Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1969 (II/27-52)

1969-10-10 / No. 41

O LENINSKÉM STYLU PRACE čfěte na straně 4 O BITVÁCH V KARPATECH vypráví maršál SSSR K. Moskalenko na str. 5 O SEVERNÍ OSETU ZEMI NA ÚPATÍ KAZBEKU čtěte původní reportáž na str. 6 a 7 K 20. VÝROČÍ NĚMECKÉ DEMOKRATICKÉ REPUBLIKY píše německá novinářka na str. 8 PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOITE SEI Číslo 41 (53) — Ročník 2 10. října 1969 Cena 50 haléřů Vydává Tisková agentura Novosti 6. rnjen Den Československé lidové armády PEVNÁ SOUČÁST VARŠAVSKÉ SMlOUVr Mám před sebou knihu presi­denta republiky, armádního gene­rála Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy. Ctu: ... Do útoku vyrazily jednotky 1. čs. sboru, zničily nepřátelské opory ponechané na obranu Du­kelského průsmyku, kolem osmé ráno překročily československé státní hranice a pokračovaly v pronásledování nepřítele. V do­poledních hodinách byla osvobo­zena první slovenská osada Vyšný Komárik a krátce před polednem Nižný Komárik. Brána do Československa byla otevřena. Sovětská vojska a s nimi náš armádní sbor přinášely Dukelským průsmykem svoboda československému lidu. Byl to památný 6. říjen 1944. .. Tento den je v análech česko­slovenských ozbrojených sil za­znamenán jako Den Českoslo­venské lidové armády. Československá armáda byla tedy na světě. Nebylo to »novoro­zeně«, nebyl to nemohoucí kojenec. Byl to už statný junák, který měl za sebou už stovky větších 1 menších bojů. Získal sl své místo vedle bojovníků od Stalingradu a pod Moskvou. Počí­talo s ním sovětské velení — a počítal s ním i nepřítel. Česko­slovenská vojenská jednotka v SSSR — v říjnu 1944 už 1. československý armádní sbor— měla na svých bojových zástavách vysoká sovětská i československá vyznamenání. Hroby jeho hrdinů pokrývaly zemi od Sokolova až po naše hranice. Od chvíle, kdy se po metrech probíjely první československé Jednotky na půdu své vlasti uply­nulo už 25 let. Výročí jsou obyčejně vhodnou příležitostí pro rekapitulaci, pro hodnocení celého časového úseku. Zajímavostí v tomto případě Je, že naše armáda má co hodnotit nejen od oficiálního vstupu na československé území, ale má co hodnotit 1 z dřívějška. Cožpak to nebyla českoslo­venská armáda, která byla při­pravena pustit se do boje s nej­silnější armádou tehdejší Evro­py — s armádou fašistické říše? A stačilo tak málo: jen ochota vládců první republiky velet tomuto boji. Už tehdy prohlásila vláda země sovětů, že Je kdykoli ochotná přijít československým divizím na pomoc. A opět bylo třeba jen jedno: ochota českoslo­venské vlády požádat tuto mohut­nou armádu o pomoc. Vládci tuto ochotu neměli. Bylo Jen nadšení a rozhodnutí v ar­mádě. Mezi statisíci vojáků — aktivních řadových i zálož­ních. .. Vládci podepsali hanebný akt kapitulace bez boje. Ale vojáci tento podpis neratlfikovall. Mnozí sl našli cestu tam, kde se bojo­valo. Našil sl cestu do českoslo­venské Jednotky, formující se daleko od vlasti — v Buzuluku. A tam byl zárodek té síly, která se projevila v plné míře už 6. října na hraniční čáře mezi Sovětským svazem a Českoslo­venskem. Vedle Komunistické strany Československa stála u kolébky této ozbrojené moci Sovětská armáda a její bolševická strana. Tehdy podala pomocnou ruku. Poskytla výzbroj a výstroj. Poskytla své velitele a Instrukto­ry. Poskytla své zkušenosti. A co Je nejcennější — sovětská armáda poskytla 1 svou krev — životy svých vojáků proto, aby naše (Pokračováni na str. 5) Generál Ludvík Svoboda s československými a sovětskými vojáky překračuje na Dukle československou státní hranici. Sovětští vojáci v Jedné z prvních osvobozených slovenských vesnic.

Next