Učitelské Noviny, leden-červen 1965 (XV/1-26)

1965-01-06 / No. 1

rozvoje školství v novém roce V uplynulém roce na plenárním zasedání OV KSC ve dnech 21. až 22. října 1964 byly zhodnoceny dosažené výsledky v úrovni kvalifikace pracovníků ná­rodního hospodářství a výsledky v obsahu a výstavbě naší školské soustavy. Hlavní součástí usnesení z tohoto zasedání jsou úkoly spočívající v kádrovém a materiálním zabezpečení rozvoje školství, zdokonalení jeho řízení a řešení nejzávažnějších problémů v oblasti plánování, financování a rozpočtování. Jsou to úkoly dlouhodobé, vyžadující hlubšího propracování. Převážná většina těchto úkolů bude včleněna do plánu na léta 1966-70. V souvislosti s tím považuje ministerstvo školství a kultury nastávající ob­dobí — rok 1965 za období přípravné, ve kterém bude třeba vytvořit předpo­klady k úspěšnému promítnutí a hmotnému zabezpečení plánu rozvoje školství na léta 1966—1970. Ministerstvo školství a kultury ve svých plánech hlavních úkolů na rok 1965, kterými rozpracovalo usnesení říjnového plenárního zasedání strany ke školství, počítá s tím, že bude věnovat mimořádnou pozornost při vytvá­ření kádrových a materiálových předpokladů především těmto otázkám: • dokončit práce na zásadách koncepce materiálního a kádrového zabezpe­čení rozvoje školství v letech 1966—1970, • v součinnosti s pověřenectvem pro školství a kulturu SNR a národními výbory zajistit při tvorbě čtvrtého pětiletého plánu na léta 1966—1970 přednostní zabezpečení potřeb vysokých škol, odborných a učňovských škol a další snížení existujících rozdílů mezi jednotlivými oblastmi CSSR, • k zajištění účelného využití plánovaných prostředků provádět ve spolupráci s národními výbory a objektivními orgány vlády přezkoumání stávající sítě školských zařízení s přihlédnutím k vývoji osídlení, výstavbě sídlišť a střediskových obcí. Podle toho orientovat investiční výstavbu. V souladu s tím počínaje rokem 1965 realizovat v některých okresech postupně expe­rimentální opatření související s komplexním rozvojem kádrového a ma­teriálního zajištění školství, • v zájmu důsledné realizace vydělovaných prostředků na výstavbu škol I. a II. cyklu připravit a prakticky ověřit během let 1965—1968 řady nových typových projektů komplexně vybavených škol včetně bytů pro učitele, • vytvořit podmínky, aby střední, odborné a vysoké školy mohly provádět práce pro závody, JZD, resorty, národní výtiory a tím získávat finanční a materiálové zdroje, které budou používat pro lepší vybavení a moder­nizaci výuky. Zmíněné opatření bude ministerstvo školství a kultury během roku 1965 provádět „za pochodu“, tj. při zabezpečování a plnění úkolů, které jsou obsa­ženy v ročním operativním plánu rozvoje školství na tento rok. Společně s pracovníky a funkcionáři SNR a národních výborů, pracovníky a funkcio­náři vysokých škol, řediteli škol a školských zařízení, všemi učiteli a ostat­ními pracovníky školské správy a v neposlední řadě za aktivní účasti pracují­cích našich závodů a JZD půjde o to, abychom V tomto období pokud možno při zachování nejvyšší hospodárnosti splnili vše, co plán rozvoje našeho školství ke konci roku 1965 očekává. Pro srovnání uvedeme některé údaje kvantitativního rozvoje v roce 1965, z nichž vyplývá, že schválené úkoly jsou nemalé. Plán předpokládá, že proti roku 1964 bude v roce 1965 Jen z tohoto kvantitativního srovnání Je patrno, že ve většině jsou plány výkonu větší než v předcházejícím roce. To znamená, že stoupají ve svém sou­hrnu též nároky na zvýšení potřeb v oblasti kádrů i nmotném zabezpečení. K zajištění úkolů ve školství a kultuře budou v roce 1965 uvolněny, obdobně tak jako tomu bylo v minulých letech, značné finančná zdroje. Státní roz­počet v roce 1965 počítá s uvolněním cca 11,2 mld Kčs na zabezpečení rozvoje školství a kultury, a z toho pak 1,5 mld Kčs na investice, které budou po­užity především k výstavbě nových školních budov. Zkušeností potvrdily, že bylo v minulosti nesprávné, mechanicky převádět Ho školství principy a metody uplatňované při řízení výrobních odvětvi. Též snahy o uplatnění stejných hospodářských předpisů, ukazatelů, výkazů a ostatních opatření při řízení škol obdobně jako u hospodářských organizací vede k zbytečnému zatěžování škol agendou, která pro ně nemá žádný prak­tický smysl a jenom je zatěžuje papírováním. Školství proto musí mít jiné formy řízení, než jsou na různých úsecích národního hospodářství. Z materiálů o jednání ústředního výboru vyplývá, že nová soustava řízení musí vycházet též z těchto zásad: • vybavit ministerstvo školství a kultury i školské a kulturní komise národ­ních výborů komplexní pedagogickou a ekonomickou pravomocí a odpo­vědností za řízení škol, • zvýšit pravomoc rektorů a děkanů vysokých škol, ředitelů škol a škol­ských zařízení tak, aby měli v rukou veškeré řízení, aby měli také možnost hospodařit s finančními prostředky a nebyli odkázáni na složité jednání s řadou vyšších institucí plánovacích, finančních í školských orgánů, • při tom vzít v úvahu, že v řízení školství a v řízení kultury jsou rozdíly. Vytvořit proto vhodné podmínky pro řízení školství, které jako celek je nástrojem pro přípravu kvalifikovaných kádrů a tedy základnou pro roz­šířenou reprodukci pracovní síly jako nedílné součásti výrobních sil spo­lečnosti. Naproti tomu vzít v úvahu, že oblast kultury je svým způsobem ještě převážně poskytována za úplatu, i když se svým způsobem na výchově podílí. Rozsáhlé úkoly ve školství v příštím období vyžadují, aby vytváření kádro­vých a materiálových podmínek pro jeho vlastní rozvoj nebylo však jen zále­žitostí orgánů školské správy a státního rozpočtu. Též v tomto směru usnesení pléna OV KSČ z 21.—22. října 1964 předpokládá taková opatřeni, která umožní podstatně zvýšit účast výrobních resortů, závodů a JZD na kádrovém a mate­riálním zabezpečení rozvoje školství v příštích letech. Rok 1965 má proto i v tomto směru být obdobím, ve kterém budeme směřovat k nástupu ze vyšší pojetí školství a vzdělání v rozvoji naší socialistické společnosti. ' JISI HORÁČEK a FRANTIŠEK JEŘÁBEK, pracovníci MŠK -----------------—■ * 0MM Je první leden 1965. Ještě doznívají přípitky, přání, předsevzetí. Těch star­ších. A nejmladší? Sněhobílé košile zaplavily letos už poosmé do posledního místečka Špa­nělský sál Pražského hradu. To osm set pionýrů ze všech krajů republiky přijelo k novoročnímu setkání se svým presidentem. Napjaté očekávání. Konečně. Fanfá­ry, soudruh Antonín Novotný přichází. Květiny. Ovace. Začíná kulturní pro gram, který si pionýři sami připravili a který nazvali: „Co my dokážeme“. Tam, kde práci dětí řídí skutečně odborné ruce dospělých, dokáží pio­nýři již dnes pěkné věci: Vystupuje taneční soubor „Tatranka“. Roztomilá děvčátka od Popradu. Ve svém volném čase navštěvují podtatranské vesničky a sbírají pro nás pozvolna zapomínané a umírající tance. Ty z tanců, které nám dnes předvádějí, tančí v krojích, které st sama ušila. Jindy zas stačí obyčejný žebřík; jen chviličku byl pro děti obyčejnou průlezkou, aby vzápětí ho dětská fantazie proměnila v neo­­sedlaného koně. A ti úplně nejmcnší ti se „spokojili“ s obyčejnou plechov kou od Sunaru jako cvičební rekvizi­tou. Kolik dívčího kouzla a půvabu bylo skryto ve vystoupeni členek kroužku pohybové výchovy při SONP Kladno v tanci s klobouky 1 A zase ko­lik odvahy a chlapeckého soupeření při těch nejobtížnějších gymnastických prvcích chlapců z Prahy a Brna. Po ukončení kulturního pořadu se naplnily starobylé sály Hradu dětský­mi dotazy, zájmem, smíchem, napětím Slovo totiž převzali dospělí. Pionýři besedovali s účastníky osvobozovacích bojů, společně s cestovatelem Elstne­­rem a kapitánem našich zámořských lodi Freyem se potulovali mořem t souší, každý pionýr chtěl pohladit roz, pusiilou opičku, kterou dětem přinMlt pracovníci pražské zoologické zahrady, společně s odborníky pronikali do záhad motorismu a radistiky, dozvě­děli se přímo od sportovců-olympioni­­ků o Tokiu, olympijských hrách apod. A aby začátek nového roku byl opravdu radostný a veselý, na závěr setkání se všichni pionýři roztančili při pionýrské hudbě. Tradiční setkání skončilo. Ale všich­ni se zase brzo sejdou. Pionýři totiž slíbili soudruhu presidentovi, že přine­sou k dvacetinám republiky tu nejhez­čí tisícikvětou a tísícibarevnou kytid. V létě na Strahovský stadión. Ci- ZÁLEŽÍ HA TOM, CO KDO UMÍ počet žáků nově přijímaných do 1. ročníku SVVŠ počet učňů v odborných učilištích a učňovských školách včetně zemědělských a lesnických studium pracuiících na SOŠ a 05 včetně zemědělských a lesnických žáci středních odborných škol včetně zemědělských a lesnických žáci odborných škol včetně zemědělských a lesnických střední školy pro pracující počet studentů denního studia na vysokých školách počet studentů nově přijatých na vysoké školy plán 35 880 37 000 • 13 200 * 14 200 381 950 365 640 • 95 880 * 97 850 134 620 139 780 • 38 200 * 39 700 158 340 173 950 • 51 610 * 56 490 9 180 8 350 • 2 150 * 1 930 22 OCO 23 340 • 7 540 • 8 050 96 548 98 513 • 33 457 • 34 364 23 940 24 940 • 8 625 * 9 360 * z toho připadá na Slovensko Snímek Libuše Kyndrové Dnešním Číslem vstupují Učitelské no­viny do svého patnáctého ročníku. Bu­dou tedy v jubilejním roce republiky sla­vit i ony své malé výročí, v němž bude­me hodnotit, co udělaly za půldruhou desítku let své existence pro školu, jež procházela stejně jako celá naše společ­nost složitým vývojem. Už pouhé zalistování čtrnácti archívní­mi svazky vyvolává mnoho vzpomínek a úvah, Nad čísly prvních ročníků si vyba vujeme hnutí učitelů průkopníků, podíl vesnických učitelů při socializaci venko va, později pak sledujeme, jak noviny, pomáhaly prosazovat v praxi zásady stranických usnesení o učebnicích, o ideologické práci, o výchovném vyučová­ní, o spojení školy se životem. Odborář­skou prací posledpích deseti let se pro­líná úsilí o rozvoj iniciativy, myšlenky o odpovědnosti učitele, o významu další­ho vzdělání a rozšiřování dobrých zkuše­ností. Nad stránkami novin si znovu uvědomujeme, kolika nutnými a zásadní mi změnami procházelo školství za po­sledních patnáct let, ale i jak mnoho — v některých obdobích až příliš mnoho — jsme se při tom spoléhali na organizační opatření, na směrnice, výnosy, na 'složité systémy plánování, kontrol, různých me todických institucí apod. Při tom jsme někdy v přílišné důvěře v moc organizač­ních opatření zapomínali na lidi, na růz nost jejich podmínek a možností, byli jsme netrpěliví a příliš isme spěchali a podléhali iluzím, které se ve svých dů­sledcích projevily škodlivě, i když byly motivovány s nejlepšími úmysly. To vše, celý ten složitý, rozporuplný, ale konec konců progresivní vývoj se obráží pocho­pitelně i na stránkách novin a zpětný pohled je poučný pro každého, kdo chce spravedlivě hodnotit včerejšek i dnešek. Probírat se čtrnácti ročníky novin je jako opakovat si léta života: vybavuje se při tom řada situací, jmen, setkání, v du­chu slyšíš ozvěnu minulých radostí i konfliktů, něčemu se s odstupem let usměješ, nad něčím ti trochu zatrne v zádech, jak je možné, že jsme někdy mohli vidět věci tak zjednodušeně, sche­maticky. jsou však i stránky, a není jich málo, které čteme i po letech s radostí a s uspokojením. Je to zvláště tam a tehdy, když se noviny vedeny záměrem strany obracely k široké čtenářské obci a a pomáhaly organizovat výměnu názorů zkušeností, ať už k připravovaným osnovám nebo učebnicím, k pojetí jed­notlivých předmětů nebo typů škol, ne­bo k jiným zásadním opatřením. Někdy vznikaly užitečné diskuse i spontánně nad čtenářským dopisem, nad dotazem, nad kritickou glosou, nad věčně živými problémy výchovy, vztahů mezi lidmi. Chtělo by se vzpomínat dál, uvádět příklady, citovat, ale to není účelem té to novoroční poznámky. Jistě se k tomu ještě vrátíme, protože chceme v jubilei ním roce oživit dobré tradice čtenář­ských a dopisovateíských besed a kon­ferencí. Při listování starými ročníky se setkáváme s řadou jmen soudruhů a sou­družek, kteří stáli tak říkajíc u kolébky Učitelských novin; někteří změnili pra­coviště, z bývalých vesnických učitelů jsou význační funkcionáři, jména mno­hých našich dopisovatelů jsou dnes ozdo­bena tituly zasloužilých učitelů, mnozí dosáhli vědeckých hodností a učí na vysokých školách. K těm, kteří zůstali věrni Učitelským novinám od jejich za­čátků, přibývají každý rok desítky dal­ších, nových, mladých. Naším cílem je mít na každé škole nejen čtenáře, ale své zpravodaje, spolupracovníky a přáte­le, kteří by informovali noviny o všem, co nového vyrůstá na školách, v okre­sech a krajích, a kteří by dovedli i kri­ticky upozornit na tc, co se staví po­kroku do cesty, co brzdí a překáži li­dem v práci. S pomocí vás všech, milí čtenáři, vstu­pujeme dnešním čísiem do jubilejního roku; snad nebude znít neskromně, řek­­ueme-li, že vykračujeme do dalšího obdo­bí s pocitem odpovědnosti, aie i s nedo­čkavostí a chutí, kterou vzbuzuje práce, již máme rádi a která nás vždycky zno­vu vzrušuje. Vás ve škole i nás, kteří pro vás děláme noviny. Kéž si nad dvaa­padesátým číslem patnáctého ročníku Učitelských novin můžeme říci všichni ;po!eěně: Byl to riebrý rok, těžký, plný práce, ale dobrý. Hodný jubilejního le­topočtu 1965. Vaše redakM

Next