Učitelské Noviny, leden-červen 1982 (XXXII/1-25)
1982-01-07 / No. 1
Dne 7. ledna 1982 - ročník XXXII (86) - číslo 1 - cena 0,80 Kčs TTr^TTTíT CTTT7 vJ VjX X JDi XjÖJQUlÍ NOVINY Nezastupitelnost ® Pro energetiku, elektroniku a robotiku © Osmáckě metamorfózy 9 Hmotná motivace takřka chybí 9 Pohledy za oponu ^ Záměr dobrý, ale ... ® Mít co říci světu nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu DNES V LISTĚ Narodil se 10. ledna 1913. Znamená to, že se soudruh Gustáv Husák letos dožil devětašedesáti let. Je vedoucím činitelem naší socialistické společnosti, státu, komunistické strany. Jeho práce, projevy a stati jsou prodchnuty úsilím o prosazení kursu zvýšení kvality a efektivnosti v činnosti každého pracujícího občana, každého závodu, ústavu, instituce. Usiluje o to, aby se nikdo nespokojoval s tím, čeho již dosáhl, aby neupadal do sebeuspokojení, ale ljyl vždy iniciativní a angažovaný ve prospěch dosahování lidu prospěšných cílů. Metoda kritické oáročnosti, kterou často zdůrazňuje, přispívá ke zvyšování tvorby nových hodnot, k napravování nedostatků, k získávání dalších úspěchů. Svou zásadovou principiálností, uplatňováním hlubokých znalostí IPokračouání na str. 2j Foto — CTK Na pevných principech DRAHOMÍRA HANZALOVÁ, předsedkyně ÚVOS pracovníků školství a vědy Chtěla bych nyní, kdy se konají krajské Ikonference našeho odborového svazu, zaměřit pozornost čtenářů Učitelských novin na to, že ve dnech 10. až 15. února tohoto roku se stane Havana hostitelským městem X. světového odborového sjezdu, tedy vrcholného orgánu Světové odborové federace (SOF). Bude to poprvé v historii této mezinárodní organizace, že se jednání jejího kongresu uskuteční v zemi mimo evropský kontinent. Není to však náhoda, ale projev solidárnosti s hrdinným kubánským pracujícím lidem a se všemi pokrokovými latinskoamerickými silami, které vedou nekompromisní boj proti agresivní pjiilice imperialismu USA. První kroky k rozvoji mezinárodní odborové spolupráce, a tím také ke zrodu myšlenky Světové odborové federace, byly učiněny ještě za druhé světové války. Odbory států antifašistické koalice navázaly kontakty s cílem podpořit boj proti fašismu a dovést jej do vítězného konce. Velké úsilí v realizaci tohoto záměru vyvíjela zvláště sovětská Všesvazová rada odborů (VCSPS), a tak ještě před koncem války v únoru 1945 se konala v Londýně první mezinárodní odborová konference. Zúčastnilo se jí 53 odborových ústředen z 35 zemí, 15 mezinárodních svazových organizací a 6 odborových ústředen z neutrálních zemí. Mezi čtyřmi programovanými otázkami bylo též projednáno vytvoření jednotné mezinárodní odborové organizace pracujících. K jejímu vzniku pak došlo 3. října 1945 na druhé Světové odborové konferenci v Paříži, která pokračovala až do 8. října, ovšem již jako I. světový odborový sjezd. Přítomných 272 delegátů, reprezentujících přibližně 64 miliónů odborově organizovaných pracujících, schválilo tam stanovy této organizace. Zakládajícími členy byly téměř všechny velké a vlivné odborové centrály z 56 zemí světa, mezi nimi i naše Revoluční odborové hnutí s půldruhým miliónem členů. Světová odborová federace má tedy za sebou již třicetišestiletou existenci. Prošla nejen obdobím překonávání světový odborový sjezd Havana, 10.—15.2.1982 vnitřních rozporů o charakter této organizace, vyvolávaných reformistickými odborovými funkcionáři — zejména anglickými (TUC), holandskými 8 americkými (CIO) odbory, které ní nakonec v lednu 1949 samy odešly, z ale též dobou vyplněnou usilovným a úspěšným bojem za sociální požadavky a odborová práva pracujících, za národní nezávislost, demokracii, za sociální pokrok a mír. Tato mnohostranná demokratická pokroková činnost se setkávala s naprostým souhlasem všech členských organizací a také byla přitažlivá pro IPokračouání na str. 4/ Skvost ze stříbra a chryzoprasů. Autor — Jan Čermák, střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově Sníh Městům hladounce češe copy ulic. Střechy stříbří čistou pokorou. Chodcům nadnáší ramena vánoční náladou. Autům podtrhává nohy spěchu. V lesích tančí na řasách smrků. Dřevěné chalupy přitlouká k zemi se vzdorovitým pramínkem kouře. Polím ovíjí zjizvené, poorané krky do bílého fáče. Na cestách trousí korálky ptačích stop. Sníh zafouká neprochozené šlápoty citů. Umí měkce zapomínat. Ve vánoční chumelenici rozhodí ke dveřím stáří lesklé obrázky pohody. Pohled je slovo ticha a mámy nezahřeje. Jen před očima listonošek kreslí jim úsměvy. Za dveřmi samoty pláče do zástěr. Balíčky svědomí s motouzkem slibů nevyrovnají se prošlapané pěšině a prostřenému stolu. Na mnohých zamrzlých oknech vydýchá čekání ostrůvek naděje. Ani mráz ho neukradne vrásčitým ústům. Hodiny na stěně budou tenkýma ručkama škrtit čas, aby neutíkal a nebolel. Děti se přece musí vracet. Jinak ve starém kalendáři žádný den a žádná noc nepřinese pokoj a mír svátků. Jen sníh bude dále padat, aby si tráva netrhala vlasy nevděkem. ANNA DftEVJANÁ, Turnov Význam vzdělanosti Ačkoli by tomu mělo být právě naopak, někteří lidé se pokoušejí zlehčovat význam vzdělanosti, i když na prahu roku 1982 znají skutečnosti ovlivňující náš život. Zcela nepochybně se politický a ekonomický vývoj ve světě nezjednodušuje, ale komplikuje, takže ani napříště nebudou podmínky pro československé národní hospodářství lehčí, ale složitější. Výroba vždy byla, je a nadále bude v mnohém závislá na zahraničí, neboť domácí surovinová základna neposkytuje vše, cn bychom potřebovali. Přesto vedle mnoha úspěšných výsledků poskytujících příklady jakostní, úsporné a dúmyslné'práce využívající ždrojú a prostředků, které máme k dispozici, existují i jiné, velice znepokojující. V závěrečném slově na 4. zasedání OV KSČ řekl soudruh Gustáv Husák mimo jiná: „Jde například o nepříznivý vývoj ve stavebnictví, o značný počet podniků, které neplní plán i na dalších úsecích, o dosud nedostatečné úspory energie, paliv, kovů, o nízkou hospodárnost a nedostatky v kvalitě.“ Zdůraznil, že nestačí pouhé kvantitativní plnění piánu, ale nutno především prosadit hlavní směry ekonomického rozvoje, plnit kvalitativní ukazatele v oblasti eíektivnosti, hospodárnosti. Dodal: „Musíme... svést rozhodný zápas za realizaci závěrů XVI. sjezdu KSČ na každém úseku, na každém místě. Tento zápas musíme pozvednout na vyšší úroveň.“ Je všeobecně známo, že další rozvoj naší socialistické společnosti stále více závisí na tom, jak zejména v ekonomice dokážeme uplatnit nejnovější poznatky vědy a techniky. K tomu je však třeba vytrvale zvyšovat vzdelanostní úroveň všeho lidu, vychovávat kvalifikované, politicky uvědomělé a všestranně zdatné pracovníky, kteří budou umět — každý na svém pracovišti — rychle zavádět a aplikovat nejnovější poznatky a metody. Lidé s malým vzdělanostním rozhledem, s nízkou kvalifikační úrovní nemohou obstát v prudce narůstajících společenských nárocích. To není výmysl, ale realita, jíž jsme svědky. Nutnost pohotových inovací výrobků, zavádění originálních výrobních programů, neodkladného řešení nenadálých záležitostí umožňujících ČSSR trvale být mezi nejkvalitnějšími výrobci na světových trzích zřetelně odmítá ty, kteří si důkladně neosvojili široké spektrum znalostí a dovedností včetně umění jich bez otálení využívat. Vzdělanost je nositelkou pokroku, mocnou výrobní silou, řešitelkou mnoha stávajících problémů, a fakta, která nelze umičet slovním zpochybňováním, to potvrzují. Povídali, že jim hráli..., že prý školy produkují příliš mnoho absolventů, že mladí lidé získávají zbytečné vědomosti, že průmysl už má dostatek odborníků. Statistiky říkají něco jiného. V národním hospodářství pracuje na místech, která vyžadují středoškolské vzdělání, na 325 000 osob bez maturity. Ve strojírenství, na němž tolik záleží, má středoškolskou kvalifikaci pouze 72 procent z těch, kteří by ji měli mít. A není tomu jinak ani s těmi, kteří potřebují znalosti na úrovni vysokoškolského diplomu k tomu, aby mohli ke spokojenosti závodu, podniku, výrobní hospodářské jednotky, resortu a státu plnit uložené úkoly; zatím je jich jen 65 procent z celkového počtu. Snad ani není třeba dodávat, že taková situace musí mít — a zřejmě má — odraz v opožděné realizaci naplňování společenských potřeb, tedy v konečných výsledcích. Je nutné ji řešit a toto řešení se nemůže obejít bez výchovy nových kádrů. Avšak nutno zároveň připojit požadavek, aby příprava dalších kvalifikovaných pracovníků nepostrádala ani u jediného účastníka pěstování vysokého pocitu odpovědnosti za dosahování maximálních výkonů jak ve škole, tak mimo ni. Stává se někdy, že jednotlivci i skupinky mladých lidí se snaží svěřená zadání obcházet, zlehčovat, plnit jen formálně, ačkoli se od nich očekává iniciativa, tvořivost, osobní příklad druhým. Návyk „přehlížet“ převzaté povinnosti vede k takřka nenahraditelným ztrátám ve společném díle a svými důsledky i k mravnímu bankrotu osobnosti. Ze své platnosti nic neztratilo úsloví, že čím více člověk chce, tím chce i lépe. k Vzdělanost je nesporným pokladem naší země, který je třeba neustále rozhojňovat. UN U e Školách, které Jsme navštívili, - zapomenou třeba občas poslat nějaké to hlášení na vyšší místa, ale práce je za nim-i vidět mnoho. Dnes a denně dokazují, že škola může mít dobrý výchovný vliv nejen na děti, ale i na dospělé, když se na to jde pěkně od lesa. Tak třeba v Mladých Bukách nedaleko Trutnova mají školu vcelku nenápadnou, se všemi problémy většiny venkovských škol. Dvě staré budovy, dosti od sebe vzdálené, potíže s teplem v zimě ..., ale co bychom vypočítávali těžkosti, na které si stejně místní učitelé nestěžují. Na dosah ruky se zvedá mohutný masív Krkonoš, odkud Krakonoš mlčenlivé přihlíží, jak se tam dole pod kopci lidé činí. Co se týká učitelů a žáků zdejší školy, může být spokojen, protože jeho zahrádce se snaží pomáhat, jak mohou. Ve spolupráci s patrony — pracovníky Krkonošského národního parku — tu udělali pořádný kus práce. Mohli bychom jmenovat naučné vycházky, exkurze, veřejně prospěšnou činnost, soutěže a hry s přírodovědnou tematikou, výrobu a údržbu ptačích budek, zřizování naučných stezek v zajímavých lokalitách, včetně plánků tras s popisem stanovišť, výrobu pomůcek pro školu a pro činnost několika kroužků ochránců přírody. Dnes už je nevedou učitelé, ale rodiče, které si zde „vychovali“. Ale nemylte se, že ochrana životního prostředí je tu jen záležitostí přírodovědců. O jarních prázdninách tu pořádají již několik let Krkonošské minimum, při kterém seznamují okolní přírodou i ostatní členy učitels ského sboru — částečně teoreticky, ale hlavně prakticky, v terénu. A výsledky? Prý tu není problémem sebrat osm set kilogramů suchých jeřabin pro oboru, žáci nosí krmivo do krmelců, sbírají pro své čtyřnohé kamarády sušené kopřivy, listy mail niku a krmí ptáky na vzdálených stanovištích. Ten, kdo zná krásnou, ale drsnou krkonošskou přírodu, jistě jejich snahu ocení. Přes zimu si připravuji v dílně rozcestníky, značky pro naučné stezky a vyrábějí pomůcky. A v létě a na jaře? Pomohli .třeba přenést na jiné stanoviště množství chráněných bledulí, které by utrpěly při těžbě dřeva, čistí potoky, studánky a vychovávají dospělé. Ano, 1 na to si troufli. Loni si například jako námět do soutěže Zlatý list dali boj proti devastaci okolí. Obešli s fotoaparátem obec, a když měli snímky hotové, vzala je soudružka ředitelka na zasedání rady místního národního výboru. To bylo diveníl Avšak akce se neminula účinkem, Přenesme se nyní ze severu na jih' do Vyššího Brodu. Velikostí přibližně stejná obec. Děti 1 dospělí zde pracují ve třech oddílech ochrany přírody. Mají dokonce své Údolí zimního zpěvu —■ přírodovědnou základnu šest kilometrů od obce ukrytou v lesích, kde tráví skoro všechny volné chvíle, včetně víkendů. Je to téměř na hranicích, ale pohraničníci své lidi už znají a fandi jim. Tady se zaměřili na ornitológii a v neposlední době také na chov tolik potřebných čmeláků. Dvě malé obce a v nich skromní a ppacovití lidé. Kdybychom sami ledacos neobjevili, snad by se ani nepochlubill. sammtgj JIRl FRONEK, ■/ r*": Praha Na harách I ¥ podhůří ŕ'