Československý Architekt, 1976 (XXII/1-26)
1976-02-06 / No. 1
Interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE V seriálu našich rozhovorů bez předem připraveného tématu začínáme nový ročník Čs. architekta i novým jménem. Tentokrát jsme se obrátili na místopředsedu Svazu architektů ČSR a ředitele Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Praze ing. arch. Václava Kasalického, CSc., předsedu komise pro životní prostředí SA ČSR. Nemohli jsme vás sehnat. Říkali nám, že jste v Sovětském svazu. Právě jsem se vrátil z Moskvy. To jste tam byl služebně? Ano. VÚVA uzavřel s Vědeckovýzkumným ústavem experimentálního projektování bydlení v Moskvě dohodu o spolupráci pro léta 1976 až 1980. Nejde jen o běžné formy spolupráce, ale i o určité prvky integrace, proto budou na některých problémech pracovat společné kolektivy. S ostatními dosaženými výsledky se budeme navzájem seznamovat. Každý architekt dobře ví, co je to VÜVA. Ale nás čtou i jiní. Kdybyste proto alespoň telegraficky — Výzkumný ústav výstavby a architektury obstarává pro investory, urbanisty a architekty vstupní poznatky, na nichž by měla být založena architektonická práce v projektových ústavech, a v některých směrech je rozpracovává až do dispozičního řízení. V prvním roce šesté pětiletky vzpomene VÚVA čtvrtstoletého jubilea. A vaše cesta do VÚVA? V roce 1947 jsem nastoupil jako stavbyvedoucí a projektant, od padesátého roku jsem pracoval ve Výzkumném ústavu Čs. stavebních závodů, pak na ministerstvu stavebnictví a nakonec jako vedoucí technického odboru v Průmstavu. Odtamtud jsem 1. listopadu 1960 přešel sem. Co máte v ústavu nového? Tady je stále něco nového. Právě jsme dokončili úkol páté pětiletky s třiapadesáti realizačními výstupy, z nichž některé jsou již realizovány. Řada výsledků umožňuje i systémové zkoumání tvorby životního prostředí. Tvorbou životního prostředí se také zabývá komise, které předsedáte. Nač se hlavně zaměřujete? Hlavní úkol je vhodným urbanistickým uspořádáním zabezpečit, aby vlivy civilizace a ekonomiky na život člověka byly buď příznivé, nebo alespoň v negativním smyslu minimální. Je to otázka řešení základních vztahů na daném území mezi bydlením, výrobou, dopravou a samozřejmě krajinou. Životní prosiředí musí přispívat k formování socialistického člověka. Posoudili jsme soubor problémů, jak se objevily na sokolovském sympóziu o životním prostředí, však o něm vyjde sborník. Přispěli jsme i k řešení jiných oblastí, jako jsou Krkonoše a při jednání ÚV Svazu o územních plánech dalších oblastí a měst. Nyní věnujeme značnou pozornost jižní Moravě, kde velké vodohospodářské úpravy ovlivní životní prostředí. Voda je vůbec problém, už dnes ji nemáme nazbyt. Co s tím? Projektuje se ukládat stoletou a tisíciletou vodu v podzemních nádržích, jako jsou staré doly, uvažuje se o vyhloubení prostor v půlkilometrové hloubce pomocí atomové energie. Těmito úkoly se ovšem především zabývají vodohospodáři. Podíleli jste se nepřímo na vypracování generálního plánu rozvoje Prahy. Do roku 1990 přestaneme spalovat uhlí, ale čistotu vzduchu vážně ohrozí automobily. Nehrozí nebezpečí smogu jako se to třeba stalo v Los Angeles? Očekávaného půl miliónu soukromých v Praze evidovaných aut a desetitisíce aut, přijíždějících z venkova by při dnešní konstrukci spalovacích motorů mohlo vytvořit vážnou situaci. Tady bude muset zasáhnout technika. Je tu ovšem i otázka sedmi a půl čtverečních kilometrů odstavných ploch, ani ty by nestačily, bylo by zapotřebí vybudovat patrové či podzemní garáže. Plány máme, jde zejména o ekonomické řešení. Jsem přesvědčen, že se vyrovnáme i s těmito úkoly a vytvoříme z Prahy vzorné socialistické velkoměsto. Takové je i přání všech lidí v této zemi. Děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC Hovoří místopředseda SA ČSR a ředitel VÚVA ing. arch. Václav Kasalický, CSc. 2 ŠKOLA ARCHITEKTURY PRAXI Pod tímto názvem byla koncem minulého roku otevřena v pražské Galerii Vincence Kramáře zajímavá výstava prací posluchačů a učitelů oboru architektura na stavební fakultě ČVUT. Výstava byla výběrem z expozice, která proběhla na chodbách stavební fakulty v podzimních měsících. (Podrobně jsme o ní informovali v našem časopise). Výstavu zahájil děkan stavební fakulty prof. ing. arch. Jan Sedláček, CSc. (na snímku vlevo). Snímek: V. KNAPP K výstavě „CENTROPROJEKT 1945—1975" Pod tímto názvem předvedla organizace s nejdelší projektovou tradicí, Centroprojekt se sídlem v Gottwaldově, veřejnosti ukázky průmyslové architektury, vytvořené za posledních třicet let. Výstava byla uspořádána jako putovní proběhla v Brně, Praze, Bratislavě a Gottwala dově. Na šedesáti standardních panelech instalované fotografie realizací, výkresy a modely současně projektovaných staveb dokumentovaly nejen resortní působnost, ale i vývoj v koncepci průmyslových závodů spotřebního průmyslu, zejména v jejich vnitřním a vnějším prostorovém pojetí. O výstavu, především v Brně a Gottwaldově — výstava v Praze a Bratislavě, instalovaná v budovách ministerstva průmyslu, měla ráz spíše komorní — projevila zájem nejen odborná, ale i širší veřejnost. Je zřejmé, že stále více lidí si uvědomuje souvislosti a vlivy průmyslové výstavby na prostředí, v němž žije, a chce být informováno, jak úkoly této výstavby jsou řešeny. Ne vždy je však možno dokumentovat úsilí projektantů a dosažení pozitivních výsledků vhodným obrazovým materiálem; neúměrně dlouhá rozestavěnost, „šturmovština" v dokončujícím období, nedokončené terénní úpravy a pozůstatky staveništního zařízení způsobují, že někdy je obtížné či nemožné získat v potřebném čase a rozsahu kvalitní fotodokumentaci. Průmyslová výstavba vzhledem ke svému objemu a společenskému významu si zaslouží, aby byla více propagována, a to hlavně obrazovým materiálem, který je nejpřesvědčivější na výstavách, v tisku apod. Zveřejňování dobrých výsledků výstavby bude však umožněno tehdy, bude-li dosažena výsledná kvalita díla do všech detailů a tento cíl, který by měl být předmětem společného socialistického závazku, se neobejde bez společného zájmu, pochopení a podpory investora, generálního dodavatele a generálního projektanta. Snímek: O. Kotouček akad. arch. Vojtěch Šplháček Ministerstvo kultury ČSR schválilo návrh na uspořádání mezinárodního sympózia „Nový život v historických sídlech", které se bude konat koncem roku 1976 u nás. Počítá se i s účastí zahraničních hostí ze socialistických, kapitalistických a rozvojových zemí. Toto setkání odborníků z celého světa bude hledat cesty k účinné reaminaci historických center měst. Hlavně pak zahraniční delegáti by měli poukázat na výsledky svých snah jak v oblasti ideovopolitické, tak kulturní a sociální politiky, investic i v oblasti stavebně technické. Současně s touto akcí bylo schváleno sympozium, také s mezinárodní účastí, „Obnova historických zahrad", jež se uskuteční v roce 1977. Již dnes pracuje přípravný výbor v Brně na vytvoření optimálních podmínek pro realizaci tohoto mezinárodního jednání v Československu. E. H. Realita dneška — Opava 1975 JAN RAMBOUSEK Poprvé jsem se setkal s Janem Rambouskem před 15 lety na jeho výstavě kreseb a grafiky v síni Hollaru v Praze. Byla to jeho devátá samostatná výstava. Od té doby jich přibyla celá desítka. v Jan Rambousek se narodil v r. 1895 Praze-Libni v prostředí dělnické městské periferie, která nesporně doa kázala ovlivnit jeho pozdější uměleckou dráhu. Po rozhodnutí o tom, že se bude věnovat malířství, studoval na pražské Akademii výtvarných umění u J. Preislera, V. Nechleby a M. Švabinského. V letech 1921—22 byl na stipendijním pobytu na pařížské École des Beaux Arts. Pak se vrátil ke Švabinskému, kde až do r. 1929 pracuje jako asistent. Přitom horlivé maluje a kreslí, rozvíjí techniku barevné litografie a přímo ovlivňuje svou tvorbou nastupující generaci umělců. Je pozoruhodné, že Švabinský, sám se pohybující spíše v nadzemských výšinách a idylách, snesl vedle sebe zcela odlišný pól umění, zobrazení kruté reality, sociální nespravedlnosti a prostého a těžkého každodenního údělu obyčejných lidí. Zájem o tuto sociální tématiku vydržel Rambouskovi velmi dlouho, i v době třicátých let, kdy se již mnozí od tohoto okruhu odkláněli. Později Rambousek věnoval svůj čas a práci novinám a tisku vůbec, navrhnul nová písma. V padesátých letech pracoval na cyklu Dřevorubci v Lužických horách, v šedesátých letech na cyklu Staří lidé: ty, které dříve zobrazoval při práci či jako nezaměstnané na ulici, jako diváky na sportovních utkáních, v cirkusech, kabaretech či před plakáty, jako milence či osamělé chodce v prostředí periférie velkoměsta — ty pak zpodobňuje jako staré lidi na lavičkách a v domovech důchodců. Kreslí, maluje a také píše odborné knihy. V roce 1972 pak zcela odložil štětce i rydla, aby se věnoval literární činnosti, práci na svých pamětech. Jméno Jana Rambouska se stalo naprosto neodmyslitelným pojmem v českém sociálním umění. Je zajímavé, že i když se nevyhýbal kresbě ani malbě, kde zpracovával obdobné motivy jako v grafice, přece jen se s jeho jménem spíše spojuje představa grafických listů. Je ale zřejmě faktem, že skutečná síla Rambouskovy sociální tvorby spočívá v grafice a že v malbě je přece jen klidnější, malebnější, méně kritický, z obrazů se ztrácí strohost. ing. arch. B. ČAPKA Slečna W. v klobouku, barevná litografie, 1921 Na polévce u sv. Anny — detail, dřevoryt, 1939 Malíř JIŘÍ MÁDLO PAMÁTKY A NOVÁ VÝSTAVBA Nedávno proběhla s živým ohlasem veřejnosti v pražské galerii Československý spisovatel výstava akademického malíře Jiřího Mádla (nar. 1934). Vystavené obrazy, kresby a grafické listy na motto Lidé a krajina prokázaly, že tento mladý a činorodý umělec náleží k pozoruhodným představitelům naší soudobé výtvarné tvorby. Osobitým způsobem a s citlivým porozuměním pro člověka a jeho i práci i pro tvářnost a živou atmosféru přírody městského prostředí obohacuje mnohotvárný proud naší soudobé realistické malby a grafiky. V jeho tvorbě jsou vedle motivů portrétních a čistě krajinářských častým námětem též pohledy na Felhřimov, který byl od dětství do doby studií jeho domovem. Mistrné ovládání techniky, pro autora příznačné. se zvláště projevuje v jeho lavírovaných kresbách, kterých užívá zejména k zachycení motivů ze svých zahraničních cest. Přímé umělcovo sepětí se současností dokumentují jeho barevné litografie z cyklu výstavby pražského Metra. S výtvarným přehledem zde autor zvládá výtvarné uchopení motivické tříště mnoha reálií a rozmanitých zařízení, jež práci člověka provázejí při uskutečňování tak náročného a složitého technického díla. Člověk, práce a hmotné životní prostředí slučují se v autorově tvorbě v organickou jednotu, v jejímž rámci není zapomínáno ani na tvůrce duchovních hodnot (výrazné dřevořezy podobizen básníků Otakara Březiny Antonína Sovy, hudebního skladatele Vítězslaa va Nováka), ani na pokrokové tradice bojů pracujícího lidu (cyklus barevných litografií Na paměť osvobození 1945 a kresebné studie k ternu). Akademický malíř Jiří Mádlo, úspěšně činrý též na poli ilustrace, plakátové tvorby a užité grafiky, řadí se tak k výtvarným umělcům, kteří aktivně a angažovaně svým dílem napomáhají rozvoji naší socialistické společnosti a její pokrokové kultury. dr. Vlastimil Vinter Z cyklu Pražské Metro, barevná litografie, 1974. Snímek: Jiří Hampl / sloupek Každé první číslo každého nového ročníku každého časopisu je pro redakci něčím svátečním. Tak jako v životě člověka, je i v životě časopisu přelom roku uzavřením kapitoly již hotové a zároveň začátkem nového dějství, nad nímž se opona teprve začíná zvedat. Patří proto k dobrému bontonu, aby se první číslo v něčem, alespoň v nějaké maličkosti, lišilo od těch předcházejících. Pozorný čtenář proto může nalézt i v tomto prvním čísle už dvaadvacátého ročníku našeho časopisu malé změny. Nejsou zásadního rázu, ale jsou tu. Třeba v grafické úpravě, novém řešení titulků. Zavádíme také označení nad sloupky se zajímavostmi zahraniční architektury. Kromě stabilní zarážky bude každý sloupek ještě navíc uveden stručným titulkem oznamujícím na první pohled, čeho se sloupek týká. Vycházíme tak vstříc přáním těch našich čtenářů, kteří si sloupky vystřihují a zařazují do svého archívu. Ovšem, to jsou jen změny formální. Příprava nového ročníku časopisu je věcí dlouhodobou, začíná vlastně již v létě roku předcházejícího. Protože tehdy se počíná rodit tematický plán, společné dítko redakce a redakční rady. V něm se odrážejí ty podstatné a zásadní změny, které by měly najít svůj odraz nejen v prvním čísle, ale i ve všech pětadvaceti zbývajících. Pro letošek jsme si určili, kromě jiného, dvě základní témata, která by měla podstatně poznamenat celý ročník. První z nich má název komplexní bytová výstavba. Chceme se na stránkách časopisu věnovat tomuto tématu skutečně sledně a psát o něm ze všech st> _<i. Kromě hromadné výstavby bytů, kde se najde námětů jistě víc než dost, však chceme postihnout i tvorbu interiéru, individuální bydlení, zahradní a parkové úpravy, atakdále. Druhým nosným tématem ročníku se má stát výstavba na vesnici, zemědělská architektura a tvorba krajiny. Domníváme se, že jde o velmi vážný, zásadní problém, kterému se však ne vždy věnuje patřičná pozornost. A proč to tady vlastně píšeme? Samozřejmě proto, že chceme čtenáře seznámit s našimi plány a předsevzetími. Ale hlavně proto, že při naplňování těchto plánů počítáme s aktivní účastí vás, všech čtenářů Cs. architekta. Protože noviny, ty jsou dílem kolektivu. Cím bude tenhle kolektiv širší, tím lepší bude náš i váš časopis v roce 1976. REDAř (naše poznámko) Zamýšlíme- li se nad plánovanými záměry a konkrétními úkoly investiční výstavby a stavebnictví — tedy oblastí, k nimž bezprostředně patří architektonická činnost — v letošním roce, vidíme, že jde o záměry a úkoly reálné, leč náročné. Tak třeba při investiční výstavbě pro průmysl a zemědělství se klade mimořádný význam na efektivnost, která je podmíněna aktivní spoluprací investorů, projektantů a dodavatelů jak při vyjasňování dodavatelsko-odběratelských vztahů, tak při vypracování projektové dokumentace, režimů a harmonogramů i při vlastní realizaci staveb. Pokud jde o výstavbu bytů, počítá se s dokončením zhruba 130 000 bytových jednotek ve všech formách výstavby. V rozmístění bytové výstavby se pak sleduje posílení jejího vlivu na získání a stabilizaci pracovních si pro rozhodující výrobní a investiční záměry; jen na území Prahy má být letos zahájena výstavba asi 10 000 bytů. Ve srovnání s loňským rokem se také zvýší prodej stavebních potřeb, což znamená, že vzroste i zájem o individuální výstavbu chct, garáži a dalších objektů. Tyto plány a konkrétní úkoly budou klást nemalé nároky na práci architektů, na nichž v převážné míře spočívá nejen technická a funkční, ale také estetická úroveň budoucích stavebních děl, jejich kompoziční vazba na okolní krajinu, vliv na životní prostředí. A zcela samozřejmě od této úrovně odvisí i spokojenost samotných uživatelů, kteří v těchto stavbách budou trávit značnou část svého života, ať Již při práci či odpočinku. Zdánlivě nejde 0 nic nového -1- jen s tím rozdílem, že v letošním roce a v celé šesté pětiletce budou kladeny na každého z nás náročnější kritéria — a vyhovět jim, znamená býi 1 náročnější sám k sobě, k vlastní práci. A to hned, od samého počátku. Teto číslo bylo dáno do tisku 28. 12. 1975.