Československý Architekt, 1974 (XX/1-26)

1974-02-11 / No. 1

interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Byla první pracovní hodina nového roku, když v telefonní centrále Státního ústavu pro územního plánování TER­­PLAN se ozval bzučák a zablikala kontrolka. Žádali jsme k telefonu ředite­le ústavu Ing. arch. Miloše Štěpán­ka, CSc., předsedu komise pro územní plánování a urbanismus SA ČSR. Přejeme vám osobně a celému Ter­planu další úspěchy a vůbec vše nej­lepší v novém roce. Děkuji — nápodobně. Přáli bychom si, aby všechno klapalo. Máme toho le­tos před sebou dost. A také hodně za sebou. Víc jak deset úspěšných let. Pojmenování Terplan se za tu dobu vžilo. Ano. Stalo se pojmem. Zvykli si na ně i naši partneři v zahraničí, má foneticky mezinárodní zvuk. Nicméně těžiště vaší práce je v re­publice. Kterým hlavním úkolům jste se loni věnovali? Územně se zaměřujeme z velké pře­vahy na české kraje. Naše poslání na Slovensku plní bratislavský Urbion, ale nějaké přesné hranice neexistují a ani existovat nemohou, některé úkoly se prolínají a vzájemně doplňují, někdy český ústav pracuje na Slovensku a na­opak. A pokud jde o hlavní úkoly: Loni jsme dokončili plán rajónu Ostravsko­­-karvinské pánve, dále se naše práce v souvislosti s danými úkoly soustřeďuje zejména na Prahu, Plzeň, Severočeskou hnědouhelnou pánev a Brno. Velká po­zornost se věnuje elektrárnám. Výhledově se ovšem počítá se stále větším podílem jaderných elektráren. Ovšem, však se tato skutečnost obráží i v naší práci. Pro nás z časového hle­diska jedna dvě pětiletky nic nezname­nají, musíme se dívat hodně dopředu, nejméně na půl století. Proto blokujeme místa pro příští elektrárny na padesát let. Počítáme pochopitelně nejen s kla­sickými, ale i s atomovými elektrárnami. To vše musí být sladěno s územními plány. Urbanismus, využití přírodních podmínek území s jejich ochranou a hospodářský rozvoj i územně ekono­mické vztahy, to jsou přece hlavní kri­téria naší činnosti. Hovořil jste už o vašich zahraničních partnerech. Když jsme opatřovali infor­mace o výstavbě Krkonošského národ­ního parku, narazili jsme několikrát prá­vě na TERPLAN, i v souvislosti se spolu­prácí s Poláky. Vaše mezinárodni styky však budou zřejmě širší, Krkonoše patří k našim důležitým úkolům, oblast se rozšiřuje na Jizerské i Orlické hory, a také letos budeme těs­ně spolupracovat s Poláky. Máme ši­rokou spolupráci i s NDR, zejména po­kud jde o problém Krušných hor a vy­užití paliv v oblasti Severočeské pánve, podobné dobré vztahy se projevují s Maďarskem, s nímž máme dohodu o spolupráci. Terplan je i mezinárodním sekretariátem Stálé pracovní skupiny pro územní plánování a stavbu měst při stá­lé komisi pro stavebnictví RVHP. Cha­rakter naší práce je takový, že se my, ani obdobné instituce zahraniční nemo­hou zastavit na hraniční čáře. Už před delší dobou jsme navázali kontakty s NSR a bude k dobru obou států, když se prohloubí. TERPLAN se prý uplatnil i ve vzdále­nějších zemích. Dokonce až v Asii. Letos dokončíme směrný územní plán pro Karáčí v Pákis­tánu, z něhož má vyrůst město pro deset miliónů obyvatel. Jde o projekt OSN a vyhráli jsme soutěž ve spolupráci s jednou ze zahraničních firem. Však tam také čtyři roky pracovali naši spe­cialisté. S činností ústavu úzce souvisí komise pro územní plánováni a urbanismus SA ČSR. Jaký je tady výhled do nového roku? Mohu říct, že dobrý. Vytyčili jsme si, co dělat, abychom dál rozvinuli tradici v oblasti urbanismu. Komise soustře­ďuje už na padesát lidí, patří k nejpo­četnějším a aby mohla lépe pracovat, rozdělili jsme ji do sedmi subkomisí. A co osobně byste si od čtyřiasedm­­desátého přál? Abychom měli dobré klíma pro práci. To znamená — aby se nestřílelo a aby­chom se setkali s co největším porozu­měním. Což i my přejeme vám. Děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC Hovoři Ing. arch. Miloš Štěpánek, CSc., ředitel Terplanu a předseda komise pro územní plánováni a urbanismus SA ČSR 2 PLASTIKY A KRESBY PRAŽSKÉHO SOCHAŘE V ZÁPADNÍM BERLÍNE • Artcentrum Praha spolu s kulturním úřadem v Západním Berlíně uspořáda­lo na sklonku minulého roku přehlíd­ku děl Vincence Vinglera. Dvacet šest autorových plastik a čtyřicet kreseb mělo u návštěvníků mimořádný úspěch. Vedle plastik zvířat v různých mate­riálech (bronz, cín, kámen, dřevo) vy­stavoval zde poprvé soubor „Corrida“ — drama býčích zápasů. Monumentál­ní plastiky Býk a torrero, Raněný torrero a Umíralící kůň byly doplněny plastickými skicami torrerů a býků. Bronzová plastika Vincence Vinglera, Raněný pták Skončil II. ročník novinářské soutěže ARCHITEKTURA 73 VELKÝ ZÁJEM Slavnostním shromážděním spojeným s předáním cen a odměn byl v Domě architektů koncem minulého roku uzav­řen druhý ročník novinářské soutěže Architektura 73. Porota za předsednictví Ing. arch. Ra­dima Dejmala, CSc. měla těžkou práci. Přihlásilo se totiž celkem 26 autorů a ko­lektivů s 322 příspěvky zpravodajského a publicistického charakteru. Jako v jediné novinářské soutěži hod­notila porota došlé materiály ve dvou kategoriích — zpravodajské a publicis­tické. V obou byly stanoveny ceny a od­měny stejné výše. Členové poroty konstatovali, že oproti prvnímu ročníku se výrazně zvýšila od­borně architektonická kvalita předlože­ných prací a že většina příspěvků měla též vysokou kvalitu novinářskou. Při příležitosti předání cen a odměn hovořil předseda Svazu architektů ČSR Ing. arch. Zdeněk Strnadel o spolupráci Svazu s pracovníky hromadných sdělo­vacích prostředků. Vyzdvihl při tom zá­jem přítomných novinářů o problema­tiku architektonické tvorby. Podotkl, že v příštím roce hodlá Svaz architektů dále rozvíjet plodné kontakty s tiskem, rozhlasem a televizí. VÝSLEDKY NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE ARCHITEKTURA 73 KATEGORIE ZPRAVODAJSKÝCH MATERIALÜ: 1. cena — Miroslav Zaoral — ČTK — za sou­stavnou spolupráci se Svazem architektů ČSR, za velký počet a vysokou novinářskou kvalitu zpravodajských materiálů týkajících se proble­matiky architektury 2. cena — Lubomír Svrček — Večerní Praha — za soustavnou spolupráci se Svazem architektů ČSR a kvalitní zpravodajské materiály o archi­tektuře a urbanismu na stránkách Večerní Prahy 2. cena — Zpravodajský film Praha — za fun­dovanou propagaci práce architektů v oblasti investiční výstavby 3. cena — Jaroslav Štěpánek — volný novinář — za pohotové a kvalitní zpravodajství z ob­lasti architektury čestná uznání: Ljuba Mesteková — Hlavní redakce Televizních novin — za rozhovory se zástupci Svazu archi­tektů ČSR ve vysílání Televizních novin Věra Šťastná —• Práce — za materiály objas­ňující problematiku životního prostředí Tatiana Jaglová — Ľud Bratislava — za poho­tové zpravodajství z oblasti architektury v de­níku Ľud Karel Žítek — Svobodné slovo — za soustav­nou pozornost věnovanou otázkám výstavby a architektury na stránkách Svobodného slova KATEGORIE PUBLICISTICKÝCH MATERIALO: 1. cena — Ing. Josef Velek — volný novinář — za fundované obsáhlé materiály zabývající se na velmi vysoké publicistické i odborně archi­tektonické úrovni problematikou architektury a urbanismu, za poutavé přiblížení architekto­nické práce zejména mladé generaci na strán­kách Mladého světa, za osvětlování úlohy ar­chitekta v socialistické společnosti 2. cena — Technický týdeník — za neustálou péči věnovanou problematice architektury a ur­banismu, zejména za materiály týkající se čtvrtstoletí založení socialistických projektových organizací 2. cena — Petr Rampír — Lidová demokracie — za správný politický i odborně architektonic­ký přístup k problematice komplexní bytové vý­stavby, zejména k otázkám vybavenosti a oby­vatelnosti nových sídlišť a popularizaci nových metod výstavby 3. cena — Věda a technika mládeži — za sou­stavné objasňování a zpřístupňování architek­tury, urbanismu a designu mladé generaci, za správné pochopení vztahu techniky a architek­tury 3. cena Magazín T 73 — za systematickou re­dakční činnost podávající přehled o stavbách a stavebních celcích realizovaných nebo připra­vených v projektech, za informace o důležitých rekonstrukcích památkových objektů a za rub­riku Typy pro vás, v níž upozorňuje na nové typy rodinných domků 3. cena — Dr. Jan Novotný — Československý architekt — za literární zpracování kritiky ar­chitektury v seriálu A — sloupek na stránkách čs. architekta a za publicistickou činnost o ar­chitektuře v ústředních denících a časopisech čestná uznání: A. V. Novotný — Silniční obzor — za všestran­nou pozornost věnovanou na stránkách mnoha časopisů nejrůznějším oblastem architektury a urbanismu Dr. Ilona Borská — volná novinářka — za pou­tavý přístup k otázkám architektury, zejména za netradiční literární zpracování životního jubilea národního umělce Jiřího Krohy na stránkách časopisu Svět práce Naše rodina — za správné politické pochopení úlohy socialistických projektových organizací v souvislosti s 25. výročím jejich založení Jiří Brabenec — volný novinář — za velmi pou­tavé zpracování architektonické problematiky například v reportáži „Dům s jednou dimenzí navíc" uveřejněné v Mladé frontě V únoru se dožívají svých významných jubileji tito členové Svazu architektů ČSR 10. 2. (60 let) Ing. arch. Jaroslav Valenta, Brno 11.2. (60 let) Ing. arch. Václav Capoušek, Kopeček u Olomouce 12. 2. (50 let) Ing. arch. Oldřich Kolář, Praha 13. 2. (50 let) Ing. arch. Zdeněk Krejza, Praha 14. 2. (50 let) Doc. Ing. arch. Dagmar Rybá­rová, CSc., Praha 18. 2. (50 let) Ing. arch. Miloslav Zeman, Plzeň 20. 2. (83 let) Ing. arch. Karel Náhůnek, Brno 21. 2. (60 let) arch. Přemysl Mašek, Trutnov 21. 2. (50 let) Ing. arch. Vladimír Uhlíř, Praha 22. 2. (50 let) Ing. arch. Jaroslav Holeček, Praha 26. 2. (65 let) Ing. arch. Václav Zoubek, Plzeň 27. 2. (50 let) Ing. arch. Arnošt Kubečka, Gottwaldov 29. 2. (50 let) Ing. Květoslav Vaněk, Chrudim Blahopřejeme I Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě příj­me akademického architekta nebo inže­nýra + architekta se zaměřením na problematiku památkové péče. Nástup možný ihned. Bližší informace Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě 1., Korejská 12, PSČ 702 00. Sérii pamětních známek, kterou na počest slavných rodáků vydala poštovní správa ostrova Malty, zahajují i uzaví­rají portréty proslulých architektů. Na známce nejrvižší hodnoty 1,3 c je zobrazen jako nejstarší z poctěných Girolamo Cassar (1520—1586), který má hlavní podíl na výstavbě La Valletty a jejích mohutných opevnění. Hlavní město mu vděčí za řadu architektonic­kých skvostů, zejména za proslulý Ma­­gisteriální palác řádu maltézskych rytí­řů a katedrálu sv. Jana. Známka nejvyšší hodnoty 10 c je za­svěcena nejmíadšímu oslavenci — ar­chitektu a sochaři Antoniu Sciortinovi (1879—1947). Jeho projekt grandiózního pomníku padlých v Londýně získal v soutěži první cenu jako „jedna z nej­větších architektonických koncepcí všech dob", pro nedostatek finančních pro­středků však zůstal nerealizován. Zato sovětská Ukrajina a Krym se mohou po­chlubit jeho sochami Tarase Ševčenka a Antona Pavloviča Čechova. jč STARONOVÁ TVÁŘ FRANTIŠKOVÝCH LÁZNI • Už jako by to byla legenda, že tudy kdysi, podmaněn poněkud me­lancholickou krásou krajiny, prochá­zíval Goethe, aby kopal chodbu do útrob nejmladší české sopky Hůrky, či zašel na přátelský rozhovor za cheb­ským katem Hussem. Od těch časů Františkovy Lázně vyrostly v moderní léčebné středisko, avšak zachovaly si tvář z doby, kdy se jejich sláva pře­nesla přes hranice rakousko-uherské­­ho mocnářství. Nad starými objekty bdí památkáři a střeží jejich vnější vzhled, zatímco techniku úpravy a zejména Interiéry pronikavě poznamenala současnost. Ukázkou takové symbiózy se stalo lé­čebné středisko pražských kováků, projektované ze tří starých objektů Ing. arch. Jaroslavem Koudou s inte­riérem arch. Stanislava Dlabala a vý­zdobou velkých i menších barevných kreací tapisérií art-protis akad. malíře Jaroslava Blažka. Od začátku projektu v roce 1967 uplynulo pět let do realizace, a tak už letos má léčebné středisko s více jak 100 lůžky celoroční provoz. Dvě jídel­ny, nahoře kavárna, moderně, avšak v souladu s obrazem lázní řešená te­rasa uvítaly již tisíce návštěvníků. -ab-Foto IVAN HOUSER SETKÁNÍ VETERÁNŮ Po pětadvaceti letech se sešli v Klu­bu architektů veteráni, kteří pracovali v r. 1948 ve vedoucích funkcích na ústředním ředitelství Českosloven­ských stavebních závodů n. p. a na ře­ditelství STAVOPROJEKTU ve Vodič­kově ulici. Přišli na tuto schůzku téměř všichni. Ukáznění, jako před přátelskou poradu se zvláštním pro­gramem, který se tak nápadně lišil od dynamiky poúnorových zasedání, kte­rá směřovala jednoznačně do budouc­nosti, sahající až po naše dny. Vzpo­mínalo se, vraceli jsme se v rozhovo­rech zpět až do prehistorie předváleč­ného Svazu socialistických architektů, do let okupační ilegality, do pováleč­ných příprav ve stavební sekci Ov KSC. Všechno, co se u nás po Onoru vy­budovalo, — nová města, závody, pře­hrady, cesty i spoje, — má své speci­fické socialistické made ln, svou tvůr­čí značku státního projektového sta­vu. Kmen STAVOPROJEKTU, — prvé socialistické organizace, zrozené z ÜNORA, se rozkošatil v Kovoprojek­­ty, Keramoprojekty, projekty hutní i rudné, Projektu a Terplan, Chemo­­projekt, Hydroprojekt, Spojprojekt, Státní ústav pro rekonstrukcí památ­kových měst a objektů a další velké výkonné organizace. Kolik lidí v nich dnes pracuje v českých krajích a na Slovensku, ví jen zasvěceni pracovníci Federálního ministerstva pro technic­ký a investiční rozvoj. Bez socialistic­kých projektových ústavů by bylo dnes nemyslitelné podnikat ony obrov­ské investiční operace, které charak­terizují prvé čtvrtstoletí socialistické výstavby a které dozrají nepochybně v druhém čtvrtstoletí v dialektický kvalitativní zvrat architektury socia­listické. Typizace stavebních druhů a pre­­fabrikace stavebních konstrukcí byla dalším bezpodmínečným předpokla­dem realizace socialistických progra­mů. Dnešní velkozávody paneláren jsou sice giganty oproti prvým nebo hým dílnám, které vyráběla stropnice a překlady, ale představují zas jen další vývojovou etapu na cestě k in­dustrializaci stavebnictví. Dříve se stavěly a přestavovaly domy, bloky, nejvýše čtvrtě; dnes pro­dělává proces monumentálních pro­měn výstavby, rekonstrukce a přestav­by celé území našeho státu. Územní plánování dostává státní a krajské di­menze, přičemž roste význam kvality detailu a požadavky na zdraví, krásu, pohodlí a bezpečnost všech obyvatel naší země. Bylo to hezké ohlédnutí veteránů Csl. stavebních závodů a Stavopro­­jektu čtvrtstoletí zpět. Chyběli mezi námi jen čtyři zesnulí: ing. Erik Kafka, Ing. arch. Karel Knopp, Ing. arch. Jaroslav Bálabán a Ing. arch. Karel Storch. Šedesátníci a sedmde­sátníci vypadali kupodivu křepče s elánem se vyrovnali i třem junio­rům, které šedesátka teprve čeká. OTAKAR NOVÝ /sloupek „To je ale krásný solux!“, pra­vil nadšeně mladý lékař patříc u nás doma na starožitný přístroj, který naše rodina používá k nahří­vání čelních dutin a snaží se tak léčit rýmu. S výsledky samozřejmě střídavými. Ale nejde mi teď o funkci, nýbrž o tvar. Onen doktor se samozřejmě s modernějšími, účelnějšími mode­ly soluxu setkal při své praxi ve zdravotnických zařízeních nesčet­někrát. Nikdy však ho jejich ladné, strohé tvary nevyprovokovaly k vý­roku, jejž jsem předeslal na začát­ku. Vrtá mi hlavou proč. Proč se dnes stále více setkává­me s obdivem k výrobkům z tech­nické prehistorie, proč se líbí stará auta, telefony, psací stroje, moto­cykly a já nevím co ještě. A přitom nás nechávají víceméně chladnými výkřiky moderní techniky a všech designérských snah. Vysvětlení může být v hledání romantiky těch pionýrských dob, romantiky, která láká a táhne kluky a jejich otce do technického muzea okukovat a obdivovat mašinky. , Myslím si ale, že by bylo nepří­pustným zjednodušováním chtít vy­světlovat všechno touhou po ro­mantice. Spíš se mi zdá, že jsme ještě nedorostu možnostem tech­niky. Zatímco vědeckotechnický pokrok uhání kupředu skutečně mílovými kroky, naše myšlení a chápání se potácí kdesi na chvostu soudobého vývoje. Ne snad v tom, že bychom neuměli technických novinek náležitě využívat a užívat. V tomto ohledu je naše přizpůso­bivost až překvapující. Ovšem ne­umíme ještě ve své většině hle a nacházet také novou krásu tvai*, krásu podmíněnou právě rozvojem techniky. Tu krásu, které říkáme moderní, aniž bychom si k ní doká­zali vytvořit adekvátní citový vztah. Je to paradox, který je asi člo­věku vlastní. Ale skrývá v sobě t nebezpečí úniku do minulosti, jíž si ve své mysli zcela nepokrytě idealizuje. Nechtěl bych proto, aby moje předešlá slova byla chápána jako výtka designérům, že svoji práci nedělají dobře. Právě naopak, je to výtka naší neschopnosti zto­tožnit se s progresivním. I když se jedná o věc tak zdánlivě podruž­nou, jako je tvar. Trochu zlomyslně se proto těším na okamžik, až za několik let se mladý lékař zastaví nad dnes nej­­modernějším rentgenovým přístro­jem a vyhrkne — To je ale krása! Ta krása však v tomto výrobku je od jeho samého zrodu, už dr kdy jste kolem něj prošel neo^y mavě, pane doktore! JAN NOVOTNÝ (nose poznámko) SPOLEČNÁ schůze sněmoven Federálního shromáždění, která se konala v polovině prosince uplynulého roku, projednala a schválila státní rozpočet ČSSR na rok 1974. Víme, že tento rozpočet vychází z vy­rovnanosti rozpočtů obou národních repub­lik a vyznačuje se poměrně vysokým pře­bytkem. Současně ovšem signalizuje ná­ročnost letošních úkolů v hospodářské sfé­ře. Jde prostě o to, aby finanční prostředky byly vynakládány účelně, aby jejich uplat­nění přineslo všestranně nejvyšší společen­ský efekt. Zvyšuji se například výdaje stát­ního rozpočtu na financováni investic a do­tace národním výborům, přičemž tyto zvý­šené dotace mají opět sloužit především investiční výstavbě, zejména pak výstavbě bytů. Řečeno v konkrétních číslech — úče­lové subvence na bytovou výstavbu před­stavuji letos v ČSR 7.5 mld korun a vzros­tou ve srovnání s loňským rokem o 10,9 procenta, na Slovensku budou činit 4,5 mld korun a nárůst je 17,5 procenta. Výdaje na investiční výstavbu, ať již jde o byty, školy, zdravotnická zařízení či prů­myslové a zemědělské objekty, jsou tedy značné. Zavazují proto k odpovědnému užiti tak, aby jakákoliv částka se následně promítla ve stavebním díle, které bude konstrukčně dokonalé, funkčně na úrovni současných i budoucích potřeb, které však bude také na výši i z hlediska svého estetického ztvárněni. A tedy bude opět zá­ležet na architektuře, která je nedílnou a rovnocennou složkou při přípravě a rea­lizaci záměrů investiční výstavby. Českoslovenští architekti se hlásí — ni­koliv proklamativně, ale skutečnou činností — k trvalé tvůrčí spolupráci s národními výbory; a tato spolupráce přinesla a při­náší dobré ovoce. Nezastírejme si ale^ že ne vždy je vše stoprocentní. V letošním roce, kdy se zvyšuji částky na investice a zvyšuje se i požadavek na jejich racionál­ní využití, bude tato spolupráce a její kva­litativní i kvantitativní rozvoj tím význam­nější. Neboť nejen velká díla, ale i menší investiční akce místního významu, si za­slouží kvalitní architektonické ztvárnění, do­kumentující vysokou úroveň naší hmotné kultury a rozvoj socialistického životního prostředí a životního stylu. -r-

Next