Učitelské Noviny, leden-červen 1967 (XVII/1-27)

1967-01-05 / No. 1

VSTUPUJEME DO NOVÉHO ROKU ANTONÍN FIKRLE předseda školské a kulturní komise Západočeského KNV v Plzni Vstup do každého nového roku Je předznamenán nejlep­šími přáními a předsevzetími. Je tomu tak proto, že lidé upřímně touží po dokonalosti. Po dokonalosti věcí, práce, života, vzájemných vztahů i po dokonalosti vlastní. Vždyc­ky se mi zdá, že každý novoroční přípitek, každé novo­roční přání Je vlastně vyvrcholením překrásného, huma­nisticky hlubokého souznění, jež lidi zachvacuje v nála­dách vánočních i předvánočních dnů. Citlivý pedagog, vychovatel, učitel vidí v nejednom z těchto momentů odraz cílů, o jejichž naplnění usiluje svou vlastní prací. Také on si přeje, aby se výsledek jeho působení na lidi, na mládež, na děti projevil v harmonic­ky rozvinuté, dokonalé osobnosti. Jsou tedy cíle jeho prá­ce totožné s. přirozenou lidskou touhou po dokonalosti. Ve vzájemném působení tohoto objektivního formování a subjektivního postoje každé individuality se realizuje vý­chovně vzdělávací proces, proces nesmírně náročný a slo­žitý. Náročnost a složitost výchovné práce vyplývá z ná­roků současné epochy. Úžasný rozvoj všech společenských sil vyžaduje tak zformovanou osobnost mladého člověka, aby byl schopen zaujmout aktivní postoj ke skutečnosti a byl zároveň připraven plnit úkoly budoucnosti. Zname­ná to tedy vypěstovat u mladé generace vědomí odpověd­nosti za socialistický vývoj naší země, vyzbrojit ji dyna­mickou soustavou poznatků, dovedností a návyků, která ji tvořivě zařadí do společenské praxe budoucnosti. V tom je uložena vysoká odpovědnost všech, kdož se na takové přípravě podílejí. Je samozřejmé, že mezi těmito činiteli je na prvém místě škola. Význam školy a vzdělání odpovídá požadavkům vše­stranné odborné a občanské přípravy spojené s vysokou úrovní znalostí a mravní vyspělosti socialistického člově­ka. Po dobudování systému československého školství, jenž v podstatě odpovídá svou strukturou podmínkám naší země i světovým vývojovým tendencím, zdůrazňuje­me kvalitativní stránky školství, spočívající především v harmonické vyváženosti vyzbrojování rozumu, citu, vůle a charakteru mládeže. Jinými slovy jde o vytváření poli­tického, odborného a morálního profilu mladé generace. Za těchto okolností vystupuje do popředí politická funkce školy, jak bylo zdůrazněno ve zprávě XIII. sjezdu KSC, spočívá tato funkce „ve výchovném formování mlá­deže Jednoznačně v duchu idejí socialismu“. Proto je uplatnění politické funkce školy nedílně spjato s posilo­váním výchovné složky její vnitřní práce a i upevňová­ním její společenské autority. Odpovědnost a úloha školy z tohoto hlediska byla již nejednou zdůrazněna. Je třeba si otevřeně říci, že ne vždy se taková společenská auto­rita školy a její politická funkce prosazuje a zabezpečuje. Ne vždy je totiž plně podporováno úsilí školy a ne vždy si sama škola úrovní vlastní práce vytváří potřebnou au­toritu. Primární je hodnota práce učitelů, neboť ani poli­tická funkce, ani společenská autorita se netvoří zvenčí. Hlavní cestou k plnému jejich rozvinutí je neustálé zvy­šování úrovně a účinnosti výchovně vzdělávací práce. Právě ve vyváženosti těchto dvou stránek vnitřního pro­cesu školy je v současné době nejvíce problémů a nedo­statků. Je sice pravda, že škola plní svou funkci tím, že pořád­ně učí. Vytyčovat- tento požadavek je jistě správné. Vede učitele k důkladné přípravě, k odpovědnému promýšlení všech cest směřujících k dosažení kvalitních, trvalých poznatků u dovedností, vede odpovědné orgány k tomu, aby vytvářely potřebné podmínky pro plynulou práci ško ly. Našli bychom jistě řadu dalších dokladů o pozitivním vlivu tohoto požadavku na zkvalitňování úrovně vnitřní práce školy. Musíme si však uvědomit, že zde jde zase o jednu stránku působení na žáka. Vyučování je základ ním prostředkem vzdělávání. Okol školy však není jenom v rozvoji racionální složky osobnosti, je spjat s cílevě­domým rozvíjením rozumových, morálních i fyzických kvalit člověka. Tyto obecné cíle nesmí škola ztratit ze iřetele. (Dokončení na $tr. 3.J Snímek Aleny Ivaničové, ZÁKON NA POMOC ŠKOLNÍ V posledních letech stále větší počet dětí soustavně zameškával povinnou školní docházku bez vážného dôvodu. Mnozí žáci se v době vyučování potulují po .ulicích i v přírodě, dopouštějí se trestné činnosti a jejich vývoj se po stránce mravní neustále zhoršuje. Dosa­vadní sankce na zanedbávání povinné školní docházky, obsažené v § 11 písm. a) a v § 26 zákona č. 60/61 Sb. o úko­lech národních výborů při zajišťování so­cialistického pořádku (napomenutí, ve­řejná důtka, pokuta až do 500,— Kčs), se ukázaly neúčinné. Mnohá napomenutí ani důtky na rodiče nepůsobí a pokuty jsou na nich zpravidla nedobytné. V pra­xi se těchto sankcí přestalo používat. Tato otázka se stala v poslední době předmětem rozsáhlé diskuse zejména učitelů a ředitelů škol, kteří vyučují za­nedbané děti, docházející nepravidelně do školy. Všechny zúčastněné instituce dospěly k názoru, že o nápravu bude po staráno tím, bude-li vázána výplata pří­davků na dětí nebo jiných dávek obdob­ného poslání na plnění povinné školní docházky. Poskytuje-li společnost rodí čům na výživu a výchovu dětí formou přídavků a obdobných dávek (přidavky na děti družstevním rolníkům a výthov­­né k důchodům) značné částky z fondů společenské spotřeby, má právo žádat, aby rodiče dbali na řádnou docházku svých dětí do školy. Přípravou návrhu zákona „O některých důsledcích zanedbávání péče o děti“ by­la pověřena Ústřední rada odborů ve spo lupráci se zúčastněnými orgány, neboť ŰRO řídí nemocenské pojištění a jeho součástí jsou přídavky na děti. Vládní návrh zákona O některých důsledcích zanedbávání péče o dětí byl projednán v příslušných výborech Národního shro­máždění (kulturním, zdravotním, ústav­ně právním a ve výboru pro národní vý­bory), které jej doporučily plenárnímu zasedání Národního shromážděni ke schválení dne 15. 12. 1966 a od 1. ledna 1967 nabývá platnosti. Nová právní úprava dává podklad pro to, aby rodičům zanedbávajícím základní péči o děti, zejména zanedbávají-li po­vinnou školní docházku, byla výplata ro dinných přídavků zastavena a převede na tomu, u něhož jsou záruky řádného použiti. O věci rozhoduje odborová orga nizace na závodě na návrh národního výboru, jestliže předcházející preventiv­ní opatření školy, národního výboru, dů­věrníka péče o děti nebo závodu nevedla k nápravě. Místní, městské, popřípadě obvodní národní výbory jsou povinny používat přijatých výplat přídavků na děti, pro něž byly určeny, zejména DOCHÁZCE k úhradě nákladů na jejich školní stra­vování, ošacení, obutí nebo k úhradě ji­ných potřeb pro ně. Z toho je patrný další cíl, který zákon sleduje: „Zabezpe­čit takto alespoň zčásti péči o základní potřeby dítěte tam, kde rodiče své po­vinnosti neplní. Zastavení výplaty přídav­ků nesmí být sankcí vůči dítěti. Úprava bude platit stejně pro přídavky na děti poskytované ze sociálního zabezpečení družstevních rolníků a pro výchovné k důchodům. Péče o děti není pro národní výbory úkolem novým, neboť základní’ úkoly jsou stanoveny ve vládním nařízení č. 59/64 Sb. Výplata přídavků na děti do rukou oprávněného občana se obnoví, jestliže byla zjednána trvalá náprava. Proto návrh na zastavení výplaty přídavků na děti a na její opětné obnovení podávají místní, městské nebo obvodní národní výbory, které ve spolupráci se školami a dalšími orgány mají nejlepší předpo­klady pro posouzení konkrétní situace. Zákon „O některých důsledcích za­nedbávání péče o děti“ by se měl stát účinným prostředkem i pří výchově ro­dičů, aby si uvědomili nejen svá práva, ale i povinnosti vůči společnosti — po­vinnost pečovat o své děti. F. SAILER, MSE V ÚSTÍ NAD LABEM Celostátní konferenci „Za cílevědomější a účinnější komunistickou výchovu na základních devítiletých ško­lách“ uspořádá ministerstvo školství a kultury spolu se školskou správuu Severočeského krajského národního výboru a krajským výborem Odborového svazu pracov­níků školství, vědy a kultury Severočeského kraje ve dnech 21.—23. března 1967 v Ústí nad tahem. Účinnost komunistické výchovy spočívá ve znalosti podmínek, za kterých výchovný proces probíhá, ve sta­novení dílčích cílů a ve volbě účinných výchovných prostředků. Efektivnost výchovného působení je dále dána jednotným zaměřením výchovného vyučování, zá­jmové činnosti a práce ostatních výchovných činitelů, zejména rodiny. Vytvořit v praxi všechny tyto předpo­klady účinné komunistické výchovy je velmi obtížné; kdyby se to podařilo, byl byl tím nepochybně dán zá­klad jejího systému, a kterém ee často hovoří, ale o němž bývají rozdílné představy. Smyslem konference bude na podkladě teoretického zdůvodnění a zkušeností ze škol, okresů a krajů přispět k řešen! této složité problematiky, 0 KOMUNISTICKÉ VÝCHOVĚ K účasti na konferenci vyberou všechny odbory škol ství a kultury (popř. školské správy — KNV, NVP) pi šesti účastnících z řad učitelů, ředitelů a inspektorů kteří na tomto úseku dosahují pozoruhodných výsled ků, a zašlou jejich jména a adresy školské správě Seve ročeského krajského národního výboru v Ústí nad- La bem do 31. ledna 1967. Na přihláškách uvedou dny, n-' které má být účastníkům konference zajištěno ubytr vání. V téže lhůtě mohou zaslat přihlášky na konferenc1 různé pedagogické instituce, popř. i jednotlivci; těmti přihlášeným bude vyhověno podle možnosti ubytování Pozvánky na konferenci zašle přihlášeným delegátův školská správa Severočeského krajského národního vý boru. Ubytování bude zajištěno všem účastníkům, ktel touto požadavek uvedou v přihlášce. Náklady na ub tování a stravování hradí účastníci konference. Cestoví účet předloží k proplacení organizaci, která je na koi ferenci vyslala. M Š k

Next