Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)

1969-09-19 / No. 38

EKONOMICKÝ Praha 19. září TÝDENÍK O V KSC 1 9 6 9 ■ Kčs 1,50 Co to vlastně optimalizují? • Logika by mala byť len jedna • Tvor­ba hospodárskej politiky podniku • Podnik bez koncepce = podnik bez života • Slovo generálneho riaditeľa drevárskeho a nábytkárske­ho priemyslu • Průzkum—Vývoj—Realizace Příloha: FAKTORY RÜSTU PRODUKTIVITY PRÁCE ZDROJE a REZERVY pracovních sil Dr. LUDĚK VÁNÉ Zdroje pracovních sil v české socialis­tické republice jsou dnes vyčerpány, jejich nedostatek je však podle našeho názoru fiktivní a v zásadě není limitujícím činite­lem růstu výroby a celkového rozvoje ná­rodního hospodářství. Tento obecný závěr neplatí samozřejmě pro některé oblasti, pří­padně určité profese pracovníků. Možnost vyššího růstu výroby a vyšší tvorby národní­ho 'Schodu nebrzdí většinou nedostatek pra­če ců — v řadě odvětví je naopak pře­­zaméstnanost — ale nevyhovující rozdělení a zejména neefektivní využívání pracovních sil. Za příspěvek k celkové konsolidaci ná­rodního hospodářství na úseku zaměstnanos­ti proto považujeme dosažení efektivního využití pracovních sil, které povede k rov­nováze mezi nabídkou a poptávkou. CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO STAVU Současný stav v oblasti pracovních sil je charakterizován nesouladem mezi nabíd­kou a poptávkou. Tento nesoulad, jako výsledek dlouhole­tého extenzívního vývoje zaměstnanosti, je na jedné straně vyvolán skutečnou situací, tj. omezeností zdrojů pracovních sil, na dru­hé straně volnou poptávkou po pracovních silách, která vysoko přesahuje zdrojové mož­nosti. Zdroje pracovních sil se mohou zvýšit, ne­­uvažujeme-li možnost nákladného „dovozu“ zahraničních pracovníků, v zásadě jen po­pulačními přírůstky. Další zvyšování ekonomické aktivity oby­vatelstva je již výrazně neefektivní, nebof vyžaduje další investice, různá sociální opat­ření atp. a |e kromě toho v nejbližší bu­doucnosti teoreticky i prakticky nemožné, nebof ipodíl nepracujícího práceschopného obyvatelstva v českých krajích klesá po­stupně na 6 %. Dosažení této hranice, pod kterou je možnost získání zbývajících zdro­jů pracovníků nepravděpodobná, urychlil i vývoj roku 1968, kdy i při omezených zdrojích došlo v socialistickém sektoru ná­rodního hospodářství k růstu pracovníků o 1,5 %. Stupeň ekonomické aktivity obyvatelstva v České socialistické republice je ve srovná­ní s průmyslově vyspělými zeměmi Jedním z nejvyšších. Z hlediska současného poznání vývojo­vých tendencí se dospělo k závěru, že sta­tistická úroveň ekonomické aktivity obyva­telstva by měla zůstat na stavu dosaženém v roce 1970. Přitom není vyloučen růst v ně­kterých územních oblastech. Podniky počítají ve svých plánech na rok 1969 se vzrůstem počtu pracovníků o 3,4 %, nadsazují z velké části požadavky a nároku­jí růst pracovníků nad potřebu zajištění růs­tu výroby. Požadavky na pracovní síly, které uplatni­ly podniky u národních výborů, přesáhly možnosti zdrojů v 1. čtvrtletí 1969 o 46 tis. osob, ve 2. čtvrtletí o dalších 10 tis. pra­covníků. Plná polovina všech požadavků je uplatňována průmyslovými podniky. Tím se stále znovu vytváří tlak na extenzívní růst zaměstnanosti s celou škálou průvodních negativních jevů. Při obecném nesouladu nabídky a poptáv­ky v oblasti pracovních sil dochází ke znač­né nevyváženosti v různých oblastech, v ka­tegoriích pracovníků i v jednotlivých pro­fesích. Za této situace se rozvíjejí v poslední době různé manipulace a spekulace s pracovními silami. Jsou zaznamenány případy tzv. půj­čování pracovníků, které se dá kvalifikovat jako prodávání pracovní síly. Dochází k pře­tahování i k nabízení pracovníků, zejména z přidružené výroby JZD, s neoprávněným vyplácením vysokých odměn těmto pracov­níkům a náborovým referentům, k odčerpá­vání kvalifikovaných pracovníků ze staveb­nictví, průmyslových a jiných organizací. Tyto případy jsou hlášeny průmyslovými a stavebními podniky, hlavně z úseků přidru­žené výroby zemědělských družstev. Bylo ověřeno, že v různých podnicích pracuje několik tisíc zaměstnanců vyslaných hlavně zemědělskými družstvy a že dochází k hru­bému zneužívání přidružené výroby JZD. Ta­to nežádoucí činnost se rychle rozrůstá na další JZD, na komunální podniky MNV a jiné organizace (i tělovýchovné). Problémy zneužívání přidružené výroby JZD se již za­bývala vláda ČSR. PkíČINY DNEŠNÍHO NESOULADU Extenzívní rozvoj zaměstnanosti, který postupně vedl k dnešní nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou v oblasti pracovních sil, má dlouholeté příčiny. Podporovala a podporuje jej řada faktorů nejen v podnikové sféře, ale i mimo ni. Státní politika zaměstnanosti vycházela řadu let ze zjednodušené představy v této oblasti, prováděla systematický a intenzívní nábor žen do zaměstnání, nedoceňovala spo­lečensky péči o rodinu a označovala jako „nepracující“ ženu v domácnosti. Stálý exten­zívní růst ekonomické aktivity se považoval za uskutečnění „práva na práci“, za přednost socialistického společenského zřízení. Tato tendence vstoupila do vědomí lidí i řídících orgánů všech stupňů. Extenzívní růst a přezaměstnanost v ně­kterých odvětvích byly již založeny plánem. Direktivní plánování jednak působilo defor­mace v růstu jednotlivých odvětví a jejich zajištění pracovníky, jednak nezabránilo ex­tenzívnímu růstu zaměstnanosti ani limito­váním počtu pracovníků, stanovením závaz­ného podílu žen, ani stanovením doplňkové potřeby pracovních sil, protože plány se prů­běžně měnily. Cílevědomou snahu o zastavení extenzívní­ho rozvoje zaměstnanosti představuje až sta­bilizační odvod jako nástroj hospodárného využívání pracovních sil. Avšak podniky se před důsledky uplatnění stabilizačního od­vodu chránily značným zvýšením zaměstna­nosti. Za řadu let si podniky ověřily skutečnost, že je výhodné mít rezervní kapacity v pra­covních silách při častých změnách výrob­ních programů, zejména při přechodu k prac­nějším výrobám. Na extenzívní rozvoj zaměstnanosti měl nemalý vliv také systém schvalování a rea­lizace investic. Nové investice byly prosa­zovány často bez ohledu na mobilizovatelné zdroje pracovních sil. Nesplňovaly ve větši­ně případů záměry investičního úkolu, uvažo­vané v růstu produktivity práce i jiných kva­litních ukazatelích. Při realizaci investic se dosahovalo podstatně nižších parametrů bu­dovaných zařízení. Také nekompletnost nové výstavby snižovala efektivnost investic a vy­volávala dodatečné požadavky na počty pra­covníků a jejich neúčelnou migrací. V poslední době vedou ke zvýšení růstu zaměstnanosti 1 některé celostátní záměry, jako koncepce rozvoje jednotlivých oblastí, podpora méně hospodářsky vyvinutých oblas­tí budováním nových základních fondů po­třebných pro zajištění růstu zaměstnanosti a provádění strukturálních změn v národ­ním hospodářství. Extenzívní růst zaměstnanosti urychlova­ly také důvody pracujících. Vyšší úroveň kvalifikace žen, resp. snaha po realizaci této kvalifikace působily na zvyšování za­městnaností žen a tím i celkové zaměstna­nosti. Finanční přínos dvojího zaměstnání v rodinách pří postupném zvyšování život­ních nákladů ovlivňoval výrazněji životní úroveň rodiny než růst nominálních mezd. „Historický“ vývoj dnešního nerovnováž­ného stavu nabídky a poptávky na úseku pracovních sil je tedy značně složitý a po­třebná nápravná opatření bude třeba usku­tečňovat v oblasti zaměstnanosti, ale i mimo ni. Nedostatečné využití pracovních sil je pro­jevem i důsledkem dlouholetého disproporč­­ního vývoje. Dřívější způsob direktivního řízení v oblasti pracovních sil, který pro­kazatelně nepřinesl kladné výsledky, byl po­stupně zcela opuštěn, aniž se dostatečně uplatnily změny očekávané při zavádění nové ekonomické soustavy. Neuskutečnila se především představa, že snaha podniků o růst hrubého důchodu pří­mo povede k růstu produktivity práce a hospodaření pracovní silou. Důchodová situa­ce podniků se ukázala značně příznivější, než se při zavádění nové soustavy předpoklá­dalo, a nevyvíjela dostatečný objektivní tlak na hospodaření vůbec a tím i pracovní silou. Jednostranná orientace na dosahování ma­ximálního hrubého důchodu snížila nároky kladené při řízení podniků na růst výroby a produktivity práce, nebof zvýšení hrubé­ho důchodu bylo možno dosáhnout i méně náročnými cestami (úprava cen, zvyšování rozpracovanosti). Přitom je pracovní síla relativně levná ve srovnání s výrobními prostředky, které ji mají nahradit; tento nepoměr se trvale zhoršuje, protože pořizovací cena výrobních prostředků po přecenění značně stoupla: (např. ve strojírenství u strojních základ­ních prostředků za dva roky od roku 1966 do roku 1968 o 44%). Podle odhadů jsou v průměru náklady na využití pracovní sí­ly novou technikou asi dvojnásobné proti zvýšeným osobním nákladům při rozšířeni stavů pracovníků. Dosavadní soustava ekonomických nástro­jů, zejména stabilizační odvod, se snažila ovlivnit také vývoj zaměstnanosti, nebyla však příliš účinná. Stabilizační odvod posti­hoval velmi intenzívně přírůstek počtu pra­covníků, nezávisel však příliš na celkovém počtu pracovníků. Tím bránil i žádoucím změnám struktury výroby a byl proto zdro­jem četných výjimek. Vcelku činí stabili­zační odvod (včetně odvodu za přírůstek mezd) pouze 6% vyplacených mezd a ne­má proto výrazný regulační účinek. Také přirážky ke stabilizačnímu odvodu, stano­vené krajskými národními výbory, mají pů­sobit represivně na rozvoj zaměstnanosti v průmyslových aglomeracích, avšak jejich výše (až 2% vyplacených mezd) neovlivňu­je příliš vývoj zaměstnanosti v žádoucím směru, stejně jako úlevy poskytované ze­jména v pohraničních oblastech. Uvolnění ve způsobu hospodaření pracovní silou se v nežádoucí míře projevilo po obec­ném povolení výjimek z povinnosti podniků žádat ONV o souhlas k provádění náboru pracovních sil. Neúměrné nároky podniků na pracovní síly vyplývají částečně i z toho, že podniky nejsou vázány žádnou normou k povinnosti projednávat své požadavky s ná­rodními výbory. Dokončení na 7. straně

Next