Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1969 (II/27-52)
1969-10-10 / No. 41
O LENINSKÉM STYLU PRACE čfěte na straně 4 O BITVÁCH V KARPATECH vypráví maršál SSSR K. Moskalenko na str. 5 O SEVERNÍ OSETU ZEMI NA ÚPATÍ KAZBEKU čtěte původní reportáž na str. 6 a 7 K 20. VÝROČÍ NĚMECKÉ DEMOKRATICKÉ REPUBLIKY píše německá novinářka na str. 8 PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOITE SEI Číslo 41 (53) — Ročník 2 10. října 1969 Cena 50 haléřů Vydává Tisková agentura Novosti 6. rnjen Den Československé lidové armády PEVNÁ SOUČÁST VARŠAVSKÉ SMlOUVr Mám před sebou knihu presidenta republiky, armádního generála Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy. Ctu: ... Do útoku vyrazily jednotky 1. čs. sboru, zničily nepřátelské opory ponechané na obranu Dukelského průsmyku, kolem osmé ráno překročily československé státní hranice a pokračovaly v pronásledování nepřítele. V dopoledních hodinách byla osvobozena první slovenská osada Vyšný Komárik a krátce před polednem Nižný Komárik. Brána do Československa byla otevřena. Sovětská vojska a s nimi náš armádní sbor přinášely Dukelským průsmykem svoboda československému lidu. Byl to památný 6. říjen 1944. .. Tento den je v análech československých ozbrojených sil zaznamenán jako Den Československé lidové armády. Československá armáda byla tedy na světě. Nebylo to »novorozeně«, nebyl to nemohoucí kojenec. Byl to už statný junák, který měl za sebou už stovky větších 1 menších bojů. Získal sl své místo vedle bojovníků od Stalingradu a pod Moskvou. Počítalo s ním sovětské velení — a počítal s ním i nepřítel. Československá vojenská jednotka v SSSR — v říjnu 1944 už 1. československý armádní sbor— měla na svých bojových zástavách vysoká sovětská i československá vyznamenání. Hroby jeho hrdinů pokrývaly zemi od Sokolova až po naše hranice. Od chvíle, kdy se po metrech probíjely první československé Jednotky na půdu své vlasti uplynulo už 25 let. Výročí jsou obyčejně vhodnou příležitostí pro rekapitulaci, pro hodnocení celého časového úseku. Zajímavostí v tomto případě Je, že naše armáda má co hodnotit nejen od oficiálního vstupu na československé území, ale má co hodnotit 1 z dřívějška. Cožpak to nebyla československá armáda, která byla připravena pustit se do boje s nejsilnější armádou tehdejší Evropy — s armádou fašistické říše? A stačilo tak málo: jen ochota vládců první republiky velet tomuto boji. Už tehdy prohlásila vláda země sovětů, že Je kdykoli ochotná přijít československým divizím na pomoc. A opět bylo třeba jen jedno: ochota československé vlády požádat tuto mohutnou armádu o pomoc. Vládci tuto ochotu neměli. Bylo Jen nadšení a rozhodnutí v armádě. Mezi statisíci vojáků — aktivních řadových i záložních. .. Vládci podepsali hanebný akt kapitulace bez boje. Ale vojáci tento podpis neratlfikovall. Mnozí sl našli cestu tam, kde se bojovalo. Našil sl cestu do československé Jednotky, formující se daleko od vlasti — v Buzuluku. A tam byl zárodek té síly, která se projevila v plné míře už 6. října na hraniční čáře mezi Sovětským svazem a Československem. Vedle Komunistické strany Československa stála u kolébky této ozbrojené moci Sovětská armáda a její bolševická strana. Tehdy podala pomocnou ruku. Poskytla výzbroj a výstroj. Poskytla své velitele a Instruktory. Poskytla své zkušenosti. A co Je nejcennější — sovětská armáda poskytla 1 svou krev — životy svých vojáků proto, aby naše (Pokračováni na str. 5) Generál Ludvík Svoboda s československými a sovětskými vojáky překračuje na Dukle československou státní hranici. Sovětští vojáci v Jedné z prvních osvobozených slovenských vesnic.