Učitelské Noviny, leden-červen 1961 (XI/1-26)

1961-01-04 / No. 1

Učitelským novinám k 10, výročí V lednu 1961 tomu bude 10 let, kdy vySlo 1. číslo obnovených UčtteU ských novin. Tyto obnovené Učitelské noviny navazovaly na dobrou a zdravou tradici stejnojmenného časopisu, který bojoval za zájmy pokro­kového učitelstva a školy proti rakousko-byrokratickému klerikalismu i proti reakční kulturní politice české buržoazie v době 1. republiky. Sou­druh Nejedlý, který je nejen znalcem jejich historie od prvního čísla v r. 1883 do konce jejich 50. ročníku, ale i jejich spolubojovníkem a do­konce i po.jistou dobu jejich redaktorem, vyslovil před deseti lety ve své zdravici ,Učitelským novinám na novou cestu“ přání, aby se obno­­vené Učitelské noviny, navazujíce na svou pokrokovou předmnichov* skou tradici, staly významným nástrojem bo]e za vybudování nové školy, školy naplněné a prostoupené duchem socialismu, aby se staly rádcem a povzbuzovatelem našeho učitelstva i pracovníků školské správy v je-. jich úsilí o splnění tohoto úkolu. V uplynulém desetiletí prošly Učitelské noviny spolu s naší školou složitým vývojem, který byl odrazem hlubokých politických, hospodář­ských, sociálních a kulturních přeměn celé naší společnostt budující so-, cialismus a snažily se poctivě plnit úkoly, které jim byly dány do vínku. Pomáhaly zlepšit práci škol, soustřeďovaly zkušenosti učitelů a ředitelů z jejich každodenní práce, pomáhaly rozvíjet další politické a odborné vzdělání našeho učitelstva a staly se zejména v posledním údobí širokou tribunou diskusí o zásadních otázkách pedagogické teorie a praxe. Byly současně i účinným nástrojem politiky strany a školské správy v oblastt výchovy a vzdělávání mládeže. Můžeme proto s radostí konstatovat, že program, který Učitelským novinám ifaznačtl ve své zdravici s. Nejedlý, byl v podstatě splněn. Za tuto práci vyslovujeme redakci, všem spolupra­covníkům a dopisovatelům naše soudružské poděkování. V nastávajícím údobí budou muset naše Učitelské noviny sehrát vý­znamnou rolí pří realizací principů a úkolů revoluční přestavby práca všech našich škol ve smyslu ještě těsnějšího sepětí školy se životem. Musí se stát v leninském slova smyslu kolektivním propagátorem a agU tátorem i kolektivním oragnízátorem, musí být v živém kontaktu se stra­nickými a odborovými organizacemi na školách, se všemi učiteli a vy­chovateli, s rodiči i mládežnickými organizacemi, musí citlivě reagovat na všechny aktuální problémy, které se v práci škol, výchovných instituci i školské správy objeví, a své čtenáře sdružovat k jejich řešení. Musí být í nadále významným šiřitelem marxistické teorie a pomáhat tak učite­lům nejen v jejich praxi, ale i v dalším politickém a odborném růstu. Abychom mohit splnit úkoly vytyčené naši stranou v oblastí výJ chovy a vzdělání lidu, je nezbytné velmi přesně vědět, co se děje v ma­sách našich učitelů, mistrů, vychovatelů, žáků; studentů i rodičů. UčiteU ské noviny jsou jedním z důležitých prostředků, který nám pomůže vy­tvořit tento obraz, i prostředkem, který umožňuje aktuální otázky oprav­dově, komunisticky řešit. Proto bude jistě správné, aby si Učitelské novi­ny vytvořily ještě štrší sít spolupracovníků z nejrůznějších pracovíšt. Přejeme Učitelským novinám hodně úspěchů v jejich další prácí va prospěch dalšího rozvoje naší socialistické vlastí. FRANTIŠEK KAHUDA, JAN ŠTĚPÁNEK, ministr školství a kultury předseda Svazu zaměstnanců Školství, védy, uměni a tisku. ..... ,. ,Pec míru" » Nové hutí Klamania Gottwalda V Kuníiclch MYSLEME NA ZÍTŘEK ■p ok, který ukonfiil šestou desítku let našeho ^ bouřlivého století, máme za sebou a před námi se otvírá nová, Ještě závratnější perspek­­va budoucích dnů. Světová socialistická sou­­’va vstoupila, jak praví Prohlášení moskevské rady představitelů komunistických a dělnic­­ch stran, do nové etapy vývoje. „Sovětský z úspěšně uskutečňuje rozvinutou výstavbu ■unistické společnosti. Jiné země socialistic­­> tábora úspěšně budují základy socialismu teré z nich již vstoupily do období vý­­vyspělé socialistické společnosti.“ Jak význam Je skryt v těchto slovech pro kteří prožívali dlouhá léta kapitalls­­ku, hrůzy fašismu i vzrušené a úpor­­našl novou, socialistickou repub­­ilepé výhledy ukazují na pohled ■ašeho třetího pětiletého plánu ářského plánu rozvoje vyspělé čnosti. by, kdy pracující byli zá­­zajetí politické a ekonomic- V Jejich přirozený zájem o náván různými senzacemi, nestvůrou a konče řádě­­luí. Pro mnohé a mnohé ni, které dovedly vzrušit, :pasů. " ■rá jsou dnes schopna a více než nejneočeká­­/ého utkání. To jsou idního hospodářství, trochu, pochopíme, ho utkáni, než Je ‘~'<vá mluvaI Je íastní vši­­*• a slávy, t, o na­­munis­­m clallsmu a v Sovětském svazu Již v této sou­vislosti hovoří o materiální bázi pro přechod ke komunismu. Budování takové základny Je Úkol prvořadý, avšak ne Jediný. Ruku v ruce s tímto úkolem stojí před námi úkol neméně důležitý, totiž výchova nového člpvěka, který by byl schopen ovládat stále složitější výrobní techniku a který by byl zároveň s to využívat co nejkulturněji plodů socialistické výroby. P ři setkání s buržoaznlmt pedagogy a s uči­teli západních zemi, kteří nejsou vždy našimi nepřátelí, ale žiji zpravidla v zajetí Idealistického světového názoru, slýcháme vý- MIROSLAV CIPRO * 1 * * * V tku, že svůj výchovný systém příliš podřizu­jeme ekonomickým hlediskům a zapomínáme přitom na člověka a jeho city. Při Jednom ta­kovém setkání nám vyprávěla kterási učitelka z Německé spolkové republiky starou orientál­ní zkazku o starci, který prý raději tahal vodu ze studny vlastní rukou, než aby použil rumpá­lu, Jak mu poradil mladý pocestný. Nechtěl prý totiž zaměnit své lidské srdce za stroj. Tak 1 my si musíme zachovat živé srdce, pravila ona mladá německá učitelka, a nepropadnout chladné technice. Cožpak tak vznešený pojem, Jako je člověk-homo sapiens, můžeme podřizo­vat panství chladné techniky a ekonomiky? Není to znesvěcování vznešeného humanistic­kého poslání člověka? Temperamentní vystoupeni mladé učitelky by bylo asi v mnoha přítomných zanechalo sym­patický ohlas, kdyby byl celý problém zůstal nerozebrán. Když se však v diskusí vyjasnily pojmy, ukázalo se, Jak falešné Je stavět do pro­tikladu techniku a humanismus. Cožpak výrobní ráče, užívajíc! moderní techniky, Je něco ne­­'ského? Když kdysi Rousseau daroval Voltal­­svého Emila, v němž Je hlásán návrat ‘rodě, poděkoval mu kousavý Voltaire za že lidé mají žit na stromech. Ale prohlá­­íám raději bude žít na zemi a Jíst vidlič­­nožem. Rousseau měl polovinu pravdy, •oklamoval svůj romantismus a odklon ší současné civilizace, protože to bý­če zahnlvajícl feudální společnosti, á pravda Je Jinde: cesta k větší svo-V tom, že se vzdáme civilizace a vrátíme se do doby kamenné. Je v techniky využijeme k odstraněni olečenských vztahů a k poskytnu­­vobody všem. Historka o sedlákovi, který se bál stroje, aby neumrtvil své lidské srdce, Je už hodně zasta­ralá a čpí památníkovým romantismem. Jaká by byla skutečnost? Asi taková: stařec poděkuje za radu, aby čerpal vodu rumpálem, a prohlásí, že už u nich byli inženýři a vyměřovali pumpu elektrickou. A tak bude mít ted mnoho času, kterého využije Jinak než dříve: pomůže postat vit školu, udělá vnukovi krásného draka a ve­čer bude studovat v knihách. Kdo takto pochopí vztah člověka a techniky, musí se vyléčit z klamného idealistického názo­ru, že technika Je něčím člověku nepřátelským, když komunisté tolik zdůrazňují otázky výroby, že tím snižují úlohu lidské osobnosti. Právě na­opak: teprve v socialistické společnosti mohou lidé plně využívat plodů své práce a žít stále svobodněji, protože není už vykořisťcvatel­­•kých trubců, kteří tučněli z práce druhých, a protože nastoleni socialistických výrobních vztahů umožnilo rozvinout výrobní techniku tak, aby se všem mohlo dostat podle jejich zá­sluh. N a prahu nového roku v úvahách o tom, co přinesl rok minulý a Jaké výhledy nám skýtá rok nastávající, se neodbytně vnucuje myšlenka, Jak nezadržitelně a Jak závratným tempem člověk proniká do záhad světa a živo­ta a Jak dalekosáhle si podmaňuje a k prospě­chu všech stále důsledněji využívá t,zákonů vý­voje přírody a společnosti. Člověk prozkoumal svou vlastní historii na sta, tisíce až milióny let nazpět. Vědecká analýza vlastních dějin mu umožnila postihnout i směr budoucího vývoje společnosti, a tak dnes Již nežijeme ze dne na den. Marxisticko-leninské učení o společnosti nám prozařuje jako mocný reflektor mlžiny bu­doucnosti a Již dnes nám stále více vyjasňuje obrysy komunismu. Socialistický člověk se stá­vá stále více pánem času, protože Jako onen antický bůh Janus vidí’nejen do minulostí, do své historie, ale proniká stále hlouběji i do ne­známé budoucnosti. Stává se stále více pánem prostoru, pronikaje do nekonečných výšin, kte­ré kdysi byly vyhrazeny Jen andělským kůrům, i do hlubin hmoty, která odhaluje člověku svou nekonečnou rozmanitost a sílu. Je však ještě Jeden směr, kterým proniká věda, aby vzala přírodě její tajemství, a tento směr vede do, nitra člověka, k poznání zákonů Jeho života a myšlení, k Jeho osvobozeni od strachu, klamu, pověr a iluzí a k jeho rozumovému, morálnímu i kulturnímu povzneseni. Vždyť nová společ­nost vyžaduje 1 nového, dokonalejšího člověka. Ne nějakého nadčlověka-šelmu protrhnuvši pouta každé morálky, ale člověka harmonicky (Dokončení na str. 3./ fhmoe u vzndX m nafto* ndčtm, zvedáme oblohu, zvedáme svit, my, Jeho mládí, trdce pro něj tlukou, dopředu, dopředu, nikdy ut ipěti FRANTIŠEK HRUBÍM

Next