Svĕt Práce, červenec-prosinec 1973 (VI/27-52)

1973-10-03 / No. 40

Jsem všudypřítomný, protože se píše rok 1973 a Já Jsem automo­bil. Jenže ta početnost mého rodu dělá nepříjemnosti nejen li­dem, ale i mně. Okoukal jsem se, a pro­to už sériově montují výkonné motory dneška do romantických karosérií stři­hu třicátých let a nic nedají na mou přirozenou krásu. Nebo zase všechno podřídí účelnosti a nízké ceně a nene­chají mi ani poctivé jméno. No řekněte: jak mám jezdit po světě s jménem Gi-Gi-mobil?! Jenže ani to jim nestačí. Musím si sám pohánět ohromná mlýn­ská kola, abych se zavděčil a kráčel nad vodami. Dokonce i létat mě přinutili, a to už je na solidní auto trochu moc! ard fantazie Lidské ucho pod chirurgickou přikrývkou a v obklíčení peánů vypadá hned daleko vznešeněji izolováno od svého majitele. Jen­že tohle neměl jeho pán na mysli. Jde mu spíš o to, aby chirurgové udělali z nevzhledného přívěsku hlavy něco krásného a přitažli­vého. Filmové fantazie se většinou dě­lají z drátů, juty a sádry. Pohled do „dílničky“ štukatérů slibuje skutečně výpravný velkofilm. To, co se ještě před nedávném považovalo za fantastické a ne­možné, umožní tvrdý trénink. Pan Matuschek v mnichovské sportov­ní škole na požádání přerazí úcty­hodný počet tašek nebo cihel, ale i pro něj je věc těžká zabít holou rukou ježka. Nejsympatičtější fantazie je ta užitečná. S jakou citlivosti si stavě­jí domy sovětští zemědělci, to do­káže zaujmout fantazii každého chalupníka, chataře, nebo tak zva­ného „stavebníka rodinného dom ku“. S port je už odedávna spolehlivým a přesným tlumočníkem přátelských dialogů mezi národy naši planety. Sportovní soutěže se staly nepřetržitě zasedajícími parlamenty, z jejichž řeč­­nišf důrazně i srozumitelně zni poža­davek, aby si všichni pokrokově myslí­cí lidé mohli přes hranice podávat ru­ce tok, jako třeba tenisté přes šité svých antukových nebo travnatých dvor­ců. Sportovci, především ti, jejichž schopnosti a úspěchy dosahuji světo­vých parametrů, jsou vlivnými i oblíbe­nými vyslanci svého lidu, rychlými po­sly jeho přáni a tužeb. Ani naše země není na takové vyslance právě chudá a vytváří jim všechny předpoklady k to­mu, aby svým úkolům mohli čestně do­stát a své reprezentační i osobní cíle splnit. Na dnešní barevně titulní strán­ce se setkáváte s tim, který nás v le­tošním roce nejvíc zaujal, potěšil a do konce i nadchl. Jemu jsme všichni ze srdce fandili, přáli mu, aby se mu vše­chno podařilo tak, jako jeho dva dosa­vadní životni vrcholy: WIMBLEDON 1973 a dokončeni studia na inženýra ekonomie. Obou těchto met, sportovní i občanské, dosáhl takřka současně, zásluhou nejen talentu, ale i vůle, hou­ževnatosti, odpovědnosti, ba i neúpros­nosti k sobě samému. Bez těchto vlast­ností by byl nikdy k cílům nedospěl. Nejen pro obdivuhodná sportovní vítěz­ství, ale i pro ten pádný důkaz, že špič­kový sport a náročné studium si vzá­jemně nekonkuruji, si zaslouži být nej­vážnějším uchazečem o „místo nahoře" v československém sportovním žebříčku 1973 právě tento muž, o němž je řeč: vynikající reprezentant, wimbledonský vítěz, inženýr JAN KODES! -jík­­(SNÍMEK: (. SKÁLA) 70r jsáře $/ utomobil rv . A FE.'R.'fcLA -WRÄT UMÍ&? E 3 Mnozí lidé usoudili, že na světě už není ta pravá hrůza a napětí. Kéž by měli prav­du! Ale trochu a příjemně se bát, to je ko­ření života. Výrobci napětí jdou na to růz­ně. Například tenhle fotoreportér si našel místo, odkud to vypadá, že technika selhala a trysková stíhačka se řítí rovnou na nádraží. Ale má to několik háčků. Jednak úhel záběru, a po­tom fakt, že stíhačka britské výroby Hawker-Harrier (o kterou má mimo­chodem vážný zájem Čína), je vybavena dobře pracujícím zařízením pro kolmý start, takže se zdaleka neřítí, ale hlemýždím tempem stoupá. Jinak na to šel pan H. P. Lovecraft. Ten si hrůzostrašné příběhy vy­mýšlel ad A až do Zet. Také fotografové „průmyslu hrůzy a napětí“ zvo­lili k ilustracím jinou metodu než fotoreportér. Kouzlo má název foto­montáž. Kdyby se podobné milé obálky objevovaly i na našich knižních Stáncích, nechodil bych naději po obědě ven,

Next