Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)
1969-09-19 / No. 38
EKONOMICKÝ Praha 19. září TÝDENÍK O V KSC 1 9 6 9 ■ Kčs 1,50 Co to vlastně optimalizují? • Logika by mala byť len jedna • Tvorba hospodárskej politiky podniku • Podnik bez koncepce = podnik bez života • Slovo generálneho riaditeľa drevárskeho a nábytkárskeho priemyslu • Průzkum—Vývoj—Realizace Příloha: FAKTORY RÜSTU PRODUKTIVITY PRÁCE ZDROJE a REZERVY pracovních sil Dr. LUDĚK VÁNÉ Zdroje pracovních sil v české socialistické republice jsou dnes vyčerpány, jejich nedostatek je však podle našeho názoru fiktivní a v zásadě není limitujícím činitelem růstu výroby a celkového rozvoje národního hospodářství. Tento obecný závěr neplatí samozřejmě pro některé oblasti, případně určité profese pracovníků. Možnost vyššího růstu výroby a vyšší tvorby národního 'Schodu nebrzdí většinou nedostatek prače ců — v řadě odvětví je naopak přezaméstnanost — ale nevyhovující rozdělení a zejména neefektivní využívání pracovních sil. Za příspěvek k celkové konsolidaci národního hospodářství na úseku zaměstnanosti proto považujeme dosažení efektivního využití pracovních sil, které povede k rovnováze mezi nabídkou a poptávkou. CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO STAVU Současný stav v oblasti pracovních sil je charakterizován nesouladem mezi nabídkou a poptávkou. Tento nesoulad, jako výsledek dlouholetého extenzívního vývoje zaměstnanosti, je na jedné straně vyvolán skutečnou situací, tj. omezeností zdrojů pracovních sil, na druhé straně volnou poptávkou po pracovních silách, která vysoko přesahuje zdrojové možnosti. Zdroje pracovních sil se mohou zvýšit, neuvažujeme-li možnost nákladného „dovozu“ zahraničních pracovníků, v zásadě jen populačními přírůstky. Další zvyšování ekonomické aktivity obyvatelstva je již výrazně neefektivní, nebof vyžaduje další investice, různá sociální opatření atp. a |e kromě toho v nejbližší budoucnosti teoreticky i prakticky nemožné, nebof ipodíl nepracujícího práceschopného obyvatelstva v českých krajích klesá postupně na 6 %. Dosažení této hranice, pod kterou je možnost získání zbývajících zdrojů pracovníků nepravděpodobná, urychlil i vývoj roku 1968, kdy i při omezených zdrojích došlo v socialistickém sektoru národního hospodářství k růstu pracovníků o 1,5 %. Stupeň ekonomické aktivity obyvatelstva v České socialistické republice je ve srovnání s průmyslově vyspělými zeměmi Jedním z nejvyšších. Z hlediska současného poznání vývojových tendencí se dospělo k závěru, že statistická úroveň ekonomické aktivity obyvatelstva by měla zůstat na stavu dosaženém v roce 1970. Přitom není vyloučen růst v některých územních oblastech. Podniky počítají ve svých plánech na rok 1969 se vzrůstem počtu pracovníků o 3,4 %, nadsazují z velké části požadavky a nárokují růst pracovníků nad potřebu zajištění růstu výroby. Požadavky na pracovní síly, které uplatnily podniky u národních výborů, přesáhly možnosti zdrojů v 1. čtvrtletí 1969 o 46 tis. osob, ve 2. čtvrtletí o dalších 10 tis. pracovníků. Plná polovina všech požadavků je uplatňována průmyslovými podniky. Tím se stále znovu vytváří tlak na extenzívní růst zaměstnanosti s celou škálou průvodních negativních jevů. Při obecném nesouladu nabídky a poptávky v oblasti pracovních sil dochází ke značné nevyváženosti v různých oblastech, v kategoriích pracovníků i v jednotlivých profesích. Za této situace se rozvíjejí v poslední době různé manipulace a spekulace s pracovními silami. Jsou zaznamenány případy tzv. půjčování pracovníků, které se dá kvalifikovat jako prodávání pracovní síly. Dochází k přetahování i k nabízení pracovníků, zejména z přidružené výroby JZD, s neoprávněným vyplácením vysokých odměn těmto pracovníkům a náborovým referentům, k odčerpávání kvalifikovaných pracovníků ze stavebnictví, průmyslových a jiných organizací. Tyto případy jsou hlášeny průmyslovými a stavebními podniky, hlavně z úseků přidružené výroby zemědělských družstev. Bylo ověřeno, že v různých podnicích pracuje několik tisíc zaměstnanců vyslaných hlavně zemědělskými družstvy a že dochází k hrubému zneužívání přidružené výroby JZD. Tato nežádoucí činnost se rychle rozrůstá na další JZD, na komunální podniky MNV a jiné organizace (i tělovýchovné). Problémy zneužívání přidružené výroby JZD se již zabývala vláda ČSR. PkíČINY DNEŠNÍHO NESOULADU Extenzívní rozvoj zaměstnanosti, který postupně vedl k dnešní nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou v oblasti pracovních sil, má dlouholeté příčiny. Podporovala a podporuje jej řada faktorů nejen v podnikové sféře, ale i mimo ni. Státní politika zaměstnanosti vycházela řadu let ze zjednodušené představy v této oblasti, prováděla systematický a intenzívní nábor žen do zaměstnání, nedoceňovala společensky péči o rodinu a označovala jako „nepracující“ ženu v domácnosti. Stálý extenzívní růst ekonomické aktivity se považoval za uskutečnění „práva na práci“, za přednost socialistického společenského zřízení. Tato tendence vstoupila do vědomí lidí i řídících orgánů všech stupňů. Extenzívní růst a přezaměstnanost v některých odvětvích byly již založeny plánem. Direktivní plánování jednak působilo deformace v růstu jednotlivých odvětví a jejich zajištění pracovníky, jednak nezabránilo extenzívnímu růstu zaměstnanosti ani limitováním počtu pracovníků, stanovením závazného podílu žen, ani stanovením doplňkové potřeby pracovních sil, protože plány se průběžně měnily. Cílevědomou snahu o zastavení extenzívního rozvoje zaměstnanosti představuje až stabilizační odvod jako nástroj hospodárného využívání pracovních sil. Avšak podniky se před důsledky uplatnění stabilizačního odvodu chránily značným zvýšením zaměstnanosti. Za řadu let si podniky ověřily skutečnost, že je výhodné mít rezervní kapacity v pracovních silách při častých změnách výrobních programů, zejména při přechodu k pracnějším výrobám. Na extenzívní rozvoj zaměstnanosti měl nemalý vliv také systém schvalování a realizace investic. Nové investice byly prosazovány často bez ohledu na mobilizovatelné zdroje pracovních sil. Nesplňovaly ve většině případů záměry investičního úkolu, uvažované v růstu produktivity práce i jiných kvalitních ukazatelích. Při realizaci investic se dosahovalo podstatně nižších parametrů budovaných zařízení. Také nekompletnost nové výstavby snižovala efektivnost investic a vyvolávala dodatečné požadavky na počty pracovníků a jejich neúčelnou migrací. V poslední době vedou ke zvýšení růstu zaměstnanosti 1 některé celostátní záměry, jako koncepce rozvoje jednotlivých oblastí, podpora méně hospodářsky vyvinutých oblastí budováním nových základních fondů potřebných pro zajištění růstu zaměstnanosti a provádění strukturálních změn v národním hospodářství. Extenzívní růst zaměstnanosti urychlovaly také důvody pracujících. Vyšší úroveň kvalifikace žen, resp. snaha po realizaci této kvalifikace působily na zvyšování zaměstnaností žen a tím i celkové zaměstnanosti. Finanční přínos dvojího zaměstnání v rodinách pří postupném zvyšování životních nákladů ovlivňoval výrazněji životní úroveň rodiny než růst nominálních mezd. „Historický“ vývoj dnešního nerovnovážného stavu nabídky a poptávky na úseku pracovních sil je tedy značně složitý a potřebná nápravná opatření bude třeba uskutečňovat v oblasti zaměstnanosti, ale i mimo ni. Nedostatečné využití pracovních sil je projevem i důsledkem dlouholetého disproporčního vývoje. Dřívější způsob direktivního řízení v oblasti pracovních sil, který prokazatelně nepřinesl kladné výsledky, byl postupně zcela opuštěn, aniž se dostatečně uplatnily změny očekávané při zavádění nové ekonomické soustavy. Neuskutečnila se především představa, že snaha podniků o růst hrubého důchodu přímo povede k růstu produktivity práce a hospodaření pracovní silou. Důchodová situace podniků se ukázala značně příznivější, než se při zavádění nové soustavy předpokládalo, a nevyvíjela dostatečný objektivní tlak na hospodaření vůbec a tím i pracovní silou. Jednostranná orientace na dosahování maximálního hrubého důchodu snížila nároky kladené při řízení podniků na růst výroby a produktivity práce, nebof zvýšení hrubého důchodu bylo možno dosáhnout i méně náročnými cestami (úprava cen, zvyšování rozpracovanosti). Přitom je pracovní síla relativně levná ve srovnání s výrobními prostředky, které ji mají nahradit; tento nepoměr se trvale zhoršuje, protože pořizovací cena výrobních prostředků po přecenění značně stoupla: (např. ve strojírenství u strojních základních prostředků za dva roky od roku 1966 do roku 1968 o 44%). Podle odhadů jsou v průměru náklady na využití pracovní síly novou technikou asi dvojnásobné proti zvýšeným osobním nákladům při rozšířeni stavů pracovníků. Dosavadní soustava ekonomických nástrojů, zejména stabilizační odvod, se snažila ovlivnit také vývoj zaměstnanosti, nebyla však příliš účinná. Stabilizační odvod postihoval velmi intenzívně přírůstek počtu pracovníků, nezávisel však příliš na celkovém počtu pracovníků. Tím bránil i žádoucím změnám struktury výroby a byl proto zdrojem četných výjimek. Vcelku činí stabilizační odvod (včetně odvodu za přírůstek mezd) pouze 6% vyplacených mezd a nemá proto výrazný regulační účinek. Také přirážky ke stabilizačnímu odvodu, stanovené krajskými národními výbory, mají působit represivně na rozvoj zaměstnanosti v průmyslových aglomeracích, avšak jejich výše (až 2% vyplacených mezd) neovlivňuje příliš vývoj zaměstnanosti v žádoucím směru, stejně jako úlevy poskytované zejména v pohraničních oblastech. Uvolnění ve způsobu hospodaření pracovní silou se v nežádoucí míře projevilo po obecném povolení výjimek z povinnosti podniků žádat ONV o souhlas k provádění náboru pracovních sil. Neúměrné nároky podniků na pracovní síly vyplývají částečně i z toho, že podniky nejsou vázány žádnou normou k povinnosti projednávat své požadavky s národními výbory. Dokončení na 7. straně