Učitelské Noviny, leden-červen 1968 (XVIII/1-26)
1968-01-04 / No. 1
dne 4. ledna 1968 číslo 1 ročník XVSil Z OBSAHU Novoroční anketu Proč jsme ho měli rádi zahajuje Dana Medřická (str. 1). I na středních školách budou volné soboty (str. 2). Akademik Ivan Málek vyslovuje názor na profil absolventa ZDS (str. 3). 0 životě mladých učitelů na zapadlých vesnicích vypráví naše reportáž ( tr. 8). šfastný a úspěšný nový rok VÁCLAV VANĚK, předseda UV Odborového svazu pracovníků školství, vědy a kultury Tak a podobně si na prahu osmašedesátého roku blahopřejí přátelé í známí a toto upřímné novoroční přání se stiskem ruky alespoň symbolickým bych rád poslal prostřednictvím Učitelských novin všem členům našeho odborového svazu, ať pracují na vysokých školách, či věnují svoji péči prvňáčkům v zapadlé málotřídce, nebo pracují v knihovnách a muzeích, v ústavech Československé akademie věd, v kulturních zařízeních, či obohacují náš život výsledky vědeckých bádání na vysokých školách. A k tomuto přání připojuji i poděkování za všechnu usilovnou práci v uplynulém roce. Podíleli se na ní naši funkcionáři v krajích, okresech, základních organizacích — a nebylo jí málo. Rok 1967 byl prvním rokem funkčního období po IV. sjezdu našeho odborového svazu. Proto v nčm šlo mimo jiné o využití poznatků zkušených funkcionářů, na které práce nově zvolených členů navazovala. Toto období je také charakterizováno snahou o ujasnění některých způsobů a metod odborové práce a vztahů ke krajským a okresním orgánům svazu i k odborovým komisím předsednictva. Usnesení IV. sjezdu se stala podkladem pro vypracování dlouhodobějšího plánu práce na léta 1967—68, který vycházel z plánu jednotného postupu Ústřední rady odborů. Pro náš svaz vznikla v tomto období nová situace, podmíněná vznikem ministerstva školství a ministerstva kultury a informací. Tato skutečnost ovlivnila vnitřní dělbu oráče především v některých složkách svazového aparátu. Počáteční kontakty s oběma ministerstvy se během roku změnily v hustou síť vzájemných styků a do budoucna bychom si přáli, aby ze strany ministerstva kultury a informací došlo ještě k jejich prohloubení k prospěchu společné věci. Navázali jsme také kontakty s ideovými svazy v oblasti kultury: s některými z nich jsme uzavřeli dohody o spolupráci. Uplynulý rok byl rovněž pro náš svaz poznamenán zvýšením mezinárodních styků a spolupráce hlavně s odborovými svazy socialistických, ale také řady kapitalistických zemí. Zvýšila se také aktivita a náš podíl na ní v mezinárodních odborových sdruženích FISE (Mezinárodní odborové sdružení učitelů), SFVP (Světové federace vědeckých pracovníků). FIM (Mezinárodní federace hudebníků) a FIA (Mezinárodní federace herců); jejího VII. kongresu se stal loni náš svaz organizátorem a místopředseda našeho svazu byl postaven do čela této mezinárodní organizace. Činnost na mezinárodním poli však nezatlačila do pozadí konkrétní problémy, související s péčí o pracující. V roce 1967 byla dokončena platová úprava pro učitele a vychovatele. Uskutečňují se úpravy platů pracovníků v oblasti kultury. V divadlech, symfonických orchestrech t jinde se již tyto úpravy realizovaly. V jednotlivých oblastech našeho svazu se rovněž vedla a nadále pokračují jednání o využití ročních mzdových nárůstů. Potěšitelné je, že dlouholetá a vleklá jednání o bytových otázkách učitelů a kulturních pracovníků se v uplynulém roce posunula opravdu o „krok“ kupředu. Samozřejmě pozornost patřila též otázkám souvisejícím s provozní prací í hygienou a bezpečností práce. Příklady, které uvádím, nejsou výčtem všeho dění na půdě našeho svazu v prvním roce nového funkčního období. Ale již z tohoto letmého pohledu je patrné, že jsme se zahleděli poněkud více do otázek pracovněprávních a sociálních, charakteristických pro úzce odborově vymezenou činnost. Odbory v socialistickém státě jsou však nejen společenskou, ale také nejmasovější politickou organizací. A v tomto smyslu zůstal máš svaz něco dlužen politíckovýchovné práci mezi učiteli i vědeckými a kulturními pracovníky. Proto v nastupujícím roce bychom měli kro. mě sledování otázek péče o pracující, jež jsou odborovému hnutí vlastní, věnovat více času a pozorností politické, morální i odborové přípravě našich členů. Na tomto místě bych chtěl využít myšlenek, jež vznikly na poradě s předsedy krajských výborů odborového svazu u příležitosti červencového stranického aktivu loni v Houštce, že samozřejmým požadavkem naší společností je, aby učitel vychovával mládež v duchu marxismu-leninlsmu. Učitel má v rukou formující se mládí společnosti a na něm záleží, jaké toto mládí bude, až dosáhne dospělosti. S učitelem se na formování společenské zralosti, politické vyspělosti a kulturní úrovně národa podílí herec, režisér, osvětový pracovník a další kulturní tvůrci. A na tomto poli spatřujeme do budoucna podíl a poslání odborů. Půjde tedy v nastupujícím roce o takovou politickovýchovnou činnost mezi členy našeho svazu, aby si uvědomili význam svého postavení a získali zájem o vlastní politicky angažovanou práci. To však nestačí: bude naším úkolem najít formy a metody, jak mohou tuto práci uskutečňovat, jakých prostředků mohou použít a v neposlední řa,dě zabezpečovat podmínky, aby se takto pojaté práci mohli naši členové plně věnovat. Co s těmito úkoly bezprostředně souvisí? Především mít čas, prostředí, bytové podmínky, přístup k literatuře, aby všichni měli možnost dále se vzdělávat. To například také znamená zjednat našim členům 1 na venkově přímý styk s uměním, jejž nelze nahradit jenom hromadnými komunikačními prostředky. Půjde také o větší pomoc vědeckých pedagogických institucí jednotlivcům v praxi, na fakultách vysokých škol pak nepovažovat diplom za cílovou záležitost absolventů, ale vtahovat je i nadále do odborného, uměleckého 1 politického ruchu školy. 0 tom, co je v nastupujícím roce před námi, by se dalo dlouho hovořit. Mezi jiným půjde například o další zaměření iniciativy pracujících ve školství, vědě a kultuře, chystá se průzkum školení funkcionářů, budeme získávat podklady k řešení problematiky žen, uskuteční se průzkum členských schůzí ve vybraných základních organizacích, připravuje se analýza složení učitelstva jako společenské skupiny, komplexní rozbor úrovně a obsahu přípravy učitelů, abych vzpomněl jen některé z plánu prvního pololetí. Okolů ja mnoho. Čím více rukou i hlav se soustředí k jejich plnění, tím dříve bude práce hotova. A o tyto ruce a myšlenky, které byly odborovému hnutí tolik platné v roce minulém, vás chci znovu pro odborovou práci požádat v roce nastupujícím. Tak tedy ještě jednou — vám všem šfastný a úspěšný nový rok. A až jej budete v závěru bilancovat, přeji vám, abyste v očích diváků z pološera hlediště, v očích svých studentů v posluchárnách vysokých škol i v důvěřivém pohledu prvňáčků našli odlesk uznání za kus poctivě odevzdaného díla. HIČITELSKÉ NOVINY JAN SKÁCEL PŘÍPITEK 4 lešti sl přiťukneme a vypijem to tiše. Nikomu nepovíme, co víno o nás zná. A spadne hvězda. Tenká jako plíšek. A voda blízko mostů bude stříbrná. (Ze sbírky Smuténka) Snímek Evžena Hajdaja PROČ JSME HO MĚLI RADÍ? Velice často teď, když jsem se se svým dvanáctiletým chlapcem vrátila do Školních lavic, myslím na to jak mnoho společného má herecké a učitelské povolání. Hlediště je jen o trochu menší, obecenstvo někdy nadšeně, někdy i trochu nepřátelské, ale vidy zvědavé a ke kaidé slabosti velice nemilosrdné. Co mu záleží na rozpololení, starostech nebo bolesti toho, kdo stojí před ním? Velcí herci zůstávají v paměti svých diváků, stejně jako se nedá nikdy zapomenout na milovaného učitele. A jak mnoho můle znamenat pro vytváření charakteru těch malých, hledajících lidiček a jak málo někdy stačí! Pro povzbuzení do práce třeba jen úsměv, pojmenování křestním jménem nebo ono kouzelné „tak vidíš, že to jde, jen tak dál“. Jak mnoho je možno se těšit na takové radostné hodiny porozumění a jakou nekonečnou hrůzu a muka dovede vyvolat opak. Vím, le je to maličkost proti strastem, které pak připraví člověku život, a po létech se člověk na ta školská trápeni dívá s úsměvem, ale pro ty deseti-osm náctileté mohou být velkým utrpením. A jaké je to štěstí mít laskavého kantora, který zná a dovede pochopit. Zažila jsem oboje. A to štěstí, o kterém mluvím, jsem měla dvakrát. Dodnes jsem za to vděčna. Měla jsem v sekundě třídního profesora Karla Krause, učil nás češtinu a němčinu. Nebyla jsem jistě ten ideální, vzorný žák, ale zoufale jsem chtěla mít na konci roku vyznamenání, aby táta nemusel platit školné. Asi to ten dobrý pan profesor vycítil a den před koncem školního roku mě poslal do kabinetu pro černé desky. Stála jsem nad nimi, viděla, že jsou v nich vysvědčení — a nikde nikdo. Stačilo zatáhnout za černou tkanič ku a dozvědět se svůj ortel. Bojovala jsem těžký boj, ale zvítězila jsem a odnesla desky neporušené do třídy, kde už byl pan profesor sám. jak jsem byla štastna, že jsem se mu mohla podívat do očí a na jeho otázku říci: „Nepodívala.“ A pan profesor desky otevřel sám <— a mlčky ukázal na to nahoře ležící vysvědčení jbyla jsem v pořadníku první z II. A), kde stálo ono vytoužené: prospěla s vyznamenáním. „To za to, žes mě nezklamal» a že jsi poctivá holka, at máš radost o den dřív." Nevím, co jsem v té chvíli udělala, ale narodilo se ve mně něco moc krásného a moc důležitého pro život, protože at jsem od té doby kdykoliv chtěla vztáhnout ruku po něčem, co mi nepatřilo, viděla jsem před sebou toho vzácného člověka a. slyšela je ho slova: „Za to, žes mě nezklamu la.“ Mnoho vody od té chtýle uplynulo, ale pana profesora bych dodnes za nic na světě nezklamala. A v kvintě přišla nová profesorka na matematiku, na ten óbávaný předmět, který pro můj nematematický mozek byl vždy kamenem úrazu. A navíc — přišla v době, kdy jsem •ovnice dávno vyměnila za sen být herečkou a kdy jediná existující ne známá bylo pro mně divadlo. A paní profesorka Vlasta Rostočilová pochopila. Všechno. Co vynaložila trpělivosti, laskavosti a kolik dovedla mít zájmu o mou touhu. Počítala jsem jenom proto, abych se jí za to vše odvděčila. Dodnes dovede najít mnoho krásných slov pro mou práci a věřím, že by se stejně chápajícím úsměvem odpustila i to. že jsem zapomněla z matematiky úplně všecko, co mi tak láskyplně vtloukala do hlavy. Přála bych každému malému Človíčku, tak prudce se deroucímu do života, aby mohl se stejnou láskou jako já vzpomínat na školní léta, protože mít doma milující mámu s tátou a za katedrou spřízněnou duši, to je veliký dar do života. A jak máto stačil