České Listy, 1967 (VIII/1-12)

1967-01-01 / No. 1

Щ česKé listy и фА 7лскескиске čBíäiteh. o dnech Oieuu чг& -«O 7ehJÍÁdĹco- Gkeco- o 9i QWwjcJLe. Geccha. o Ae. Q&Wmal 7хЖьщие o V \/ŕ \>3j 77 List exulantů a starousedlíků \y^—Qr Adresa: München 9, Scharf­reiterplatz 12. Tel.: 43 36 88 Roč. VIII. číslo I (79) Cena 50 pf. Mnichov, leden (Januar) 1907 Verlagsort: München Město našich srdci „Klidná hladina Vltavy, nadržené jezy, svítí dole, kamenný most v sametové hnědi starého zdivá, mostecké věže zvedají se na protějším břehu nad záplavou střech a kamení, které svítí a hraje čistotou . .. Na levo kupí se Malá strana, a nad ní široká koruna, hrad se sv. Vítem. A v lehkém polostínu té stráně svítí překrásně nejčistší smaragd světa, kopule sv. Mikuláše. — Neznám krajiny, která by bohatěji mluvila k duši.“ Miloš Jiránek, český malíř Zmatení pojmů VALERIE BlLÄ Nový rok nachází exil v situaci dosti uspokojivé, pokud se týče existečního za­opatření většiny zahraničních Čechoslová­ků. Není tomu tak co do myšlenkové sta­bility, ba možno říci, že zmatené meziná­rodní poměry uvrhly je do' stavu ztrosko­tance hledajícího bezpečnou pevninu. Snad po celou dobu pobytu v cizině se nevyskytovalo u jednotlivých krajanských skupin tolik tolik různých a i protichůd­ných názorů na politickou situaci jako to­mu je nyní. Samozřejmě i dříve se jedno­tlivci v organisováných skupinách různili v sympatiích к tomu kterému činiteli v postoji proti komunismu; vždyť soudobý exil postrádal více než bývalé exily pev­ného ideového pojítka. Stále však vedla linie odporu proti komunismu i když před třemi lety vyvstal přelud t. zv. koexisten­ce. Myšlenka dorozumění s komunismem se odívala do různého roucha. Vyvěrala hlav­ně z diplomatických zájmů amerického de­partmentu a není divu, že jeho zaměstnan­ci etnického původu se hleděli tomuto my­šlenkovému směru přizpůsobit. Nelze jim však připsat к dobru, že si neuchovali dost osobního úsudku a propagovali škodlivou ilusi ochabování komunistické nadvlády v krajanských publikacích. Je velký rozdíl mezi politikou největší mocnosti, jež po­třebuje oddych v jednom strategickém prostoru mezitím co se stoprocentně expo- Pokračování na str. 2 Pod Hradčany — po Novém roce I když pražské politické obecenstvo ne­má к disposici dřívější kavárenské zákou­tí s přebytkem necensurovaného domácího a cizího tisku, přesto o existenci po­­litisujících Pražanů nelze pochybovat. Naopak a právě v poslední době politické debaty věcného rázu nejsou v metropoli nad Vltavou výjimkou. Setkáme se zde s kolegy ze západu; jsou svobodni, ale příliš uspěchaní, hleda­jící něco co ne u nás, ale v daleké Moskvě, je к nalezení. Jejich politické představy — toť vyumělkované klišé neskutečného obra­zu naší současnosti. Hledají nedostatek, úpění a zmar. Toho však v běžném živo­tě není, neb je-li pak je vše mistrně za­maskováno. Hledají úsměvy soudruhů, kte­ré dostávají v přebytku vždy a za každou cenu, i za cenu tuzexových bonů. Vyprávíte-li jim o skutečnosti, nechápou, nevěří a nerozumí. Nerozumí podstatě vě­ci, nerozumí o co jde a o co půjde. To je velká svízel. Nabízí vám odměnu, abyste něco sdělil neb napsal co odpovídá jejich neskutečnému klišé. To je zklamání, umocněno na třetí! Pře­sto však mám rád západní kolegy, poně­vadž věřím, že v brzku změní názor v nazírání! V tom jsem optimista i když ne umocněný. Změna bonnské vlády nebyla u nás sen­­sací, v každém případě však překvapením. I když naše vláda, z vůle několika mo­skevských lidí, reagolava negativně na prohlášení nového bonnského kancléře, přesto je nám jasno, jedno zda s partajní si bezpartajní příslušnosti, že nastává do­ba zahraničně-politické aktivity do které bude muset vplouti i náš ministr ze ZA­­MINI. Tenor samotných komunistů je, že bonnské prohlášení, i přes úřední negaci z Prahy, povede к ulehčení v poměru Prahy к Pánkovu. Naši soudruzi, nemající mnoho pochopení pro hrdinskost, ale věří, že se jim podaří uvolnit poměr к protěžovaným soudruhům v NDR. Po stránce vnitropolitické máme na krku nový tiskový zákon. Příslušná tisko­vá místa ve straně považují za vhodné, aby zodpovědnost byla přenesena na šéf­redaktora, který má zodpovídat za literu novin a za její smysl. Těžká zodpovědnost v době a systému, kdy s naprostou přes­nosti ovládá situaci naše obhroublá po­litická policie. Situace silně připromíná doby protektorátního tisku. Naděje na stranou rámcově a ideologicky necensuro­­vaný tisk není veliká. Vývoj se však ani zde nedá zastavit. Zbývají jen dvě alter­nativy: Nestranický tisk, neb opětný kriminál a řemen na obyvatelstvo, jako tomu bylo za Stalina. V případě druhém, drastickém, vyvstane otázka „kulturní revoluce“, ja­kou prožívá dnes soudružská Čína. Není návratu, nelze žiti po stáru, jak věštecky tvrdil Antonín Zápatocký. Vývoj, v době vševědoucích computorů a vševidících satelitů v astronautském pro- Pokračování na str. 2 Moskva govoriť VLADIMÍR ŠTĚDRÝ Negativní komentáře satelitů na vládní prohlášení kancléře Kiesingera z 13. pro­since 1966 překvapily německou veřejnost tím spíše, že od nové vlády očekávala od počátku zlepšení v mezinárodních stycích, především pak zmírnění napětí mezi NSR a jejími nejbližšími sousedy. Toto zklamá­ní pramení především z neznalosti podsta­ty vztahů mezi satelity a Sovětským sva­zem. Spolkový kancléř Kiesinger se ve svém prohlášení obrací na vlády ČSSR a Polska — hovořil tedy jako představitel suverénního státu к představitelům jiných dvou suverénních států. Formálně si ovšem nemohl počínat jinak, avšak představa, kterou tím u velké části německého oby­vatelstva vzbudil je v zásadě klamná. Ani ČSSR ani Polsko nejsou suverénní státy přes všechny zevní znaky suverenity, jimiž jsou vybaveny. Mohou být členy OSN, mohou mít své vlastní vyslance, vlastní sněmy a vlastní armádu, mohou mít své vlády a presidenty, avšak všechny tyto parafernalie vlastního státního zřízení ne­změní nic na skutečnosti, že nemohou pro­vádět samostatnou zahraniční politiku. Kdo tedy v satelitech oficiálně odpovídá na projevy zahraničních státníků není před­stavitelem vůle vlastního lidu, nýbrž vyko­navatelem příkazů jiné, skutečně suverénní vlády, v tomto případě vlády Sov. svazu. Tato absurdní situace je ovšem známa německé vládě, avšak není zcela zřejmá německé veřejnosti. Demokratická veřej­nost, jak se vždy znovu ukazuje, není s to plně pochopit tento soudobý kolonialismus v Evropě dvacátého století a považuje na př. hlas náměstka čs. ministra zahraničí Otto Kličky stále ještě za hlas nějaké svo­bodné čs. vlády, jaká však neexistuje ani v Polsku ani v ČSSR, stejně jako neexi­stuje v žádné jiné zemi socialistického bloku. Vezměme si za příklad odpověd na Kie­­singerovo vládní prohlášení, jak ji formu­loval 20. 12. m. r. v rozhlasovém rozho­voru s red. Weinerem zmíněný již námě­stek min. zahraničí Klička, který m. j. pravil: „Z reality dvou německých států nevy­­vozuje (vlád. prohlášení) důsledky ani ve vztahu к Německé demokratické republice ani v otázce budoucího sjednocení (Něme­cka). Uznání hranic na Odře a Nise se rovněž nová vláda nepřiblížila“. Již z tohoto citátu je zřejmé, že tu ne­mluví představitel čs. lidu, nýbrž mocno­sti, která má zájem na prosazování poli­tické linie, jež se ani Čechů ani Slováků přímo nedotýká. Neboť jaký zájem mají obyvatelé Československa na existenci dvou německých států? Jaký zájem mají na uznání poválečné hranice mezi Polskem a sovětským okupačním pásmem Německa, t. zv. Německou demokratickou republi­kou? Smířlivá nabídka Kiesingerova ve vládním prohlášení se dotýká především mnichovské dohody, jejíž neplatnost zdů­raznil, a ochrany zájmů vyhnanců, žijících v NSR. To jsou dva body, které by Če­chy zajímaly, kdyby poměry v ČSSR by­ly normální. Avšak komunistickým reži­mům v satelitech se podařilo vyvolat me­zi obyvatelstvem naprostou lhostejnost k politickým otázkám, již proto, že na je­jich řešení ztratilo jakýkoliv vliv. To ovšem neznamená, že by nesledovali a nepozorovali, jak čeští komunisté stup­ňují požadavky vůči NSR, a po oduznání „Mnichova“, po němž stále volali a na které od počátku kladli hlavní důraz, se nyní vměšují do jejích vnitřních, Čechům vzdálených problémů. Ve svém novoročním projevu prohlásil president Antonín Novotný m. j.: „Jako sousedé Německé spolkové republiky bu­deme další vývoj pod vedením této nové vlády sledovat a naše závěry budou závi­set na jejích praktických krocích v zahra­niční politice“. Tato slova Novotného provázeli po­sluchači rozhlasu s ironickým úsměvem. V ČSSR tak jako v jiných satelitech se až Pokračování na str. 2

Next