Svĕt Práce, červenec-prosinec 1973 (VI/27-52)
1973-10-03 / No. 40
Jsem všudypřítomný, protože se píše rok 1973 a Já Jsem automobil. Jenže ta početnost mého rodu dělá nepříjemnosti nejen lidem, ale i mně. Okoukal jsem se, a proto už sériově montují výkonné motory dneška do romantických karosérií střihu třicátých let a nic nedají na mou přirozenou krásu. Nebo zase všechno podřídí účelnosti a nízké ceně a nenechají mi ani poctivé jméno. No řekněte: jak mám jezdit po světě s jménem Gi-Gi-mobil?! Jenže ani to jim nestačí. Musím si sám pohánět ohromná mlýnská kola, abych se zavděčil a kráčel nad vodami. Dokonce i létat mě přinutili, a to už je na solidní auto trochu moc! ard fantazie Lidské ucho pod chirurgickou přikrývkou a v obklíčení peánů vypadá hned daleko vznešeněji izolováno od svého majitele. Jenže tohle neměl jeho pán na mysli. Jde mu spíš o to, aby chirurgové udělali z nevzhledného přívěsku hlavy něco krásného a přitažlivého. Filmové fantazie se většinou dělají z drátů, juty a sádry. Pohled do „dílničky“ štukatérů slibuje skutečně výpravný velkofilm. To, co se ještě před nedávném považovalo za fantastické a nemožné, umožní tvrdý trénink. Pan Matuschek v mnichovské sportovní škole na požádání přerazí úctyhodný počet tašek nebo cihel, ale i pro něj je věc těžká zabít holou rukou ježka. Nejsympatičtější fantazie je ta užitečná. S jakou citlivosti si stavějí domy sovětští zemědělci, to dokáže zaujmout fantazii každého chalupníka, chataře, nebo tak zvaného „stavebníka rodinného dom ku“. S port je už odedávna spolehlivým a přesným tlumočníkem přátelských dialogů mezi národy naši planety. Sportovní soutěže se staly nepřetržitě zasedajícími parlamenty, z jejichž řečnišf důrazně i srozumitelně zni požadavek, aby si všichni pokrokově myslící lidé mohli přes hranice podávat ruce tok, jako třeba tenisté přes šité svých antukových nebo travnatých dvorců. Sportovci, především ti, jejichž schopnosti a úspěchy dosahuji světových parametrů, jsou vlivnými i oblíbenými vyslanci svého lidu, rychlými posly jeho přáni a tužeb. Ani naše země není na takové vyslance právě chudá a vytváří jim všechny předpoklady k tomu, aby svým úkolům mohli čestně dostát a své reprezentační i osobní cíle splnit. Na dnešní barevně titulní stránce se setkáváte s tim, který nás v letošním roce nejvíc zaujal, potěšil a do konce i nadchl. Jemu jsme všichni ze srdce fandili, přáli mu, aby se mu všechno podařilo tak, jako jeho dva dosavadní životni vrcholy: WIMBLEDON 1973 a dokončeni studia na inženýra ekonomie. Obou těchto met, sportovní i občanské, dosáhl takřka současně, zásluhou nejen talentu, ale i vůle, houževnatosti, odpovědnosti, ba i neúprosnosti k sobě samému. Bez těchto vlastností by byl nikdy k cílům nedospěl. Nejen pro obdivuhodná sportovní vítězství, ale i pro ten pádný důkaz, že špičkový sport a náročné studium si vzájemně nekonkuruji, si zaslouži být nejvážnějším uchazečem o „místo nahoře" v československém sportovním žebříčku 1973 právě tento muž, o němž je řeč: vynikající reprezentant, wimbledonský vítěz, inženýr JAN KODES! -jík(SNÍMEK: (. SKÁLA) 70r jsáře $/ utomobil rv . A FE.'R.'fcLA -WRÄT UMÍ&? E 3 Mnozí lidé usoudili, že na světě už není ta pravá hrůza a napětí. Kéž by měli pravdu! Ale trochu a příjemně se bát, to je koření života. Výrobci napětí jdou na to různě. Například tenhle fotoreportér si našel místo, odkud to vypadá, že technika selhala a trysková stíhačka se řítí rovnou na nádraží. Ale má to několik háčků. Jednak úhel záběru, a potom fakt, že stíhačka britské výroby Hawker-Harrier (o kterou má mimochodem vážný zájem Čína), je vybavena dobře pracujícím zařízením pro kolmý start, takže se zdaleka neřítí, ale hlemýždím tempem stoupá. Jinak na to šel pan H. P. Lovecraft. Ten si hrůzostrašné příběhy vymýšlel ad A až do Zet. Také fotografové „průmyslu hrůzy a napětí“ zvolili k ilustracím jinou metodu než fotoreportér. Kouzlo má název fotomontáž. Kdyby se podobné milé obálky objevovaly i na našich knižních Stáncích, nechodil bych naději po obědě ven,