Učitelské Noviny, leden-červen 1957 (VII/1-26)
1957-01-03 / No. 1
Letos bude otevřeno 91 nových škol Každým rokem vyrůstají na různých místech naši úasti četné nové školní budovy a dík svépomoci občanů se upravují a adaptují stovky dalších škol. V roce 1956 bylo do konce listopadu uvedeno do provozu 106 škol a 119 školních pavilonů s 36.110 žákovskými místy. V letošním roce šteluje plán investiční školské výstavby likvidaci rozestavěnosti a dává krajským národním výbirům možnost operativně využívat přidělených prostředků, po případě zahajovat stavební akce v předstihu. V návrhu plánu na r. 1957 se uvaluje uvést do provozu 91 škol s 38.640 žákovskými místy, což je o 2.530 žákovských míst více než v roce 1956. Mizí, i když ještě pomalu, studené netdídné „stařenky" z minulých století a na jejich místě te objevují nové moderní budovy, odpovídající požadavkům socialistické školy. Profesor slovenské vysoké školy technické v Bratislavě inž. dr. Vladimír Karfík s kolektivem pracuje na pokusném projektu montované stavby osmileté střední školy. Prototyp který bude zmonlován ze středně velkých panelů, vyrobených z lehčího keramzibetonu a železobetonu přihlíží ke všem pedagogickým zásadám socialistické školy a polytechnické výchovy. Budou zde dílny a laboratoře a v učebnách osvětlených se dvou stran bude možno přemistovat nábytek do různých variací. Předpokládá se, že běžná výstavba montované stavby tohoto typu I s výrobou dílců a montáží potrvá asi tři měsíce. Na obrázku je model budovy osmileté střední školy tohoto typu, která bude postavena v Mírové kolonii v Bratislavě v prvním pololetí Ioku 1957i S radostí přicházeli žáci osmileté střední školy v Plzni Na Slovanech na začátku školního roku do nové školy, kterou pro ně v samé blízkosti nové budovaného sídliště postavili zaměstnanci n. p. Armastav. Školní budova osmiletky, jak ji Mime na obrázku, je jednou z nejmoiernějších v Plzeňském kraji. V centru průmyslového povážského městečka Dubnice byla postavena nová školní budova průmyslové školy. Pracovníci Stavoindustru dokončili první etapu výstavby měsíc před plánovaným termínem. V druhé etapě zde budou ještě postaveny dílny a ve třetí moderní internát pro 800 žáků. Také v Mníšku pod Brdy se žáci a učitelé osmileté střední školy dočkali v letošním školním roce nového stánku vědění. Hlavní část budovy je řešena ve zvláštním slohu, připomínajícím orientální stavby. ročnIk vil Čís. I 3. I. 1957 PNS «31 — Z OBSAHU: O letošní dislokaci — Poznámky z Indie — Dogmatismus ve škole — Zkušenosti z výchovné práce — Naše satira. S______________________________________■> Novoroční pozdrav Dr František Kahuda, ministr školství a kultury Soudružky a soudruzi! Rok ve škole se nekryje s rokem v kalendáři. My svou roční bilanci provedeme v létě, než se rozjedeme na prázdniny za oddechem a posilou. Přesto však je užitečné uvážit, k jakým změnám došlo od našeho posledního rokování na celostátní učitelské konferenci a co na nás naléhá jako důsledek události poslední doby. Vzpomeňme, že jsme na zmíněné konferenci vyhlásili pro letošní školní rok dva hlavní úkoly: zavádění polytechnického vyučování a zlepšení výchovy mládeže. Od té doby jsme v pospolitém úsilí udělali kus dobré práce. Každý by toho mohl uvést důkazy ze svého úseku. Chtěl bych však dnes, abychom přemýšleli o tom, co nás o další úspěchy připravuje. Tak se to také patří při novoročních úvahách. Vyjděme z té skutečnosti, že po několika letech naší činnosti není stav výchovy mládeže zdaleka takový, jaký bychom si přáli. Mám daleko k tomu, abych se na věc díval nějak černě, a vím, že by neodpovídalo pravdě mluvit o mládeži jako o celku, hovoříme-li o nedostatcích v chování a o nejasnostech v názorech mladých lidi. Vím, že se lze opřít o zdravý, široký základ uvědomělých chlapců a děvčat, přesvědčených o potřebnosti, převaze a kráse socialismu. Věřím, že se nám může podařit poměrně rychle odstranit ty nežádoucí projevy myšleni, chováni a jednání části naší mládeže. Nechci říkat, že snadno, ledaže budeme snadnost výchovy chápat jako Anton Semjonovič Makarenko, který v diskusi se soudruhem Kairovem jednou dokazoval, že výchova není těžká věc — ovšem s jednou podmínkou: že jl vychovatel věnuje celý život. Pozorně promýšlejme protikladné doklady o stavu výchovy naší mládeže i diskusi veřejnosti, protože nám záleží na tom, abychom nepremárnili ani jeden mladý osud, abychom ve veškeré mládeži měli zaníceného, nezdolného stoupence. Přesto si však myslím, že jsme se těmito otázkami všichni dosud nezabývali tak, jak si zasluhuji. Činy a názory, s kterými se naší veřejnosti nedávno představili někteří naši vysokoškoláci, a zvláště pak události v Polsku a Maďarsku vedou nás k tomu, abychom proble£. jijku výchovy mládeže počali zkoumat důkladněji a účinněji. Nemůžeme si sice naříkat na nedostatek statí, poznámek a článků, kde se o nutnosti zlepšit výchovu mládeže psalo a píše. Zkoumání problematiky naši výchovné práce si však vyžádá jinou zevrubnost, jinou hloubku, jinou kvalitu! V čem je neúčinnost dosavadních rozborů a návodů? Nesnažíme se léčit jen následky bez ujasnění vlastních příčin? Nejsou naše rozbory jen dílčími pohledy na zkoumanou otázku? Nepokoušíme se řešit všechno naráz? Ujasňujeme si řád a pořadí úkolů? Mládež sama se ovšem nevychová, škola také není všechno. I kdyby ji ministerstvo řídilo sebelépe, přece výchovné výsledky budou v mnohém trpět. Neboť výchovné výsledky jsou výsledky souboru vlivů, souboru působení společenského a politického života, pracovišť, domova, vyučovací •* výchovné činnosti školy a učitelů. Má-li výchova k něčemu vést, nestačí jeden či dva Isolované proudy. Ověřujeme si, že k tomu je zapotřebí soustavného, uceleného, všestranného a cílevědomého působenf. Dokud se na otázky výchovy mládeže nebudeme dívat jako na věc celého národa, dokud výchova mládeže nebude svazována s výchovou všeho lidu, dokud souhrn okolních jevů a vztahů našeho života nebude zaměřen či slaďován s cíli a prostředky výchovy mládeže, dotud nepovede výchovné úsilí k patřičným úspěchům. Pokrok našeho školství nelze po mnohé stránce upírat. Naší mládeží je zpravidla jasné, co od ní žádáme, mladí lidé vědí, jací by měli být. Setkáváme se však mnohdy 1 * projevy, které se zásadně příčí socialistické mravnosti/ Dobré materiální podmínky, v kterých mládež žije, mohou být předpokladem vysoké výchova né a vzdělávací úrovně naši mládeže, ale někdy přinášejí i záporné výsledky. Ta mládež, která ke všemu přichází velmi snadno, začíná vymoženosti našeho státu pokládat za samozřejmé, je zasažena romazlenostl, mentalitou jedináčků, hlásí se živě k právům a stav! se zády k povinnostem. Někteří mladí lidé, kteří nepoznali kapitalismus, přesto trpí jeho typickou morální chorobou: po-: krytectvím. „Nejodpornější rys staré společnos-’ ti“, jak nazýval Lenin projevy roztržky theorie á praxe, se regeneruje v nových podobách. Odkud se to v dětech bere? Může za to škola? Zčásti ano, avšak ne zcela, protože vlivy vedoucí k takovým důsledkům přicházejí převážně zvenčí. Dualismus morálek je v přechodném období bu« dováni socialismu fakt, s nímž je třeba úporně bojovat. Ne každý a ne vždy chce to, co by měl chtít, a dělá to, co by měl dělat s hlediska socia-1 listické morálky. Harmonie mezi zájmy jednotlivá ce a společnosti není důsledná. Svobodné jednání jako důsledek poznané objektivní nutnosti není všeobecným jevem. Některé činy jsou motivovány individualistickou bezohlednosti, nikoli sociaJ lištičkou společnou odpovědnosti. Rozdíly mezi vnitřní a vnější kázni se mnohdy projeví v nejn různějších formách ve škole, na pracovišti, ve společenském životě, v rodině. A v rodině snad nejčastěji, neboť zde se buržoasní přežitky drží nejúporněji a projevuji se často zcela nezakrytě. Tak jako vše kladné, přenášejí se do školy i tyto záporné jevy. Škola je do jisté míry zrcadli. Zlepšit tedy školu znamená zlepšit i to, co ji obklo-' puje. Platí to ovšem i naopak. Nejde o začarova-' ný kruh, ale o dvojjediný úkol, jehož splnění předpokládá jednotné úsilí školy a veřejnosti. Oloha školy a učitele je ovšem klíčová. Oroveií žactva a studentstva se bude posuzovat vždy především jako obraz úrovně učitelstva. To, co chce učitel od svých žáků, musí chtít obdobně i od sebe. Je prastarou zkušeností, že příklad Je nejlepšf řečník. V Čelakovského sbfrce veršová^ né přísloví varuje: „Mladého raka starý rak tres-í tal, že leze naopak, neukázal mu lépe jak, i lezou dneska oba tak." V příkladu je odpověď na otázky. co dělat, jak a proč to činit a zda /. to možné vykonat. V příkladu je mravní krása. Příklady u? ^ táhnou. O socialistické výchově nelze jen přednášet. Nestačí jen poučování, apel na rozum. Vždyť předmětem mravního pravidla je nejen to, cd jest, ale i to, co má být — a pro to je ovšem zapotřebí získat rozum i srdce i vůli. Nejde o nic jiného než o to klást si úkoly při výuce a výchově mládeže tak, abychom každý den ve všech škodách řešili ten či onen společný výchovný úkol, třeba ten nejmenší, nejjednodušší. Opakujeme tím směrnici, kterou ve svém slavném, nikdy dost doceněném projevu formuloval Lenin. Platí to jak ve škole, tak mimo ni. Otázky mi-s moskoiní výchovy jsou v jistém smyslu ještě zá-’ vadnější proto, že se v této oblasti nejvíc vyskytuje živelnost. To, že jsou rodiče povětšině za-' městnáni, nepřidává jim času na výchovu. Výchova však není především problémem většího či menšího času, který se jí přímo věnuje. Čas zde ani nerozhoduje tolik jako kvalita výchovného vlivu. Kdo jiný má a může rodičovskou obec pedagogicky — a nejen pedagogicky — aktiviso-' vat a poučit než právě učitel? Obracím se proto na vás, soudružky a soudruzi, * žádosti, abyste — vědomi si svého závažného poslání v našem národě — co nejplodněji rozšířili svůj styk s našimi pracujícími, abyste se i jako odbornici I jako politicky vyspělí občané stali průkopníky socialistické kultury a morálky a aby v tomto vlasteneckém úsilí nikdo z vás nechyběl. Přeji vám, aby se vám v roce 1957 pracovalo radostně, abyste mohli uplatnit všecku svou zdravou vynalézavost a tvůrčí iniciativu, abychom se mohli společně radovat z dobré pověsti našeho socialistického školství! NOVÉ OBJEVY RUKOPISŮ J. A. KOMENSKÉHO Ve vánočních dnech přinesl náš denní tisk stručnou zprávu, že v polském Památníku (Liber amicorum) toruňského kazatele P. Schönwalda bylo objeveno latinské věnování, jehož autorem je Jan Amos Komenský. Rukopis pochází z pobytu Komenského v Elbingu. Objevitelem je polský vědec dr. J. Šliziňski, s kterým se naši komeniologové osobně seznámili pří letošních oslavách Komenského v Lesně. Tento zápisek se patrně podobá jinému zápisku Komenského, který také objevil dr. Šliziriski asi před dvěma měsíci v Koperníkově městské knižnici v Toruni. Také o tomto druhém zápisku naše učitelská veřejnost dosud málo ví. Je to autograf Komenského, skládající se z jediné latinské věty. Vznik] — podobně jako první zápisek — ve čtyřicátých letech sedmnáctého století v době Komenského pobytu ve švédských službách v Elbingu. A hovoříme-li již o posledních dvou nálezech rukopisů našeho slavného vědce a pedagoga, podívejme se i na další, o nichž naše veřejnost byla mála informována. Letos v únoru publikoval prof. F. M. Bartoš v Křesťanské revui zprávu o třech nových rukopisech Komenského. První je zápisek z prosince 1656 a je v památníku švýcarského theologa Jana Zollikofara. Pro nás velmi zajímavý a cenný je druhý zápisek. Je to věnováni, které zapsal Komenský do Manuálníku pro svou neteř Annu Bohlo-í vou z Blatnice na Moravě. Rukopis neni datován. Je majetkem Knihovny reformní akadémia v Herbornu. Třetí rukopis je z posledních měsíců Komen’ ho života (z 19. června 1670) a je v památníku Jana Jindřicha Frisse ve Švýcarech. Při této příležitosti je vhodné informovat čte-' náře také o tom, že již v tomto roce vyjde významný časopis světové komeniologie, Archiv pro bádáni o životě a díle J. A. Komenského. Naši učitelé jistě vědí, že to neni časopis nový (vycházel v letech 1910—1940) a že přinesl mnoho cenného k hlubšímu poznání díla našeho velkého myslitele. Vedoueim redaktorem bude akademik Otokar Chlup. V Archivu vyjdou jistě i citace z nově objevených rukopisů. -efc*