Československý Architekt, 1975 (XXI/1-26)
1975-03-17 / No. 1
PRAHA 17. 3. 1975 CENA 1, K C S ČÍSLO 1 DO TŘETÍHO DESÍTILETÍ Časopis Československý architekt vstupuje do třetího desítiletí trvání. První číslo vyšlo před dvaceti lety v prosinci 1954. Jako orgán Svazu architektů ČSR zaměřuje se na propagaci architektonické tvorby v odborné i širší veřejnosti. Sleduje současně i řadu aspektů kulturní a sociálně ekonomické politiky státu. Vycházeje z toho, že architektura je stěžejní složkou záměrně vytvářeného prostředí a významnou měrou přispívá k formováni předpokladů rozvoje výrobních sil a kulturní úrovně života socialistické společnosti. Časopis zdůrazňuje odpovědnost architektů a jejich společenské organizace za splnění hospodářských a kulturně politických cílů socialistické výstavby. Rozšíření obsahu ze šesti na osm stran, které má časopis od roku 1974, umožňuje lépe obsáhnout sledovanou problematiku a plnit své poslání při ozřejmování úlohy architektury v jejich ''■-společenských souvislostech. namné úkoly z tohoto hlediska má časupis v letošním jubilejním roce, kdy vzpomínáme a oslavujeme 30. výročí osvobozeni naší vlasti Sovětskou armádou. Chceme na stránkách našeho listu věcně a plasticky zobrazovat výsledky dynamického rozvoje ekonomiky a růst kulturní úrovně obyvatelstva země za uplynulá tři desítiletí. Přesvědčujícími fakty chceme dotvrdit skutečnosti, že dělnická třida s ostatním pracujícím lidem se osvědčila jako lepší hospodář země, než byla kdysi buržoazie. Nejenže patříme k hospodářsky a kulturně nejvyspélejšim zemím světa, ale mame zároveň v přátelství a spolupráci se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi zabezpečenou národní svobodu a státní samostatnost, onen kýžený bezpečný přístav pro naši státní loď, jak to řekl Klement Gottwald. Také naše vnitropolitické vztahy jsou spořádané. Národní otázka byla vyřešena ke spokojenosti obou bratrských národů Čechů a Slováků socialistickou federatívni úpravou. ? dosavadním kladném vývoji hospo- a a výstavby a zlepšeni sociálních a kulturních podmínek života společnosti má svůj nepopiratelný a společensky uznávaný podíl i československá architektura. Názorně to ukázala m. j. velká reprezentační výstava „25 let socialistického projektování", uspořádaná v minulém roce v Jízdárně Pražského hradu v Praze a na Hradě v Bratislavě. Tvůrci výstavy tlumočili jejím obsahem i díkůvzdáním socialistickému zřízení za to, že jim umožnilo plný tvůrčí rozmach a svěřuje jim nové náročné úkoly. Při plnění těchto úkolů bude se v duchu závěrů listopadového pléna ÚV KSČ plně angažovat i časopis Československý architekt. Stejně jako pro ostatní pracující platí i pro architekty požadavek vyšší kvality a efektivnosti ve výrobě a ve všech ostatních činnostech. Jak zdůraznil ÜV KSČ, je žádoucí, aby se v boji o vyšší účinnost v plné míře uplatnil onen obrovský zdroj, jež představuje tvůrčí aktivita mas. Architekti už v minulosti dokázali, že nejsou a nebudou přitom poslední v řadě. Uvědomují si, že zdokonalováni veškeré, tedy i jejich vlastni práce musí mít konkrétní formy a výsledky, jež přispějí ke splnění závěrů XIV. sjezdu KSČ, zejména k úspěšnému dovršení páté pětiletky a zabezpečení dalšího dynamického a vyváženého rozvoje ekonomiky země, životní a kulturní úrovně obyvatelstva. Zpráva ze zasedání listopadového ÚV KSČ vyzdvihuje do popředí úkol, architektům a projektantům nejbližši: výraznější zlepšení ve vývoji a řízení celého procesu investiční výstavby — od projekce až po realizaci a předání stavby k užívání. Zdůrazňuje se zejména, aby byly soustředěny prostředky a rozvinuta iniciativa pracujících k včasnému uvádění rozhodujících kapacit do provozu. Společenská organizace architektů podněcuje a plně podporuje iniciativu a angažovanost architektů při rozvíjení a realizaci politiky KSČ, zejména v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí, v komplexním pojetí všech jeho ideologických, materiálně technických a kulturně sociálních potřeb, pokud jde o práci, bydlení, rekreaci, prostředí města i venkova. Časopis Československý architekt chce být stále účinnějším nástrojem této politiky v oblasti výstavby, územního plánování, urbanismu a architektury. SVOJMU PETRÁNEK SKONČIL III. ROČNÍK NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE „ARCHITEKTURA 1974“ Vzrůstající kvalita Slavnostním vyhlášením vítězů a předáním cen a odměn byl v polovině prosince uzavřen již třetí ročník soutěže Architektura 74, kterou pro novináře uspořádal Svaz architektů ČSR spolu s Českým svazem novinářů a Českým fondem výtvarných umění. V zasedací síni Domu architektů v Praze se s novináři sešli vedoucí pracovníci Svazu architektů ČSR — vedoucí tajemník ing. arch. Alois Kreuzer, ideový tajemník ing. arch. Antonín Skokánek a tajemník akad. arch. Antonín Drábek. Ve slavnostním projevu poděkoval Ing. arch. A. Kreuzer všem novinářům za jejich celoroční zpravodajskou a publicistickou práci v oblasti architektury. Konstatoval, že v třetím ročníku soutěže bylo možné zaznamenat výrazné zlepšení kvality předložených prací jak v celkovém Pokračování na str. 2 ČOTI dr. V. Neubauer v rozhovoru s redaktorem J. Brabencem NOVÁ NEMOCNICE V MOSTĚ (strana 3) OSTRAVA V PRÍJRĚHIJ TŘICETILETÍ (strany 4-5) DESIGN ŠTEFANA MALATINCE (strana V) Typickým obrázkem z Ostravska otevíráme seriál připravený k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. První část přinášíme na stranách 4—5. » Kresba: K. Stolař Rozhovor s předsedou ČÚTI dr. Vlastimilem Neubauerem ARCHITEKTUROU PŮSOBIT NA ČLOVĚKA Při vstupu do jubilejního roku 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, který je současně dvacátým rokem vycházení Československého architekta, hovořil zástupce našeho časopisu s předsedou Českého úřadu pro tisk a informace dr. Vlastimilem Neubauerem. Interview přesáhl rámec retrospektivy a dotkl se i řady aktuálních otázek československé architektury. Obracíme se na vás nejen z titulu vaší funkce, ale také jako na člověka, který má bezprostřední zájem o architekturu. Ta má v socialistickém státě své specifické posláni. Do jaké míry, podle vašeho soudu, naše architektura toto posláni splnila? Odpověď nemůže být jednoduchá. Vždyť ze všech oborů výtvarného umění a výtvarného projevu vůbec právě architektura na nás působí nejsilněji a nejtrvaleji. Desítky generací architektů vytvořily prostor, ve kterém žijeme, pracujeme a odpočíváme. Pohybujeme se v určitém prostředí, v městech, vesnicích, v ulicích i v nejrůznějších interiérech, po celý život jsme v nejužším styku s tvorbou architektů minulých dob i současnosti. Jejich díla na nás působí, vyvolávají v nás určité pocity — příjemné i méně příjemné. Naši historickou i novou architekturu důstojně reprezentuje řada významných děl. Vedle nich se však setkáváme i se stavbami, které dostatečně neladí s daným prostředím či krajinou nebo nerespektují přírodu, používaný materiál a potřeby pracujícího člověka. Řekl bych, že dosavadní výsledky naší socialistické architektury ve své většině odpovídají potřebám společnosti a jsou v souladu se současným estetickým nazíráním. Bylo by však neupřímné nevidět vedle špičkového nadprůměru a dobrého průměru i díla nižší hodnoty. Jaké ideové a tvůrčí úkoly má naše architektura před sebou? Mám, soudruhu předsedo, na mysli zejména údobí šesté pětiletky. Tato otázka vlastně navazuje na mou předcházející odpověď. Jsem přesvědčen, že právě architektura socialistického období se nutně musí oprostit od toho, co snižuje hodnotu její práce. Chceme přece, aby spolu s ostatními složkami naší ideologické fronty zaměřila své síly na další rozvoj socialistické společnosti a na vytváření nového člověka. Vedle složky ekonomické a výtvarné má přece architektura v určité míře i funkci výchovnou. Tím, že technicky a esteticky ztvárňuje životní a pracovní prostředí, působí i na samu podstatu člověka. Může ho sobecky odhradit od ostatních lidí nebo v něm posílit prvky kolektivního života. Může jej učit vztahu k přírodě, k odkazu minulosti atd. Chápu, že je nesnadné skloubit všechny faktory, které musí architekt brát v úvahu, když přistupuje ke své práci. Věřím však, že v návaznosti na dosavadní úspěchy vytvoří českoslovenští architekti v 6. pětiletce a v dalších letech takové obytné, společenské i technické stavby, které budou chloubou naší socialistické země, na něž budou hrdi všichni naši pracující. Na výstavě 25 let socialistického projektování jste prohlásil, že to není pouze výstava architektury, ale především výstava tvořivé, obrovské budovatelské práce. Je to lichotivé uznání pro naše architekty, kteří však převážně zůstávají v anonymitě. Nejsou na svých pracích podepsaní jako třeba výtvarník, dramatik, spisovatel, a přece jejich tvůrčí přínos je dominantní. Právě dnes jsem dostal pohlednici z Leningradu. Zachycuje pohled na hotel Leningrad a doprovodný anglický a ruský text uvádí i jména architektů, kteří hotel projektovali. Domníváte se, soudruhu doktore, že by také u nás měli architekti vystoupit z anonymity? Anonymita jistě není zdravá, ale v tomto případě snad ani nejde o skutečnou anonymitu. Nejen odborníci ale i řada laiků přece ví, kdo projektoval např. Karlštejn, Národní divadlo či sídliště v Mladé Boleslavi. Ovšem u většiny staveb v minulosti i dnes zůstávají autoři neznámí — ale obdobně je tomu u veřejně instalovaných plastik. (Kdo z Pražanů zná jménem tvůrce třeba Leninova nebo Jungmannova pomníku?) Vystoupení z anonymity by nesloužilo jen popularizaci tvůrců, ale zvyšovalo by pocit jejich odpovědnosti vůči širší veřejnosti. Domnívám se, že tuto otázku a zvláště formy jejího řešení by měly svazové orgány odpovědně promyslet a výsledné úvahy pak projednat s příslušnými partnery. Obracíme se na vás u příležitosti jubilea dvaceti let vycházení našeho časopisu, jehož rozsah jsme letos za porozuměni ČÚTI rozšířili a redakční náplň zpestřili. Rádi bychom znali váš názor v tomto smyslu: Měl by být Cs. architekt vyloženě svazovým orgánem s odborně zaměřeným obsahem, nebo vytvořit širší tribunu, aby se stal mostem mezi architekty a zainteresovanou veřejností? Za svou osobu si myslím, že zaměření „Československého architekta" by mělo ležet někde mezi oběma těmito póly, že by se tedy neměl zaměřovat na širší čtenářskou obec ani se omezovat jen na úzce svazové problémy. Měl by sloužit především architektům a přispívat k jejich spojení s ostatními odborníky, kteří nejčastěji přicházejí s architekturou do styku (mám na mysli představitele územního plánování, stavební výroby apod.). Širší tribunu vůči veřejnosti by měli vytvářet sami architekti tím, že by ve větší míře než dosud publikovali v ústředních i krajských denících a v časopisech. Tato forma propagace současné československé architektury by byla mnohem účinnější a návaznější na ostatní otázky našeho života, než kdyby se omezovala pouze na Váš časopis. Ten má přece úkolů více než dost. A k jejich úspěšnému zvládnutí v dalším dvacetiletí přeji všem jeho spolupracovníkům mnoho zdaru! Děkuji Vám, soudruhu předsedo, za rozhovor a jménem redakčního kolektivu i Vám přejeme ve vaší odpovědné práci v dalších letech úspěchy a osobní spokojenost. Hovořil Jiří Brabenec, snímky Bedřich Vohryzek Československí architekt V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: VYNIKAJÍCÍ ÚSPĚCH ČESKOSLOVENSKÉ VÝSTAVY V BUENOS AIRES • LE CORBUSIER V PRAZE • NOVÉ PRODEJNY A SERVISY MOTOTECHNY