Zábĕr, 1969 (II/1-26)

1969-10-18 / No. 21

ŽENA S HLAVOU ROKOKOVÉ DÁMY FRANQOISE ROSAYOVÁ se na naších plátnech znovu objevila v barevné francouzské jilmové ko­medii Nepřemožitelná Leontýna autora, scenáristy a režiséra Mi­­chela Audiarda. Tento tvůrce byl dosud známý spíše jako scenáris­ta a zejména autor vynikajících dialogů. Frangoise Rosayová ve filmu představuje energickou te­tinku Leontýnu. Vtip a komické situace nenáročné, ale zábavné, vtipné, hravě lehké komedie si získaly u nás četné diváky. Dostal jsem kouzelný dopis od dívky, v němž se píše: „Je nás deset. Fandíme filmu. Napište nám něco o té energické tetince.“ A tak — Věruško, Jitko, Helenko a vy všech­ny ostatní na dopisu podepsané: Frangoise Rosayová — Jak jste správně napsaly — Je skutečně velká francouzská herečka. Po­znal Jsem Ji dokonce osobně. Bylo to koncem července roku 1958, když se konal v Karlových Varech XI. mezinárodní filmový festival. Vzpomínám si, že to bylo začát­kem týdne, hned po neděli, když tato žena s hlavou rokokové dámy se procházela po Karlových Va­rech. Prý se objevila na karlovar­ské promenádě už v sobotu, ale to Jsem Ještě nevěděl, že skuteč­ně přijela. Byla tehdy dokonce členkou festivalové poroty. Již při prvním pohledu bylo Jasné, že Jde skutečně o ženu neobyčejně živou, bystrou, energickou a po všech stránkách zajímavou. Přile­těla tehdy rovnou cestou ze Špa­nělska, kde natáčela pro televizí. Když se dívala z letadla na naši zem, připomínala si svou vlast. Když se letadlo snášelo nad Kar­lovými Vary, měla opět dojem, že přistane v nějaké útulné a kou­zelné krajině a těšila se Již na první procházku pěšky po kolo­nádě. Proto, když vybalila svá za­vazadla a trochu se po cestě o­­pláchla, hned vykročila na karlo­varskou promenádu a nebyla prý vůbec zklamaná. Ihned to všech­no na ni dýchlo útulnou a téměř něžnou amosférou. Tehdy měla za sebou úspěch v americkém filmu, kde mluvila anglicky. Jinak hrála v Autant-Larově filmu Hráč. Při­znávala se, že však daleko čas těji vystupuje v televizi, kde Je o ni velký zájem. „Tam Jsou mí diváci — mladí — i ti z minulosti, co pamatují staré filmy.“ Těšila se tehdy, že až skončí festival v Karlových Varech, rozjede se na dovolenou. „Chci si odpočinout.“ „Kde?“ „No, přece u nás v Pyre­­nejích. Už se nemohu dočkat.“ Od té doby uplynulo plných jede náct letí A Frangoise Rosayová Je na plátně stále plná života a e­­nergie i humoru. Frangoise Rosayová je nepo chybně žena zvučného jména, kte­ré znají nejen filmoví novináři, kritika, filmoví dějepisci, ale di váci na celém světě. Její filmové, divadelní, televizní zkušenosti a zásluhy jsou opravdu nemalé. Je dosud Jednou z čelných umělkyň francouzského filmu. Největší slá­vu zažila v mnoha velkých drama­tických rolích. Hrála v Německu, Americe, Švýcarsku, ale také v Anglii.. Když Hitler rozpoutal dru­hou světovou válku, unikla před nacisty do Velké Británie — a to přímo do Londýna, kde se potom objevila nejen v britských filmech, ale i na Jevišti. Považovala za svou samozřejmou povinnost ihned se přihlásit do ilegálního hnutí fran­couzských vlastenců, kterým ne­smírně pomáhala, její hlas byl za války slyšet z rozhlasu a Francou­zi, kteří bojovali proti Hitlerovi, v jejích rozhlasových programech nacházeli novou sílu a odvahu vy­trvat až do vítězství. Když se jí ptali novináři na její začátky, od­pověděla velmi pohotově a bez vytáček: „To se musíte, holoubko­vé vrátit až do doby před první světovou válkou, dokonce až do počátků let desátých“! Frangoise Rosayová je totiž absolventkou pařížské dramatické konzervatoře, kde studovala velmi úspěšně he­recké umění. Vaké její křest byl na divadle — a to nejen v čino­hrách, ale také v četných oper­ních inscenacích. Mnozí vášniví ctitelé opery Ji znají právě z té­to její činnosti. Už od začátku mi­lovala umělecké zájezdy, protože ráda cestovala a těšila se vždy na setkání s novými, neznámými diváky. Nejezdila jenom po Fran­cit a Anglii, ale byla před válkou známá dokonce prostřednictvím svých uměleckých zájezdů i v car­ském Rusku, kde byla velmi oblí­bená — zvláště u dramatiků, di­vadelníků. Nejsilnějt do jejího ži­vota zasáhl její muž — francouz­ský režisér belgického původu Jacques Feyder, který zemřel v ro­ce 1948 v sanatoriu u Ženevského jezera. S Frangoise Rosayovou — tehdejší svou kolegyní (Jacques Feyder vystupoval původně Jako herec na různých francouzských scénách), se oženil v Lyonu. Žil s ní až do své smrti, přivedl ji i k filmu a svými filmy ji prosla­vil. Ve třicátých letech to byl zvláště film Pension Mimóza, v němž Frangoise Rosayová zažila velké úspěchy. Pro starší diváky čt návštěvníky retrospektivních filmů připomínám Ještě filmy Mlá­denec paní Hussonové, Maternité, Hříšné ženy boomské, Toulavý ná­rod. Frangoise Rosayová zůstala filmu věrna i po smrti Jacquese Feydera. Má dva syny, kteří se po tradici a vzoru rodičů věnovali divadlu. Film Nepřemožitelná Le­ontýna byl natočen přesně dvacet let po smrti Jacquese Feydera, manžela i objevitele Frangoise Ro­­sayové. V něm první dáma fran­couzského filmu Je stále nepře­konatelná. hbs Nedávno měl v Paříži premiéru nový snímek André Cayatta Cesty do Káthmándú. Je to dramatický příběh mladých hippies, kteří pod­niknou dlouhou cestu do Nepálu; nikoli za dobrodružstvím, ale pro­to, aby našli životni pravdu a ob­jevili smysl vlastního života. Cay­­atte předkládá v každém filmu di­vákům nějaký vážný problém k ře­šení. Vzpomeňme si na Jeho sním­ky Meč a váhy nebo Past na Po­pelku. Je tomu tak i v případě Je­ho nejnovějšího filmu, v němž svě­řil hlavní role Jane Birkinové, El­se Martinelliové, Pascale Audreto­­vé, Renaudu Verleyovi a Sergeovi Gainsbourgovi. Natáčení nebylo snadné, ale Cayatte necouvá před žádnými pře­kážkami. Se štábem a herci ura­zil celkem 100 000 kilometrů v ob­tížném prostředí, kde museli s ná­kladem materiálu (80 tun) několi­krát zdolávat vrcholky Himalájí. Pomáhali Jim nejen letadla, ale i sloni. Dva a půl měsíce natáčeli herci v tomto prostředí, při čemž se pracovalo až patnáct hodin den­ně. Cayatte si ještě ani pořádně neoddechl po námaze s filmem Cesty do Káthmándú a už chystá nový snímek. Nelze říci, že by byl méně náročný než předchozí. Cayatte má zřejmě rád kontras­ty a tak po horském prostředí Hi­malájí se teď chystá na jižní pól. Podle plánu má v nehostinných ledových pláních natáčet po do­bu šesti měsíců film Noc věků, k němuž mu napsal scénář René Barjavel. Rozpočet je úctyhodný: 6 miliard starých franků. Cayat­te potřebuje pro svůj snímek zkonstruovat prehistorické sídliš­tě, staré 900 000 let a tato náklad­ná stavba spolkne značnou část rozpočtu. Ve filmu Noc věků uvidí divá­ci polární expedici, která pod le­dovým příkrovem objeví muže a ženu, kteří žili před mnoha tisíci­letími. Výpravě se podaří dvojici oživit a dokonce se s ní dorozu­mí a seznámí se důkladně s dáv­no zašlou civilizací. Představitele prastaré civilizace mají podle re­žisérova prohlášení hrát Indoné­­sané a Cayatte je rozhodnut po­žádat paní Sukamovou, aby zahrá­la v jeho novém filmu hlavní roli. cl FRANCOISE ROSAYOVÁ PO JANE BIRKINOVÉ PANI SUKARNOVA FRANCOISE ROSAYOVÁ v barev­né francouzské filmové komedii Nepřemožitelná Leontýna, která má zasloužený úspěch v našich kinech FRANCOISE ROSAYOVÁ, první dá­ma francouzské kinematografie, herecky přesvědčivá v energické tetince ZUZANA BURIANOVÁ na snímku FRANTIŠKA BEDNÁŘE, dále JOSEF BLÁHA a ILJA PRACHAŘ odpovídají v seriálu Hovory s herci na straně 8 dnešního čísla na naše otázky Jane Bírklnová v novém Cayattově filmu Cesty do Káthmándú Čtěte příště... HRDINKA Z FILMU BONNIE A CLYDE FAYE DUNAWAYOVÁ FILMOVÉ PROMĚNY Z KRASAVCE A MILOVNÍKA KOMIK VZKŘÍŠENI CHARLIE CHANA

Next