Učitelské Noviny, leden-červen 1963 (XIII/1-26)
1963-01-03 / No. 1
Stranicky v každé vyučovací hodině lOLIUS LIHOGKÝ I ' ' ' „Všechno nyní záleží na tom, Jalc celá komunlstloká strana, počínajíc ústředním výborem a končíc základní organizací, bude v praxi realizovat usnesení XII. sjezdu.“ Tato slova, která pronesl první tajemník OV KSC Antonín Novotný na závěr rokování sjezdu, jsou závazná nejen pro stranické orgány a organizace, ale jsou pokynem pro státní správu, národní výbory, společenské organizace a všechny obrany. Sjezd konstatoval, že příprava přechodu ke komunismu se stává i pro nás reálnou perspektivou, oož vyžaduje dovést ideově politickou a morální úroveň pracujících a hlavně mládeže na kvalitativně Vyšší stupeň. Při plnění úkolů výchovy zůstáváme ještě velmi mnoho dlužni socialismu, zaostáváme zejména ve výchově k novým komunistickým mravním rysům, vlastnostem a charakteru. , Při studiu kterékoli části zprávy a usnesení sjezdu nacházíme své místo a úkoly pro ideově výchovnou oblast naší práce. Mnoho učitelů, vychovatelů a rodičů se ptá, jak vychovat naši mládež co nejúspěšněji pro šťastný život a práci v socialismu a komunismu. Sjezd strany a usnesení ústředního výboru „K zvýšení úrovně komunistické výchovy na školách I. a II. cyklu a na vysokých školách“ dávají na tuto otázku vyčerpávající odpovědi. Soudruh Novotný se ve zprávě na sjezdu v otázkách výchovy mládeže a práce škol nejednou vracel k tomuto významnému usnesení strany. Dostaly se nám tak do rukou dokumenty, které zásadně rozpracovávají současné problémy a Úkoly komunistické výchovy naší mládeže. Svým obsahem a strukturou přispívají k objasnění problémů, týkajících se vytváření výchovného systému na školách. Jejich další význam spočívá 1 v tom, že hovoří o úkolech komunistické výchovy uceleně, v celém našem školství, počínaje mateřskými a konče vysokými školami a mimoškolními výchovnými zařízeními. XI. sjezd strany nám na úseku školství určil úkol intenzívně vytvářet podmínky a prosazovat do života leninský princip těsného spojení školy se životem. Všechny úkoly, které vyplynuly ze směrnic sjezdu a byly rozpracovány usnesením UV KSČ z dubna 1959, jsme ještě nesplnili. Uskutečnění revoluční obsahové přestavby výchovy a vzdělání nebylo plánováno jen na čtyřleté období. Tento proces má úkoly velmi náročné, nejen administrativně organizační, ale především obsahové, které jsou jeho těžištěm a vyžadují ke svému uskutečnění delší dobu. Sjezd strany kladně hodnotil výsledky práce tisíců učitelů, školských pracovníků, pracujících ze závodů a ze sdružení rodičů a přátel školy při plnění úkolů vyplývajících z přestavby školství. Uskutečnili jsme velké dílo zejména tím, že jsme v termínu, který nám uložil XL sjezd strany, prodloužili osmiletou školu na základní devítiletou školu. Uskutečnili jsme první významné kroky v polytechnizaci vzděláni, v pracovním a výrobním vyučování. Máme nové učební plány, osnovy a učebnice. Tyto nové prvky a opatření přinášejí první ovoce především v hlubších a všestrannějších vědomostech a dovednostech žáků. Našim absolventům škol základních, II. cyklu i vysokých se dnes dostává nesporně lepší přípravy pro život než před čtyřmi roky. Přes dosažené pozitivní výsledky nemůžeme však nevidět dosavadní nedostatky v práci našich škol. Kriticky na ně poukazuje i ústřední výbor strany v usnesení, kde se říká: „Značná část mládeže není dostatečně morálně připravena překonávat překážky, podřizovat své osobní zájmy zájmům kolektivu a společnosti a žít přitom plným politickým, kulturním a společenským životem... „Jednou z hlavních příčin těchto nedostatků je stále ještě nízká úroveň výchovné práce školy Jako rozhodujícího činitele výchovy.“ Kritiku strany je možno shrnout asi takto: dosáhli jsme vynikajících výsledků v rozvoji školství, dalších výsledků ve vyučování, ale nemůžeme se jimi prokázat ve výchově; už lépe učíme, ale stále ještě málo vychováváme. Nemůžeme si zastírat skutečnost, že přestože se už několik let, zejména v usnesení strany o těsném spojení školy se životem, zdůrazňovala jed-* nota výchovy a vyučování, diskutuje se dosud na některých škcn lách o tom, jestli je možné vždy a všude spojovat vyučování s výchovou, jestli je možno vytvářet ve všech předmětech světonázorové, politické a mravní zásady a rysy mládeže. Výchovná práce se často omezovala na takzvané ideologické předměty, jako je dějepis, zvláště občanská výchova a částečně literární výchova a marxismus-leninismus. Ztrácel se drahocenný čas a nebylo využito všech prostředků pro výchovnou práci. Strana vyzdvihuje do popředí požadavek socialistické pedagogiky o rovnocennosti všech stránek komunistické výchovy a velký význam vyučování při plnění cílů komunistické výchovy. Poukazuje na jejich dialektické sepětí a vzájemnou podmíněnost. Tyto principy socialistické pedagogiky nám byly známé i před usnesením, ale nedoceňovali, neuplatňovali jsme je náležitě v praxi. Tím se práce našich škol stávala jednostrannou, a i proto muselo přijít usnesení strany. Máme všechny podmínky a dost sil k tomu, abychom s nedostatky ve výchově co nejdříve skoncovali. Ve zprávě ústředního výboru, přednesené na sjezdu soudruhem Novotným, se k této otázce říká toto: „Stále důrazněji musíme ve všech typech naších škol zabezpečovat, aby spolu s poskytováním všeobecného vzdělání a hlu bokých odborných znalostí vychovávaly žáky a posluchače k vědeckému světovému názoru, ke komunistické morálce, aby formovaly jejich vysoké politické uvědomění. Znovu zdůrazňujeme, že tu musí jít o jednolitý proces, jehož ideově výchovné stránky pronikají celou prací a životem školy.“ Komunistická výchova se všemi svými složkami má tedy ve školní i mimoškolní výchovné práci přední místo. Mnohé učitelské kolektivy už dnes z toho hlediska přistupují k realizaci usnesení. Při nástupu za uplatňování všech požadavků komunistické výchovy neškodí sl snad připomenout, že nejde jen i \ . [Pokračování nq sir. Foto Meval4 Mír našemu světul Mír do polí, do zahradí Tomu at vždycky patfí, kdo s nimi prací je spjat! VtWwvá Mír našemu dómul Mír domu sousedů! At narůstá a vzkvétá, co míří kupředuI * Bertolt Brecht Mír v naší rodně zemi! Mír ve všech městech a vsích! Ten, kdo vystavěl je, at dobře si žije v nich! HLEDÁME PRAVDIVÝ OBRAZ ŽÁKA Na faře minulého Skalního roku jsme se rozhodovali, Jakým závazkem bychom přivítali XII. sjezd KSČ. Chtěli jsme, aby nebyl formální, aby zkvalitnil naši práci. Tyto požadavky by splnilo studium pedagogické nebo psychologické problematiky. Protože úspěchy veškeré výchovné i vyučovací práce jsou závislé na všestranném poznáni žákovy osobnosti, rozhodli jsme se zaměřit studium tímto směrem. Chápali jsme důležitost správného učitelova přístupu k žákovi i způsobu, jakým dítě hodnotíme, a proto jsme příliš široké téma omezili na otázku „komplexního hodnocení žáka“. Všichni členové našeho ko lektivu přistupovali ke studiu literatury odpovědně. Prednedávnom jsme svolali seminář, který měl naše studium zmíněné otázky uzavřít. Seminář zorganizovala stranická organizace. Jeho první část patřila dětské psychologii. Prameny k diskusním příspěvkům, zabývají cím se (psychickými zvláštnostmi žáka předpubescentního a pubertálního věku a dále obdobím mladistvých a dospívajících, jsme tentokráte hledali i n německých autorů. Domnívali jsme se, že bude užitečné seznámit se s názory, které u nás ještě nejsou běžně dostupné. Byla to kniha tří autorů z NDR dr. GUnthera Clause, dr. Hanse Hübsche a dr. Hanse Bötchera „Kinderpsychologie“. Její prostudování skutečně oboha tilo naše vědomosti, protože tito vědci se dívají na mládež z hlediska současných psychologických problémů. Podrobně např. odů vodňují psychickou příčinu chuligánství, upozorňují na nebezpečí rozčarování, které, prožívají při svém vývoji mladiství, zjistí-li rozpor mezi slovy a činy u dospělých, kteří pro ně byli vzory. Podkladem dalších diskusních příspěvků byly kromě prostudování odborné literatury vlastní zkušenosti soudruhů učitelů, což bylo velkým kladem semináře zvláště proto, že všichni diskutující při své přípravě pracovali tvořivě, snažili se z každého námětu vyvodit závěry, které by pomohly práci učitele. Znovu byl dokázán význam návštěv v rodinách pro poznání žákovy osobnosti, hovořilo se o problémech elementárních tříd, o tom, jak přispívá tělesná výchova k dotváření obrazu o žákovi. Velký ohlas vzbudil referát o charakteristice žáků. Poznatky z pedagogické literatury zde byly velmi dobře skloubeny se zkušenostmi učitelky 9. třídy, která tuto otázku zpracovala. Byly zdo i na příkladech rozebrány špatné formy charakteristik popisných, schematických, sumujících a typizujících, ale zároveň jsme měli možnost teoreticky i na příkladu se seznámit s charakteristikou dobrou, která dává o žákovi obraz jako o'živé osobnosti se všemi individuálními zvláštnostmi, v celé složitosti, která odhaluje všechny příčiny a souvislosti důležité pro stanovení pedagogického závěru. Všichni jsme souhlasili s názorem, že by nebylo únosné podrobné charakteristiky vytvářet na konci každého školního roku, ale že je naopak výhodnější nejdříve shromažďovat co nejvíce materiálu. Podrobná a úplná charakteristika by však měla žáka provázet při přechodu z 5. do 6. třídy, protože se mění učitelé, a z 8. do 9. třídy, protože právě v 9. třídě žáka komplexně hodnotíme před odchodem ze školy. Na závěr jsme se seznámili s výhledovou studií akademika Chlupa o klasifikaci jako způsobu hodnocení žákových vědomostí, kde je zdůrazňována výchova k odpovědnosti za dosažené výsledky. Seminář byl velmi podnětný, protože nás nutil zamyslet se nad způsobem vlastni práce a kriticky jl hodnotit ^ ZO KSČ NA DEVÍTILETCE K PRAZE I- PETŘINY 'Ir \