Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1972 (XXII/27-46)

1972-07-06 / No. 27

STALO SE VÁM NĚKDY, že jste měli po­cit, jako by všechno, co prožíváte, bylo ne­přirozené a neskutečné? Jako by se najed­nou zastavil čas, ve kterém sice ještě zně­jí ohlasy minulých hodin a dnů, ale dosud jsme se neodvážili otevřít dvířka k zítřku? Nemíváte takové pocity právě na počátku prázdnin? Najednou, v několika okamžicích skončí školní rok, poslední dny, naplněné až po okraj, kdy jste nastavovali večery a noci, aby bylo splněno všechno nutné a potřeb­né, kdy jste se nestačili ani na chvíli ohlédnout a nevnímali skorém nic kromě úkolů, termínů, pokynů a předpisů. Pak, jako když mávne kouzelným proutkem, už tu nejsou stohy sešitů, přípravy na zítřejší den, propočítávání příkladů, obstarávání názorných pomůcek, nečeká vás ani pora­da, ani schůzka rodičovského sdružení — prostě nic. Místo více či méně hlučných hlasů dětí tiché šumění řeky a volání ku­kačky někde na lesní mýtině. Zpočátku se těch osm týdnů prázdnin před námi jeví jako nevyčerpatelná jednot­ka času, ale překonáte-li ony váhavé po­čáteční dny, které spojují minulost s dneš­kem, a začnete-li uvažovat o všem, co chcete nebo musíte o prázdninách udělat, shledáte nakonec, že zůstatek časové re­zervy se prakticky rovná nule. Vzhledem k vysokému procentu femini­zace na našich školách je třeba počítat s generálním úklidem, velkým prádlem, které stále odkládáme, nezapomenout ani na naskládané vonožky, trička, svetry a trenýrky s nějakými těmi dírkami, utrha­nými knoflíky a poutky, ani na zahradu, doslova tonoucí v záplavě plevele různého druhu a velikosti, počínaje kopřivou a kon­če svlačcem. Na polici leží připraveny od­borné časopisy, které jste během roku jen tak zběžně prolistovali, knihy i dopisy če­kající na odpověď. Mnozí se jistě chystají na některou z ex­­kurzně vzdělávacích základen, jež jsou ne­jen rekreačním pobytem, ale svým boha­tým propramem i dobrým přínosem k po­znání různých koutů naší vlasti. Ti, jejichž profesí či koníčkem je přenášet na papír krásy přírody, odjedou s malířským stoja­nem a krabicemi barev tam, kde je spe­ciální náplní Exodu výtvarná výchova, uči­telé ruštiny nebo jiných cizích jazyků zas přivítají rekreační pobyt spojený s mož­ností konverzace, prostě je hodně těch, kteří — jak se říká — „spojí příjemné s užitečným". Vůbec nejsou výjimkou učitelé jako ve­doucí pionýrských táborů nebo turistických základen. Pro některé by bez stanů a chat, večerního táboráku, bojových her a spor­tovního zápolení chlapců a děvčat ani ne­byly prázdniny prázdninami. Že užijí dětí dost během školního roku? Ale vždyt pře­ce nelze srovnávat děti ve Školních lavi­cích a uprostřed přírody! Dalším desítkám učitelů se splní přání prožít část prázdnin u moře nebo v horách, na některé se přece jen dostal poukaz na lázeňskou léčbu, třeba doplňkovou, kterou organizuje ústřední výbor našeho svazu. A tak, aniž to vůbec pozorujete, otevře­te dvířka do éasu budoucího, Je to docela příjemný pocit. Pocit člověka, kterého po splnění úkolů a po dobře vykonané práci čeká zasloužený odpočinek. Hor MINULOSTI SOUČASNOST „Poučení z krizového vývoje ve straně ■ společnosti po XIII. sjezdu KSČ", které po­dalo zevrubnou analýzu našeho vývoje v nedávných letech, se zabývá i postave­ním a úlohou odborů. Mimo jiné uvádí: „Obzvláště silný zápas se sváděl o odbory, které chtěla pravice zbavit jejich třídního obsahu a poslání. Rozbíjení jednoty odbo­rového hnutí bylo výrazem soustředěného útoku pravice proti třídní jednotě pracují­cích, jenž měl zároveň podlomit i likvido­vat vedoucí postavení dělnické třídy v so­cialistické společnosti.“ Tato vážná slova potvrdil v plné míře XIV. sjezd KSČ. Bylo proto samozřejmé, že své slovo řekl i VIII. všeodborový sjezd, konaný před několika týdny. Aby mohl jako vrcholný odborový orgán dát jasné a reálné perspektivy do budoucna, musel především provést analý­zu odborové práce v nedávné minulosti, v období krize. Již „Program aktivizace ROH do VIII. všeodborového sjezdu“, schválený X. ple­nární schůzí ÜR ČSROH v červnu 1971, vy­jadřující hlavní úkoly odborů po sjezdu strany, stanovil, že nedílnou součástí po­litické a programové přípravy VIII. všeod­borového sjezdu bude shrnutí zkušeností z krizového období. Tento úkol plní doku­ment „Závěry z krizového vývoje v ROH mezi VI. a VIII. všeodborovým sjezdem“, schválený plenární schůzí ÜR ČSROH dne 5. května 1972, který byl VIII. všeodboro­vým sjezdem vysoce oceněn a potvrzen i ve sjezdovém usnesení. „Závěry z krizového vývoje v ROH mezi VI. a VIII. všeodborovým sjezdem“ uvádějí ve své úvodní části základní ideje vývoje odborového hnutí v Československu, od dob tvrdého boje proti buržoazii až po vítězné budování socialistické společnosti, připomínají myšlenky V. I. Lenina o odbo­rech a jejich poslání. Dokument ukazuje na podíl odborů v našem vývoji posledních desetiletí, neomezuje se však pouze na po­zitivní rysy, ale ukazuje i na jevy, které neodpovídaly leninskému pojetí výstavby a činnosti odborového hnutí. Význačná pozornost je věnována posta­vení odborů v krizových letech 1968/1969. Již na jaře 1968, v březnu, kdy se konalo plénum ÜRO, vystoupila ve službách pra* í vice otevřeně Část pracovníků aparátu ^ÜRO a některých ústředních výborů svazů, i do pravicových akcí se zapojily odborové deníky, zvláště pražská Práce. Následující i rozbor vývoje odborů v krizovém období je ' konkrétním důkazem narůstajícího vlivu pravicových revizionistických antisocialis­­tických sil, uvolňování cesty kontrarevo­­lučním živlům. „Závěry“ uvádějí, ve kte­rých směrech se pravicový oportunismus 1 v odborech zvláště rozvíjel. Byl to přede­vším útok proti vedoucí úloze KSČ v od­borech, vedený z různých stran pod nejroz­manitějšími hesly, bylo to svádění revo­lučních odborů z jejich cesty vyzvědáním sociálních zájmů jednotlivých profesí a skupin s tím, že prý ROH tyto zájmy do­statečně nehájí. Bylo to rozbíjení jednot­ného revolučního odborového hnutí, osla­bování jeho akceschopnosti, popírání tříd­ního charakteru odborů, narušování mezi­národní třídní spolupráce v odborovém hnutí, byly to i další deformace. „Závěry“ zaujímají jasné stanovisko k po-' stavení odborů v srpnu 1968, ke vstupu spojeneckých vojsk pěti socialistických zemí do Československa jako aktu inter­nacionální solidarity. Uvádějí protisocia­listické a protisovětské dokumenty, přijaté nejvyššími odborovými orgány, a postoj pravicových sil v odborech vůbec, nezapo­mínají ale připomenout, že stejně jako v dějinách KSČ zůstanou i v dějinách Re­volučního odborového hnutí navždy zapsá­ny statečné postoje řady dělnických kolek­tivů, které se postavily na obranu socia­lismu. „Vývoj v odborech směřoval stále víc doprava. Ústřední rada se stala posluš­ným nástrojem pravice“ — to jsou slova, uvádějící situaci v odborech v druhé polo­vině roku 1968 a na začátku roku 1969. „Pravice získala v řadě svazů převahu. Její aktivita se vystupňovala zejména na sjez­du Českého odborového svazu pracovníků kovoprůmyslu. Českého a Slovenského sva­zu pracovníků školství a vědy, Českého svazu pracovníků umění a kultury__“ Před závěrečnou částí je v „Závěrech“ provedena analýza VII. všeodborového sjezdu, konaného v březnu 1969, která ukazuje, že vliv pravicových oportunistů a antisocialistických sil měl na počátku roku 1969 v odborech ještě vzestupnou tenden­ci, zatímco jinde vystupoval zastřeněji. Je uvedeno: „VII. všeodborový sjezd zůstane v dějinách odborů navždy zapsán jako váž­ná prohra celého Revolučního odborového hnutí. Jeho usnesení mají protidělnický, protiodborový charakter, jsou v přímém rozporu s potřebami doby, se zájmy pra­cujících a s úlohou odborů v socialistické společnosti, a proto nemohla být uznána za platná.“ „Závěry z krizového vývoje v ROH mezi VI. a VIII. všeodborovým sjezdem“ orien­tují v závěrečné části pozornost na základ­ní poučení, která z krizového období pro odborové hnutí, pro každého odboráře ply­nou. Jsou natolik významným dokumentem, že nesmějí zapadnout, že by je měl prostu­dovat každý člen základní organizace, kaž­dý odborový funkcionář v orgánech všech stupňů. Jsou východiskem pro další práci, i když mluví o minulosti. Východiskem jsou proto, že bez pochopení této minu­losti nelze pochopit dnešní cestu odborů v naší společnosti, nelze pochopit úkoly, které před nás postavil VIII. všeodborový sjezd. „Závěry“ jsou zvlášť závažné pro členy našeho odborového svazu — protože náš svaz patřil, jak bylo uvedeno, mezi ty svazy, které byly nejhlouběji zasaženy pra­vicovými deformacemi krizového období. BEZ POCHOPENÍ NEPOCHOPÍME EXOD — cesta na Skalnaté Pleso ve Vysokých Tatrách Snímek ] Renčína EXOD — pohled na štít Volovce z Mengušov­­ské doliny Sivmek J. Plevy Nk

Next