České Listy, 1967 (VIII/1-12)
1967-01-01 / No. 1
Щ česKé listy и фА 7лскескиске čBíäiteh. o dnech Oieuu чг& -«O 7ehJÍÁdĹco- Gkeco- o 9i QWwjcJLe. Geccha. o Ae. Q&Wmal 7хЖьщие o V \/ŕ \>3j 77 List exulantů a starousedlíků \y^—Qr Adresa: München 9, Scharfreiterplatz 12. Tel.: 43 36 88 Roč. VIII. číslo I (79) Cena 50 pf. Mnichov, leden (Januar) 1907 Verlagsort: München Město našich srdci „Klidná hladina Vltavy, nadržené jezy, svítí dole, kamenný most v sametové hnědi starého zdivá, mostecké věže zvedají se na protějším břehu nad záplavou střech a kamení, které svítí a hraje čistotou . .. Na levo kupí se Malá strana, a nad ní široká koruna, hrad se sv. Vítem. A v lehkém polostínu té stráně svítí překrásně nejčistší smaragd světa, kopule sv. Mikuláše. — Neznám krajiny, která by bohatěji mluvila k duši.“ Miloš Jiránek, český malíř Zmatení pojmů VALERIE BlLÄ Nový rok nachází exil v situaci dosti uspokojivé, pokud se týče existečního zaopatření většiny zahraničních Čechoslováků. Není tomu tak co do myšlenkové stability, ba možno říci, že zmatené mezinárodní poměry uvrhly je do' stavu ztroskotance hledajícího bezpečnou pevninu. Snad po celou dobu pobytu v cizině se nevyskytovalo u jednotlivých krajanských skupin tolik tolik různých a i protichůdných názorů na politickou situaci jako tomu je nyní. Samozřejmě i dříve se jednotlivci v organisováných skupinách různili v sympatiích к tomu kterému činiteli v postoji proti komunismu; vždyť soudobý exil postrádal více než bývalé exily pevného ideového pojítka. Stále však vedla linie odporu proti komunismu i když před třemi lety vyvstal přelud t. zv. koexistence. Myšlenka dorozumění s komunismem se odívala do různého roucha. Vyvěrala hlavně z diplomatických zájmů amerického departmentu a není divu, že jeho zaměstnanci etnického původu se hleděli tomuto myšlenkovému směru přizpůsobit. Nelze jim však připsat к dobru, že si neuchovali dost osobního úsudku a propagovali škodlivou ilusi ochabování komunistické nadvlády v krajanských publikacích. Je velký rozdíl mezi politikou největší mocnosti, jež potřebuje oddych v jednom strategickém prostoru mezitím co se stoprocentně expo- Pokračování na str. 2 Pod Hradčany — po Novém roce I když pražské politické obecenstvo nemá к disposici dřívější kavárenské zákoutí s přebytkem necensurovaného domácího a cizího tisku, přesto o existenci politisujících Pražanů nelze pochybovat. Naopak a právě v poslední době politické debaty věcného rázu nejsou v metropoli nad Vltavou výjimkou. Setkáme se zde s kolegy ze západu; jsou svobodni, ale příliš uspěchaní, hledající něco co ne u nás, ale v daleké Moskvě, je к nalezení. Jejich politické představy — toť vyumělkované klišé neskutečného obrazu naší současnosti. Hledají nedostatek, úpění a zmar. Toho však v běžném životě není, neb je-li pak je vše mistrně zamaskováno. Hledají úsměvy soudruhů, které dostávají v přebytku vždy a za každou cenu, i za cenu tuzexových bonů. Vyprávíte-li jim o skutečnosti, nechápou, nevěří a nerozumí. Nerozumí podstatě věci, nerozumí o co jde a o co půjde. To je velká svízel. Nabízí vám odměnu, abyste něco sdělil neb napsal co odpovídá jejich neskutečnému klišé. To je zklamání, umocněno na třetí! Přesto však mám rád západní kolegy, poněvadž věřím, že v brzku změní názor v nazírání! V tom jsem optimista i když ne umocněný. Změna bonnské vlády nebyla u nás sensací, v každém případě však překvapením. I když naše vláda, z vůle několika moskevských lidí, reagolava negativně na prohlášení nového bonnského kancléře, přesto je nám jasno, jedno zda s partajní si bezpartajní příslušnosti, že nastává doba zahraničně-politické aktivity do které bude muset vplouti i náš ministr ze ZAMINI. Tenor samotných komunistů je, že bonnské prohlášení, i přes úřední negaci z Prahy, povede к ulehčení v poměru Prahy к Pánkovu. Naši soudruzi, nemající mnoho pochopení pro hrdinskost, ale věří, že se jim podaří uvolnit poměr к protěžovaným soudruhům v NDR. Po stránce vnitropolitické máme na krku nový tiskový zákon. Příslušná tisková místa ve straně považují za vhodné, aby zodpovědnost byla přenesena na šéfredaktora, který má zodpovídat za literu novin a za její smysl. Těžká zodpovědnost v době a systému, kdy s naprostou přesnosti ovládá situaci naše obhroublá politická policie. Situace silně připromíná doby protektorátního tisku. Naděje na stranou rámcově a ideologicky necensurovaný tisk není veliká. Vývoj se však ani zde nedá zastavit. Zbývají jen dvě alternativy: Nestranický tisk, neb opětný kriminál a řemen na obyvatelstvo, jako tomu bylo za Stalina. V případě druhém, drastickém, vyvstane otázka „kulturní revoluce“, jakou prožívá dnes soudružská Čína. Není návratu, nelze žiti po stáru, jak věštecky tvrdil Antonín Zápatocký. Vývoj, v době vševědoucích computorů a vševidících satelitů v astronautském pro- Pokračování na str. 2 Moskva govoriť VLADIMÍR ŠTĚDRÝ Negativní komentáře satelitů na vládní prohlášení kancléře Kiesingera z 13. prosince 1966 překvapily německou veřejnost tím spíše, že od nové vlády očekávala od počátku zlepšení v mezinárodních stycích, především pak zmírnění napětí mezi NSR a jejími nejbližšími sousedy. Toto zklamání pramení především z neznalosti podstaty vztahů mezi satelity a Sovětským svazem. Spolkový kancléř Kiesinger se ve svém prohlášení obrací na vlády ČSSR a Polska — hovořil tedy jako představitel suverénního státu к představitelům jiných dvou suverénních států. Formálně si ovšem nemohl počínat jinak, avšak představa, kterou tím u velké části německého obyvatelstva vzbudil je v zásadě klamná. Ani ČSSR ani Polsko nejsou suverénní státy přes všechny zevní znaky suverenity, jimiž jsou vybaveny. Mohou být členy OSN, mohou mít své vlastní vyslance, vlastní sněmy a vlastní armádu, mohou mít své vlády a presidenty, avšak všechny tyto parafernalie vlastního státního zřízení nezmění nic na skutečnosti, že nemohou provádět samostatnou zahraniční politiku. Kdo tedy v satelitech oficiálně odpovídá na projevy zahraničních státníků není představitelem vůle vlastního lidu, nýbrž vykonavatelem příkazů jiné, skutečně suverénní vlády, v tomto případě vlády Sov. svazu. Tato absurdní situace je ovšem známa německé vládě, avšak není zcela zřejmá německé veřejnosti. Demokratická veřejnost, jak se vždy znovu ukazuje, není s to plně pochopit tento soudobý kolonialismus v Evropě dvacátého století a považuje na př. hlas náměstka čs. ministra zahraničí Otto Kličky stále ještě za hlas nějaké svobodné čs. vlády, jaká však neexistuje ani v Polsku ani v ČSSR, stejně jako neexistuje v žádné jiné zemi socialistického bloku. Vezměme si za příklad odpověd na Kiesingerovo vládní prohlášení, jak ji formuloval 20. 12. m. r. v rozhlasovém rozhovoru s red. Weinerem zmíněný již náměstek min. zahraničí Klička, který m. j. pravil: „Z reality dvou německých států nevyvozuje (vlád. prohlášení) důsledky ani ve vztahu к Německé demokratické republice ani v otázce budoucího sjednocení (Německa). Uznání hranic na Odře a Nise se rovněž nová vláda nepřiblížila“. Již z tohoto citátu je zřejmé, že tu nemluví představitel čs. lidu, nýbrž mocnosti, která má zájem na prosazování politické linie, jež se ani Čechů ani Slováků přímo nedotýká. Neboť jaký zájem mají obyvatelé Československa na existenci dvou německých států? Jaký zájem mají na uznání poválečné hranice mezi Polskem a sovětským okupačním pásmem Německa, t. zv. Německou demokratickou republikou? Smířlivá nabídka Kiesingerova ve vládním prohlášení se dotýká především mnichovské dohody, jejíž neplatnost zdůraznil, a ochrany zájmů vyhnanců, žijících v NSR. To jsou dva body, které by Čechy zajímaly, kdyby poměry v ČSSR byly normální. Avšak komunistickým režimům v satelitech se podařilo vyvolat mezi obyvatelstvem naprostou lhostejnost k politickým otázkám, již proto, že na jejich řešení ztratilo jakýkoliv vliv. To ovšem neznamená, že by nesledovali a nepozorovali, jak čeští komunisté stupňují požadavky vůči NSR, a po oduznání „Mnichova“, po němž stále volali a na které od počátku kladli hlavní důraz, se nyní vměšují do jejích vnitřních, Čechům vzdálených problémů. Ve svém novoročním projevu prohlásil president Antonín Novotný m. j.: „Jako sousedé Německé spolkové republiky budeme další vývoj pod vedením této nové vlády sledovat a naše závěry budou záviset na jejích praktických krocích v zahraniční politice“. Tato slova Novotného provázeli posluchači rozhlasu s ironickým úsměvem. V ČSSR tak jako v jiných satelitech se až Pokračování na str. 2