Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1953 (III/26-52)

1953-07-01 / No. 26

vydáva ministerstvo Školství a osvety aroh — SVAZ ZAMĚSTNANCŮ Školství Praha 1. července 1953 • Roč. III. • Cis. Po návratu ze Sovětského svazu ERNEST SÝKORA Miliony našich pracujících se v těchto dnech zamýšlejí nad našimi výchovnými a vyučova­cími výsledky. Posuzují nejen celoroční práci svých dětí, ale i nás učitelů, neboť na vysvěd­čeních žáků jsou i naše jména. V naší společ­nosti, která tak cení člověka, podpis na vy­svědčení je i přiznáním úspěchů nebo nedo­statků československého učitele. Pravda, vy­svědčení se hned v prvni den uloží, avšak živý mladý člověk bude i dále každý den, ba každou hodinu svým uplatňováním naučených poznat­ků v praxi, poměrem ke kolektivu, skromností nebo neskromností, stupněm socialistického uvědomění a vlastenectví, prostě každým svým činem dokazovat vysokou nebo nízkou úroveň naší výchovné práce. Všichni t; mladí lidé, s nimiž se rozcházíme, budou zanedlouho budovat nový socialistický život, žít v novém světě, který se v ničem ne­bude a nesmí podobat světu starému, v kterém my jsme prožívali své dětství. Máme nádhernou povinnost dát mládeži pro tento nový život kříd­la. Přitom je tak zdokonalovat, aby každá ge­nerace vyletěla výše, aby pomocí mladých bu­dovatelů, které vychováváme, každým rokem naše závody vyráběly více a kvalitnějších vý­robků, aby naše řeky spoutávaly nové a nové hydroelekírámy, aby na našich polích byly kaž­dým rokem větší výnosy, abychom žili stále kul­turnějším a plnějším životem. Takové je naše poslání a nemůže být jiné. Kdybychom však dělali bilanci naší práce* v tomto školním roce, bylo by mnoho radosti, avšak i nemálo zármutku V našich školách pro­padá ještě mnoho žáků, z našich škol vychází ještě dost mladých lidi zatížených předsudky a návyky starého kapitalistického světa. Ty je táhnou zpět a nedovolují jim rozvinout mladé síly ve prospěch celku. A proto je třeba vážně se zamyslit nad příštím školním rokem. Jak vyučovat a vychovávat, aby­chom dosáhli lepších výsledků? Na to je, soudružky a soudruzi, jediná a na­prosto jednoznačná odpověď: podle vzoru sovět­ských učitelů. Po našem návratu ze_ Sovětského svazu je třeba tuto zkušenost ještě více zdů­raznit. Čím více se přiblížíme sovětské škole, čím více sovětských zkušeností uplatníme v na­ší práci, čím rychleji budeme aplikovat výsledky sovětské pedagogické vědy na naše poměry, tím rychleji vybudujeme socialistickou školu v naší vlasti. A proto, chceme-lí z nového školského záko­na vytvořil mohutný a účinný nástroj na cestě vpřed, musíme jej nej vyšší měrou naplnit ob­sahem sovětské školy a sovětské pedagogické vědy. Avšak nejen učitelé, ale každý pracovník kte­réhokoliv úseku, který se blíže seznámí se so­větským člověkem, s jeho krásnými mravními vlastnostmi, s jeho každodenním hrdinským úsilím o výstavbu komunismu, o zajištění míru ve světě, musí si říci: vynaložme všechny síly na výchovu mládeže podle sovětského^ vzoru! Není možné nevyjádřit obdiv, který se musí zmocnit každého návštěvníka Sovětského svazu nad hrdinným úsilím sovětského člo­věka. A tím více učitele, když si uvědomí, že budovatelé staveb komunismu jsou ve své rozhodující většině bývalí žáci sovětské ško­ly, bývalí pionýři a komsomolci! Proto nejprve několik slov o sovětském žáku Je důstojným představitelem první so­cialistické školy na světě. Se sovětskými žá­­kv setkali jsme se při zkouškách, při pří­pravách na letní pobyt i v pionýrském táboře. Velice na nás zapůsobily jejich opravdu hlu­boké vědomosti. Žáci bezpečně ovládají látku, přesně formulují odpovědi. Rozsah jejich vě­domostí daleko přesahuje rámec učiva pře­depsaný osnovami. Přitom sovětský žák vždy umí poznatků pouzí* v praxi, umí si z naby­tých vědomostí učinit zbraň na přeměnu a zdokonalování života. Slyšeli jsme odpovídat desítky žáků a nepamatuji se. že by někte­rý odpovídal na trojku. Jak to lze vysvětlit? Proč sovětští učitelé dosahují tak skvělých výsledků? Jedpak proto, že otázka prospěchu není jen věcí páka, ale věcí všech učitelů, celé třídy, pionýrské a komsomolské organisace, věcí rodičovského sdruženi i závodu, který má nad školou pa­tronát, a vlastně věcí celé sovětské společno­sti. Všichni se účastní na společném boji proti špatným známkám, na společném boji za hluboké a trvalé vědomosti žáků. A o his­torii trojky, jen ojedinělé i čtyřky, vám bude ředitel školy obšírně vyprávět. _ Úspěchy sovětského žáka je dále třeba hle­dat v tom, že sovětští učitelé spojují vyučo­vání a výchovu v jediný, nedílný celek. Ostat­ně není to ani jinak možné u učitele, který má děti rád. Právě proto, že sovětský učitel vychovává, pěstuje žáka, umí v něm vzbudit zájem o školu, o předmět, o výchovu, bez čehož je nemyslitelný dobrý výsledek. A tak sovětský žák přestává být výchovným objek­tem a stává se spolutvůrcem výchovného a vyučovacího procesu ve škole. Za třetí je to velký důraz, který v Sovět­ském svazu kladou ňa methodickou stránku výchovně vyučovacího procesů. Všichni učite­lé se podle předmětů sdružují v methodické skupiny, spojené s okresními methodickými kabinety, které jsou zase usměrňovány ústa­vy pro vzdělání učitelů. Přitom se hlavně klade důraz na to, aby ani jedna dobrá zku­šenost učitelova nezapadla, ale byla využita i ostatními. Vel,ký význam přikládá sovětská škola ná­zornosti ve vyučováni. Každá škola, kterou jsme navštívili, měla velké množství učeb­ních pomůcek. Učitelé se pyšnili hlavně učeb­ními pomůckami, a to často velmi složitými, které pod 'edením učitelů zhotovili sami žáci. Sovětská zkušenost nás učí, že polytechnické vyučováni ,je možno rozvíjet ten na základě názorného vyučováni a široce rozvinuté ini­ciativy žáků při zhotovováni učebních pomů­cek. Zásadou je, aby při různých laborator­ních pracích, konaných při hodině, bylo tolik pomůcek, aby všichni žáci současně mohli ve své lavici pokus uskutečňovat. Na 315. škole v Moskvě mají na přiklad v kabinetu fysiky tolik učebních pomůcek, že žáci mohou pro­vádět najednou až 52 laboratorních prací. Laboratorní práce jsou doplňovány prakti­kem. kde žáci odpoledne pracuji na složitěj­ších úkolech podle návodu. Odtud se dále přechází !< jednoduchým samostatným výrob­ním úkolům ve škole, k návštěvě závodu a konečně k bezprostřednímu poznáni základ­ních forem výroby přírrfo na pracovišti. Tak vidí ředitel 3Í5. školy v Moskvě cestu od ná­zornosti k počátkům polytechnického vyučo­váni. Ještě je třeba upozornit na jednu skuteč­nost, která má nesporně příznivý vliv na prospěch sovětských žáků. Prázdniny nepře­rušují výchovně vyučovací proces. Celá škola spolu s rodiči a s patronátním závodem se dlouho připravují na íetní oddych dětí v pio­nýrských táborech, na exkurse (na pŕ. na místa, kde žil Lenin, Stalin, Gorkij), pochody a podobně. Žáci přitom pracují na úkolech, které jim na konci školního roku ukládají učitelé jednotlivých předmětů. Tak jsme na př. v pionýrském táboře u Zvinigorodu našli dobře vybavené kabinety, zařízené patronát­­ním závodem, které umožňuji všestranně roz­víjet tvořivou iniciativu dětí. Náš základní poznatek je, že sovětská ško­la je školou velmi vysoké úrovně, v které, se v plné míře uskutečňuje výchova všestranně rozvinuté osobnosti žákovy. Každá sovětská škola je stavěna na stejných socialistických principech, každá má však svou osobitou tvář. své vlastni poznatky a zkušenosti.. Není učitele, který by si nějaké zkušenosti ponechával jen pro sebe, každý poznatek ode­vzdává ostatním, celku. V sovětských ško­lách je nahromaděno ohromné pedagogické, methodické i organisaéni bohatství, které je nevyčerpatelným, nesmírně podnětným zdro­jem. Učme se ještě >ntensivněji z něho čer­pat a tvořivým způsobem jej rozvíjet. Druhý náš základní poznatek týká se so­větského učitele Sovětský učitel má neoby­čejně významné postaveni v sovětské společ­nosti. Titul učitel má hrdý zvuk. Celá činnost učitele je prodchnuta hlubokým vlastenec­tvím. V grandiosním rozvoji své země vidí učitel i plody své neustále se zlepšující prá­ce Žák, do jehož výchovy vložil celé své pe­dagogické mistrovství, celou svou tvořivou energii, může se po opuštěni školy dále vše­stranně rozvíjet a jako budovatel komunismu uskutečňovat nejsmělejší plány, dosahovat nejvyšších met. Sovětský žák je uskutečňo­­vatelem snů svého učitele. Jak také nemi­lovat nejhoroucnější láskou takovou vlast, v níž celý další rozvoj, celá budoucnost je nejúže spjata s výchovou děti? Jak nezahrno­vat všestrannou pozorností a láskou děti, k*eré v každé generaci stále velkolepějším způsobem proměňují v život veiké ideje Le­ninovy a Stalinovy? Tato láska k dítěti musí i u nás prozařovat celou oráči učitele. Nikdo neurčuje sovětskému učiteli, jak dlouho má učit. Na mnohých školách jsme se setkali s učiteli, kteří již hodně přes 60, ba i přes 7C let. Těší se nesmírné úctě žáků i mladých učitelů. 98«/o učitelů, kteří mají za sebou 301etou službu v sovětské ško­le, patří mezi nositele Leninova řádu. Na příklad mladá ředitelka 175. školy v Moskvě s hrdostí nám vyprávěla o člence svého ' o­­ru, učitelce Fokině, která vyučuje 41 let. A nakonec dodala: „Soudružka Fokina neby­la nikdy stará. Sovětský učitel není a nikdy nemůže být starý.” Domnívám se, že to je nejen proto, že ,'e obklopen mládeží, ale i proto, že je neroz­lučně spjat s lidem, že je lidovým' učitelem.’ Sovětský učitel dlouho působí na jednom místě, i když podmínky, ve kterých pracuje, jsou sebetěžší (na př. na nejzazšim severu). Je věrný své škole, své obci nebo městu jako horník svému dolu. A tak se stává, že v kaž­doroční svátek jeho školy, když se ve škole scházejí bývalí jeho žáci, setkávají se mu v třídě rodiče i děti. Bezdůvodné překládáni učitelů je v Sovětském svazu něco úplně ne­známého. Hlavní uzávěr, na kterém jsme se shodli již v prvních dnech svého pobytu v SSSR je, ž nemůžeme urychlit budování socialistické­­ho školství, když nevybudujeme systém vzdě­lávání učitelů a školských pracovníků podle sovětského vzoru. Jde především o vybudo­vání okresních method:ckých kabinetů a ě- PoJffroöování na str. S. Ve středu dne 24. června svolal krajský výbor ROH Svazu zaměstnanců školství spolu se ÍÝ, referátem ONV v Praze aktiv pražského učitelstva, na kterém promluvili účastnici delegace předních školských pracovníků o svých zkušenostech, které získali při svém zájezdu do SSSR. Do posledního místa naplněný velký sál Slovanského domu uvítal zvláště vedoucího delegace, ministra školství a osvěty Ernesta Sýkoru, který pronesl úvodní projev. Soudruh ministr shrnul ve svém referátu hlavní poznatky ze Sovětského svazu, které nám pomohou při -uskutečňování nového školského zákona. Dále na aktivu referovali náměstek ministra Dr Václav Křístek o práci sovětského, učitele, náměstek Dr Josef Novotný o systému vzdělá­vání učitelstvu v SSSR, pracovníci ministerstva Karel Stand c závěrečných zkotiškách na so­větských školách a Juraj Popovňák o práci a úkolech mládežnických organisací, dále ředitel Výzkumného ústavu pedagogického Dr Bohumír Ku jal o situaci v sovětské pedagogické vědě a vedoucí odboru školství, věd a umění v. aparátu ÜV KSČ Bohumil Mucha o zkušenostech s uskutečňováním usneseni XIX. sjezdu KSSS na sovětských školách. O velikém zájmu, s kte­rým účastníci aktivu vyslechli přednesené zprávy delegátů, svědčily desítky písemných dota­zů a projevy souhlasu nad přesvědčivými doklady o vysoké úrovni sovětského Školství, po­dle jehcž vzoru nyní i u nás vybudujeme naši socialistickou školu. Pro velké množství do­tazů nebylo možno na všechny odpovědět. Proto bude na spontánní žádost účastníků v příš­tích dnech svolána ještě jedna beseda s účastníky delegace. V tomto čísle přinášíme výtah nejzávažnějších částí projevů. Další materiály uveřejníme v příštích číslech Učitelských ne­vin. — Ňa obrázku je pohled ze sálu k předsednickému stolu. Učitelé na pomoc národním žním Pole budou už brzy připravena vydat bo­hatství klasů, aby je lidé proměnili v základy ní potraviny pro výživu národa. Po sjednocení trhu a po měnové reformě bude muset být náš stůl stále a ..stále bohatší.. Bude bohatší, pričiníme-li se všichni. Národní žně v tomto roce dostávají -v této spojitosti mnohem větší význam než kdykoliv jindy. Jsou společnou věcí’lidi měst a venkova. Provolání ke splně­ní velikého vlasteneckého úkolu vydalo před­sednictvo Ústředního výboru Komunistické strany- a vláda republiky československé. K členům Revolučního odborového hnutí se, svým usnesením obrací představenstvo Ústřední rady odborů. Významnou úlohu má sehrát v letošní žatvě i náš Svaz zaměstnanců školství. Má mobilisovat učitele k aktivní účasti při národních žních, aby se stali orga­nisátory kulturního života na vesnici, propa­­gandisty a agitátory za splnění žňových úkolů. Snad si řeknete: „Cožpak v době, kdy je každých rukou potřeba, kdy se odehrává boj o každou minutu, ccfžpak tehdy je možné pro­vádět agitační práči?” t Krásně nám na to odpovídá Petr Alexeje­­vič z kolchozu Rudý Říjen: „Organisace'prá-1 ce, agronomie, spölupráce's vědci ťo všech­no jsou hrozně důležité věci, ale mohou se při první překážce-rozplynout v nic, není-li kolektiv prodchnut kónriunistickým duchem. Každým rokem sílí mé přesvědčení o tom, že ideová výchova je pro nás něčím takovým, jako jsou křídla pro aeroplán.” Nemůže být výstižnější odpovědi. Sovětští lidé se školí při práci pro práci. Politická agitace povzbuzuje lidi k uvědomělé práci a k dosažení nejvyšších výkonů, rozvíjí socia­listické soutěžení. Hovoříme s funkcionáři všech našich zá­kladních organisací na aktivech v okresech o tom, jak získáme naše členy pro význam­nou agitační práci o žních. Nemůžeme říci, že bychom se setkávali s nepochopením. Sou­družka Černá, předsedkyně okresního výbo­ru Svazu v Praze 15, vypráví svým funkcio­nářům zkušenosti z minulých let. Jezdí o prázdninách do Chřesťovic u Písku, k těm jihočeským tvrdohlavcům, jak je žertovně, ale přitom s láskou jmenuje. Pohovořila si se soudruhy na národním výboru a hned spo­lečně vymysleli, jakými prostředky pomoci urychlit a zlepšit provedení žňových prací. Soudružka malovala bleskovky, hovořila s lidmi o denních událostech, lidé ji znali a věřili jí. I ostatní funkcionáři se rozpovídají. Mnozí funkcionáři našich základních orga­nisací ještě neplní na svých pracovištích svou úlohu funkcionářů. Dosud členstvo nevedou. Na vlasteneckém úkolu pomoci žním se tomu budou učit. Nejde totiž jen o to, lidi získat, ale jde o to, aby naši funkcionáři o každém soudruhovi věděli, aby jeho práci sledovali • aby ji také hodnotili. Funkcionář základní organisace nemá na starosti tak mnoho členů, aby si nemohl získat přehled o tom, kde pra­cují a jak. Pokud to bude. ve vlastním okre­se, má možnostTspojení se zemědělským refe­rátem ONV, nebo se může za žňovými agitá­tory podívat. Jinde bude nutno využít alespoň styku písemného. Právem se hněvala soudružka Polednová z Českobrodská, která jako úseková důvěrni­ce přehled měla, práci soudruhů dobře zhod­notila, zprávu poslala, ale zpráva zapadla a nic se z ní nevytěžilo. Takový postup jen de­­mobilisuje. Mnoho soudruhů učitelů bude letos praco­vat v zotavovacích střediscích mládeže a v pio­nýrských táborech. I tam lze udělat velký kus záslužné práce pro žně. Vzpomínám, jak se loni na aktivu vesnických učitelů v Mladé Boleslavi vyprávělo o dětech z Kropáčovy yrútice,, které konaly hlídkovou službu o žních s takovým nadšením a tak oddaně, že byly příkladem mnohým dospělým. Kolik výchovných momentů je při takové práci! Dobře _orgamsovaná letní zemědělská práce pionýrů a školáků je mohutným činitelem ko­munistické výchovy. 1 letos mohou naši sou­druzi učitelé organisovat život v táborech tak, aby se mládež účastnila pomocných prací ve žních, jako je na př. dispečerská služba, sběr klasů, donáška jídla na pole, vydávání ná­stěnných novin a podobně. Pomoc odborové organisace se musí letos projevit i v tom, že budeme dbát, aby prázd­ninové úkoly byly rozloženy rovnoměrně, aby si_ všichni naši členové mohli vybrat svou řádnou dovolenou. Okresní výbor Svazu ne­může balancovat tak jako v Kolíně, kde vi­nou vydání předčasných pokynů ONV, které jsou nyní v rozporu s výnosem MŠO, dochází ke zmatku, když přichází nyní odborová organi­sace s dalším požadavkem získat žňové agi­­tátory. Okresní výbor Svazu v Kolíně musí jasně domluvit ONV plán prázdninového zaměstnání učitelů, když už zástupci IV. re­ferátu na aktiv funkcionářů nepřišli. Kdy­bychom nutili soudruhy, aby byli prvni týden prázdnin ve škole, jak předpisuje ONV, vzni­ká nebezpečí, že bychom opravdu znemož­nili členům vyčerpání-řádné dovolené. I na Kolínsku, kde vznikaly spory o rozložení úkolu, projevili soudruzi vřelý poměr k spo­lečnému národnímu úkolu, žním, a pomohou, jak nejlépe dovedou. Aktivy funkcionářů základních organisací se staly místem výměny zkušeností z práce minulých žní, posílily úlohu funkcionářů od­borové organiace. Všichni vyzkoušíme své agitační schopnosti při společném díle. ZDENKA SANDHOLZOVA, předsedkyně KV SZŠ, Praha>

Next