Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1969 (II/27-52)

1969-11-21 / No. 47

Shromáždění družby Stejně jako v Československu I v Sovětském svazu probíhá Měsíc sovětsko-československého přátelství. Sovětští lidé s trvalým, neutuchajícím zájmem sledují dění v Československu. upřímně se radují z každého úspěchu československých pracujících. Všude je patrný široký zájem co nejvíce se dozvědět o bratrské zemi, snaha všestranně rozvíjet a prohlubovat vzájemné sovětsl:o-československé vztahy. V těchto dnech a týdnech se v Moskvě a v mnohých dalších místech Sovětského svazu konají shromáždění na závodech, v• školách, v kolchozech i úřadech, kde v rámci Měsíce sovětsko-československého přátelství se hovoří o Československu. Vystupují mnozí, kteří osvobozovali Československo v druhé světové válce nebo ti, kteří Československo navštívili. Měsíc sovětsko-československého přátelství Je rovněž trvaným středem pozornosti sovětského tisku, rozhlasu a televize. Další shromáždění v řadě sovětských měst se budou konat u příležitosti 26. výročí sovětsko-československé smlouvy. * Mezi spisovateli V Moskvě se 11. listopadu na zahájení Měsíce sovětsko-žeskoslovenského přátelství konal přátelský večer a setkáni sovětských a slovenských spisovatelů, jehož průběh byl vysílán sovětským rozhlasem. Večeru se účastnili' slovenšti spisovatelé Plávka, Kostra, Križanová-Brynzová, Lukáč, Ferenčík, šabík. Šikula. Spolu se sovětskými spisovateli Polevým, Bokovém, Surkovem, Brovkou, Gofmanem, Korolkovem a dalšími se setkání účastnil i maršál Koněv a generál Asmolov. Mezi jinými při besedě vystoupil český básnik Jiři Täufer, který hovořil o své první cestě s Jánem Kostrou v roce 1933 do Sovětského svazu. Tehdy v buržoázni republice měl platný československý pas, kde však výslovně bylo zdůrazněno, že |e platný pro všechny státy — mimo Sovětský svaz. Tak bylo nutné do prvni země socialismu putovat ilegálně. Po návratu Jiří Täufer napsal poemu Na shledanou. Jako mnozí skuteční přátelé Sovětského svazu se také nikdy se Sovětským svazem neloučll a nerozcházel, ale vždy se |en znovu a znovu shledával a setkával. * Vyznamenání osvboditelům Na československém velvyslanectví v Moskvě se 18. listopadu konalo setkáni s aktivisty Společnosti sovětsko-československého přátelství. Přátelského večera se účastnili i mnozí veteráni druhé světové války, kteří osvobozovali Československo z jařma hitlerovské okupace. Při této přlleiitosti byla velké skupině sovětských důstojníků předána československá vyznamenání a vysoké řády, udělené lim presidentem Československé republiky. 21. listopadu 1*9 2 • Jeden z Hvězdného městečka .. . Boris Voiynov postoupil do oddílu kosmonautů současné s Juri— jem Gagarinem. Byli přáteli, kolegy, vrstevníky. Byli i sousedy. Situace se vyvinula tak, že Jurij Gagarin vyletěl do kosmu jako první a Boris Volynov zůstal na zemi. Potom vyletěl Titov, Těreškovová, Leonov. Osm let vzlétaly kosmické lodě nad Bajkonur a Boris Volynov se vždy vracel z kosmodromu autobusem. Celých těchto osm dlouhých let byl náhradníkem. Zamýšlím se nad zvláštnostmi lidského osudu: — Volynov byl dříve považován za profesionálního vojenského letce. Byl pilotem vynikajících vlastností a schopností. Na co potřeboval ztrácet kvalifikaci, když vesmír se mu stále vyhýbal? Osm ztracených let v životě už nevrátíš! Zdá se, že jsem přemýšlel nahlas. Odpověď Borise je klidná: — Vesmír, — to je profese, — to je plod letectví. A já jsem pracoval ve vesmíru, ačkoliv jsem byl pouze náhradníkem. To je obrazně řečeno: když ti přikážou vyrýt jámu rukama. Rýt až do té doby, dokud se nesvalíš z nohou. Potom znovu rýt a tak pracovat celý rok. A nakonec slyšet: »Stačí, dále není potřeba. Ryj na jiném místě«. .. Osm let práce. Tak takové to je, když jsi náhradníkem ve vesmíru... Avšak jestli by mně řekli, to je všechno, odešel bych. V životě je dost náhradníků. Já chci být sám sebou. — A učinil jsi něco pro to? — Věřil jsem a bil jsem se. Věřil jsem, že mohu dosáhnout svého cíle. Cíl, v prvé řadé cíl. Máš svůj cíl, staneš se člověkem. Já jsem byl letcem, nyní se musím stát kosmonautem. Letadla jsem viděl v nebi a vesmír ve snech. Mým cílem bylo létat. Mým koníčkem technika, četbou technika, zaměstnánim ve volném čase znovu technika. Veškerý můj čas do poslední minuty zabralo učení v akademii, letectví a kosmos. Mohl bych prožit život a nedosáhnout vytčeného cíle. Ze života bych však odešel jako šťastný člověk: měl jsem svůj cíl. — Byl jsi uchvácen touto myšlenkou? — Byl. — Stále? — Přišly také chvíle, kdy jsem ztrácel víru ve své síly. — A v takovém případě? — Přinutil jsem se věřit znovu. — Co si myslíš o supermanech? Říká se, že jsou to muži vůle a tvrdých svalů. Boris se na mně podíval. — Naše pokolení musí mít kvůli, I bicepsy, ale také intelekt a musí za sebou zanechat výsledky své práce. Superman se zabývá sám sebou a v rukou mladých je osud lidstva. — Kosmonauté jsou symbolem našeho pokolení? — Kosmonautika se nikdy nestane okultní vědou přesto, že má všechny exotické přívlastky. Proč dříve byli nadšeni letci? Protože byli zvláštností. Až budou stovky kosmonautů, potom tisíce, stane se kosmonautika zrovna takovým povoláním jako všechna ostatní. Jsem přesvědčen, že V okolí Moskvy je nevelké městečko. V jednom z jeho domů, ve stejném poschodí jsou dva byty. Byt 21 a 22. V různé době odtud odjeli na kosmodrom dva lidé. B/l to Jurlj Gagarin a Boris Volynov... Sbratření V poštovní schránce byl dopis. Na obálce zpáteční adresa: CSSR, Senica. Od koho to Je? — pomyslel sl Michali Saveljev a prohlížel sl neznámý rukopis. Saveljev dostává již mnoho let dopisy od svých kamarádů z války. Za války byl Michali velitelem partyzánského oddílu Za vlast, který bojoval na území Československa proti fašistickým okupantům. Má zde stovky přátel. V dopise sděloval o svém příjezdu do Moskvy Emil Lang. — Zajímavé, který Lang? Snad to není syn hajného Adolfa Langa, v Jehož hájovně skrývali partyzáni raněné před hitlerovci?. ... — pomyslel si Michali. Rozluštění se dostavilo během několika dnů Když přišel Michail ze zaměstnání, našel doma Emila Langa, který přijel do Sovětského svazu jako člen delegace Svazu československo-sovětského přátelství. Michali by sotva poznal svého druha z války, kdyby nebyl tak podobný svému otci. Tytéž hnědé oči, tentýž mužný obličej, tytéž silné ruce pracujícího člověka. — Pracuji nyní Jako řidič Senlc. Pamatuješ Miško. .. Miško .. Tak říkali Saveljevovl partyzán! — Slováci. Češi, Rusové. Poláci a Maďaří, s nimiž bojoval ve slovenských horách. . . .V noci na 29. září 1944 vzlétlo z letiště malého polského města letadlo a vzalo kurs na Československo. Na Jeho palubě bylo kromě posádky šestnáct sovětských vojáků. Jeden z nich měl v kapse potvrzení psané strojem na padákovém hedvábí, kde stálo, že držitel tohoto dokladu Michali Saveljev je velitelem partyzánského oddílu Za vlast. Hodiny letu se pomalu vlekly. Až konečně z kabiny pro posádku vyšel návodčí a otevřel otvor: »Je na čase!« Výsadkáři přistáli v okolí hory Malý polom asi 40 kilometrů Jihovýchodně od Moravské Ostravy.. Neznámá země, zahalená do mraků. Vytrvale pršelo. .\ Malý oddíl se ocitl v těžké situaci. Na místo srazu se nedostavili radisté, vítr odvál někam stranou pytel s vysílací stanicí. Hledání zůstalo bezvýsledné. Těžko říci, jaký by byl další osud partyzánů, kdyby nepotkali Slováka Jana Pulku, který se již několik dní toulal po lese. Do oddílu přišel s radisty a s vysílačkou. Do štábu byla vyslána první zpráva: »Přistáli Jsme dobře. Přistupujeme k plnění úkolů.« Partyzáni podali zprávu o dislokaci fašistických vojsk v okolí Dlhé pole, Celadno, Turzovky a Zillny, o směrech vlaků, o důležitých strategických objektech. Vstup neznámé radiostanice do éteru a častější diverzní akce nenechali hitlerovce na pochybách, že v okolí se objevil partyzánský oddíl. Přišel první boj. Na místa padlých přicházeli do oddílu noví bojovníci. Slováci. Češi a sovětští soudruzi, kteří uprchli ze zajateckých táborů. Do oddílu přišel 1 Emil Lang. osmnáctiletý syn hajného. Předtím bojoval v jiném oddíle. Byl raněn a dostal se do zajetí a později z něj uprchl. V okolí svého rodiště potkal sovětské vojáky. Jeho příchod do oddílu přišel velmi vhod. Saveljeva velmi znepokojovala otázka, co se zraněnými a nemocnými. Nedávno proběhl těžký boj, kolem oddílu se stahoval kruh kárného oddílu. Bylo nutno odejít z tábora. Co udělat s raněnými? Emil sám navrhl veliteli, aby udělali skrýš vedle otcova domu. — Kdo Je tvůj otec? zeptal se velitel. — Hajný. Ve čtyřladvacátém roce, brzy po Leninově smrti, vstoupil do Svazu mládeže. Otec již mnohokrát schovával raněné. Adolf a Anna Langovi Je opatrovali Jako své vlastní. Mnozí Cešl, Slováci, Rusové, Poláci a Maďaři Jim vděčí za své životy. Přes veškerou snahu hitlerovci nemohli najít tuto partyzánskou nemocnici. Emil si uchoval zajímavý dokument, potvrzený partyzánským razítkem. Potvrzuje se v něm, že občan Adolf Lang je skutečně čestný, poctivý a aktivní účastník boje proti okupantům, Jež Je svátou věcí všech svobodymilovných národů. Občan Lang mnoho a všestranné pomáhal ruskému partyzánskému oddílu Patři mu dík za ukrývání raněných v těžké době. kdy trestné výpravy útočily proti partyzánům: »Žádáme všechny, aby mu poskytovali pomoc a neublížili mu.« Podepsán velitel čety JevgeniJ Starastjuk. 26 10.1944. Emil a Michali toho večera dlouho besedovali, prohlíželi sl rodinné fotografie Saveljevových a vzpomínali. — Poslyš Hiško. Jak žije teď Tamara? — Je lékařkou na Urale. Nedávno mne navštívila. Osud partyzánské lékařky Tamary Tokarevové se podobá legendě. Raněnou a v bezvědomí JI chytli esesáci. Odvezli Tamaru do nemocnít e a doufali, že až se uzdraví, sdělí Jim potřebné údaje. Místnost, v níž ležela, byla neustále střežena. Hitlerovci se každý den Informovali o jejím zdravotním stavu u šéflékaře žilinské nemocnice Gejzy Kauzala. — Velmi špatně, — kroutil hlavou Kauzal, — nevím, zda se postaví na nohy. Hnisavý zápal plic. . . Sestra, která měla službu na oddělení, pomáhala po nocích Tamare vstát z postele a učila JI chodit, když strážný podřimoval. Jednou při obchůzce Kauzal ve vhodný okamžik předal Tamaře lístek. Byla to zpráva od Saveljeva. Vřelé, povzbudivé sdělení, ve kterém byla zmínka o brzkém shledání. Najednou hitlerovci zjistili, že se pacientka ztratila. Za pomoci lékaře Kauazala jl »ukradli« manželé Grlvlkovl. rozvědčícl z oddílu Za vlast. — Miško, Grlvlkovl Tě pozdravují, — vzchopil se Emil. —• Anna 1 Pavel pracují v družstevním obchodě v Turzovce. Jsou živi a zdrávi, často na Tebe vzpomínají. 223 dní a nocí bojoval ve slovenských norách partyzánský oddíl Za vlast. Koncem války měl více než 160 bojovníků. Sovětské velení vysoce ocenilo bojovú činnost oddílu. Velitel Michali Saveljev byl vyznamenán řádem Rudého praporu a řádem Rudé hvězdy a medailemi. Mnoho bojovníků dostalo vysoká vyznamenání. Československá vláda vyznamenala Michatla Saveljeva Válečným křížem 1939, Dukelskou pamětní medailí. Partyzánskou hvězdou. Občané Dlhého pole a Celadna Jmenovali Saveljeva svým čestným občanem. Vladimír LISAKOV Mí JtMesici sovětsko-