Učitelské Noviny, leden-červen 1971 (XXI/1-25)
1971-01-14 / No. 2
»Jenom« pololetí A zas je za dveřmi, pololetí. Ostatní lidé asi zpytovali svědomí a dělali předsevzetí na přelomu letopočtu. Učitelé to z pravulla dělávají u příležitosti tčlasifikačnt konference. Něhot žádná ředitelská hospitace a žádná inspekce námi tak nesáhne do svědomí, take když máme těch třicet neho čtyřicet kluků a děvčat, kteří před námi po měsíce sedí v lavicích, vměstnat do pěti číslic klasifikační stupnice. Vyčítáme si každou chřipku a je ná’v líto ka^dé hodiny, která se nepovedla. Možná, že právě to zavinilo, že se naši svěřenci pletou v dělení zlomků. A kde se stala chyba, že Isme v nich neuměli probudit zájem 0 dějiny naší vlasti? Kdepak, my neklasifikujeme jenom svě žáky; dvakrát do roka píšeme 1 svoje vlastni vysvědčení. Ale — jenom svoje vlastní? Někdy nám rodiče svěří dětí a myslí si, že Je to stejné, jako když jim v práci přidělí materiál; že jenom na nás záleží, Jaký bude výsledek. Nebo jste vy snad ještě neslyšeli, že dělníkům se zmetky neplatí, a cože jiného je pro učitele propadající dítě? Jenomže dítě je „polotovar“ svého druhu; na jeho opracování se nás podílejí desítky. Co jeden pokazí, nemusí druhý vždycky umět napravit. Těch třicet čtyřicet kluků a děvčat v lavicích ' před tabulí se jod naším vedením pět měsíců učilo i lajdačilo. Jsou mezi nimi dětí, k[eré dychtí dovědět se něco nového, i ty, které se pří sebezajímanějším výkladu unuděně koukali z okna anebo hráli se sousedem piškorky. Dětí, které doma div nadměrnou péčí nezadusi, i děti, kterých si rodiče ani nevšimnou. Děti, které se usilovně snaží, a přece jim to nevychází, i děti, které dík nadání s trochou šikovností vždycky bez velkého namáháni „zaberou“. Děti zdravé a šťastné i děti nemocné a nešťastné. Tři čtyři desítky dětí a pět číslic klasifikační stupnice. Každé z těch dětí bude vážit, fak spravedlivě jsme ocenili je i jeho kamarády. To jenom při povídání u piva existují učitelé, kteří s radostí sázejí čtyřky a pětky nebo naopak Jedničky dětem svých nadřízených. Ale dobrý učitel myslí i na to, že když napíše třeba Frantíkovi zaslouženou trojku, bude Frantík doma nezaslouženě bit, protože jeho rodiče nikdy neuvěří, že néni nadaný lajdák, který si šlape po doktorátu už v páté obecné. Ze třeba Elišku nikdo doma nepochválí za pěkné vysvědčení, protože „u holky je to fedno, stejně se vdá". Co všechno ví učitel, než napíše a podepíše vysvědčení, co všechno uváží a rozsoudil Ale í to patří k naší vychovat elské a učitelské profesi. A tak si můžeme jenom popřát, abychom dokázali všechny děti zhodnotit po právu, spravedlivě. Aby i pro nás ta naše vlastní klasifikace nebyla nepříznivá. UN Snímek J. Bártíka z okolí Kašperských Hor K OTÁZCE PROFESIONÁLNÍ ORIENTACE NA GYMNASIU Profesionální orientaci žáků gymnasia se věnuje v našicth pedagogických periodikách i v knižní literatuře poměrně málo pozornosti, ačkoliv jde o velmi závažnou nejen pedagogickou, ale i ekonomickou problematikái, jejíž úspěšné řešeni může podstatnou měrou přispět ike zvýšeni zájmu mládeže o stúdióim na tomto typu školy, která bude muset poskytnout svým absolventům v nejbližší době stejné perspektivy jako dosud přitažlivější střední odborné školy. V tomto příspěvku, zdaleka nevyčerpávajícím problematiku, bychom chtěli upozornit na některé skutečnosti, které jsme zjistili v souvislosti s výzkumným řešením uplatnění absolventů gymnasia v dalším studiu a praktických povoláních. Studium těchto otázek se nutně dotýkalo profesionální orientace žáků na gymnasiu a některá zjištění našeho výzkumu, velmi stručně shrnutá do níže uvedených bodů, by mohla být 'jedním z podnětů k urychlenému řešeni této celospolečensky významné problematiky. 1. Současná koncepce gymnasia nedostatečriě systematicky zajišťuje výchovu mládeže k uvědomělé a reálné profesionální orientaci. Ve výchovně vzdělávacím působení převažují na gymnasiu tendence preferující humanitní složku vzděláni, což se projevuje v neúměrně vysokém počtu zavedených humanitních větví (téměř 50%). Tato relace je v diametrálním rozporu s objektivní skutečností, že z přijatých absolventů 'dřívější SVVS jen. 20 % studuje na vysokých školách humanitního zaměření, zatímco 80 °/o pokračuje ve studiu na vysokých školách přírodovědného a technického směru. Je třeba podotknout, že vzhledem k převažujícímu počtu dívek na gymnasiu a současným potřebám společnosti neodpovídajícímu pů. sobení rodiny a školy, jsou žáci na gymnasiu často mylně vychováváni v ideálech preference humanitního vzdělání. V každém socialistickém státě, tedy i v naší republice, je výchova inteligence zaměřena k potřebám ekonomiky a celého hospodářství, a tím každoročně dochází k jistému zklamání u velké většiny zájemců o atraktivní humanitní obory vysokých škol, jejichž kapacita zdaleka nestačí zájmu o tento typ studia, a konečně ani společnost nemůže na daném vývojovém stupni zaměstnat takové množství vysokoškoláků graduovaných na školách tohoto typu. Z výše uvedené analýzy vyplývá, že v nej bližší budoucnosti bude nutné cílevědomě usměrňovat' počet žáků humanitních a přírodovědných větví ve prospěch tohoto druhého směru. 2. K profesionální orientaci nepřispívá jen zařazení žáků gymnasií do studijního směru, ale významně ji může ovlivnit i studium v určitých prakticko-odborných předmětech. Jejich zavedením do učebního plánu gymnasii byla dána školám možnost realizovat profesionální orientaci i formou zájmové diferenciace žáků do různých volitelných a nepovinných předmětů vzhledem k zamýšlenému směru dalšího studia a uplatnění v některých povoláních v praxi, přiměřených maturantům. Avšaik tato teoretická, pedagogicky zdůvodněná možnost nebyla velkou většinou gymnasií v praxi využita. Podle našeho zjištění není při zavádění volitelných a nepovinných předmětů na školách zpravidla hlavním kritériem zájem žáků z hlediska jejich perspektiv, ale gymnasia sama redukují paletu těchto předmětů, uvedených v učebním plánu, jen na 3—4, přičemž se vychází z potřeb zajistit učební úvazky pro všechny členy profesorského sboru Je známo, že mezi profesory našich gymnasií převažují vyučující s aprobacemi pro humanitní předměty, z čehož jasně vyplývá největší frekvence volitelných a nepovinných předmětů ve vyučování dalším živým jazykům, jejich konverzace a eventuálně latiny. Předměty přírodovědného a hlavně technického charakteru (kromě technického kresleni) se z těchto důvodů zavádějí mnohem méně. Další příčina jejich malého rozšíření je, že pedagogická práce v nich je náročnější a často jsou jejím úspěšným předpokladem i technické znalosti, bez nichž se budoucí profesor praktickoodborných předmětů neobejde. Musíme bohužel konstatovat, že ani zavedení volitelných a nepovinných předmětů do učebního plánu gymnasia nedokázaly všechny školy dostatečně využít k reálné a systematické výchově k profesionální orientaci žáků. Úkolem gymnasia není zdaleka jen příprava budoucích vysokoškoláků, ale vždy se v minulosti, v současné době i do budoucna počítá s tím, že řada maturantů bude odcházet přímo do praxe. Kdybychom přijali tezi (která 'e v rozporu se současným statutem gymnasia), že tato škola je pouze přípravkou pro vysokoškolské studium, došli bychom fakticky k závěru, který je v rozporu s principy socialistické pedagogiky, že vstupem do gymnasia by se u žáka v patnácti letech rozhodovalo o jeho předurčení ke studiu na vysoké škole. Na základě závěrů z průzkumu ze všech gymnasií v ČSR jsme došli k zjištěni, že k vysokoškolskému studiu je z tohoto typu ško’y přijato v průměru pouze 52 % maturantů. To*o procento se dále sníží o ty mladé lidi, kteří vysokou školu nedokonči. Informacemi z různých fakult vysokých škol jsme zjistili, že prakticky pouze třetina absolventů gymnasia úspěšně dokončí studium na vysokých školách, zatímco pro dvě třetiny maturantů je střední škola (SVVŠ a nyní gymnasium) ukončeným vzděláním. Považujeme za velmi závažný nedostatek, že se dosud legislativně neřešila otázka kvalifikace maturantů gymnasia. Uvědomme si, že každým rokem u nás stojí asi deset tisíc těchto mladých lidí před problémem, jak se vzhledem ke své dosavadní přípravě začlenit do pracovního procesu. Prakticko-odborné předměty na gymnasiu jsou jednou z cest úspěšné realizace velmi aktuální a závažné otázky profesionálni orientace absolventů, gymnasia. Sebelepší výchovně vzdělávací výsledky ve vyučování těmto prakticko-od horným předmětům (základy techniky, technické kreslení, základy administrativy, základy ekonomiky a organizace, těsnopis) samy o sobě nejsou schopny vyřešit tento problém do té doby, pokud odborná příprava žáiků na gymnasiu nebude legislativně zakotvena na vysvědčení a nebude se s nimi jakožto s plně kvalifikovanými pracovníky počítat v pracovním zařazení a ve finančním ohodnocení v tarifních kvalifikačních katalozích na pracovních místech jim přiměřených, zvláště v mezních oborech. Stále více se rozvíjející technický a biologicko-zemědělský servis, vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště vyžadují střední kádry se širokým všeobecným vzděláním, se znalosti cizích jazyků a s prvky jistého odborného vzdělání pro povolání, jako jsou např. odborní laboranti, techničtí překladatelé, pomocní technikové, techničtí kresliči, pomocní šlechtitelé, .pracovníci v obchodně technických službách, programátoři a operátoři strojních početních stanic apod. Z přehledu zaměstnání vhodných pro absolventy gymnasia je jasné, že tento typ školy rozhodně nechce a ani nebude konkurovat přípravě odborníků na úzce specializovaných a technologicky zaměřených odborných školách, ale že jde o specifikaci profilu absolventa gymnasia, školy, která by dávala existenční perspektivu obdobně jako odborná škola i těm, kteří nejdou studovat dál. Legislativní uznání kvalifikace absolventů gymnasia, jež bude ‘třeba připravit na meziministerské úrovni a zakotvit v příslušných tarifních kvalifikačních katalozích, díky reálným pomaturitním perspektivám přispěje podstatnou měrou k zvýšení atraK- tivnosti studia na gymnasiu a k jeho vyšší přitažlivosti i pro chlapce. Vyčlenění určitýcti, absolventům gymnasia přiměřených povoláni v TKK a jejich legislativní zakotvení by se zpětně' odráželo v různých zaměřeních odborné přípravy žáků gymnasia v rámci praktickoodborných předmětů. Na závěr podotýkáme, že jsme problematiku, naléhavou z hlediska žáků, rodičů, školy i celé společnosti, po dvě léta konzultovali při návštěvách gymnasií s jejich řediteli, vyuěujícími i pracovníky těch vědeckovýzkumných zařízeni, v nichž by žáci po maturitě nalezli vzhledem ke své flexibilitě vhodné, zajímavé, perspektivní a ekonomicky přiměřeně hodnocené zaměstnání. Názory respondentů jsme se pokusili shrnout v tomto stručném příspěvku, který chce upozornit na neodkladnost řešení této principiálni otázky. Ing. Vlasta Jarošová, VÜP Ing. Hana Nováková, VÚP, Národní umělce a laureát státní ceny prof. Kare! Svnlinský, který se 14. ledna dožívá 75 let, v ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Snímek ČTK i