Československý Architekt, 1976 (XXII/1-26)

1976-02-06 / No. 1

Interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE V seriálu našich rozhovorů bez pře­dem připraveného tématu začínáme no­vý ročník Čs. architekta i novým jmé­nem. Tentokrát jsme se obrátili na mís­topředsedu Svazu architektů ČSR a ře­ditele Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Praze ing. arch. Václava Kasalického, CSc., předsedu komise pro životní prostředí SA ČSR. Nemohli jsme vás sehnat. Říkali nám, že jste v Sovětském svazu. Právě jsem se vrátil z Moskvy. To jste tam byl služebně? Ano. VÚVA uzavřel s Vědeckovýzkum­ným ústavem experimentálního projek­tování bydlení v Moskvě dohodu o spo­lupráci pro léta 1976 až 1980. Nejde jen o běžné formy spolupráce, ale i o určité prvky integrace, proto budou na některých problémech pracovat spo­lečné kolektivy. S ostatními dosaženými výsledky se budeme navzájem seznamo­vat. Každý architekt dobře ví, co je to VÜVA. Ale nás čtou i jiní. Kdybyste pro­to alespoň telegraficky — Výzkumný ústav výstavby a architektu­ry obstarává pro investory, urbanisty a architekty vstupní poznatky, na nichž by měla být založena architektonická prá­ce v projektových ústavech, a v někte­rých směrech je rozpracovává až do dispozičního řízení. V prvním roce šesté pětiletky vzpomene VÚVA čtvrtstoletého jubilea. A vaše cesta do VÚVA? V roce 1947 jsem nastoupil jako stav­byvedoucí a projektant, od padesátého roku jsem pracoval ve Výzkumném ústa­vu Čs. stavebních závodů, pak na mi­nisterstvu stavebnictví a nakonec jako vedoucí technického odboru v Průmsta­­vu. Odtamtud jsem 1. listopadu 1960 přešel sem. Co máte v ústavu nového? Tady je stále něco nového. Právě jsme dokončili úkol páté pětiletky s třia­­padesáti realizačními výstupy, z nichž některé jsou již realizovány. Řada vý­sledků umožňuje i systémové zkoumání tvorby životního prostředí. Tvorbou životního prostředí se také zabývá komise, které předsedáte. Nač se hlavně zaměřujete? Hlavní úkol je vhodným urbanistic­kým uspořádáním zabezpečit, aby vlivy civilizace a ekonomiky na život člověka byly buď příznivé, nebo alespoň v ne­gativním smyslu minimální. Je to otázka řešení základních vztahů na daném území mezi bydlením, výrobou, dopra­vou a samozřejmě krajinou. Životní pro­­siředí musí přispívat k formování socia­listického člověka. Posoudili jsme sou­bor problémů, jak se objevily na soko­lovském sympóziu o životním prostředí, však o něm vyjde sborník. Přispěli jsme i k řešení jiných oblastí, jako jsou Kr­konoše a při jednání ÚV Svazu o územ­ních plánech dalších oblastí a měst. Nyní věnujeme značnou pozornost jižní Moravě, kde velké vodohospodářské úpravy ovlivní životní prostředí. Voda je vůbec problém, už dnes ji nemáme nazbyt. Co s tím? Projektuje se ukládat stoletou a tisí­ciletou vodu v podzemních nádržích, ja­ko jsou staré doly, uvažuje se o vyhlou­bení prostor v půlkilometrové hloubce pomocí atomové energie. Těmito úkoly se ovšem především zabývají vodohos­podáři. Podíleli jste se nepřímo na vypraco­vání generálního plánu rozvoje Prahy. Do roku 1990 přestaneme spalovat uhlí, ale čistotu vzduchu vážně ohrozí auto­mobily. Nehrozí nebezpečí smogu jako se to třeba stalo v Los Angeles? Očekávaného půl miliónu soukromých v Praze evidovaných aut a desetitisíce aut, přijíždějících z venkova by při dnešní konstrukci spalovacích motorů mohlo vytvořit vážnou situaci. Tady bu­de muset zasáhnout technika. Je tu ovšem i otázka sedmi a půl čtverečních kilometrů odstavných ploch, ani ty by nestačily, bylo by zapotřebí vybudovat patrové či podzemní garáže. Plány má­me, jde zejména o ekonomické řešení. Jsem přesvědčen, že se vyrovnáme i s tě­mito úkoly a vytvoříme z Prahy vzorné socialistické velkoměsto. Takové je i přání všech lidí v této zemi. Děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC Hovoří místopředseda SA ČSR a ředitel VÚVA ing. arch. Václav Kasalický, CSc. 2 ŠKOLA ARCHITEKTURY PRAXI Pod tímto názvem byla koncem minulého roku otevřena v pražské Galerii Vincence Kramáře zajímavá výstava prací posluchačů a učitelů oboru architektura na stavební fakultě ČVUT. Výstava byla výběrem z expozice, která pro­běhla na chodbách stavební fakulty v pod­zimních měsících. (Podrobně jsme o ní informo­vali v našem časopise). Výstavu zahájil dě­kan stavební fakulty prof. ing. arch. Jan Sedláček, CSc. (na snímku vlevo). Snímek: V. KNAPP K výstavě „CENTROPROJEKT 1945—1975" Pod tímto názvem předvedla organizace s nejdelší projektovou tradicí, Centroprojekt se sídlem v Gottwaldově, veřejnosti ukázky prů­myslové architektury, vytvořené za posledních třicet let. Výstava byla uspořádána jako putovní proběhla v Brně, Praze, Bratislavě a Gottwal­a dově. Na šedesáti standardních panelech in­stalované fotografie realizací, výkresy a modely současně projektovaných staveb dokumentovaly nejen resortní působnost, ale i vývoj v kon­cepci průmyslových závodů spotřebního průmys­lu, zejména v jejich vnitřním a vnějším prosto­rovém pojetí. O výstavu, především v Brně a Gottwaldově — výstava v Praze a Bratislavě, instalovaná v budovách ministerstva průmyslu, měla ráz spíše komorní — projevila zájem nejen odbor­ná, ale i širší veřejnost. Je zřejmé, že stále více lidí si uvědomuje souvislosti a vlivy prů­myslové výstavby na prostředí, v němž žije, a chce být informováno, jak úkoly této výstav­by jsou řešeny. Ne vždy je však možno dokumentovat úsilí projektantů a dosažení pozitivních výsledků vhodným obrazovým materiálem; neúměrně dlouhá rozestavěnost, „šturmovština" v dokon­čujícím období, nedokončené terénní úpravy a pozůstatky staveništního zařízení způsobují, že někdy je obtížné či nemožné získat v potřeb­ném čase a rozsahu kvalitní fotodokumentaci. Průmyslová výstavba vzhledem ke svému ob­jemu a společenskému významu si zaslouží, aby byla více propagována, a to hlavně obra­zovým materiálem, který je nejpřesvědčivější na výstavách, v tisku apod. Zveřejňování dob­rých výsledků výstavby bude však umožněno tehdy, bude-li dosažena výsledná kvalita díla do všech detailů a tento cíl, který by měl být předmětem společného socialistického závazku, se neobejde bez společného zájmu, pochopení a podpory investora, generálního dodavatele a generálního projektanta. Snímek: O. Kotouček akad. arch. Vojtěch Šplháček Ministerstvo kultury ČSR schválilo ná­vrh na uspořádání mezinárodního sym­pózia „Nový život v historických síd­lech", které se bude konat koncem ro­ku 1976 u nás. Počítá se i s účastí za­hraničních hostí ze socialistických, kapi­talistických a rozvojových zemí. Toto setkání odborníků z celého světa bude hledat cesty k účinné reaminaci histo­rických center měst. Hlavně pak zahra­niční delegáti by měli poukázat na vý­sledky svých snah jak v oblasti ideovo­­politické, tak kulturní a sociální politi­ky, investic i v oblasti stavebně tech­nické. Současně s touto akcí bylo schváleno sympozium, také s mezinárodní účastí, „Obnova historických zahrad", jež se uskuteční v roce 1977. Již dnes pracuje přípravný výbor v Brně na vytvoření opti­málních podmínek pro realizaci tohoto mezinárodního jednání v Českosloven­sku. E. H. Realita dneška — Opava 1975 JAN RAMBOUSEK Poprvé jsem se setkal s Janem Ram­bouskem před 15 lety na jeho výstavě kreseb a grafiky v síni Hollaru v Praze. Byla to jeho devátá samostatná výsta­va. Od té doby jich přibyla celá de­sítka. v Jan Rambousek se narodil v r. 1895 Praze-Libni v prostředí dělnické městské periferie, která nesporně do­a kázala ovlivnit jeho pozdější uměleckou dráhu. Po rozhodnutí o tom, že se bude věnovat malířství, studoval na pražské Akademii výtvarných umění u J. Preisle­­ra, V. Nechleby a M. Švabinského. V le­tech 1921—22 byl na stipendijním po­bytu na pařížské École des Beaux Arts. Pak se vrátil ke Švabinskému, kde až do r. 1929 pracuje jako asistent. Přitom horlivé maluje a kreslí, rozvíjí techniku barevné litografie a přímo ovlivňuje svou tvorbou nastupující generaci uměl­ců. Je pozoruhodné, že Švabinský, sám se pohybující spíše v nadzemských vý­šinách a idylách, snesl vedle sebe zce­la odlišný pól umění, zobrazení kruté reality, sociální nespravedlnosti a pros­tého a těžkého každodenního údělu obyčejných lidí. Zájem o tuto sociální tématiku vydr­žel Rambouskovi velmi dlouho, i v době třicátých let, kdy se již mnozí od tohoto okruhu odkláněli. Později Rambousek věnoval svůj čas a práci novinám a tis­ku vůbec, navrhnul nová písma. V pa­desátých letech pracoval na cyklu Dře­vorubci v Lužických horách, v šedesá­tých letech na cyklu Staří lidé: ty, kte­ré dříve zobrazoval při práci či jako ne­zaměstnané na ulici, jako diváky na sportovních utkáních, v cirkusech, ka­baretech či před plakáty, jako milence či osamělé chodce v prostředí periférie velkoměsta — ty pak zpodobňuje jako staré lidi na lavičkách a v domovech důchodců. Kreslí, maluje a také píše odborné knihy. V roce 1972 pak zcela odložil štětce i rydla, aby se věnoval literární činnosti, práci na svých pamě­tech. Jméno Jana Rambouska se stalo naprosto neodmyslitelným pojmem v českém sociálním umění. Je zajímavé, že i když se nevyhýbal kresbě ani mal­bě, kde zpracovával obdobné motivy jako v grafice, přece jen se s jeho jmé­nem spíše spojuje představa grafických listů. Je ale zřejmě faktem, že skutečná síla Rambouskovy sociální tvorby spočí­vá v grafice a že v malbě je přece jen klidnější, malebnější, méně kritický, z obrazů se ztrácí strohost. ing. arch. B. ČAPKA Slečna W. v klobouku, barevná lito­grafie, 1921 Na polévce u sv. Anny — detail, dřevoryt, 1939 Malíř JIŘÍ MÁDLO PAMÁTKY A NOVÁ VÝSTAVBA Nedávno proběhla s živým ohlasem veřej­nosti v pražské galerii Československý spiso­vatel výstava akademického malíře Jiřího Mádla (nar. 1934). Vystavené obrazy, kresby a grafické listy na motto Lidé a krajina pro­kázaly, že tento mladý a činorodý umělec ná­leží k pozoruhodným představitelům naší sou­dobé výtvarné tvorby. Osobitým způsobem a s citlivým porozuměním pro člověka a jeho i práci i pro tvářnost a živou atmosféru přírody městského prostředí obohacuje mnohotvárný proud naší soudobé realistické malby a gra­fiky. V jeho tvorbě jsou vedle motivů portrétních a čistě krajinářských častým námětem též po­hledy na Felhřimov, který byl od dětství do doby studií jeho domovem. Mistrné ovládání techniky, pro autora pří­značné. se zvláště projevuje v jeho lavírova­ných kresbách, kterých užívá zejména k za­chycení motivů ze svých zahraničních cest. Přímé umělcovo sepětí se současností do­kumentují jeho barevné litografie z cyklu vý­stavby pražského Metra. S výtvarným přehle­dem zde autor zvládá výtvarné uchopení mo­tivické tříště mnoha reálií a rozmanitých za­řízení, jež práci člověka provázejí při usku­tečňování tak náročného a složitého technic­kého díla. Člověk, práce a hmotné životní prostředí slučují se v autorově tvorbě v organickou jednotu, v jejímž rámci není zapomínáno ani na tvůrce duchovních hodnot (výrazné dřevo­řezy podobizen básníků Otakara Březiny Antonína Sovy, hudebního skladatele Vítězsla­a va Nováka), ani na pokrokové tradice bojů pracujícího lidu (cyklus barevných litografií Na paměť osvobození 1945 a kresebné studie k ternu). Akademický malíř Jiří Mádlo, úspěšně činrý též na poli ilustrace, plakátové tvorby a užité grafiky, řadí se tak k výtvarným uměl­cům, kteří aktivně a angažovaně svým dílem napomáhají rozvoji naší socialistické společ­nosti a její pokrokové kultury. dr. Vlastimil Vinter Z cyklu Pražské Metro, barevná litografie, 1974. Snímek: Jiří Hampl / sloupek Každé první číslo každého nové­ho ročníku každého časopisu je pro redakci něčím svátečním. Tak jako v životě člověka, je i v životě časo­pisu přelom roku uzavřením kapi­toly již hotové a zároveň začátkem nového dějství, nad nímž se opona teprve začíná zvedat. Patří proto k dobrému bontonu, aby se první číslo v něčem, alespoň v nějaké maličkosti, lišilo od těch předchá­zejících. Pozorný čtenář proto mů­že nalézt i v tomto prvním čísle už dvaadvacátého ročníku naše­ho časopisu malé změny. Nejsou zásadního rázu, ale jsou tu. Třeba v grafické úpravě, novém řešení titulků. Zavádíme také označení nad sloupky se zajímavostmi zahra­niční architektury. Kromě stabilní zarážky bude každý sloupek ještě navíc uveden stručným titulkem oznamujícím na první pohled, čeho se sloupek týká. Vycházíme tak vstříc přáním těch našich čtenářů, kteří si sloupky vystřihují a zařa­zují do svého archívu. Ovšem, to jsou jen změny for­mální. Příprava nového ročníku časopisu je věcí dlouhodobou, za­číná vlastně již v létě roku před­cházejícího. Protože tehdy se po­číná rodit tematický plán, společ­né dítko redakce a redakční rady. V něm se odrážejí ty podstatné a zásadní změny, které by měly na­jít svůj odraz nejen v prvním čísle, ale i ve všech pětadvaceti zbývají­cích. Pro letošek jsme si určili, kromě jiného, dvě základní témata, která by měla podstatně poznamenat ce­lý ročník. První z nich má název komplexní bytová výstavba. Chce­me se na stránkách časopisu věno­vat tomuto tématu skutečně sledně a psát o něm ze všech st> _<i. Kromě hromadné výstavby bytů, kde se najde námětů jistě víc než dost, však chceme postihnout i tvorbu interiéru, individuální bydlení, zahradní a parkové úpra­vy, atakdále. Druhým nosným tématem roční­ku se má stát výstavba na vesnici, zemědělská architektura a tvorba krajiny. Domníváme se, že jde o velmi vážný, zásadní problém, kterému se však ne vždy věnuje patřičná pozornost. A proč to tady vlastně píšeme? Samozřejmě proto, že chceme čte­náře seznámit s našimi plány a předsevzetími. Ale hlavně proto, že při naplňování těchto plánů počí­táme s aktivní účastí vás, všech čtenářů Cs. architekta. Protože no­viny, ty jsou dílem kolektivu. Cím bude tenhle kolektiv širší, tím lepší bude náš i váš časopis v ro­ce 1976. REDAř (naše poznámko) Zamýšlíme- li se nad plánovanými zá­měry a konkrétními úkoly investiční výstavby a stavebnictví — tedy oblastí, k nimž bez­prostředně patří architektonická činnost — v letošním roce, vidíme, že jde o záměry a úkoly reálné, leč náročné. Tak třeba při investiční výstavbě pro průmysl a ze­mědělství se klade mimořádný význam na efektivnost, která je podmíněna aktivní spoluprací investorů, projektantů a doda­vatelů jak při vyjasňování dodavatelsko­­-odběratelských vztahů, tak při vypracová­ní projektové dokumentace, režimů a har­monogramů i při vlastní realizaci staveb. Pokud jde o výstavbu bytů, počítá se s do­končením zhruba 130 000 bytových jednotek ve všech formách výstavby. V rozmístění by­tové výstavby se pak sleduje posílení její­ho vlivu na získání a stabilizaci pracovních si pro rozhodující výrobní a investiční zá­měry; jen na území Prahy má být letos zahájena výstavba asi 10 000 bytů. Ve srovnání s loňským rokem se také zvýší prodej stavebních potřeb, což znamená, že vzroste i zájem o individuální výstavbu chct, garáži a dalších objektů. Tyto plány a konkrétní úkoly budou klást nemalé nároky na práci architektů, na nichž v převážné míře spočívá nejen tech­nická a funkční, ale také estetická úro­veň budoucích stavebních děl, jejich kom­poziční vazba na okolní krajinu, vliv na životní prostředí. A zcela samozřejmě od této úrovně odvisí i spokojenost samotných uživatelů, kteří v těchto stavbách budou trávit značnou část svého života, ať Již při práci či odpočinku. Zdánlivě nejde 0 nic nového -1- jen s tím rozdílem, že v letošním roce a v celé šesté pětiletce budou kladeny na každého z nás nároč­nější kritéria — a vyhovět jim, znamená býi 1 náročnější sám k sobě, k vlastní práci. A to hned, od samého počátku. Teto číslo bylo dáno do tisku 28. 12. 1975.

Next