Tvorba, duben-červen 1970 (XXXV/13-25)

1970-06-03 / No. 22

Jménem budoucnosti Utichly prostory Pražského hradu, kde po dva dny rokoval nejvyšší státní orgán — Federální shromáždě­ní, které 28. května 1970 jednomyslně schválilo podepsáni Smlouvy o přá­telství, spolupráci a vzájemné pomoci se Sovětským svazem a doporučilo presidentu republiky její ratifikaci — jménem lidu, jménem budoucnosti. Smlouva nejen vychází ze zkuše­ností a výsledků spolupráce minu­lých let navazujíc na základní myš­lenky spojenecké smlouvy z roku 1943, ale obsahuje i základní jistoty státu v současném třídně rozděleném Světě — suverenitu, státní nezávis­lost, zajišťuje perspektivu všestran­ného rozvoje čs. socialistické spo­lečnosti. Vyjadřuje na jedné straně vůli děl­nické třídy a všeho pracujícího lidu pokračovat pod vedením komunistic­ké strany v cestě, kterou jsme na­stoupili před pětadvaceti lety, ale současně je i dokladem, jak daleko se došlo v úsilí o konsolidaci, o obno­vu základních hodnot socialistické společnosti, o nápravu těžkých chyb z roku 1968. Proto nám přestali na Západě tles­kat a útoky jejich propagandy se soustředily na diskreditaci vnitřní politiky strany a našich vzájemných vztahů se Sovětským svazem podob ně jako v roce 1968. Smlouva však dává jasnou a nekompromisní odpo­věď — jsme a provždy budeme so­cialistickým státem, pevným článkem socialistického tábora. K. HORÄLEK Rok 1970 a S. K. Neumann V červnu jsou hned dvě neuman­­novská výročí — 5. června 1875 se S. K. Neumann narodil a 28. června 1947 zemřel. Nebudou to však jen tato dvě data, která letos podnítí zamyšlení nad Neumannem — bás­níkem, publicistou a komunistou. Neumann se dnes znovu (a po koli­káté ulij svým dílem zúčastňuje společenského, politického a umělec­kého zápasu. Jeho tvorba je tu pří­tomna nejen jako velká umělecká a politická hodnota, nepochybná už a nevyžadující v tomto směru nových důkazů, ale i jako hodnota, jejíž ži­votnost se léty neotupila, naopak, zintenzívněla všude tam, kde se roz­hoduje o osudu socialismu a komu­nismu, o osudu revoluce. Neumann žije, inspiruje, spolupůsobí při oddě­lování hodnot opravdových a faleš­ných. V přístupech k jeho dílu může­me vždy bezpečně stopovat dobovou atmosféru, obnažuje se v nich cha­rakter stanovisek osobních i spole­čenských. Patří zřejmě k zákonům, podle nichž se utváří a působí li­teratura, že skutečně velké básnic­ké i lidské osobnosti, schopné vydat ze sebe dílo tak mnohostranné nejednoduché, jako je sám život, pro­a vokují k vyhroceným, příkře rozpor­ným soudům a podněcují buď lásku, nebo nenávist, obnažují, co by jinak zůstalo skryto. Jejich odkaz nezů­stává v klidu, patří k němu pohyb, vchází neustále v nové kontakty s do­bou a s lidmi, svádí se o něj boj a prostřednictvím tohoto boje se for­muje dobové třídní i společenské vě­domí. Tak jako kdysi Tyl, Mácha a Ne­ruda znamenali víc než jen litera­turu a naplnili téměř beze zbytku jejt společenskou působnost, nabíze­jíce přímo životní, národní a sociál­ní program, tak i Neumann mluví za jednu ze stran zúčastněných ve společenském zápase. Stejně tak jako jeho velcí předchůdci je zaintereso­ván na progresivních ■ idejích, na spravedlivé sociální praxi. Přijmout Neumanna básníka znamenalo proto přijmout za svou i onu stranu, pro kte­rou mluvil a s jejímiž požadavky zto­tožnil své lidské krédo. Proto se kolem Neumanna kupily diskuse a polemiky, z nichž snad ani jediná nebyla prosta politických a třídních aspektů. Po květnu 1945 a po únoru 1948 se Neumann interpretoval jako ideální básník revoluce a po roce 1956 jsme byli svědky pomalého ústupu od této představy. Neumann přestává figurovat jako program. Po­kusy o střízlivý vědecký výklad, spo­jený se studiem materiálu, jsou po­chopitelné a sympatické, pokud usi­­•'ff o překonání starších neúplných soudů, pokud se chtějí osvobodit od někdejší apriornosti. Jenže se nezů­stávalo u solidní vědecké analýzy, přístup k Neumannovi se politizuje; nešťastně a nepravdivě se politizuje. Zhruba řečeno — odmítnout přímo re­voluční poezii se' zdálo příliš ne­taktické a příkré, a tak se odmítal a odsuzoval Neumann; jeho vývoj se líčil jako přetržitý, jdoucí přes jed­nostranné krajnosti, Neumannova představa revoluční poezie se odmíta­la jako asketická jen proto, aby se dalo za pravdu poetismu apod. A jsme u jevu příznačného pro še­desátá léta — nastal zvrat v myšle­ní, uskutečňuje se pohyb od jednoho pólu ke druhému, zůstává však a ne­mění se přístup ke zkoumaným je­vům. Z dvou poetických programů se znovu jeden zamítá a druhý akcep­tuje, jako by literárně historický soud nevyžadoval schopnost vidět věci v souvislostech a analyzovat i je­jich sociální motivaci. Neumann roku 1970 se však ne­změnil. Zpřítomňuje velikost i sílu angažovaného umění, útočí, vysmívá se — i utvrzuje. -al- Setkání V Rudém právu onehdy napsali: »Za plného provozu procházel sou­druh Husák závodem (ČKD Kompre­sory). jako veverka sjela po žebříku z jeřábu jeřábnice, aby s ním mohla vyměnit několik slov. Z vedlejší Lo komotivky přišli dva členové milice, kteří se dozvěděli o návštěvě — a jestli prý první tajemník také přijde k nim . . . Dělníci G. Husáka pozdra­vovali, přáli mu, aby se podařilo uspořádat v národním hospodářství poměry stejným tempem, íako se daří řešit některé problémy ve státě a veřejném životě atp .. .« A člověku je při tom čtení dobře. Soudruh Husák jde zřejmě zase jed nou příkladem vstříc nejen čelným funkcionářům strany a státu, ale i všem dalším, odpovědným za usku­tečňování politiky strany. Myslím si, že čini li to velmi zane­prázdněný první tajemník strany, ne­jde jen o to přesvědčit se na vlastní oči a uši o stavu věcí v »terénu«, jak prostí lidé vidí, kde nás tlačí pata, jak se oficiální informace kry­jí se syrovou skutečností i s klima­tem na závodech atd. Asi jde i o víc: o návrat k metodám stra­nické práce, které se v naší straně v minulosti již osvědčily a od kte­rých se pak po celé desítiletí upou­štělo. ještě dnes vzpomínáme na stranu bojující, kdy kontakt mezi řadovými členy a vedením strany nebyl za­střen kulisami mezičlánků, převážně úřadujících. Strana tehdy — před 15 až 20 lety — bojovala, tak jak boju­je i dnes, o důvěru širokých mas metodou přesvědčujících politických činů. Lidé se v podvečer scházívali na sekretariátech a čekali na nové zprávy, pokyny a rady z vedení — a pak se rozbíhali do svých organiza­cí, na schůze. Druhý den vzkazovali vedení — co a jak. Přes noc dokáza­la tehdy strana zmobilizovat široký aktiv a vzít za problém přesně v místě, kde to pomohlo. Rozvinutá socialistická společnost samozřejmě nemůže mechanicky ko­pírovat, vracet se, ale živé spojení celého organismu se srdcem je ne­zbytné vždy a dnes zvlášť. Významný krok tu tedy už je — a v továrnách budou nyní zase čekat — na své lidi. -ra- Rakouští komunisté sněmovali Sjezd Komunistické strany Rakou­ska skončil v neděli. V krátké infor­mativní poznámce nelze než všimnout si jen některých z .mnoha zajímavých a důležitých aspektů jednání soudru­hů ze země, která je nám blízká ne­jen zeměpisně: není tajemstvím, že události v Československu a vývoj v KSČ zejména v posledních dvou letech působily na stanoviska a poli­tiku Komunistické strany Rakouska — často i přímým osobním spojením nositelů pravicových názorů v obou stranách. Nuže, poslední sjezd KSR zhodnotil i tyto věci. V zájmu stra­ny, v zájmu dělnické třídy a pokro­ku v Rakousku tvořil významnou část jednání boj o očistu strany, o likvidaci vlivu revizionistické frak­ce ve straně. Ideově politické dědic­tví Ernsta Fischera, mezitím vylouče­ného ze strany, rakouští komunisté na svém sjezdu odmítli a v tajných volbách zvolili nový ústřední výbor — bez představitelů pravice — jehož úkolem bude řídit nadále stranu v duchu leninských idejí tak, aby byla s to splnit především své zá­važné vnitropolitické úkoly a aby se jako jednotný celek plně projevi­la jako důležitá složka internacionál­ního komunistického hnutí. V táto souvislosti nás ovšem zvlášť zajímá stanovisko strany k takzva­ným československým událostem. Pro­jev vedoucího delegace KSČ Pavla Auersperga vyslechli delegáti s vel­kým zájmem. Donedávna se rakou­ským komunistům dostávalo o Česko­slovensku mnohdy více dezinformací než informací. Československá dele­gace podala soudružskému sjezdu nejen historický výklad českosloven­ských událostí, ale rovněž odpovědný a pozitivní nástin současného snaže­ní naší strany včetně vyhlídek do budoucna. Jsou to věci u nás známé; ale pro rakouské komunisty není na­příklad bez významu, že spolu s od­souzením pravicového proudu v naší straně, zdůraznila československá de­legace, že současná politika strany navazuje na původní pozitivní smysl lednového pléna 1968. Pravicové frakční složky v rakouské straně to­tiž opíraly svá stanoviska právě 0 domnělé oficiální popření snah lednového pléna o dynamický obrat v další výstavbě socialismu a odstra­nění chyb a nedostatků. Sjezd ra­kouských komunistů pak pověřil ústřední výbor, aby sledoval vývoj v Československu, a v dané době pře­hodnotil dosavadní stanovisko k čes­koslovenským událostem. Sjezd rakouských komunistů vy­tvořil podmínky pro další úspěchy stranické práce a pro překonání kri­ze, do níž stranu zavlekli revizio­­nisté. mp Volby v SSSR tos Jako v každém volebním roce, i le­probíhá předvolební kampaň v Sovětském svazu ve znamení vyso­ké politické a pracovní aktivity vše­ho lidu. Vlastně už vrcholí, protože volby do Nejvyššího sovětu se konají 14. června, tedy za několik dnů. Ti, kteří se v nich ucházejí o mandát, nepřicházejí před své voliče ani s prázdnou, ani s planými sliby. Plá­ny rozvoje sovětské společnosti pro tuto pětiletku, určené XXIII. sjezdem KSSS a zdůrazněné v předvolebním provolání v roce 1966, se v hlavních ekonomických a sociálních ukazate­lích úspěšně plní a jsou pochopitel­ně pevným odrazovým můstkem pro další úspěšný rozvoj. Každý sovětský občan to vidí nejen kolem sebe, ale 1 na své výplatní pásce, na tom, co a zač si může koupit, jak bydlí. Objem průmyslové výroby v jeho zemi vzrostl za čtyři roky této pěti­letky téměř o 39 procent. Ačkoliv směrnice k pětiletce stanovila prů­měrný roční přírůstek o 8—8,4 pro­centa, ve skutečnosti dosáhl 8,5 pro­centa a v prvních měsících letošního roku — posledního roku osmé pěti­letky — vzrostl dokonce o 8,9 pro­centa proti témuž období loňského roku. Jenom v roce 1970 bude tedy v SSSR vyrobeno více výrobků než ve všech předválečných pětiletkách. Stejně potěšující je vývoj sovětského zemědělství. Nelze také přehlédnout, že reálné příjmy na jednoho obyva­tele se za poslední čtyři léta zvýši­ly o 26 procent a že se 44 miliónů sovětských lidí přestěhovalo do no­vých bytů a d.omů nebo si podstatně zlepšilo bytové podmínky. Tyto sku­tečnosti přirozeně jen podporují vel­kou aktivitu občanů, která se pro­jevila již v přípravě voleb a ve vo­lební kampani zvlášť. Volebních ob­vodů je v Sovětském svazu přes 167 tisíc a ve volebních komisích pracu­je více než 1 365 000 aktivistů. Velká pozornost je věnována především mladým, těm, kteří jdou letos k vol­bám poprvé. Čelní představitelé Sovětského sva­zu byli za poslance navrhováni na několika místech současně, a proto­že mohou kandidovat jen v jednom volebním obvodě, doporučil jim mís­to kandidatury ŰV KSSS. Z nich na­příklad soudruzi Brežněv, Podgornyj a Kosygin kandidují v Moskvě, první dva do Sovětu svazu, třetí do Sově­tu národností. Mezi kandidáty do Nejvyššího sovětu nalézáme i osvo­boditele Prahy maršála Koněva (kan­diduje za grozněnský volební obvod do Sovětu národností), hlavního re­daktora Pravdy a bývalého velvy­slance v Československu M. V. Zimja­­nina- (v Baku do Sovětu národností) a první kosmonautku V. Těreškovo­­vou-Nikolajevovou (v krasnoperekop­­ském obvodě do Sovětu svazu). Všem, kteří budou zvoleni, se dosta­ne odpovědnosti a cti pro příští čtyři léta spoluvytvářet politiku socialis­tické velmoci ve'všech směrech. Pomoc Rumunsku! JAN JANO To, co se odehrálo ve třech uply­nulých květnových týdnech v Rumun­sku, je bez obdoby v dějinách celých staletí. Povodně, které zachvátily po­stupně sedmatřicet z třiceti devíti rumunských žup a rozšířily se i do východního Maďarska a severní západní Ukrajiny, mají tak katastro­a fální následky, že ve srovnání s nimi blednou i všechna nejničivější země­třesení, která mají v paměti žijící generace. Postiženy byly zejména v Rumunsku statisíce obyvatel, kteří ztratili přístřeší, ale i všechen osob­ní majetek. Zničeno nebo ve větší či menší míře poškozeno bylo 65 000 domů. (Pro srovnání: Praha má ko lem 40 000 obytných domů.) Krutě bylo postiženo především ru­munské zemědělství zaplavením 650 000 ha polí, luk, pastvin a lesů. Zasažen byl však v některých nejvíc ohrožených oblastech velmi citelně i rumunský průmysl. Navzdory poho­tovým a energickým opatřením Ru­munské komunistické strany a vlády byly značné ztráty i na lidských ži­votech. Navíc jsou postižená území, v nichž se nyní jen s největším úsi­lím krok za krokem obnovuje nor­mální život a začínají se překoná­vat důsledky záplav, ohrožena nebez­pečím epidemií. Velikosti tohoto neštěstí, které nej­­krutáji zasáhlo Rumunskou socialis­tickou republiku, odpovídá i velikost akcí solidarity, které se rozvíjejí v posledních týdnech v socialistic­kých zemích i na Západě a na nichž se podílejí i různé světové organiza­ce v čele s Mezinárodním červeným křížem. Jde o to, abychom se i my ve smyslu výzvy naší strany a vlády chopili iniciativy a učinili pro naše těžce zkoušené rumunské přátele vše, co je v této chvíli v na­šich možnostech. Důsledky této ne­představitelné katastrofy bude ru­munský lid musit překonávat ještě dlouho. O co však jde, je především pomoc v první chvíli. Je tím naléha­vější, že nebezpečí dalších záplav v souvislosti s předvídaným stoupá­ním hladiny Dunaje není ještě za­žehnáno. Nejde jen o prostý a sa­mozřejmý příkaz lidské solidarity se statisíci těžce zkoušených lidí. Jde zároveň o akt solidarity s pracujícím lidem socialistické země, která v uplynulých dvou desítiletích vstou­pila s obdivuhodnou energií a vy­nikajícími úspěchy na cestu socialis­tické industrializace. Jde o to, aby rumunský lid právě v okamžicích národního neštěstí zcela konkrétně cítil, kde má své nejbližší přátele. Finále bez ceny? JIŘÍ HÁJEK Právě naopakl I když na letošním již třetím ročníku soutěžní přehlíd­ky českých a slovenských hraných filmů v Plzni žádný z kandidátů onu na naše poměry závratnou sumu 100 tisíc Kčs nezískal. (Vždyť kromě Ha­nákova slovenského filmu 322 žádný jiný do užšího výběru snad ani ne­patřil. Což by měla být první pobíd­ka jednotlivým studiím při tvorbě nových dramaturgických plánů, aby­chom se příliš neorientovali jen na nenáročnost a umělecký průměr, když v kinematografii má jít i o spole­čenskou angažovanost a umělecké mistrovství — jak si žádá právě sta­tut Finále.) Podle slov nového ředite­le přehlídky Miroslava Šmída, který převzal vedení takřka za minutu dva­náct, vznikly vedle problémů tvůr­čích i problémy organizační, ekono­mické, technické a nakonec personál­ní. Je tedy svým způsobem nutno oce­nit, že za tak obtížné situace se uskutečnila akce, jejíž prospěšnost — ba přímo potřeba pro domácí fil­movou tvorbu jíž byla prokázána. Co však na Finále zůstalo jako dě­dictví minulosti a dokonce asi hodlá přežít i do ročníků příštích, je jistá nezodpovědnost a přímo lajdáctví, projevující se hlavně v detailní prá­ci. Příklad za všechny: souběžně s hlavním programem bylo zajištěno separátní promítání; ovšem bez pře­kladu cizojazyčných kopií, ačkoliv k tomu účelu bylo instalováno zaříze­ní. A tak dobrý záměr se rázem zvrhl ve frašku. Jestliže tedy Plzeň pořád ještě má se soutěžní přehlídkou čes­kých a slovenských filmů vážné úmysly a chce si udržet pořádání každoroční bilance domácí tvorby, měla by si konečně povšimnout prá­vě takových »drobností«. VLADIMÍR REMEŠ Kreslila JUDITA HÁJKOVA (7 let) 2 tvorba Škola volného stylu“ I Űvodem omluva čtenářům, že jim opět vnucujeme tak vzdálené věci, jako jsou problémy Svobodné Evro­py. Těžko však smlčet, že naše sou­dobé Šuselky ze soudobé německé říše stále více přepadá stihomam, opouští paměť a nervy. I v uplynu­lém týdnu to několikrát předvedli. Dokázali například téměř Jedním de - chem pokračovat ve čtení levitů Čes­koslovenské televizi za vysílání zá­znamu o názorech Jana Procházky a zcela beze studu připomínat roz­hlasový pogrom na komunistu Záru­bu z jara 1968. Zapomněli už, že tento pogrom zahájil tehdy redaktor Weiner právě zveřejněním záznamu soukromého telefonického rozhovoru. Anebo: Pominuli své vlastní rady a přestali předstírat, argumentaci. Vrá­tili se ke své polednové praxi a jednoduše nepříjemné československé I publicisty šmahem ztotožnili s pracov-I niky státní bezpečnosti. Jelikož o stát-ní bezpečnosti pranic nevím (jsem tedy přinejmenším výjimka) a její pracovníci u nás nechodí se speciál­ním výrazným odznakem na klopě, nechci nikomu nic nekvalifikovaně v této záležitosti rozmlouvat. Každo­pádně však nemohu uhnout podezře­ní, že hoši od Mnichova velmi mecha­nicky vztahují běžnou symbiózu re­daktorů Svobodné Evropy a pracovní­ků různých tajných služpb (k tomu cizích) i na naše poměry. Snad pro klid svého svědomí. Vytáhli se i ji­nak: Naše konstatování, že proti ne­přátelům socialistického zřízení je' na místě nasadit všechny prostředky, přeložili do své bavorácké mluvy tak, že u nás budou dávat napříště do­movnice směrodatné pokyny pro od­poslouchávání kohokoli. Snad se ne­mýlíme, že tu naši svobodoevropané měli na mysli ony »blbé domovnice«, které se podle Jana Procházky pro­jevují ve straně »nahoře prostřed­nictvím svých stejně blbých delegá­tů«. V otázce domovnic se ale přece jen v něčem shodneme. Alespoň v tom, že se nám po nich v Čes­koslovensku leckdy zasteskne. Ne ovšem proto, že někdy používaly vol­ného stylu, ale proto, že dbaly o po­řádek a čistotu v domech. To na rozdíl od svých dovršitelů v uplatňo­vání Volného stylu, protože ony za sebou přece jen nechávaly i kus kloudné práce pro lidi. Hošani se svobodou na štítě však jenom kle­­paří a mlátí pantem. -lim I pari Naivní otázky? Výbory Sněmovny lidu projedná­valy v posledním období několik vý­znamných dokumentů, které mají tvořit soubor podkladů pro přípra­vu pětiletého plánu na léta 1971— 1975. Jak uvádí Rudé právo, podsta­tou všech těchto studií »je důkladný rozbor současné situace, potřeb spo­lečnosti a možností v příštích pěti až patnácti letech. V žádném z ma­teriálů však nejde o konečné řeše­ní.« Uvedený postup příprav nové pě­tiletky lze jistě přivítat; dokládá snahu státních orgánů i dalších in­stitucí přistoupit k řešení hospodář­ských problémů na základě všestran né analýzy minulosti i požadavku, dneška v konfrontaci s dlouhodobý­mi trendy vývoje naší země. V dří­vějších letech nám tento pohled ne­jednou chyběl. Proto by zpracované studie nyní měly projít stadiem kri­tického posouzení. Ke slovu musí přijít nejen odborný, ale i politic­ký, v nejširším slova smyslu spo­lečenský pohled. První zběžná in­formace signalizuje totiž mnohé otazníky; pro příklad chci uvést kon­cepci rozvoje motorismu. Z předloženého návrhu, který zva­žuje četné varianty, vyplývá, že při zapojení slovenských závodů dosáhne výroba kolem roku 1980 zhruba -36G tisíc osobních automobilů ročně, což podstatně převyšuje dvojnásobek ny­nější produkce. — Z hlediska dneš­ního i budoucího zákazníka se jedná o perspektivu více než lákavou; otáz­kou ovšem zůstává, zda o stejné per­spektivě můžeme hovořit z hlediska celospolečenského. Důsledky rozvoje individuální dopravy nejsou totiž jen pozitivní, ale i negativní; postačí tu poukázat na více i měně známé zku­šenosti mnoha průmyslově vyspělých zemí. S argumenty, že »exploze« osob­ního motorismu představuje v dneš ním světě objektivní trend, lze jistě souhlasit; jedná se však o její správ­nou míru i o včasné předcházení ne­žádoucím vlivům, které by nás v bu­doucnu mohly »překvapit«. Někteří odborníci ze západních zemí přizná­vají, že tuto otázku v minulosti ne­docenili; neexistují proto důvody, proč bychom jejich upozornění ne­měli v našich podmínkách využít. MILOŠ PROSEK >em I ieií » L-_____________ TVORBA — týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Šéfredaktor dr. Jiří Hájek. Zástupce šéfredaktora Vladimír Rašín. Grafická úprava Miloš Vrbata. Adresa redakce: Praha 1, Na poříčí 30, telefon 24 75 51—3; Brati­slava, Šmeralova 10, telefon 316 57, 330 00; Ostrava, Puchmajerova 1. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Vydává Rudé právo. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena 2 Kčs. — 3. června 1970. Objednávky a předplatné vyřizují pošty 1 doručovatelé, do zahra­ničí: PNS, odd. vývozu tisku, Praha 1, Jindřišská 14. Předplatné na čtvrt roku 26 Kčs.

Next