Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1984 (XXXIV/27-46)
1984-07-05 / No. 27
Brána „Však on tě život naučí!“ Tato slova jsme slyšeli v mládí od dospělých bezpočtukrát, obzvláště, když jsme vyvedli nějakou hloupost. Obávám se, že je občas opakujeme svým dětem právě tak jako generace rodičů a vychovatelů před námi. Zdá se nám možná, že se tak trochu zbavujeme odpovědnosti a povinnosti ve výchově a přenášíme ji s určitým ulehčením na další Instanci. „Oni si s tebou poradí!“ A basta. Teď ať se stará zase někdo Jiný! Předávání této štafety je vlastně zcela přirozené a zákonité. Formování a vývoj mladého člověka ovlivňuje více činitelů, nejsilněji však rodiče a učitelé, kteří by měli potupovat co možná koordinovaně. Jejich úloha je však časově vymezena. Zpočátku intenzivnější působení rodiny přebírá později škola. Ale i ta jednou končí. Také letos jako každý rok přichází pro tisíce chlapců a děvčat okamžik, kdy překročí onen pomyslný práh do praktického života, jak se s oblibou říkává. Ted by se mělo projevit a uplatnit vše, čím je doposud vybavil výchovně vzdělávací vliv rodiny, školy a jejich okolí. Považujeme takřka za samozřejmé, že by si mladí lidé měli ve všem vědět rady, uchopit práci za správný konec, samostatně uvažovat a odpovědně jednat. Z toho také často vyplývá rychlé rozčarování i zklamání absolventů, kteří jsou najednou ponecháni napospas sami sobě, odevšad na ně fouká a oni se musejí rozhodnout, jak dále. Dříve to vždycky někdo vyřídil za ně nebo jim alespoň řekl, co mají dělat. I když dospělí byli otravní, přece jen tvořili záštitu, podali pomocnou ruku. A teď najednou: porad si sám! Stává se, že spolupracovníci sledují s více či méně tajenou škodolibostí přehmaty a klopýtnutí nováčka. Ještě horší snad je lhostejnost vůči mladému člověku. Nedivme se, že i on se zařídí tak, jak to vidí u ostatních. Nikdo se nestává hotovým člověkem, odborníkem jen tím, že dostane vysvědčení nebo diplom. Stane se jím teprve postupným získáváním zkušeností a uplatňováním svých znalostí a dovedností v praktických případech, v nesčetných variantách řešení různých situací, kdy se zařazuje jako funkční článek do pracovního a společenského procesu. Jak dlouho mu to trvá, zda má úspěch, to záleží na kolektivu, který ho přijímá mezi sebe a přebírá štafetu jeho dalšího vývoje a růstu. Ideální by jistě bylo navázání užšího kontaktu mezi školou, která absolventa připravovala, a jeho prvním pracovištěm. Pokud takové spojení existuje, je však až na výjimky spíše náhodné, závislé například na osobních či místních vztazích, a nedá se s ním počítat ve všeobecném měřítku Právě proto bychom si měli cenit toho, když si vedení školy i učitele uvědomují, že obvyklý přístup: „Však oni ti tam ukáží!“ není zcela správný, neboť do velké míry snižuje hodnotu výchovy a vzdělání, jehož mladí lidé dosud nabyli. Škole to ovšem na autoritě také nepřidá. Oč lepší je připravovat budoucí absolventy na to, že přijdou do prostředí, které bude od nich vyžadovat nejen včas odevzdanou a bezchybnou práci, ale i důslednost , dochvilnost, kázeň a odpovědnost za svěřený úsek. Vhodné je také upozornit mladé lidi na různá úskalí v lidských vztazích, která se někdy těžko obeplouvají a mohou třeba na dlouho znepříjemnit soužití v kolektivu. Ani sebezkušenějšf pedagog však nemůže předem znát podmínky všech pracovišť, do nichž jeho svěřenci nastoupí. Jde tu více o navození správného chápání vztahu absolventů k požadavkům, které na ně budou kladeny. Způsob přijetí mladých lidí, mnohdy sotva odrostlých detským střevíčkům, do pracovního kolektivu je rozhodujícím momentem pro jejich vstup do života dospělých. Utváří od začátku také jejich poměr k povolání, k spolupracovníkům a ke společnosti vůbec. Nemělo by se tedy stát to, že budou ponecháni sami sobě, aby tápali a dělali zbytečné chyby, které budou později kritizovány. Na druhé straně je též nelze podceňovat a vytýkat jim nedostatek zkušeností a praxe. Žádné praktické cvičení ve škole jim nemůže poskytnout to, co každodenní pracovní úkoly. Jsou na počátku své dráhy a branou prvního pracoviště vstupují do produktivního společenského procesu, v němž stráví třeba dalších čtyřicet let. Škola jim poskytla základy, na nichž musí budovat nejen oni, ale i jejich spolupracovníci a nadřízení. Jedině tak je život něčemu skutečně naučí. ' 1 UN Soudruh Lubomír Strougal při zahájení celostátní konference učitelů. Foto — Josef Chuchma, Praha Léto a brigády Prázdniny už jsme si zvykli spojovat s pojmem letní pracovní akiivita středoškoláků a vysokoškoláků. O ní jsme si povídali s ing. FRANTIŠKEM BRUNCLÍKEM, předsedou štábu brigád českého ústředního výboru Socialistického svazu mládeže. Jaké trendy se projevují v letní pracovní aktivitě středoškolské a vysokoškolské mládeže? Předpokládáme, že se kromě chmelových brigád účastní letos kolektivních forem letní aktivity, devatenáct tisíc vysokoškoláků , a padesát tisíc středoškoláků. Oproti loňsku. je -to asi o .tisíc vysokoškoláků méně. Stále rostoucí mechainizovanost, sklizně chmele totiž vyžaduje jejich větší úča$t,na chmelových brigádách. Letos to má být z pětatřiceti tisíc brigádníků dvacet ,tisíc vysokoškoláků. Posluchačům třetího a čtvrtého ročníku odčerpávají měsíc z doby prázdnin odborné praXe, kursy, soustředění a další povinnosti, které se váží ke studiu. To znamená, že v kolektivních formách letní aktivity se zaměřujeme více na ty, kteří končí první ročník, a na ty, kteří do prvního ročníku nastupují. , Přitom požadavky podniků na vysokoškoláky *- brigádníky starší osmnácti let — jsou dvakrát-i třikrát větší,-než jsme schopni .pokrýt. Bumerang 9 Když dítě neposlouchá $ Terén takřka nezmapovaný 9 Jaké budou školní dílny? 9 Optimální řešení >9 Práce, která nezevšední 9 Tečka za anketami 9 Střemhlav do dospělosti 9 Souzvuk IMPULS K DALŠÍ PRÄCI Podrobněji o celostátní konferenci učitelů v Praze PRAHA, PALÁC KULTURY, PONDĚLÍ 11. ČERVNA 1984. Slavnostně vyzdobený sjezdový sál krátce před devátou hodinou přivítal účastníky celostátní konference učitelů. Po československé státní hymně, zpívané členy pěveckých sdružení učitelů, se během chvilky uličky mezi sedadly a celý prostor před tribunou předsednictva zaplnil modrými košilemi pionýrů, s kterými přišli pozdravit účastníky jednání i svazáci a mládež v oblečení typickém pro povolání, které si zvolili. Jsou tu mladí horníci, pekaři, servírky, kuchaři, zdravotní sestry, kominíci, chlapci ve vojenských stejnokrojích a další. Dětské hlasy verši i upřímnými slovy děkují straně a společnosti za podmínky, jež vytváří pro jejich šťastný život, a svým pedagogům za jejich trpělivost,« péči, laskavost, s nimiž jim pomáhají objevovat krásu rodné řeči, svou vlast, učí je být prospěšnými, připravit se na budoucí povolání. V závěru své zdravice pionýři zdůraznili, že ze všech sil budou se svými učiteli bránit mír pro děti na celé planetě a budovat a chránit naši vlast. 9.15 — Za účasti generálního tajemníka Ov KSČ a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka a dalších představitelů strany, vlády, členských organizací Národní fronty a hostů ze socialistických zemí zahájil jednání člen předsednictva ŰV KSČ a předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal. Zdůraznil, že socialistické školství musí držet krok s vysokými čili, které si klade naše. společnost. Dokonce by mělo být , vždy o nějaký ten krůček vpředu, protože škoia připravuje do praktického života mladou generaci, jež převážnou část svého produktivního věku bude žít v pokročilejších podmínkách několika příštích desetiletí. Vyjádřil naději, že konference přinese řadu podnětů pro zrychlené zdokonalování československé výchovně vzdělávací soustavy, abychom mladým lidem dávali nejen optimum znalostí, ale aby z našich škol vycházeli lidé tvořivě myslící a jednajíc! s pozitivním vztahem ke společnosti, se smyslem pro všechno pokrokové. Ubezpečil přítomné, že strana bude i nadále věnovat zdravému rozvoji školství stálou pozornost, protože ve vysoké úrovni vzdělanosti je třeba vidět jeden z rozhodujících předpokladů dalšího rozvoje naší společnosti. 9.25 — Slova se ujal tajemník OV KSČ Josef Havlín, který přednesl projev k aktuálním otázkám a příštím úkolům našeho školství. (Jeho znění přineseme v příštím čísle UN.) 11.00 — O přestávce v dopoledním jednání bylo o čem rokovat. Začaly se tvořit skupinky živě debatující o právě přednesených skutečnostech. Mnozí delegáti, aby uspořádali v klidu myšlenky, sledovali půvabné vystoupení dětí, které se na školu teprve připravují. Ale že už se naučily pěkným písničkám a nic se neostýchají předvést své umění před tolika lidmi, kteří se před chvilkou vyhrnuli ze Sjezdového sálu, to dokázaly. 11.35 — Jednání konference pokračovalo diskusi, kterou řídil člen předsednictva ÜV KSČ a předseda vlády SSR Peter Colotka. Jako první vystoupila Věra Vaňko Postupně klesá i účast středoškoláků, tady je důvodem jejích věk. V souvislosti s realizaci nového školského zákona, podle něhož letos poprvé absolvovali nové pojetí v základní škole žáci v osmém ročníku, tedy vesměs čtrnáctiletí, budou tyto problémy ještě markantnější. Podniky nemají zájem přijímat brigádníky mladší šestnácti let — i když charakter práce v mnohých závodech by to umožňoval —, ale ani šestnáctiletým a sedmnáctiletým nedávají dost příležitostí. Leckdy jenom proto, že si nechtějí „komplikovat život“. Někdy stačí, že u kolektivních brigád středoškoláků rostou podniku náklady na funkcí pedagogického dozoru, aby takovou brigádu odmítl. Jindy uspořádání brigá dy ztroskotává na tom, že podnik jPokračování na str. 4] vá, zástupkyně ředitele gymnázia v Kladněr Hovořila o zkušenostech z rozvíjení a prohlubování výchovy mládeže k socialistickému vlastenectví a proletářskému internacionalismu, při níž využívají se svými kolegy bohatých tradic dělnického hnutí Kladenská. Zdůraznila, že právě na středoškolskou mládež je upřena pozornost buržoázni propagandy, která prosazuje spotřební způsob života, úpadkovou kulturu. Jednou z nejúčinnějších me d boje proti ni jsou besedy mládeže s hrdiny socialístic-ké práce a dalšími předními dělníky. Zoltán Petruška, ředitel středního odborného učiliště strojírenského v Košicích, -se zabýval otázkami přípravy mládeže na dělnická povolání. Materiální podmínky učilišť a kvalifikace jejich pedagogických pracovníků musí podle jeho slov odpovídat stále vyšším požadavkům vědeckotechnického rozvoje. Je škoda, že jednotlivé resorty zatím nevytvořily pro svá zařízen! stejné podmínky. O problémech se zajišťováním desetileté povinné školní docházky v, kraji hovořil ve svém příspěvku vedoucí odboru školství Východočeského KNV Miloslav Boháč. V kraji se osvědčila spolupráce jednotlivých druhů středních škol i péče závodů o patronátni školy. Velikou pozornost si zaslouží profesionální orientace žáků, protože například zájem chlapců o studium na gymnáziu a poté o přijetí na vysoké školy technického zaměření je stále malý. 12.00 — Sjezdový sál se vyprázdnil, zato řada dalších sálů Paláce kultury měla napilno. Oběd se podával nejen v restauraci Panoráma a dalších gastronomických zařízeních, ale také například ve Společenském sále nebo ve Výstavní síni. 14.00 — Odpolední část diskuse řídil člen předsednictva OV KSč a předseda vlády ČSR Josef Korčák. (Pokračování na str. 2) ť Les v Začaly prázdniny, ale Martinovi bylo smutno. Pavel a Jirka už odjeli a on musí ještě týden čekat, než budou mít rodiče dovolenou. S kým si má hrát? Všude kolem samá mrňata. Loudal se sídlištěm a kopal do kamínků. A přitom byla s kluky taková legrace. Jako třeba tuhle. Hráli si na honěnou. Co na tom, že občas vběh- V na trávník? Najednou se objevil děda, vypadal jako myslivec. Huboval a hrozil holí, kluci jen tak tak utekli... Martin náhle zkameněl. Ten myslivec stál od něho sotva dva kroky. Chtěl rychle zmizet, ale pak si to rozmyslil. Vždyt děda se díval na trávník, Martina vůbec nezpozoroval a něco si mumlal. „Tenhle je v pořádku,“ řekl a zapíchl do vysoké trávy klacík s pentličkou. Popošel dva kroky a znovu se sklonil. Martina přemohla zvědavost: „Co to tady děláte?“ Bělovlasý muž ve staré lesnické uniformě se na chlapce pozorně zadíval. „Označuji si stromečky, které jsem tu z jara vysázel. Až padne rosa, chci posekat trávník tak, abych jim neublížil kosou. Nechceš mí pomoci?“ Martin chtěl. Snad ani s kamarády by mu týden tak rychle neutekl. A co všechno spolu stačili udělat! Usušili seno, pomohli je naložit na náklaďák. Okopávali a zalévali malé borovičky a keře. K lipkám zatloukli kůly. „Mladý stromek se musí naučit růst vzpříma,“ vysvětloval Vysloužilý lesník. Byl celý život zvyklý na přírodu, a když se přestěhoval do města za (jeerou, vzal kousek lesa a spoustu vyprávění a vzpomínek s sebou. Chlapec byl vděčným posluchačem. „Co bys chtěl za odměnu'?“ loučil se důchodce, se svým pomocníkem. „Abych se, až se vrátíme, mohl zase s vámi starat o stromky,“ vyhrkl chlapec. HELENA PILNÁ, Královice PODNĚT K INICIATIVĚ Pedagogický sbor, rodiče žáků 8. základní školy ve Frýdku-Místku a patronátni kolektivy z Válcoven plechu vybudovali na počest celostátní konference učitelů a k poctě 40. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou systém sedmnácti odborných a specializovaných učeben, včetně výroby učebních pomůcek. UN