Československý Architekt, 1975 (XXI/1-26)

1975-03-17 / No. 1

PRAHA 17. 3. 1975 CENA 1,­ K C S ČÍSLO 1 DO TŘETÍHO DESÍTILETÍ Časopis Československý architekt vstu­puje do třetího desítiletí trvání. První čí­slo vyšlo před dvaceti lety v prosinci 1954. Jako orgán Svazu architektů ČSR zaměřuje se na propagaci architektonic­ké tvorby v odborné i širší veřejnosti. Sleduje současně i řadu aspektů kultur­ní a sociálně ekonomické politiky státu. Vycházeje z toho, že architektura je stě­žejní složkou záměrně vytvářeného pro­středí a významnou měrou přispívá k for­mováni předpokladů rozvoje výrobních sil a kulturní úrovně života socialistické společnosti. Časopis zdůrazňuje odpověd­nost architektů a jejich společenské orga­nizace za splnění hospodářských a kul­turně politických cílů socialistické výstav­by. Rozšíření obsahu ze šesti na osm stran, které má časopis od roku 1974, umožňuje lépe obsáhnout sledovanou problematiku a plnit své poslání při ozřejmování úlohy architektury v jejich ''■-společenských souvislostech. namné úkoly z tohoto hlediska má časupis v letošním jubilejním roce, kdy vzpomínáme a oslavujeme 30. výročí osvobozeni naší vlasti Sovětskou armá­dou. Chceme na stránkách našeho listu věcně a plasticky zobrazovat výsledky dynamického rozvoje ekonomiky a růst kulturní úrovně obyvatelstva země za uplynulá tři desítiletí. Přesvědčujícími fakty chceme dotvrdit skutečnosti, že děl­nická třida s ostatním pracujícím lidem se osvědčila jako lepší hospodář země, než byla kdysi buržoazie. Nejenže pa­tříme k hospodářsky a kulturně nejvy­­spélejšim zemím světa, ale mame záro­veň v přátelství a spolupráci se Sovět­ským svazem a ostatními socialistickými zeměmi zabezpečenou národní svobodu a státní samostatnost, onen kýžený bez­pečný přístav pro naši státní loď, jak to řekl Klement Gottwald. Také naše vnitropolitické vztahy jsou spořádané. Národní otázka byla vyřešena ke spo­kojenosti obou bratrských národů Čechů a Slováků socialistickou federatívni úpra­vou. ? dosavadním kladném vývoji hospo- a a výstavby a zlepšeni sociálních a kulturních podmínek života společnosti má svůj nepopiratelný a společensky uznávaný podíl i československá archi­tektura. Názorně to ukázala m. j. velká reprezentační výstava „25 let socialistic­kého projektování", uspořádaná v minu­lém roce v Jízdárně Pražského hradu v Praze a na Hradě v Bratislavě. Tvůrci výstavy tlumočili jejím obsahem i díků­vzdáním socialistickému zřízení za to, že jim umožnilo plný tvůrčí rozmach a svě­řuje jim nové náročné úkoly. Při plnění těchto úkolů bude se v du­chu závěrů listopadového pléna ÚV KSČ plně angažovat i časopis Československý architekt. Stejně jako pro ostatní pracu­jící platí i pro architekty požadavek vyšší kvality a efektivnosti ve výrobě a ve všech ostatních činnostech. Jak zdůraznil ÜV KSČ, je žádoucí, aby se v boji o vyš­ší účinnost v plné míře uplatnil onen obrovský zdroj, jež představuje tvůrčí aktivita mas. Architekti už v minulosti dokázali, že nejsou a nebudou přitom poslední v řa­dě. Uvědomují si, že zdokonalováni veš­keré, tedy i jejich vlastni práce musí mít konkrétní formy a výsledky, jež při­spějí ke splnění závěrů XIV. sjezdu KSČ, zejména k úspěšnému dovršení páté pě­tiletky a zabezpečení dalšího dynamic­kého a vyváženého rozvoje ekonomiky země, životní a kulturní úrovně oby­vatelstva. Zpráva ze zasedání listo­padového ÚV KSČ vyzdvihuje do po­předí úkol, architektům a projektan­tům nejbližši: výraznější zlepšení ve vývoji a řízení celého procesu inves­tiční výstavby — od projekce až po realizaci a předání stavby k užívání. Zdůrazňuje se zejména, aby byly soustře­děny prostředky a rozvinuta iniciativa pracujících k včasnému uvádění rozho­dujících kapacit do provozu. Společenská organizace architektů podněcuje a plně podporuje iniciativu a angažovanost architektů při rozvíjení a realizaci politiky KSČ, zejména v ob­lasti tvorby a ochrany životního prostředí, v komplexním pojetí všech jeho ideolo­gických, materiálně technických a kul­turně sociálních potřeb, pokud jde o prá­ci, bydlení, rekreaci, prostředí města i venkova. Časopis Československý archi­tekt chce být stále účinnějším nástrojem této politiky v oblasti výstavby, územní­ho plánování, urbanismu a architektury. SVOJMU PETRÁNEK SKONČIL III. ROČNÍK NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE „ARCHITEKTURA 1974“ Vzrůstající kvalita Slavnostním vyhlášením vítězů a pře­dáním cen a odměn byl v polovině pro­since uzavřen již třetí ročník soutěže Architektura 74, kterou pro novináře uspořádal Svaz architektů ČSR spolu s Českým svazem novinářů a Českým fondem výtvarných umění. V zasedací síni Domu architektů v Pra­ze se s novináři sešli vedoucí pracovníci Svazu architektů ČSR — vedoucí tajem­ník ing. arch. Alois Kreuzer, ideový tajemník ing. arch. Antonín Skokánek a tajemník akad. arch. Antonín Drábek. Ve slavnostním projevu poděkoval Ing. arch. A. Kreuzer všem novinářům za je­jich celoroční zpravodajskou a publicis­tickou práci v oblasti architektury. Kon­statoval, že v třetím ročníku soutěže bylo možné zaznamenat výrazné zlepšení kva­lity předložených prací jak v celkovém Pokračování na str. 2 ČOTI dr. V. Neubauer v rozhovoru s redaktorem J. Brabencem NOVÁ NEMOCNICE V MOSTĚ (strana 3) OSTRAVA V PRÍJRĚHIJ TŘICETILETÍ (strany 4-5) DESIGN ŠTEFANA MALATINCE (strana V) Typickým obrázkem z Ostravska otevíráme seriál připravený k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. První část přinášíme na stranách 4—5. » Kresba: K. Stolař Rozhovor s předsedou ČÚTI dr. Vlastimilem Neubauerem ARCHITEKTUROU PŮSOBIT NA ČLOVĚKA Při vstupu do jubilejního roku 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armá­dou, který je současně dvacátým rokem vycházení Československého architekta, hovořil zástupce našeho časopisu s předsedou Českého úřadu pro tisk a infor­mace dr. Vlastimilem Neubauerem. Interview přesáhl rámec retrospektivy a dotkl se i řady aktuálních otázek československé architektury. Obracíme se na vás nejen z titulu vaší funkce, ale také jako na člověka, který má bezprostřední zájem o architekturu. Ta má v socialistickém státě své spe­cifické posláni. Do jaké míry, podle va­šeho soudu, naše architektura toto po­sláni splnila? Odpověď nemůže být jednoduchá. Vždyť ze všech oborů výtvarného umění a výtvarného projevu vůbec právě archi­tektura na nás působí nejsilněji a nej­trvaleji. Desítky generací architektů vy­tvořily prostor, ve kterém žijeme, pracuje­me a odpočíváme. Pohybujeme se v ur­čitém prostředí, v městech, vesnicích, v ulicích i v nejrůznějších interiérech, po celý život jsme v nejužším styku s tvorbou architektů minulých dob i současnosti. Jejich díla na nás působí, vyvolávají v nás určité pocity — příjemné i méně příjemné. Naši historickou i novou ar­chitekturu důstojně reprezentuje řada významných děl. Vedle nich se však set­káváme i se stavbami, které dostatečně neladí s daným prostředím či krajinou nebo nerespektují přírodu, používaný materiál a potřeby pracujícího člověka. Řekl bych, že dosavadní výsledky naší socialistické architektury ve své většině odpovídají potřebám společnosti a jsou v souladu se současným estetickým na­zíráním. Bylo by však neupřímné nevidět vedle špičkového nadprůměru a dobrého průměru i díla nižší hodnoty. Jaké ideové a tvůrčí úkoly má naše ar­chitektura před sebou? Mám, soudruhu předsedo, na mysli zejména údobí šesté pětiletky. Tato otázka vlastně navazuje na mou předcházející odpověď. Jsem přesvědčen, že právě architektura socialistického ob­dobí se nutně musí oprostit od toho, co snižuje hodnotu její práce. Chceme pře­ce, aby spolu s ostatními složkami naší ideologické fronty zaměřila své síly na další rozvoj socialistické společnosti a na vytváření nového člověka. Vedle složky ekonomické a výtvarné má přece archi­tektura v určité míře i funkci výchovnou. Tím, že technicky a esteticky ztvárňuje ži­votní a pracovní prostředí, působí i na samu podstatu člověka. Může ho sobec­ky odhradit od ostatních lidí nebo v něm posílit prvky kolektivního života. Může jej učit vztahu k přírodě, k odkazu minulosti atd. Chápu, že je nesnadné skloubit všechny faktory, které musí architekt brát v úvahu, když přistupuje ke své práci. Věřím však, že v návaznosti na dosavad­ní úspěchy vytvoří českoslovenští archi­tekti v 6. pětiletce a v dalších letech takové obytné, společenské i technické stavby, které budou chloubou naší so­cialistické země, na něž budou hrdi všichni naši pracující. Na výstavě 25 let socialistického pro­jektování jste prohlásil, že to není pou­ze výstava architektury, ale především výstava tvořivé, obrovské budovatelské práce. Je to lichotivé uznání pro naše architekty, kteří však převážně zůstávají v anonymitě. Nejsou na svých pracích podepsaní jako třeba výtvarník, dra­matik, spisovatel, a přece jejich tvůrčí přínos je dominantní. Právě dnes jsem dostal pohlednici z Leningradu. Zachy­cuje pohled na hotel Leningrad a do­provodný anglický a ruský text uvádí i jména architektů, kteří hotel projek­tovali. Domníváte se, soudruhu dokto­re, že by také u nás měli architekti vystoupit z anonymity? Anonymita jistě není zdravá, ale v tomto případě snad ani nejde o sku­tečnou anonymitu. Nejen odborníci ale i řada laiků přece ví, kdo projektoval např. Karlštejn, Národní divadlo či sídliš­tě v Mladé Boleslavi. Ovšem u většiny staveb v minulosti i dnes zůstávají auto­ři neznámí — ale obdobně je tomu u ve­řejně instalovaných plastik. (Kdo z Pra­žanů zná jménem tvůrce třeba Leninova nebo Jungmannova pomníku?) Vystoupe­ní z anonymity by nesloužilo jen popu­larizaci tvůrců, ale zvyšovalo by pocit je­jich odpovědnosti vůči širší veřejnosti. Domnívám se, že tuto otázku a zvláště formy jejího řešení by měly svazové orgá­ny odpovědně promyslet a výsledné úvahy pak projednat s příslušnými part­nery. Obracíme se na vás u příležitosti ju­bilea dvaceti let vycházení našeho ča­sopisu, jehož rozsah jsme letos za po­rozuměni ČÚTI rozšířili a redakční ná­plň zpestřili. Rádi bychom znali váš názor v tomto smyslu: Měl by být Cs. architekt vyloženě svazovým orgánem s odborně zaměřeným obsahem, nebo vytvořit širší tribunu, aby se stal mos­tem mezi architekty a zainteresovanou veřejností? Za svou osobu si myslím, že zamě­ření „Československého architekta" by mělo ležet někde mezi oběma těmito pó­ly, že by se tedy neměl zaměřovat na širší čtenářskou obec ani se omezovat jen na úzce svazové problémy. Měl by sloužit především architektům a přispívat k jejich spojení s ostatními odborníky, kteří nejčastěji přicházejí s architekturou do styku (mám na mysli představitele ú­­zemního plánování, stavební výroby apod.). Širší tribunu vůči veřejnosti by měli vytvářet sami architekti tím, že by ve větší míře než dosud publikovali v ú­­středních i krajských denících a v časo­pisech. Tato forma propagace současné československé architektury by byla mno­hem účinnější a návaznější na ostatní otázky našeho života, než kdyby se ome­zovala pouze na Váš časopis. Ten má přece úkolů více než dost. A k jejich úspěšnému zvládnutí v dalším dvacetiletí přeji všem jeho spolupracovníkům mno­ho zdaru! Děkuji Vám, soudruhu předsedo, za rozhovor a jménem redakčního kolekti­vu i Vám přejeme ve vaší odpovědné práci v dalších letech úspěchy a osobní spokojenost. Hovořil Jiří Brabenec, snímky Bedřich Vohryzek Československí architekt V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: VYNIKAJÍCÍ ÚSPĚCH ČESKOSLOVENSKÉ VÝSTAVY V BUENOS AIRES • LE CORBUSIER V PRAZE • NOVÉ PRODEJNY A SERVISY MOTOTECHNY

Next