Svět Hospodářství, 1969 (X/80-156)
1969-11-21 / No. 141
\T posledních piti letech světová spotřeba ' bavlny každoročně dosahovala rekordní úrovně, avšak zatímco v prvních dvou letech zmíněného údobí vzrůstala v ročním průměru o 1,6 mil. balíků, snížilo se tempo růstu v dalších třech letech průměrně na 400 000 bal. roěně. V sezóně 196U/69 byla mezinárodním poradním výborem pro bavlnu |ICAC) odhadnula světová spotřeba bavlny na S3 mil. balíků ve srovnání s 52,7 mil .bal., v předcházejícím hospodářském roce. Podstatně více bylo této suroviny zpracováno v textilním průmyslu asijských zemí, zatímco v Evropě, Africe a v jižní Americe byl vzestup průmyslové spotřeby bavlny jen mírný. K. výraznému poklesu této spotřeby — o 9 % — došlo ve Spojených státech. Z této největší producentské země bavlny nedochází zatím zprávy, zda již byly podniknuty kroky proti důsledkům zhoršené jakosti letošní sklizně. Úroda v USA utrpěla vlhkem, rostlinnými škůdci a v některých oblastech dokonce mrazy. Z toho důvodu muselo americké ministerstvo zemědělství upravit svůj původní odhad sklizně bavlny v běžné sezóně směrem dolů, a má se za to, že i poslední revidovaný odhad 10,52 mil. balíků je příliš vysoký. Podobná situace je v Mexiku, kde má objem letošní klíně bavlny podle očekávání klesnout pod úroveň 2 mil. balíků ve srovnání s 2,45 mil. bal. v předešlé sezóně. V zemích Střední Ameriky se předvídá pokles o 20 % proti loňské sklizni, téměř 1 mil. balíků. Zahraniční tisk uvádí, že ani ze Sovětského svazu, druhého největšího světového producenta, nedocházejí zatím příliš příznivé zprávy o vyhlídkách příští sklizně bavlny. Publi kace „Cotton and General Economic Review“ odhaduje, že do poloviny října 1969 bylo Perspektivy světové spotreby bavlny v SSSR sklizeno pouze 2,8 mil. tun, což by bylo o 1,8 mil. tun méně než ke stejnému datu před rokem. Pěstitelé bavlny v této zemi byli však vyzváni, aby urychlili průběh sklizňových prací ještě před nástupem zimního období. Celkem má ICAC za to, že proti původnímu očekávání bude objem světové produkce bavlny v běžné sezóně nižší než v uplynulém hospodářském roce. Naproti tomu, pokud jde o spotřebu této suroviny, očekává se v letošní sezóně opět mírný vzestup. Poptávka po bavlně pravděpodobně překročí objem její produkce, takže ke konci sezóny patrně dojde k poklesu převodních zásob. Podle zpřesněného odhadu ICAC byly zásoby při zahájení běžné sezóny, tj. k 1. srpnu 1969, mírně nad úrovní stavu ke stejnému datu před rokem. Tedy za situace, kdy by celková úroveň bavlny činila 53 mil. bal., měla by celková nabídka stále ještě dosahovat 75 mil. bal. proti 75,5 mil. bal před rokem, což by nepředstavovalo příliš velký pokles, ale mohlo by vést k předpokladu dalšího vzestupu světové spotřeby bavlny. Situace není však tak jednoznačná, neboť trh jednotlivých jakostí bavlny je velmi různorodý. Nepřihlížeje k nejlepším jakostem zvlášť dlouhovlákné suroviny pěstované v SAR, Sú dánu a Peru, která skutečně tvoří svůj vlastní trh, je podle názorů ICAC důležité, aby existovala přiměřená nabídka bavlny amerického typu, jejímiž hlavními dodavateli jsou USA a Střední Amerika. Jen málo ostatních zemí je prý s to vyplnit jakoukoliv mezeru ve světové produkci pěstováním suroviny srovnotelné jakosti, a z nich v této sezóně již většina uzavřela kontrakty na převážnou část své nastávající sklizně. Výjimku snad tvoří Turecko, ale evropští obchodníci údajně neztrácejí čas čekáním na nabídky bavlny z této země. Všeobecná úroveň cen se příliš neodchyluje od předvídaného vývoje. Liverpoolský index CIF, který je založen na cenách dvanácti dru hů bavlny amerického typu, vykazuje výrazný vzestup. Dne 5. 11. 69 dosahoval kurs bavlny 27,45 centů za lb ve srovnání s 26,95 centů ke konci srpna, kdy byla zaznamenána nejnižší úroveň za poslední tři léta. Ceny bavlny na londýnském termínovém trhu rovněž značně stouplo Výhledově může podstatněji narušit nynější pevnější trend cen pouze jihobrazilská bavlna. Tamní pěstitelská plocha se v posledních letech rychle rozšířila a výrazně stoupla jakost sklizené bavlny. Za předpokladu, že se dosavadní velmi příznivé podmínky, za kterých byla sklizeň zahájena, udrží i nadále, bude moci jižní Brazílie dodat na světový trh bavlnu v množství, které bude s to přispět k vyplnění mezery v nabídce hodnotné suroviny. Jakýkoliv vzestup cen bavlny má ovšem příznivé i negativní důsledky. Zatímco krátkodobě může být výhodou pro řadu zemí závislých^ na sklizni bavlny.,která pro ně představuje důležitou část devizových příjmů, dlouhodobě může v sobě skrývat nebezpečí, že se stane podnětem pro náhradu bavlny syntetickými vlákny. sh 21.11. svět hospodářství Ročník I Číslo 102 (Světové hospodářství ročník X, číslo 141) • Cena Kčs 2,50 • 21. listopadu 1969 Vyšší novozélandský export vlny Podle posledních zpráv z Wellingtonu vyvezl Nový Zéland v období od 1. července do 30. září 1S69 (tj. za první čtvrtletí běžné sezóny) 417 125 balíků vlny ve srovnání s 348 485 bal. v téže době minulého roku. Novozélandská komise pro vlnu, která tyto údaje zveřejnila, dále uvádí, že hlavními zahraničními kupujícími byly tyto země (výsled ky loňského srovnatelného období v závorce): V. Británie 76 343 balíků (90 203), USA 89 887 (69 286), Japonsko 60 249 (31 787), NSR 36 807 (24 936), Francie 33 544 (22 777), Belgie 30 595 (19 855), Itálie 23 404 (15 065) a Nizozemí 11 003 (14 895) balíků. lb 31.14.68 Rozvoj védy a techniky v PLR O současné úrovni a perspektivách vědeckotechnického rozvoje v Polsku promluvil na IV. plénu ÚV PSDS předseda Výboru pro vědu a techniku Jan Kaczmarek. Z jeho projevu přinášíme vybrané faktické údaje a směry, jimiž se má budou cí vývoj v této oblasti ubírat. Za 25 let existence lidového Polska se podstatně rozvinul kádrový a materiální potenciál vědeckotechnické základny. Na každý tisíc zaměstnanců v národním hospodářství připadá kolem 27 pracovníků zaměstnaných na vědeckých a technických pracovištích. Hrubá hodnota technického vybavení a vědeckých přístrojů činila koncem roku 1968 přibližně 8 mld zlotých, což odpovídá zhruba 1,1 P/o hrubé hodnoty stálých výrobních prostředků v socialistickém průmyslu. Náklady na vědecké a vývojové práce ze státního rozpočtu a z fondu technickoekonomického rozvoje (bez obratových prostředků podniku) dosáhly v přepočtu na jednoho zaměstnance v národním hospodářství v loňském roce 1 350 zlotých. Tyto ukazatele odpovídají v podstatě potenciálu zemí průměrně vyspělých. Přes nedostatky vědeckotechnické základny v Polsku — zvláště nokud jde o vysoce kvalifikované kádry a vědecké přístroje — plnila již tato základna důležité úkoly v ekonomickém rozvoji a v budoucnu se má stát hlavním základem hospodářského rozvoje vyznačujícího se převahou intenzivních činitelů nad extenzívními. Potvrzením těchto možností jsou výsledky dosažené při zavádění technických novinek do výrobní praxe. Náklady na ně vynaložené mají průměrnou návratnost v období 2 let, a v případě racionálně uplatňované automatizace a moderních technologických metod dokonce v období 1,3 roku. V oblasti zdokonaleného plánování vědeckých a vývojových prací zaujímá první místo zásada plánování plných rozvojových cyklů, které má zlikvidovat a nepřipustit rozmělnění na četná témata bez vzájemné návaznosti, která nejsou nezbytná k dosažení vymezeného praktického cíle. Rozsah nynějšího existujícího rozptýleni je takový, že v průměru pro celou vědeckotechnickou základnu připadají na jedno téma přibližně dva pracovníci, a to i včetně experimentálních závodů. Zvláště potřebné a významné je i zdokonalení v oblasti financování a ekonom, stimulování technického rozvoje. Rozsah nákladů na vědecké a vývojové práce se v letech 1969—1975 bude zvyšovat rychlejším tempem než dynamika růstu národního důchodu, tj. přes 12 % ročně. V roce 1975 celkové náklady na vědeckou a vývojovou činnost dosáhnou hodnoty nejméně 25 mld zlotých, čili se více než zdvojnásobí ve srovnání s rokem 1969. Především je nezbytné podstatně širší financování konkrétních problémů, tj. předmětné financování^ které se má především týkat veškerých prací prováděných v plném rozvojovém cyklu. Celkové náklady na tento cíl zahrnují i devizové prostředky, které musí být předány k dispozici pracovišti, jež koordinuje daný vědecký problém. Nejvhodnější formou předmětného financování je chozrasčot. Proto pokud jde o vědeckovývojové ústavy průmyslových resortů je nezbytné, aby přešly na chozrasčot nejpozději do konce roku 1970. Přitom se však zdůrazňuje, že i poté musí být zachována možnost financování všeobecně technické a vědní činnosti ze státního rozpočtu. U rozpočtových závodů a jednotek, zvláště vysokých škol, má nový způsob zajistit financování ze tří zdrojů — z rozpočtu, fondu technickoekonomického rozvoje a obratových prostředků podniků, v závislosti na charakteru činnosti. V oblasti stimulů hmotné zainteresovanosti je třeba především obnovit účinnou úlohu odměn a prémií. Při zdokonalování organizace a struktury vědeckotechnické základny se vychází zejména z potřeby čelit negativním důsledkům nynějšího značného rozptylu vědeckých a technických pracovišť. Současný stav charakterizuje skutečnost, že přes 50 % samostatných vědeckých a technických pracovišť zaměstnává ne více než 50 pracovníků; přitom pracovišť se zaměstnaností přes 500 osob je pouze 6,5 %. Proto" veškerá vědecká a technická pracoviště mají být zapojena do procesu tzv. meritorní či problémové integrace. Má spočívat v tom, že nástrojem koncentrace činnosti jednotlivých pracovišť mají bvt plény realizace problémů, čili plných vědeckovývojových cyklů. Hlavní odpovědnost za zavádění systému problémové inte (Pokračovánl na str. 4/ Vzestup obchodního obratu Jugoslávie s NSR Rozvoj obchodní výměny mezi Jugoslávii a Německou spolkovou republiko)} «e '*>š?í výrazněji projevil v letošním roce. V prvním pololetí 1969 vzrostl jugoslávský vývoz do NSR o 58,9% a dosáhl hodnoty 432,2 mil. DM; dovoz SFR) z tohoto trhu se zvýšil o 33,1 % na 772,2 mil. dolarů. Přes podstatný růst vývozu vykázala obchodní bilance Jugoslávie v relaci s NSR v prvním pololetí letošního roku nadále vysoké pasivní saldo, které činilo 340 mil. DM proti 308,4 mil. DM v téže době před rokem. V jugoslávském vývozu do NSR představovaly letos 63 % hotové výrobky, k nimž patři především konfekce a tkaniny, elektrotechnické výrobky, neželezné a ušlechtilé kovy, jakož i ocel. Na polotovary připadlo 17,3 %, na suroviny 7,5 % a zbývající část na potraviny a poživatiny, přičemž 4,7 % celkového vývozu tvořilo ovoce, zelenina a výrobky z nich. Západoněmecké dodávky Jugoslávii se téměř výlučně (91,2%) skládaly z hotových průmyslových výrobků, kde největší položky činily stroje, dopravní prostředky, plastické hmoty a chemické výrobky. Kromě obchodní výměny se rovněž rozšiřuje průmyslová spolupráce mezi oběma zeměmi. Na počátku loňského roku byla s tímto cílem vytvořena smíšená komise, které ze západoněmecké strany předsedá představitel Svazu průmyslníků E. W. Mommsen. Koncem října probíhala v Bělehradě jednání mezi delegací západoněmeckých průmyslníků a jugoslávskými experty o možnostech prohloubeni průmyslové kooperace (viz SH 94/69). sh 21.11. íS Pozitivní výsledky maďarského zemědělství Letošní zemědělská sklizeň v Maďarsku byla úspěšná a očekuvá se, že vzestup produkce na tomto úseku dosáhne ve srovnání s loňským rokem 4 °/o proti původnímu odhadu 2,3 °/o. Hektarové výnosy pšenice dosáhly 27 q a kukuřice přibližně 35 q. Poprvé po řadě let Maďarsko nejen kryje vlastní potřebu chlebových obilnin, ale disponuje i 500—600 tis. tun pšenice pro vývoz. Zároveň je Maďarsko letos poprvé po delším časovém údobí nezávislé na dovozu krmiv. Tyto údaje svědčí o tom, že se začínají rentovat miliardové investiční prostředky vložené do zemědělství po zakončení združstevňování. Maďarská družstva a státní statky uplatňují moderní techniku a organizaci práce. Použití strojených hnojív, které před zahájením hromadného združstevnění činilo 13—14 kg, na hektar (obsah živin), převyšuje nyní 100 kilogramů, přičemž rychle rostoucí poptávka je uspokojována pouze na 80—85 %. Průměrné výdělky pracujících v zemědělství (s přihlédnutím k příjmům ze záhumenků) v podstatě dosáhly a v příštím roce se plně vyrovnají průměrným výdělkům v maďarském průmyslu. Na základě dosažených výsledků lze předvídat, že v sedmdesátých létech bude růst životni úrovně zemědělců a dělnické třídy přibližně stejný. Maďarské družstevní hnuti stojí v současné době na důležitém rozmezí — výměně generací. Každý třetí družstevník totiž, dosáhl věku, kdy má nárok na starobní důchod (65 let u mužů a 60 let u žen) a po odpracováni deseti let v družstvu může v roce 1970/71 odejít do důchodu. 1 v tomto směru však je situace uspokojivá, neboť již v loňském roce požádalo 100 tis. osob o vstup do družstva; z’nich dvě třetiny jsou ve věku do 40 let. Není tomu dávno, co se v Maďarsku zemědělská výroba a potravinářský průmysl sdružily v jednotný komplex. Pod řízením ministerstva zemědělství a potravinářského průmyslu byly realizovány liž dvě příznivé sklizně. Maďarští zemědělci se však dosaženými úspěchy neuspokojují. Do jisté míry se totiž nadála projevují některé negativní rysy, například dosud není plně uspokojována poptávka vnitřního trhu po vepřovém mase. I když je dostatek hovězího a drůbeže, je vepřové maso — jak známo — základem „maďarské kuchyně“. Pro maďarskou ekonomiku je rovněž důležité zvýšit výkrm skotu na vývoz. Cesta k realizaci „masného programu“ byla však Již zahájena. Spočívá v moderní mechanizované technologii; která byla vyzkoušena na farmách předních státních statků, v zajištění prostoru pro hospodářskou iniciativu a nakonec v soustavě materiální zainteresovanosti producentů masa, která se nyní vypracovává. sh 21.11. „0 K dovozu automobilů do Japonska Od 1. října 1971 bude podle rozhodnutí japonská vlády povolena zahraničnímu kapitálu účast nit se až 50 % podílu na výrobě automobilů a jejich příslušenství a na obchodu automobily v Ja ponsku. K tomuto termínu má být také uvolněn dovoz automobilů do této země. Do října 1971 se chce japonská vláda pokusit maximálně ochránit domácí automobilový průmysl před důsledky očekávaného útoku zahraničních investorů, jak vyplývá z informací z Tokia. Představy vlády v otázce mezinárodní soutěživosti japonského automobilového průmyslu byly vyloženy v dokumentu vydaném ministerstvem mezinárodního obchodu a průmyslu. Podle něho má příští „automobilová politika“ Japonska spočívat v racionalizaci výroby za podpory vládních úvěrů, ve vládní koordinaci investičních výrobních plánů automobilek, v podporováni technického rozvoje různými finančními pobídkami, v konsolidaci exportního systému a ve výstavbě servisní sítě v zahraničí, ve zvyšování spolehlivosti a kvality vozidel, v udrženi rozumného vývoje cen, v racionalizaci odbytu a v přípravě opatření proti převaze zahraničního kapitálu v japonském automobilovém průmyslu. Japonský tisk již zaznamenal negativní ohlas a nespokojenost vládních průmyslových kruhů USA s usnesením japonské vlády. Ještě před rokem se japonská oficiální místa domnívala, jak konstatuji pozorovatelé v Tokiu, že existuje dostatek argumentů proti zahraniční účasti v japonském automobilovém průmyslu. Zatím však přebytky v japonské platební bilanci stále stoupají a japonský vývoz, především automobilů na severoamerický trh, nadále pokračuje v úspěšné ofenzívě. To jsou dva hlavni důvody, proč je nyní Japonsko vystaveno sílícímu tlaku zvenčí, zvláště ze strany USA, aby co nejdříve uvolnilo dovoz automobilů a povolilo účast zahraničního kapitálu na japonských automobilkách dokonce nad 5010/#. Poloviční účast amerického kapitálu na japonském automobilovém průmyslu výjimečně povolila japonská vláda jenom ve dvou případech týkajíóich se produkce automatických převodovek. Letos v červnu byla založena společnost Aisin-Warner Ltd. (6 mil. dolarů kapitálu) za účasti japonské firmy Aisin Seiki z koncernu Toyota a amerického sdruženi Borg- Warner Corporation. V říjnu pak byla založena společnost Transco (6 mil. dolarů), na níž se podílí americký koncern Ford 50 % a japonské automobilky Toyo Kogyo a Nissan po 25 %. Obě nové firmy mají dodávat automatické převodovky všem japonským automobilkám ( podle odhadu 480 000 kusů ročně). Dohodu amerického koncernu Chrysler a japonské firmy Mitsubishi Heavy Industries o montáži amerických vozů v Japonsku a dovozu japonských vozů do USA japonská vláda nepovolila. Nynější situaci v japonském automobilovém průmyslu charakterizuje již snížené tempo produkce, avšak na druhé straně trvale rostoucí tempo vývozu do zahraničí. Zatímco výroba automobilů stoupala v posledních letech v průměru o 30 % ročně (loni o 36,3 %), v prvním pololetí 1969 se proti stejnému údobí 1968 zvětšila jenom o 11,6 % na 2 211598 kusů (v červnu jenom o 6,8!%), Příčinu tohoto zpomalen! nutno prý hledat ve zvýšení automobilové daně ve druhé polovině ,roku 1968 a v odhalení četných technických defektů na výrobcích téměř všech japonských automobilek (viz také SH 36/69], (Pokračování na str. 2) Mezinárodní seminář ESOMAR v Praze Marketingové řízení a hospodářské plánová» ní je tématickou náplní mezinárodního semináře, který se koná ve dnech 23.-26. listopadu v pražském hotelu International. Pořadatelem semináře je Česká marketingová společnost ve. spolupráci s Evropskou společností pro výzkum mínění a marketingu (ESOMAR). Budou zde přednášet vybraní odborníci ze socialistických a kapitalistických zemí. Očast přislíbili významní marketingoví pracovníci z Polska, Maďarska, Rumunska, Jugoslávie a SSSR. Z kapitalistických států se přihlásili členové společnosti ESOMAR z Holandska, Velké Británie, Švýcarska, Norska, Itálie, Rakouska a NSR. Česká marketingová společnost chce na tomto semináři umožnit účast zástupcům našich podniků, neboť se zde bude hovořit zejména o moderních metodách řízení a plánování podnikové činonsti v podmínkách trhu dodavatele, které existují prakticky ve všech socialistických zemích. sh 21.11. f9