bvt plény realizace problémů, čili plných vědeckovývojových cyklů. Hlavní odpo­vědnost za zavádění systému problémové inte­ (Pokračovánl na str. 4/ Vzestup obchodního obratu Jugoslávie s NSR Rozvoj obchodní výměny mezi Jugoslávii a Německou spolkovou republiko)} «e '*>š?í vý­razněji projevil v letošním roce. V prvním po­loletí 1969 vzrostl jugoslávský vývoz do NSR o 58,9% a dosáhl hodnoty 432,2 mil. DM; do­voz SFR) z tohoto trhu se zvýšil o 33,1 % na 772,2 mil. dolarů. Přes podstatný růst vývozu vykázala obchod­ní bilance Jugoslávie v relaci s NSR v prvním pololetí letošního roku nadále vysoké pasiv­ní saldo, které činilo 340 mil. DM proti 308,4 mil. DM v téže době před rokem. V jugoslávském vývozu do NSR představo­valy letos 63 % hotové výrobky, k nimž patři především konfekce a tkaniny, elektrotechnic­ké výrobky, neželezné a ušlechtilé kovy, jakož i ocel. Na polotovary připadlo 17,3 %, na su­roviny 7,5 % a zbývající část na potraviny a poživatiny, přičemž 4,7 % celkového vývozu tvořilo ovoce, zelenina a výrobky z nich. Západoněmecké dodávky Jugoslávii se téměř výlučně (91,2%) skládaly z hotových průmys­lových výrobků, kde největší položky činily stroje, dopravní prostředky, plastické hmoty a chemické výrobky. Kromě obchodní výměny se rovněž rozšiřu­je průmyslová spolupráce mezi oběma země­mi. Na počátku loňského roku byla s tímto cílem vytvořena smíšená komise, které ze zá­padoněmecké strany předsedá představitel Sva­zu průmyslníků E. W. Mommsen. Koncem říj­na probíhala v Bělehradě jednání mezi dele­gací západoněmeckých průmyslníků a jugo­slávskými experty o možnostech prohloubeni průmyslové kooperace (viz SH 94/69). sh 21.11. íS Pozitivní výsledky maďarského zemědělství Letošní zemědělská sklizeň v Maďarsku byla úspěšná a očekuvá se, že vzestup pro­dukce na tomto úseku dosáhne ve srovnání s loňským rokem 4 °/o proti původnímu od­hadu 2,3 °/o. Hektarové výnosy pšenice dosáhly 27 q a kukuřice přibližně 35 q. Poprvé po řadě let Maďarsko nejen kryje vlastní potřebu chlebo­vých obilnin, ale disponuje i 500—600 tis. tun pšenice pro vývoz. Zároveň je Maďarsko le­tos poprvé po delším časovém údobí nezávis­lé na dovozu krmiv. Tyto údaje svědčí o tom, že se začínají ren­tovat miliardové investiční prostředky vlože­né do zemědělství po zakončení združstevňo­vání. Maďarská družstva a státní statky uplat­ňují moderní techniku a organizaci práce. Po­užití strojených hnojív, které před zahájením hromadného združstevnění činilo 13—14 kg, na hektar (obsah živin), převyšuje nyní 100 kilogramů, přičemž rychle rostoucí poptávka je uspokojována pouze na 80—85 %. Průměrné výdělky pracujících v zemědělství (s přihlédnutím k příjmům ze záhumenků) v podstatě dosáhly a v příštím roce se plně vy­rovnají průměrným výdělkům v maďarském průmyslu. Na základě dosažených výsledků lze předvídat, že v sedmdesátých létech bude růst životni úrovně zemědělců a dělnické třídy při­bližně stejný. Maďarské družstevní hnuti stojí v současné době na důležitém rozmezí — výměně genera­cí. Každý třetí družstevník totiž, dosáhl vě­ku, kdy má nárok na starobní důchod (65 let u mužů a 60 let u žen) a po odpracováni de­seti let v družstvu může v roce 1970/71 odejít do důchodu. 1 v tomto směru však je situace uspokojivá, neboť již v loňském roce požádalo 100 tis. osob o vstup do družstva; z’nich dvě třetiny jsou ve věku do 40 let. Není tomu dávno, co se v Maďarsku země­dělská výroba a potravinářský průmysl sdru­žily v jednotný komplex. Pod řízením minis­terstva zemědělství a potravinářského průmys­lu byly realizovány liž dvě příznivé sklizně. Maďarští zemědělci se však dosaženými úspě­chy neuspokojují. Do jisté míry se totiž nadála projevují některé negativní rysy, například do­sud není plně uspokojována poptávka vnitřního trhu po vepřovém mase. I když je dostatek ho­vězího a drůbeže, je vepřové maso — jak známo — základem „maďarské kuchyně“. Pro maďarskou ekonomiku je rovněž důležité zvý­šit výkrm skotu na vývoz. Cesta k realizaci „masného programu“ byla však Již zahájena. Spočívá v moderní mechanizované technologii; která byla vyzkoušena na farmách předních státních statků, v zajištění prostoru pro hos­podářskou iniciativu a nakonec v soustavě ma­teriální zainteresovanosti producentů masa, která se nyní vypracovává. sh 21.11. „0 K dovozu automobilů do Japonska Od 1. října 1971 bude podle rozhodnutí japonská vlády povolena zahraničnímu kapitálu účast nit se až 50 % podílu na výrobě automobilů a jejich příslušenství a na obchodu automobily v Ja ponsku. K tomuto termínu má být také uvolněn dovoz automobilů do této země. Do října 1971 se chce japonská vláda pokusit maximálně ochránit domácí automobilový prů­mysl před důsledky očekávaného útoku zahra­ničních investorů, jak vyplývá z informací z To­kia. Představy vlády v otázce mezinárodní sou­těživosti japonského automobilového průmyslu byly vyloženy v dokumentu vydaném minister­stvem mezinárodního obchodu a průmyslu. Po­dle něho má příští „automobilová politika“ Ja­ponska spočívat v racionalizaci výroby za pod­pory vládních úvěrů, ve vládní koordinaci in­vestičních výrobních plánů automobilek, v pod­porováni technického rozvoje různými finan­čními pobídkami, v konsolidaci exportního sy­stému a ve výstavbě servisní sítě v zahraničí, ve zvyšování spolehlivosti a kvality vozidel, v udrženi rozumného vývoje cen, v racionali­zaci odbytu a v přípravě opatření proti pře­vaze zahraničního kapitálu v japonském auto­mobilovém průmyslu. Japonský tisk již zaznamenal negativní ohlas a nespokojenost vládních průmyslových kru­hů USA s usnesením japonské vlády. Ještě před rokem se japonská oficiální místa domnívala, jak konstatuji pozorovatelé v Tokiu, že existuje dostatek argumentů proti zahraniční účasti v japonském automobilovém průmyslu. Zatím však přebytky v japonské platební bilanci stá­le stoupají a japonský vývoz, především auto­mobilů na severoamerický trh, nadále pokra­čuje v úspěšné ofenzívě. To jsou dva hlavni důvody, proč je nyní Japonsko vystaveno sílí­címu tlaku zvenčí, zvláště ze strany USA, aby co nejdříve uvolnilo dovoz automobilů a povoli­lo účast zahraničního kapitálu na japonských automobilkách dokonce nad 5010/#. Poloviční účast amerického kapitálu na ja­ponském automobilovém průmyslu výjimečně povolila japonská vláda jenom ve dvou přípa­­dech týkajíóich se produkce automatických pře­vodovek. Letos v červnu byla založena společ­nost Aisin-Warner Ltd. (6 mil. dolarů kapitá­lu) za účasti japonské firmy Aisin Seiki z kon­cernu Toyota a amerického sdruženi Borg- Warner Corporation. V říjnu pak byla založena společnost Transco (6 mil. dolarů), na níž se podílí americký koncern Ford 50 % a japonské automobilky Toyo Kogyo a Nissan po 25 %. Obě nové firmy mají dodávat automatické pře­vodovky všem japonským automobilkám ( po­dle odhadu 480 000 kusů ročně). Dohodu ame­rického koncernu Chrysler a japonské firmy Mitsubishi Heavy Industries o montáži americ­kých vozů v Japonsku a dovozu japonských vo­zů do USA japonská vláda nepovolila. Nynější situaci v japonském automobilovém průmyslu charakterizuje již snížené tempo pro­dukce, avšak na druhé straně trvale rostoucí tempo vývozu do zahraničí. Zatímco výroba au­tomobilů stoupala v posledních letech v průmě­ru o 30 % ročně (loni o 36,3 %), v prvním pololetí 1969 se proti stejnému údobí 1968 zvět­šila jenom o 11,6 % na 2 211598 kusů (v červ­nu jenom o 6,8!%), Příčinu tohoto zpomalen! nutno prý hledat ve zvýšení automobilové daně ve druhé polovině ,roku 1968 a v odhalení čet­ných technických defektů na výrobcích téměř všech japonských automobilek (viz také SH 36/69], (Pokračování na str. 2) Mezinárodní seminář ESOMAR v Praze Marketingové řízení a hospodářské plánová» ní je tématickou náplní mezinárodního seminá­ře, který se koná ve dnech 23.-26. listopadu v pražském hotelu International. Pořadatelem semináře je Česká marketingová společnost ve. spolupráci s Evropskou společností pro výzkum mínění a marketingu (ESOMAR). Budou zde přednášet vybraní odborníci ze socialistických a kapitalistických zemí. Očast přislíbili význam­ní marketingoví pracovníci z Polska, Maďarska, Rumunska, Jugoslávie a SSSR. Z kapitalistic­kých států se přihlásili členové společnosti ESOMAR z Holandska, Velké Británie, Švýcar­ska, Norska, Itálie, Rakouska a NSR. Česká marketingová společnost chce na tomto semi­náři umožnit účast zástupcům našich podniků, neboť se zde bude hovořit zejména o moderních metodách řízení a plánování podnikové činonsti v podmínkách trhu dodavatele, které existují prakticky ve všech socialistických zemích. sh 21.11. f9

Next