Učitelské Noviny, leden-červen 1971 (XXI/1-25)

1971-01-14 / No. 2

»Jenom« pololetí A zas je za dveřmi, pololetí. Ostatní lidé asi zpytovali svědomí a dělali předsevzetí na přelomu letopočtu. Učitelé to z pravulla dělávají u příležitosti tčlasifikačnt konference. Něhot žádná ředitelská hospitace a žádná inspekce námi tak nesáhne do svědo­mí, take když máme těch třicet neho čtyřicet kluků a děvčat, kteří před námi po měsíce sedí v lavicích, vměstnat do pěti číslic klasi­fikační stupnice. Vyčítáme si každou chřipku a je ná’v líto ka^dé hodiny, která se nepovedla. Možná, že právě to zavinilo, že se naši svě­řenci pletou v dělení zlomků. A kde se stala chyba, že Isme v nich neuměli probudit zájem 0 dějiny naší vlasti? Kdepak, my neklasifiku­jeme jenom svě žáky; dvakrát do roka píšeme 1 svoje vlastni vysvědčení. Ale — jenom svoje vlastní? Někdy nám rodiče svěří dětí a myslí si, že Je to stejné, jako když jim v práci přidělí materiál; že jenom na nás záleží, Jaký bude výsledek. Nebo jste vy snad ještě neslyšeli, že dělníkům se zmetky neplatí, a cože jiného je pro učitele propadající dítě? Jenomže dítě je „polotovar“ svého druhu; na jeho opracování se nás podílejí desítky. Co jeden pokazí, ne­musí druhý vždycky umět napravit. Těch třicet čtyřicet kluků a děvčat v lavicích ' před tabulí se jod naším vedením pět měsíců učilo i lajdačilo. Jsou mezi nimi dětí, k[eré dychtí dovědět se něco nového, i ty, které se pří sebezajímanějším výkladu unuděně koukali z okna anebo hráli se sousedem piškorky. Dě­tí, které doma div nadměrnou péčí nezadusi, i děti, kterých si rodiče ani nevšimnou. Děti, které se usilovně snaží, a přece jim to nevy­chází, i děti, které dík nadání s trochou šikov­ností vždycky bez velkého namáháni „zaberou“. Děti zdravé a šťastné i děti nemocné a nešťast­­né. Tři čtyři desítky dětí a pět číslic klasifikač­ní stupnice. Každé z těch dětí bude vážit, fak spravedlivě jsme ocenili je i jeho kamará­dy. To jenom při povídání u piva existují učitelé, kteří s radostí sázejí čtyřky a pětky nebo naopak Jedničky dětem svých nadříze­ných. Ale dobrý učitel myslí i na to, že když napíše třeba Frantíkovi zaslouženou trojku, bu­de Frantík doma nezaslouženě bit, protože je­ho rodiče nikdy neuvěří, že néni nadaný laj­dák, který si šlape po doktorátu už v páté obecné. Ze třeba Elišku nikdo doma nepochválí za pěkné vysvědčení, protože „u holky je to fedno, stejně se vdá". Co všechno ví učitel, než napíše a podepíše vysvědčení, co všechno uváží a rozsoudil Ale í to patří k naší vychovat elské a učitel­ské profesi. A tak si můžeme jenom popřát, abychom dokázali všechny děti zhodnotit po právu, spravedlivě. Aby i pro nás ta naše vlast­ní klasifikace nebyla nepříznivá. UN Snímek J. Bártíka z okolí Kašperských Hor K OTÁZCE PROFESIONÁLNÍ ORIENTACE NA GYMNASIU Profesionální orientaci žáků gymnasia se vě­nuje v našicth pedagogických periodikách i v knižní literatuře poměrně málo pozornosti, ač­koliv jde o velmi závažnou nejen pedagogic­kou, ale i ekonomickou problematikái, jejíž úspěšné řešeni může podstatnou měrou při­spět ike zvýšeni zájmu mládeže o stúdióim na tomto typu školy, která bude muset poskytnout svým absolventům v nejbližší době stejné per­spektivy jako dosud přitažlivější střední od­borné školy. V tomto příspěvku, zdaleka nevyčerpávajícím problematiku, bychom chtěli upozornit na ně­které skutečnosti, které jsme zjistili v souvis­losti s výzkumným řešením uplatnění absol­ventů gymnasia v dalším studiu a praktických povoláních. Studium těchto otázek se nutně dotýkalo profesionální orientace žáků na gym­nasiu a některá zjištění našeho výzkumu, vel­mi stručně shrnutá do níže uvedených bodů, by mohla být 'jedním z podnětů k urychlenému řešeni této celospolečensky významné proble­matiky. 1. Současná koncepce gymnasia nedostatečriě systematicky zajišťuje výchovu mládeže k uvě­domělé a reálné profesionální orientaci. Ve výchovně vzdělávacím působení převažují na gymnasiu tendence preferující humanitní slož­ku vzděláni, což se projevuje v neúměrně vy­sokém počtu zavedených humanitních větví (téměř 50%). Tato relace je v diametrálním rozporu s objektivní skutečností, že z přijatých absolventů 'dřívější SVVS jen. 20 % studuje na vysokých školách humanitního zaměření, za­tímco 80 °/o pokračuje ve studiu na vysokých školách přírodovědného a technického směru. Je třeba podotknout, že vzhledem k převažu­jícímu počtu dívek na gymnasiu a současným potřebám společnosti neodpovídajícímu pů. sobení rodiny a školy, jsou žáci na gymnasiu často mylně vychováváni v ideálech preferen­ce humanitního vzdělání. V každém socialis­tickém státě, tedy i v naší republice, je vý­chova inteligence zaměřena k potřebám eko­nomiky a celého hospodářství, a tím každoroč­ně dochází k jistému zklamání u velké většiny zájemců o atraktivní humanitní obory vyso­kých škol, jejichž kapacita zdaleka nestačí zájmu o tento typ studia, a konečně ani spo­lečnost nemůže na daném vývojovém stupni zaměstnat takové množství vysokoškoláků gra­duovaných na školách tohoto typu. Z výše uvedené analýzy vyplývá, že v nej bližší budoucnosti bude nutné cílevědomě usměrňovat' počet žáků humanitních a příro­dovědných větví ve prospěch tohoto druhého směru. 2. K profesionální orientaci nepřispívá jen zařazení žáků gymnasií do studijního směru, ale významně ji může ovlivnit i studium v určitých prakticko-odborných předmětech. Je­jich zavedením do učebního plánu gymnasii byla dána školám možnost realizovat profe­sionální orientaci i formou zájmové diferen­ciace žáků do různých volitelných a nepovin­ných předmětů vzhledem k zamýšlenému smě­ru dalšího studia a uplatnění v některých po­voláních v praxi, přiměřených maturantům. Avšaik tato teoretická, pedagogicky zdůvodně­ná možnost nebyla velkou většinou gymnasií v praxi využita. Podle našeho zjištění není při zavádění volitelných a nepovinných předmětů na školách zpravidla hlavním kritériem zájem žáků z hlediska jejich perspektiv, ale gymna­sia sama redukují paletu těchto předmětů, uvedených v učebním plánu, jen na 3—4, při­čemž se vychází z potřeb zajistit učební úvaz­ky pro všechny členy profesorského sboru Je známo, že mezi profesory našich gymnasií převažují vyučující s aprobacemi pro huma­nitní předměty, z čehož jasně vyplývá nej­větší frekvence volitelných a nepovinných před­mětů ve vyučování dalším živým jazykům, je­jich konverzace a eventuálně latiny. Předmě­ty přírodovědného a hlavně technického cha­rakteru (kromě technického kresleni) se z těch­to důvodů zavádějí mnohem méně. Další pří­čina jejich malého rozšíření je, že pedagogic­ká práce v nich je náročnější a často jsou jejím úspěšným předpokladem i technické zna­losti, bez nichž se budoucí profesor prakticko­­odborných předmětů neobejde. Musíme bohu­žel konstatovat, že ani zavedení volitelných a nepovinných předmětů do učebního plánu gymnasia nedokázaly všechny školy dostateč­ně využít k reálné a systematické výchově k profesionální orientaci žáků. Úkolem gymnasia není zdaleka jen příprava budoucích vysokoškoláků, ale vždy se v minu­losti, v současné době i do budoucna počítá s tím, že řada maturantů bude odcházet přímo do praxe. Kdybychom přijali tezi (která 'e v rozporu se současným statutem gymnasia), že tato škola je pouze přípravkou pro vysoko­školské studium, došli bychom fakticky k zá­věru, který je v rozporu s principy socia­listické pedagogiky, že vstupem do gymnasia by se u žáka v patnácti letech rozhodovalo o jeho předurčení ke studiu na vysoké škole. Na základě závěrů z průzkumu ze všech gymnasií v ČSR jsme došli k zjištěni, že k vy­sokoškolskému studiu je z tohoto typu ško’y přijato v průměru pouze 52 % maturantů. To*o procento se dále sníží o ty mladé lidi, kteří vysokou školu nedokonči. Informacemi z růz­ných fakult vysokých škol jsme zjistili, že prakticky pouze třetina absolventů gymnasia úspěšně dokončí studium na vysokých ško­lách, zatímco pro dvě třetiny maturantů je střední škola (SVVŠ a nyní gymnasium) ukon­čeným vzděláním. Považujeme za velmi zá­važný nedostatek, že se dosud legislativně ne­řešila otázka kvalifikace maturantů gymnasia. Uvědomme si, že každým rokem u nás stojí asi deset tisíc těchto mladých lidí před problémem, jak se vzhledem ke své dosa­vadní přípravě začlenit do pracovního procesu. Prakticko-odborné předměty na gymnasiu jsou jednou z cest úspěšné realizace velmi ak­tuální a závažné otázky profesionálni orienta­ce absolventů, gymnasia. Sebelepší výchovně vzdělávací výsledky ve vyučování těmto prak­­ticko-od horným předmětům (základy techniky, technické kreslení, základy administrativy, zá­klady ekonomiky a organizace, těsnopis) samy o sobě nejsou schopny vyřešit tento problém do té doby, pokud odborná příprava žáiků na gymnasiu nebude legislativně zakotvena na vysvědčení a nebude se s nimi jakožto s plně kvalifikovanými pracovníky počítat v pracov­ním zařazení a ve finančním ohodnocení v tarifních kvalifikačních katalozích na pracov­ních místech jim přiměřených, zvláště v mez­ních oborech. Stále více se rozvíjející tech­nický a biologicko-zemědělský servis, vědecko­výzkumná a vývojová pracoviště vyžadují střední kádry se širokým všeobecným vzdělá­ním, se znalosti cizích jazyků a s prvky jis­tého odborného vzdělání pro povolání, jako jsou např. odborní laboranti, techničtí překla­datelé, pomocní technikové, techničtí kresliči, pomocní šlechtitelé, .pracovníci v obchodně technických službách, programátoři a operá­toři strojních početních stanic apod. Z pře­hledu zaměstnání vhodných pro absolventy gymnasia je jasné, že tento typ školy rozhod­ně nechce a ani nebude konkurovat přípravě odborníků na úzce specializovaných a techno­logicky zaměřených odborných školách, ale že jde o specifikaci profilu absolventa gymnasia, školy, která by dávala existenční perspektivu obdobně jako odborná škola i těm, kteří ne­jdou studovat dál. Legislativní uznání kvalifi­kace absolventů gymnasia, jež bude ‘třeba při­pravit na meziministerské úrovni a zakotvit v příslušných tarifních kvalifikačních katalo­zích, díky reálným pomaturitním perspekti­vám přispěje podstatnou měrou k zvýšení atraK- tivnosti studia na gymnasiu a k jeho vyšší při­tažlivosti i pro chlapce. Vyčlenění určitýcti, absolventům gymnasia přiměřených povoláni v TKK a jejich legislativní zakotvení by se zpětně' odráželo v různých zaměřeních odbor­né přípravy žáků gymnasia v rámci prakticko­­odborných předmětů. Na závěr podotýkáme, že jsme problematiku, naléhavou z hlediska žáků, rodičů, školy i celé společnosti, po dvě léta konzultovali při návštěvách gymnasií s jejich řediteli, vyuěují­­cími i pracovníky těch vědeckovýzkumných zařízeni, v nichž by žáci po maturitě nalezli vzhledem ke své flexibilitě vhodné, zajímavé, perspektivní a ekonomicky přiměřeně hodnoce­né zaměstnání. Názory respondentů jsme se pokusili shrnout v tomto stručném příspěvku, který chce upozornit na neodkladnost řešení této principiálni otázky. Ing. Vlasta Jarošová, VÜP Ing. Hana Nováková, VÚP, Národní umělce a laureát státní ceny prof. Kare! Svnlinský, který se 14. ledna dožívá 75 let, v ateliéru na Vysoké škole umělecko­průmyslové v Praze. Snímek ČTK i

Next