Učitelské Noviny, leden-červen 1956 (VI/2-26)
1956-01-12 / No. 2
r/L $ 13,11-, ýfyc 3^-ÄŽ. ROČNÍK VI. ^ Čis.2 VT D Á V Á MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ Ä ROH - SVAZ ZAMĚSTNANCŮ ŠKOLSTVÍ 12.1.195-6 PNS 431V K; Subrt: Pád politiky síly ve Francii. — G. Kymin: V západním Německu oživují fašistickou výchovu. — Odboráři v krajích do druhé pětiletky. — Dr H. Sychrová: Učebnice a základni učivo. — Ľudovít Stúr jako vychovatel. — Blíží se pololetí, uvažujeme o klav sifikaci, — Jaké bude rozmisťováni učitelů příštím školním roce. — VI. Sacha: Pionýři jsou ted radostí ždárských učitelů. — V. Medonos: Které pedagogické knihy vyjdou V tomto roce? — 60 let sběratelem, — Naše satira. ^Výstavba škol .by se méla stát vécí TŠeeb občanu Ing. arch. Miroslav Hučko, náměstek ministra školství Nástup do období druhého pětiletého plánu je chvílí, kdy je vhodné si ujasnit, co jsme na úseku školské investiční výstavby vykonali, a rozvážit výhledy do příštích let. Výstavba škol a školských zařízení trpěla v uplynulých letech mnoha nedostatky, a to ponejvíce těmi, pro které zaostávala Všechna investiční výstavba. Od roku 1952 zaznamenáváme nepřetržité neplnění plánu investiční výstavby a pociťujeme neplnění plánu výstavby bezprostředně na vlastní kůži jako nedostatek bytů pro sebe a nedostatek učeben pro své děti. Nedostatek učeben jsme měli již před válkou, za války se situace rychle zhor šovala a po osvobození se setkáváme s důsledky nedostačující výstavby. Ačkoli celková životní úroveň jen za poslední dvě léta stoupla o 20 procent, posíláme stále ještě děti do učeben provisorně upravených, do zchátralých budov, přeplňujeme třídy, vyučujeme na směny, školní provoz trpí závadami ve vytápění, v hygienických zařízeních atd. Investiční výstavba se stává .vážnou brzdou rozvoje našeho školství. Zivelnost a neorganisovanost školské výstavby zejména z let 1946—1948 vytvářely velkou rozestavěnost ve výstavbě škol, která se v dalších letech nezmenšovala. V roce 1955 dostoupila rozestavěnost počtu ■ několika set staveb a povážlivě vázne jejich odevzdávání clo provozu. V rozestavěných budovách nám uvázly obrovské materiální a finanční prostředky a je. nebezpečí, že v nich zamrznou na nebezpečně dlouhou dobu, neučiníme-li bez odkladu rázná opatření. V posledních letech jsme odevzdali do provozu větší počet nových školních budov, na př. desítky nových středních, národních a mateřských škol, odevzdali jsme do provozu různá jiná školská zařízení, jejichž celkový objem je úctyhodný. Přes všechny tyto úspěchy nemůžeme být spokojeni a musíme se ještě vyrovnávat s některými nevyřešenými otázkami, mezi nimi především b nadměrnou rozestavěností. Do nové pětiletky vstupujeme se značným dluhem vůči pracujícím, kteří mají zvládnout veliké budovatelské úkoly. JŠkolská výstavba stejně jako výstavba bytová má vliv na získávání a stabilisaci pracovních sil v základních odvětvích našeho hospodářství. To platí jak při budování velkých průmyslových středisek, tak při dosídlování odlehlých obcí v pohraničí. Zaostávání školské výstavby není proto jen brzdou školského rozvoje, ale ztěžuje zároveň organisaci zemědělské a průmyslové/ výroby a tím i plnění jejich výrobních úkolů. Nebude-li plněn plán školské investiční výstavby, vzniknou zároveň nepříznivé podmínky pro splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství i na jiných úsecích. Před obtížemi ve výstavbě neustupujeme. V druhém pětiletém plánu se počítá se zvýšením objemu veškeré investiční výstavby o 75 procent ve srovnání s obdobím prvého pětiletého plánu. Zároveň byla dána směrnice o dodriovárí zásady něfoyll: Ú3>o iwj&ti :. -efektivnosti. Je «.-..niizfíej* me, že se zásada nej vyšší úspornosti a efektivnosti vztahuje i na školskou výstavbu, kde by každá nehospodárnost, nadměrnost a zbytečnost ochuzovala naše žáky o vyučovací prostor, který tak naléhavě potřebujeme. Se zásadou úspornosti a efektivnosti ve stavebnictví souvisí jeho zprůmyslnění, které především pomůže zvýšit produktivitu stavební výroby a plánované zvýšení objemu o 75 procent. Do druhého pětiletého plánu zařazujeme také postupné řešení otázky, jak využít některých nehospodárne rozestavěných staveb z let 1946—1948, které byly později zastaveny pro nadměrnost, nevhodný projekt nebo menší naléhavóst a v nichž nám na několik let veliké hodnoty uvázly nevyužity. Jsou to na př. stavby škol v Týništi n. Ö., Humpolci, Ořechově, Bučovicích, Babicích, Zašové a Vřesovicích. Velká rozestavěnost je příčinou zdlouhavého tempa na školních stavbách, které se ješté zpomaluje nedostatečným plněním plánu. Jsme odhodláni odstranit tyto nepříznivé zjevy ve druhé pětiletce. Naši občané jsou mnohde nepříjemně překvapeni zjištěním, že v r. 1956 nebude ještě zahájena stavba jejich školy. Namítají, že naléhavá stavba se u nich rok od roku odkládá, a projevují i rozhořčení. Těmto občanům je třeba opakovat slova předsedy vlády, že vláda je si vědoma naléhavosti a oprávněnosti jejich požadavků a plně chápe jejich důležitost pro výchovu naší nové generace. Je odhodlána vyřešit tento palčivý problém, avšak zařazením dalších staveb škol do plánu na r. 1956 by se věc nevyřešila vzhledem k dosavadní obrovské rozestavěnosti, kterou je nutno nejdříve likvidovat. Uvážíme-li, že v roce 1955 .bylo na území našeho státu rozestavěno několik set škol, pochopíme, že nebylo možno uspokojit požadavky některých krajů a okresů na výstavbu škol v r. 1956. Plánované zrychlení tempa výstavby si vyžádá zvýšení její organisační, technické a technologické úrovně. Na stavbách se ještě setkáváme se zbytky nedokonalého technického zařízení i s organisačními nedostatky, které připomínají pracovní metody obvyklé před staletími v dávno překonaných společenských formacích. Také výstavba škol musí opouštět staré tradiční metody. Ještě ve druhé pětiletce vyzkoušíme výstavbu z bloků a montování školních budov z panelů. Než bude možno využít nové technologie panelové výstavby, musí ještě naši technici a výzkumníci vykonat značný kus práce. Přece však doufáme, že nejpozději v roce 1957 vyzkoušíme montáž školní budovy z panelů. Dalším stupněm vývoje školské výstavby, který má být uskutečněn ještě ve druhé pětiletce, je příprava výzkumného projektu školy nového typu s uplatněním různých vymožeností, jako na př. dvoustranného rozptýleného osvětlení, klimatisace vzduchu místo vytápění a pod. Podle takto připravené dokumentace zahájíme výstavbu dvou škol ještě v roce 1956 a 1957 jako vývojových typů. Panelová výstavba škol nemůže být zavedena ve větším měřítku ihned a bude zaváděna jen postupně. Musí být napřed připravena a organisována výroba panelů a jejich montáž. Zatím budeme dosahovat zhospoďárnění školské výstavby používáním osvědčených typů. V r. 1956 bude schváleno několik typů škol v českých i slovenských krajích a v dalším roce již dojde k výstavbě škol podle typových podkladů. Uvážíme-li tuto perspektivu, nemůžeme připustit, aby byly v r. 1956 projektovány stavby, s jejichž výstavbou se počítá až za několik let. Projekty vypracované do zásoby rychle zastarají a stávají se neupotřebitelnými. Takové plýtvání kapacitou projektových organisaci by bylo trestuhodné a musíme umět vy světlit občanům, kteří vymáhají předčasné vyhotovení projektu, že projekty nesnášejí uskladnění. V roce 1956 a v dalších pomůže školské výstavbě zřízení samostatných atelierů pro přípravu dokumentace škol v Praze a v Bratislavě, které se budou zabývat převážně projektováním odborných a vysokých škol, internátů a vysokoškolských kolejí. (Pokračování na str. 5) POMÁHÁME STAVĚT ŠKOLU Martin je město, které se očividně mění. Budují se závody, sídliště, tři nové školy a v okrese se budují tři jezy na Váhu. Není tedy divu, že je nouze o pracující ve stavebnictví. Na naší škole na příklad počet pracujících nepřekročil 60 procent plánovaného stavu. Museli jsme se proto postarat o brigádnickou pomoc. Začali jsme s náležitou propagační kampaní, při které jsme spolupracovali se školskou skupinou ČSM. Potom jsme se pustili do práce, jejímž výsledkem je, že žáci a učitelé odpracovali v roce 1955 do 1. prosince 11.910 hodin. Brigády na pomocné práce vysíláme denně a výsledky zhodnocujeme týdně. Ni lepším skulinám .-c. aulcr: , na exkursích. Při výstavbě pomáhají i rodiče žáků. Na aktivu sdružení rodičů a přátel školy v září přijali rodiče závazek odpracovat po osmi hodinách do konce tohoto školního roku. Závazek doposud splnilo 64 rodičů, kteří odpracovali 623 hodin. Pomoc školy při výstavbě není tím dosud vyčerpána. Přijali jsme výzvu PŠS v Dubnici n. V. k soutěži o zabezpečení podmínek pro nerušený postup stavby a soutěžní podmínky plníme. Pomáháme zabezpečovat pravidelný přísun materiálu. Odborníci ze školy oraeují na technologickém projektu dílen. Nyní bojujeme za úplné splnění plánu stavby v roce 1955. Když něco vázne, vysíláme proto deputace složené ze zástupců školy, SEPŠ a patronáťního závodu, aby pomohly odstranit překážky, a dosavadní zákroky jsou úspěšné. Máme tedy dost starostí, ale máme i radost, když se nám daří krok za krokem odstraňovat těžkosti. Všichni víme, že se nám bude v nové škole pracovat lepe a ze budeme moci dosanovat lepších výchovných i vyučovacích výsledků. A aby to bylo co nejdříve, pomáháme při stavbě naší nové školy podle svých nejlepších sil. ING. E. PH1LADELPHY, ředitel průmyslové školy strojnické v Martině Druhá pětiletka znamená velký krok i ve výstavbě školních budov. Mnoho žáků a učitelů bude pracovat ve světlých učebnách i speciálních třídách a nezbytných tělocvičnách. Na obrázku vidíme projekt jedenáctiletky v Mohelnici v Olomouckém kraji, která bude mit 23 tříd. "N J MLADÍ ZAHRANIČNÍ DOPISOVATELÉ MĚLI KONFERENCI U nás, kde se tak dobře rozvinulo dopisovám do ciziny, jsme si řekli, že je třeba’ ukázat toto mezinárodní přátelství veřejnosti a vůbec zdůraznit jeho význam. Okresní výbor Svazu Československo-sovětkého přátelství a naše osmiletka uspořádaly proto okresní konferenci dětských dopisovatelů do zahraničí. Pionýrská skuoina Emila Zátopka z naší školy pak s učiteli připravila v klubovně výstavku dopisů. Sto dětí, delegátů z 13 osmiletek, se sjelo db Litoměřic. Začátek konference ohlásily fanfáry trubačského sboru a zpěv souboru L osmiletky „Čajka”. Soudruh Brož pak vyprávěl dětem o své cestě do SSSR na zemědělskou výstavu v Moskvě. Pak vyprávěly zase děti o tom, jak získaly adresy přátel v cizině, o čem si píší, jak poznávají život a práci dělí v Sovětském svazu a v lidově demokratických státech. Uváděly jména svých přátel, jako by to byli nejbližší kamarádi, znaly jejich zájmy a radovaly se, když byly stejné s jejich zájmy. Pyšnily se i dárky, které jsou jim velmi drahé. Dorozumívacím jazykem ve všem dopisování je ruština a děti hovořily o tom, že jim dopisování pomáhá zdokonalovat se v ruském jazyce. Starší žáci, kteří se u&e ruštině již několik let, hovořili v diskn-si rusky. Mezi hosty byla také jedna sovětská občanka, která pak dětem řekla, jak je potěšena touto besedou. Po diskusi jsme prohlíželi výstavu více než 1500 dopisů a lístků. Pionýři 1. osmiletky dostali pozdrav od dědy Mráze v podobě krásného maňáskového divadélka. A tak se rozhrnula opona a maňásci předvedli dětem scénku o dopisování, kterm připravily soudružky učitelky. Dětská konference měla i „sladkou dohru”, děli si pochutnaly na kakau a sladkých zákuscích. Naši první dopisovatelskou besedu navštívili i zástupci okresního, krajského i ústředního výboru strany, přišel přednosta školského odboru, osvětový inspektor, a funkcionáři SČSP i někteří učitelé ruštiny. Konference byla první, ale nebude poslední! Příště ukážeme úsüí škol ve výchově, i' ůa, iiit&'lé ; t**'! ô,.lu js-Sl*. širší veřejnosti. V době velkého úsilí o soužití národů ukazují i naši nejmladší občané, jak v naší vlasti mezinárodní přátelství opravdově chápeme i uskutečňujeme, JARMILA KAVANOVÁ, učitelka ruštiny I, osmiletky v Litoměřicích Než vyjedeme s mládeži na hory Školní zájezdy mládeže na hory, jichž se zúčastní letos asi 40.000 žáků, se v posledních letech velmi vžily, takže je právem pokládáme za součást vyučování a těžko bychóm si již představili školní život bez nich. Školy by nejraději vyjely do hor se všemi žáky. Zatím počítáme s tím, aby -e každý žák během své školní docházky aspoň jednou účastnil výchovně výcvikového lyžařského zájezdu na hory. Úroveň zájezdů se rok od roku zlepšuje, ale přece jenom není na škodu znovu si ujasnit poslání této významné akce a hlavně pohovořit o ní se žáky, s učiteli a především s rodiči, kteří se od letošního roku stávají zvláště důležitým, hospodářským činitelem zájezdů. Vždyť stále je co zlepšovat a učit se ze zkušeností předcházejících let. Zatím co na příklad na jedné škole ředitel, tělocvikář a zástupce rodičovského sdružení pečlivě váží schopnosti vedoucích s hlediska poslání zájezdu a starostlivě rozhodují, jak zajistit i bezpečnost dětí v nezvyklém, v některých okamžicích i nebezpečném horském prostředí, setkáváme se jinde s podceňováním akce. Není totiž výjimkou, že některé školy dosud pokládají výchovně výcvikový zájezd za pouhý rekreační výlet, který je často neodpovědně připraven i s hlediska bezpečnosti dětí. Nezřídka k tomu dává podnět samo ředitelství školy, když užije na př. tohoto receptu: Hlavním vedoucím bude tělocvikář, jak to požaduje Věstník MŠ. S ním pojede, samozřejmě, třídní učitel žáků, dále češtinářka, poněvadž plni uspokojivě brigády, matematik, protože ještě letos nikde nebyl, a ruštinářka, ježto umí stát na lyžích. Nechci tím nikterak parodovat rozhodnutí některých ředitelů školy, ale všichni si můžeme lehko domyslet, že zájezd, kde často jediným lyžařem je hlavní vedoucí, nemůže zdaleka splnit své výchovně výcvikové poslání. Je možné, ba dokonce správné přihlížet při výběru vedoucích i k jejich celoroční práci, ale rozhodující musí být nakonec to, jaké schopnosti a zkušenosti mají pro úkoly výchovně výcvikového zájezdu. Otázka kvality vedoucích a odpovědnost ředitele souvisí úzce s obesíláním krajských lyžařských kursů. Každoročně jsou značným nákladem pořádány téměř ve- všech krajích výcvikové kursy pro lyžařské vedoucí a cvičitele školních zájezdů. A kdo navštěvuje tyto kursy? Většinou stále titíž učitelé tělesné výchovy, kteří sem jezdí z titulu hlavních vedoucích, což je nesprávné. Školy mají umožnit návštěvu kursů postupně dalším členům sboru a vytvářet si tak záměrně lyžařský cvičitelský sbor ve vlastních řadách. Bez viny na této nehospodárné praxi nejsou ani krajští školní inspektoři tělesné výchovy, kteří mají možnost i po této stránce kursy kontrolovat a usměrňovat. A máme, bohužel, i v Praze ještě školy, které každoročně vyjíždějí na státní příspěvek na. hory, a to obyčejně ve složení tělocvikář plus „pěší" pedagogický dozor, ale o krajských kursech jako by nevěděly. O neuspokojivém výsledku takového zájezdu pak ovšem není pochyby. Těžiště práce při zájezdu je rozhodně v části výcvikové. Žák musí cítit, že nejede na hory za pouhou rekreací, ale za vážným úkolem zvládnout základy lyžařské techniky, jež mu umožní bezpečně se pohybovat v zimním horském terénu. Je to zpravidla i jeho požadavek osobní, požadavek školy a státu, neboť účinně přispívá ke zvýšení branné zdatnosti naší mládeže. S přiměřeným lyžařským výcvikem se současně plní další neméně důležitý úkol ozdravný a výchovný. Chceme-li žáka na horách úspěšně vychovávat, pak s ním musíme tam, kde prožívá nejsi! nější dojmy a zážitky, neboť tam je výchovnému působení nejpřístupnější. To je především venku, při základním výcviku, na ture, při branné vycházce za mrazu, v nepohodě i za slunného počasí, zkrátka pří soustavném absolvování lyžařského programu. Výchovně vedení v zimní přírodě ovšem předpokládá přiměřenou, fysickou zdatnost, hlavně lyžařskou. To by si měli znovu uvědomit všichni, kdo organisv.jí vlastní zájezdy na hory, neboť tělesná nepřipravenost vedoucích budí u mládeže nevážnost k celé akci. Myslím, že lyžování budeme počítat za součást svého učitelského vzdělání. Pedagogické školy pro vzdělání učitelů národních i mateřských škol již tuto cestu nastoupily. Poutavým doplňkem denního výcviku jé večerní zaměstnání v chatě. Zde opět přiměřenost a zajímavost programu může nejlépe vystihnout ten, kdo se účastnil denního výcviku s žáky. Neosvědčuje se tedy způsob: já vedl výcvik, ty začni kulturně vychovávat. Kulturní besedy mají být příjemným a přiměřeným zdrojem zábavy a poučení. Nebylo by správné přetěžovat žáky náročným a dlouhým programem a odvádět je tak od hlavního poslání zájezdu„• Krátké poučení, citové zapůsobení, ušlechtilé pobavení, ' jsou způsoby, kterými končíme každý pracovní den. I veselý program ukončíme vždy vážnějším závěrem, aby se účastníci rozcházeli do ložnic uklidněni. Nezapomínejme, že mimořádné fysické vypětí vyžaduje ze zdravotních důvodů patřičný odpočinek. Kolektivní způsob života na horách dává mnoho příležitostí k záměrnému výchovnému působení a k vytváření správných pracovních i společenských návyků. Musíme ovšem tyto příležitosti znát a umět se na ně i dobře připravit, neboť jen tak se nám podaří využít jich také správně výchovně, ať už je to při vyučování na sněhu nebo v chatě při stolováni, při konání denní služby nebo udržování pořádku na světnicích, při večerní besedě nebo při organísovaném volnu. . Jsme hrdi na to, že stát projevuje pochopení a poskytuje prostředky na takové formy výchovy a vzdělání školní mládeže. V tom nenalézáme obdoby nikde v zahraničí. Je nyní na nás, na učitelích, abychom střežili úroveň a dobrou oověst této 'velkolepé akce především tím, že výchovně výcvikovým zájezdům budeme věnovat po »SSífe stránky, zaslouženou pozornost! Dr KAREL MEJSNAR- Žáci 35, osmiletky v Pl azé na lyžařském zájezdu v Krkonoších.