Československý Architekt, 1974 (XX/1-26)
1974-02-11 / No. 1
interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Byla první pracovní hodina nového roku, když v telefonní centrále Státního ústavu pro územního plánování TERPLAN se ozval bzučák a zablikala kontrolka. Žádali jsme k telefonu ředitele ústavu Ing. arch. Miloše Štěpánka, CSc., předsedu komise pro územní plánování a urbanismus SA ČSR. Přejeme vám osobně a celému Terplanu další úspěchy a vůbec vše nejlepší v novém roce. Děkuji — nápodobně. Přáli bychom si, aby všechno klapalo. Máme toho letos před sebou dost. A také hodně za sebou. Víc jak deset úspěšných let. Pojmenování Terplan se za tu dobu vžilo. Ano. Stalo se pojmem. Zvykli si na ně i naši partneři v zahraničí, má foneticky mezinárodní zvuk. Nicméně těžiště vaší práce je v republice. Kterým hlavním úkolům jste se loni věnovali? Územně se zaměřujeme z velké převahy na české kraje. Naše poslání na Slovensku plní bratislavský Urbion, ale nějaké přesné hranice neexistují a ani existovat nemohou, některé úkoly se prolínají a vzájemně doplňují, někdy český ústav pracuje na Slovensku a naopak. A pokud jde o hlavní úkoly: Loni jsme dokončili plán rajónu Ostravsko-karvinské pánve, dále se naše práce v souvislosti s danými úkoly soustřeďuje zejména na Prahu, Plzeň, Severočeskou hnědouhelnou pánev a Brno. Velká pozornost se věnuje elektrárnám. Výhledově se ovšem počítá se stále větším podílem jaderných elektráren. Ovšem, však se tato skutečnost obráží i v naší práci. Pro nás z časového hlediska jedna dvě pětiletky nic neznamenají, musíme se dívat hodně dopředu, nejméně na půl století. Proto blokujeme místa pro příští elektrárny na padesát let. Počítáme pochopitelně nejen s klasickými, ale i s atomovými elektrárnami. To vše musí být sladěno s územními plány. Urbanismus, využití přírodních podmínek území s jejich ochranou a hospodářský rozvoj i územně ekonomické vztahy, to jsou přece hlavní kritéria naší činnosti. Hovořil jste už o vašich zahraničních partnerech. Když jsme opatřovali informace o výstavbě Krkonošského národního parku, narazili jsme několikrát právě na TERPLAN, i v souvislosti se spoluprácí s Poláky. Vaše mezinárodni styky však budou zřejmě širší, Krkonoše patří k našim důležitým úkolům, oblast se rozšiřuje na Jizerské i Orlické hory, a také letos budeme těsně spolupracovat s Poláky. Máme širokou spolupráci i s NDR, zejména pokud jde o problém Krušných hor a využití paliv v oblasti Severočeské pánve, podobné dobré vztahy se projevují s Maďarskem, s nímž máme dohodu o spolupráci. Terplan je i mezinárodním sekretariátem Stálé pracovní skupiny pro územní plánování a stavbu měst při stálé komisi pro stavebnictví RVHP. Charakter naší práce je takový, že se my, ani obdobné instituce zahraniční nemohou zastavit na hraniční čáře. Už před delší dobou jsme navázali kontakty s NSR a bude k dobru obou států, když se prohloubí. TERPLAN se prý uplatnil i ve vzdálenějších zemích. Dokonce až v Asii. Letos dokončíme směrný územní plán pro Karáčí v Pákistánu, z něhož má vyrůst město pro deset miliónů obyvatel. Jde o projekt OSN a vyhráli jsme soutěž ve spolupráci s jednou ze zahraničních firem. Však tam také čtyři roky pracovali naši specialisté. S činností ústavu úzce souvisí komise pro územní plánováni a urbanismus SA ČSR. Jaký je tady výhled do nového roku? Mohu říct, že dobrý. Vytyčili jsme si, co dělat, abychom dál rozvinuli tradici v oblasti urbanismu. Komise soustřeďuje už na padesát lidí, patří k nejpočetnějším a aby mohla lépe pracovat, rozdělili jsme ji do sedmi subkomisí. A co osobně byste si od čtyřiasedmdesátého přál? Abychom měli dobré klíma pro práci. To znamená — aby se nestřílelo a abychom se setkali s co největším porozuměním. Což i my přejeme vám. Děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC Hovoři Ing. arch. Miloš Štěpánek, CSc., ředitel Terplanu a předseda komise pro územní plánováni a urbanismus SA ČSR 2 PLASTIKY A KRESBY PRAŽSKÉHO SOCHAŘE V ZÁPADNÍM BERLÍNE • Artcentrum Praha spolu s kulturním úřadem v Západním Berlíně uspořádalo na sklonku minulého roku přehlídku děl Vincence Vinglera. Dvacet šest autorových plastik a čtyřicet kreseb mělo u návštěvníků mimořádný úspěch. Vedle plastik zvířat v různých materiálech (bronz, cín, kámen, dřevo) vystavoval zde poprvé soubor „Corrida“ — drama býčích zápasů. Monumentální plastiky Býk a torrero, Raněný torrero a Umíralící kůň byly doplněny plastickými skicami torrerů a býků. Bronzová plastika Vincence Vinglera, Raněný pták Skončil II. ročník novinářské soutěže ARCHITEKTURA 73 VELKÝ ZÁJEM Slavnostním shromážděním spojeným s předáním cen a odměn byl v Domě architektů koncem minulého roku uzavřen druhý ročník novinářské soutěže Architektura 73. Porota za předsednictví Ing. arch. Radima Dejmala, CSc. měla těžkou práci. Přihlásilo se totiž celkem 26 autorů a kolektivů s 322 příspěvky zpravodajského a publicistického charakteru. Jako v jediné novinářské soutěži hodnotila porota došlé materiály ve dvou kategoriích — zpravodajské a publicistické. V obou byly stanoveny ceny a odměny stejné výše. Členové poroty konstatovali, že oproti prvnímu ročníku se výrazně zvýšila odborně architektonická kvalita předložených prací a že většina příspěvků měla též vysokou kvalitu novinářskou. Při příležitosti předání cen a odměn hovořil předseda Svazu architektů ČSR Ing. arch. Zdeněk Strnadel o spolupráci Svazu s pracovníky hromadných sdělovacích prostředků. Vyzdvihl při tom zájem přítomných novinářů o problematiku architektonické tvorby. Podotkl, že v příštím roce hodlá Svaz architektů dále rozvíjet plodné kontakty s tiskem, rozhlasem a televizí. VÝSLEDKY NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE ARCHITEKTURA 73 KATEGORIE ZPRAVODAJSKÝCH MATERIALÜ: 1. cena — Miroslav Zaoral — ČTK — za soustavnou spolupráci se Svazem architektů ČSR, za velký počet a vysokou novinářskou kvalitu zpravodajských materiálů týkajících se problematiky architektury 2. cena — Lubomír Svrček — Večerní Praha — za soustavnou spolupráci se Svazem architektů ČSR a kvalitní zpravodajské materiály o architektuře a urbanismu na stránkách Večerní Prahy 2. cena — Zpravodajský film Praha — za fundovanou propagaci práce architektů v oblasti investiční výstavby 3. cena — Jaroslav Štěpánek — volný novinář — za pohotové a kvalitní zpravodajství z oblasti architektury čestná uznání: Ljuba Mesteková — Hlavní redakce Televizních novin — za rozhovory se zástupci Svazu architektů ČSR ve vysílání Televizních novin Věra Šťastná —• Práce — za materiály objasňující problematiku životního prostředí Tatiana Jaglová — Ľud Bratislava — za pohotové zpravodajství z oblasti architektury v deníku Ľud Karel Žítek — Svobodné slovo — za soustavnou pozornost věnovanou otázkám výstavby a architektury na stránkách Svobodného slova KATEGORIE PUBLICISTICKÝCH MATERIALO: 1. cena — Ing. Josef Velek — volný novinář — za fundované obsáhlé materiály zabývající se na velmi vysoké publicistické i odborně architektonické úrovni problematikou architektury a urbanismu, za poutavé přiblížení architektonické práce zejména mladé generaci na stránkách Mladého světa, za osvětlování úlohy architekta v socialistické společnosti 2. cena — Technický týdeník — za neustálou péči věnovanou problematice architektury a urbanismu, zejména za materiály týkající se čtvrtstoletí založení socialistických projektových organizací 2. cena — Petr Rampír — Lidová demokracie — za správný politický i odborně architektonický přístup k problematice komplexní bytové výstavby, zejména k otázkám vybavenosti a obyvatelnosti nových sídlišť a popularizaci nových metod výstavby 3. cena — Věda a technika mládeži — za soustavné objasňování a zpřístupňování architektury, urbanismu a designu mladé generaci, za správné pochopení vztahu techniky a architektury 3. cena Magazín T 73 — za systematickou redakční činnost podávající přehled o stavbách a stavebních celcích realizovaných nebo připravených v projektech, za informace o důležitých rekonstrukcích památkových objektů a za rubriku Typy pro vás, v níž upozorňuje na nové typy rodinných domků 3. cena — Dr. Jan Novotný — Československý architekt — za literární zpracování kritiky architektury v seriálu A — sloupek na stránkách čs. architekta a za publicistickou činnost o architektuře v ústředních denících a časopisech čestná uznání: A. V. Novotný — Silniční obzor — za všestrannou pozornost věnovanou na stránkách mnoha časopisů nejrůznějším oblastem architektury a urbanismu Dr. Ilona Borská — volná novinářka — za poutavý přístup k otázkám architektury, zejména za netradiční literární zpracování životního jubilea národního umělce Jiřího Krohy na stránkách časopisu Svět práce Naše rodina — za správné politické pochopení úlohy socialistických projektových organizací v souvislosti s 25. výročím jejich založení Jiří Brabenec — volný novinář — za velmi poutavé zpracování architektonické problematiky například v reportáži „Dům s jednou dimenzí navíc" uveřejněné v Mladé frontě V únoru se dožívají svých významných jubileji tito členové Svazu architektů ČSR 10. 2. (60 let) Ing. arch. Jaroslav Valenta, Brno 11.2. (60 let) Ing. arch. Václav Capoušek, Kopeček u Olomouce 12. 2. (50 let) Ing. arch. Oldřich Kolář, Praha 13. 2. (50 let) Ing. arch. Zdeněk Krejza, Praha 14. 2. (50 let) Doc. Ing. arch. Dagmar Rybárová, CSc., Praha 18. 2. (50 let) Ing. arch. Miloslav Zeman, Plzeň 20. 2. (83 let) Ing. arch. Karel Náhůnek, Brno 21. 2. (60 let) arch. Přemysl Mašek, Trutnov 21. 2. (50 let) Ing. arch. Vladimír Uhlíř, Praha 22. 2. (50 let) Ing. arch. Jaroslav Holeček, Praha 26. 2. (65 let) Ing. arch. Václav Zoubek, Plzeň 27. 2. (50 let) Ing. arch. Arnošt Kubečka, Gottwaldov 29. 2. (50 let) Ing. Květoslav Vaněk, Chrudim Blahopřejeme I Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě příjme akademického architekta nebo inženýra + architekta se zaměřením na problematiku památkové péče. Nástup možný ihned. Bližší informace Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě 1., Korejská 12, PSČ 702 00. Sérii pamětních známek, kterou na počest slavných rodáků vydala poštovní správa ostrova Malty, zahajují i uzavírají portréty proslulých architektů. Na známce nejrvižší hodnoty 1,3 c je zobrazen jako nejstarší z poctěných Girolamo Cassar (1520—1586), který má hlavní podíl na výstavbě La Valletty a jejích mohutných opevnění. Hlavní město mu vděčí za řadu architektonických skvostů, zejména za proslulý Magisteriální palác řádu maltézskych rytířů a katedrálu sv. Jana. Známka nejvyšší hodnoty 10 c je zasvěcena nejmíadšímu oslavenci — architektu a sochaři Antoniu Sciortinovi (1879—1947). Jeho projekt grandiózního pomníku padlých v Londýně získal v soutěži první cenu jako „jedna z největších architektonických koncepcí všech dob", pro nedostatek finančních prostředků však zůstal nerealizován. Zato sovětská Ukrajina a Krym se mohou pochlubit jeho sochami Tarase Ševčenka a Antona Pavloviča Čechova. jč STARONOVÁ TVÁŘ FRANTIŠKOVÝCH LÁZNI • Už jako by to byla legenda, že tudy kdysi, podmaněn poněkud melancholickou krásou krajiny, procházíval Goethe, aby kopal chodbu do útrob nejmladší české sopky Hůrky, či zašel na přátelský rozhovor za chebským katem Hussem. Od těch časů Františkovy Lázně vyrostly v moderní léčebné středisko, avšak zachovaly si tvář z doby, kdy se jejich sláva přenesla přes hranice rakousko-uherského mocnářství. Nad starými objekty bdí památkáři a střeží jejich vnější vzhled, zatímco techniku úpravy a zejména Interiéry pronikavě poznamenala současnost. Ukázkou takové symbiózy se stalo léčebné středisko pražských kováků, projektované ze tří starých objektů Ing. arch. Jaroslavem Koudou s interiérem arch. Stanislava Dlabala a výzdobou velkých i menších barevných kreací tapisérií art-protis akad. malíře Jaroslava Blažka. Od začátku projektu v roce 1967 uplynulo pět let do realizace, a tak už letos má léčebné středisko s více jak 100 lůžky celoroční provoz. Dvě jídelny, nahoře kavárna, moderně, avšak v souladu s obrazem lázní řešená terasa uvítaly již tisíce návštěvníků. -ab-Foto IVAN HOUSER SETKÁNÍ VETERÁNŮ Po pětadvaceti letech se sešli v Klubu architektů veteráni, kteří pracovali v r. 1948 ve vedoucích funkcích na ústředním ředitelství Československých stavebních závodů n. p. a na ředitelství STAVOPROJEKTU ve Vodičkově ulici. Přišli na tuto schůzku téměř všichni. Ukáznění, jako před přátelskou poradu se zvláštním programem, který se tak nápadně lišil od dynamiky poúnorových zasedání, která směřovala jednoznačně do budoucnosti, sahající až po naše dny. Vzpomínalo se, vraceli jsme se v rozhovorech zpět až do prehistorie předválečného Svazu socialistických architektů, do let okupační ilegality, do poválečných příprav ve stavební sekci Ov KSC. Všechno, co se u nás po Onoru vybudovalo, — nová města, závody, přehrady, cesty i spoje, — má své specifické socialistické made ln, svou tvůrčí značku státního projektového stavu. Kmen STAVOPROJEKTU, — prvé socialistické organizace, zrozené z ÜNORA, se rozkošatil v Kovoprojekty, Keramoprojekty, projekty hutní i rudné, Projektu a Terplan, Chemoprojekt, Hydroprojekt, Spojprojekt, Státní ústav pro rekonstrukcí památkových měst a objektů a další velké výkonné organizace. Kolik lidí v nich dnes pracuje v českých krajích a na Slovensku, ví jen zasvěceni pracovníci Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj. Bez socialistických projektových ústavů by bylo dnes nemyslitelné podnikat ony obrovské investiční operace, které charakterizují prvé čtvrtstoletí socialistické výstavby a které dozrají nepochybně v druhém čtvrtstoletí v dialektický kvalitativní zvrat architektury socialistické. Typizace stavebních druhů a prefabrikace stavebních konstrukcí byla dalším bezpodmínečným předpokladem realizace socialistických programů. Dnešní velkozávody paneláren jsou sice giganty oproti prvým nebo hým dílnám, které vyráběla stropnice a překlady, ale představují zas jen další vývojovou etapu na cestě k industrializaci stavebnictví. Dříve se stavěly a přestavovaly domy, bloky, nejvýše čtvrtě; dnes prodělává proces monumentálních proměn výstavby, rekonstrukce a přestavby celé území našeho státu. Územní plánování dostává státní a krajské dimenze, přičemž roste význam kvality detailu a požadavky na zdraví, krásu, pohodlí a bezpečnost všech obyvatel naší země. Bylo to hezké ohlédnutí veteránů Csl. stavebních závodů a Stavoprojektu čtvrtstoletí zpět. Chyběli mezi námi jen čtyři zesnulí: ing. Erik Kafka, Ing. arch. Karel Knopp, Ing. arch. Jaroslav Bálabán a Ing. arch. Karel Storch. Šedesátníci a sedmdesátníci vypadali kupodivu křepče s elánem se vyrovnali i třem juniorům, které šedesátka teprve čeká. OTAKAR NOVÝ /sloupek „To je ale krásný solux!“, pravil nadšeně mladý lékař patříc u nás doma na starožitný přístroj, který naše rodina používá k nahřívání čelních dutin a snaží se tak léčit rýmu. S výsledky samozřejmě střídavými. Ale nejde mi teď o funkci, nýbrž o tvar. Onen doktor se samozřejmě s modernějšími, účelnějšími modely soluxu setkal při své praxi ve zdravotnických zařízeních nesčetněkrát. Nikdy však ho jejich ladné, strohé tvary nevyprovokovaly k výroku, jejž jsem předeslal na začátku. Vrtá mi hlavou proč. Proč se dnes stále více setkáváme s obdivem k výrobkům z technické prehistorie, proč se líbí stará auta, telefony, psací stroje, motocykly a já nevím co ještě. A přitom nás nechávají víceméně chladnými výkřiky moderní techniky a všech designérských snah. Vysvětlení může být v hledání romantiky těch pionýrských dob, romantiky, která láká a táhne kluky a jejich otce do technického muzea okukovat a obdivovat mašinky. , Myslím si ale, že by bylo nepřípustným zjednodušováním chtít vysvětlovat všechno touhou po romantice. Spíš se mi zdá, že jsme ještě nedorostu možnostem techniky. Zatímco vědeckotechnický pokrok uhání kupředu skutečně mílovými kroky, naše myšlení a chápání se potácí kdesi na chvostu soudobého vývoje. Ne snad v tom, že bychom neuměli technických novinek náležitě využívat a užívat. V tomto ohledu je naše přizpůsobivost až překvapující. Ovšem neumíme ještě ve své většině hle a nacházet také novou krásu tvai*, krásu podmíněnou právě rozvojem techniky. Tu krásu, které říkáme moderní, aniž bychom si k ní dokázali vytvořit adekvátní citový vztah. Je to paradox, který je asi člověku vlastní. Ale skrývá v sobě t nebezpečí úniku do minulosti, jíž si ve své mysli zcela nepokrytě idealizuje. Nechtěl bych proto, aby moje předešlá slova byla chápána jako výtka designérům, že svoji práci nedělají dobře. Právě naopak, je to výtka naší neschopnosti ztotožnit se s progresivním. I když se jedná o věc tak zdánlivě podružnou, jako je tvar. Trochu zlomyslně se proto těším na okamžik, až za několik let se mladý lékař zastaví nad dnes nejmodernějším rentgenovým přístrojem a vyhrkne — To je ale krása! Ta krása však v tomto výrobku je od jeho samého zrodu, už dr kdy jste kolem něj prošel neo^y mavě, pane doktore! JAN NOVOTNÝ (nose poznámko) SPOLEČNÁ schůze sněmoven Federálního shromáždění, která se konala v polovině prosince uplynulého roku, projednala a schválila státní rozpočet ČSSR na rok 1974. Víme, že tento rozpočet vychází z vyrovnanosti rozpočtů obou národních republik a vyznačuje se poměrně vysokým přebytkem. Současně ovšem signalizuje náročnost letošních úkolů v hospodářské sféře. Jde prostě o to, aby finanční prostředky byly vynakládány účelně, aby jejich uplatnění přineslo všestranně nejvyšší společenský efekt. Zvyšuji se například výdaje státního rozpočtu na financováni investic a dotace národním výborům, přičemž tyto zvýšené dotace mají opět sloužit především investiční výstavbě, zejména pak výstavbě bytů. Řečeno v konkrétních číslech — účelové subvence na bytovou výstavbu představuji letos v ČSR 7.5 mld korun a vzrostou ve srovnání s loňským rokem o 10,9 procenta, na Slovensku budou činit 4,5 mld korun a nárůst je 17,5 procenta. Výdaje na investiční výstavbu, ať již jde o byty, školy, zdravotnická zařízení či průmyslové a zemědělské objekty, jsou tedy značné. Zavazují proto k odpovědnému užiti tak, aby jakákoliv částka se následně promítla ve stavebním díle, které bude konstrukčně dokonalé, funkčně na úrovni současných i budoucích potřeb, které však bude také na výši i z hlediska svého estetického ztvárněni. A tedy bude opět záležet na architektuře, která je nedílnou a rovnocennou složkou při přípravě a realizaci záměrů investiční výstavby. Českoslovenští architekti se hlásí — nikoliv proklamativně, ale skutečnou činností — k trvalé tvůrčí spolupráci s národními výbory; a tato spolupráce přinesla a přináší dobré ovoce. Nezastírejme si ale^ že ne vždy je vše stoprocentní. V letošním roce, kdy se zvyšuji částky na investice a zvyšuje se i požadavek na jejich racionální využití, bude tato spolupráce a její kvalitativní i kvantitativní rozvoj tím významnější. Neboť nejen velká díla, ale i menší investiční akce místního významu, si zaslouží kvalitní architektonické ztvárnění, dokumentující vysokou úroveň naší hmotné kultury a rozvoj socialistického životního prostředí a životního stylu. -r-