Kultura, 1958 (II/27-52)

1958-07-03 / No. 27

Nezapomeňte si přečíst 3. ČERVENCE 1958 Lubomír Dorůžka se zamýšlí nad otázkami současné taneční hudby NA PROGRAMU JAZZ Zachráněná díla národního umělce KRÁDEŽ NA VÝSTAVE Marcel Martin náš zahraniční dopisovatel o dnešní situaci amerického filmu KRIZE HOLLYWOODU Jiří Seydler bilancuje sovětský zájezd divadla D 34 VÍTĚZSTVÍ DIVADLA poslední době bylo podniknuto jen málo státnických cest, jež ■ j by sledovaly tak prostý a sanio. T ‘i zřejmý účel jako přátelská návštěva prvního tajemníka ústředního výboru Komunistic­ké strany Československa, pre­sidenta republiky Antonína Novotného, v Sovět­ském svazu. Mezi Prahou a Moskvou nebylo a není kontro\ erzí; vzájemné sty ky jak po poli tické, tak po hospodářské a kulturní stránce probíhají plynule, klidně a oboustranné prospěš­ně. Ani my, ani oni nemají důvodů na tomto příznivém stavu věci cokoliv měnit. A přece již tato skutečnost, že po mnoho let nepadl na československo-sovětské vztahy žádný stín, je v současném neklidném světě svého dru­hu senzací, která by si zasluhovala palcových titulků. Na naší rozdělené planetě by se našlo jen poskrovnu příkladů, kdy dva sousedé žijí inezi sebou v tak dobré shodě jako Českosloven­sko a Sovětský svaz. Nemohu si v této souvis­losti odpustit připomínku vztahů latinsko-ame­­rlckých zemí k Spojeným státům, jak se proje­vily při nedávné návštěvě vicepresidenta Richar­da Nixona ve Venezuele a jiných státech Jižní Ameriky. Napadají mi i jiné příklady, třeba ob­rázek, otištěný minulý týden v New York He­rald Tribune. Představoval ženu amerického vo­jáka, říkající jiné ženě: „Cestování nesporně velmi rozšiřuje obzory. Můj Johny už zná „Ame­rikáni, táhněte domů!“ v deseti jazycích ..." Poměr Československa k Sovětskému svazu (a naopak) je prost vzrušení, která by mohla dráždit nervy komentátorů a povolovat uzdu spekulacím. Nevadí nám to — naopak. Máme pred sebou smělé plány dobudovat socialismus, a abychom je mohli splnit tak rychle, jak jsme ■i předsevzali potřebujeme klid ke své práci. President Novotný přijíždí do Moskvy deset dní po závěru XI. sjezdu Komunistické strany Československa, historického v tom smyslu, že před náš lid postavil konkrétní cíl jeho dlouho­letých snah: být druhým na světě, který vstoupí do socialismu. Lidé u nás jsou přesvědčeni, že se nám to podaří, půjde-Ii všechno tak jako dosud. Tím nechci tvrdit, že už bychom přeskočili vše­chny překážky nebo že bychom už byli prosti chyb a omylů, avšak hlavní směr byl nesporně správný. Diky komu? Zajisté: díky poctivé prá­ci našich dělníků, rolníků a inteligence, diky ro­zumnému vedení, diky politickému uvědomění celého národa. Ale také díky tomu, že jsme měli z koho brát vzor a jit po cestě, která už jednou — as nemalými obětmi — byla pro ostatní vy­šlapána zkušenostmi sovětských komunistů a vůbec všeho sovětského lidu. Soudím proto, že je naprosto přirozené, vénujeme-li čoskoslovcn­­sko-sovétským vztahům pozornost úměrnou vý­znamu, jaký máji pro přítomnost a budoucnost socialismu nejen u nás, ale všude ve světě. Bez nadsázky: je to význam prvořadý. Lidé, kteří by nás rádi viděli na opačné stra­ně fronty, nám někdy vytýkají „satelitismus“. Jsou to někdy vzdělaní lidé a mnozí z nich za­stávají vysoká místa ve vládách svých zemi. Udivuje proto často jejich ignorance elementár­ních politických fakt, jimiž se řídi život národů a států. Ti, kdo nejhlasitěji pokřikují, že Česko­slovensko je sovětským satelitem, tváří se, jako by nevěděli, že pro náš lid byl jen jediný výběr: bud’ socialismus nebo kapitalismus. Po zkuše­nostech s kapitalismem jsme se rozhodli zcela svobodně a vůlí většiny národa pro socialismus. A když tak člověk uváží třeba jen takovou „ma­ličkost”, že ve srovnáni s kapitalistickým rokem 193* zvýšíme do socialistického roku 1965 výro­bu na Slovensku víc než třináctkrát, vyplyne mu sám od sebe závěr, kdo je tady politováníhodný. Jsme samostatným, suverénním státem, nepo­dléhajícím nikomu a ničemu než vůli lidu — čes­koslovenského lidu. Vím jen o jediném sovět­ském vojákovi, který je tak říkajíc stálou posád­kou v Československu: je jím vojenský atašé na velvyslanectví SSSR v Praze. Proto vzpomenu-li si na americké posádky v západním Německu, Francii, Anglii a mnoha jiných zemích, je mi tvrzení o satelitismu Československa k smíchu, i když je slyším z úst tak vynikajících mužů jako je například president Eisenhower. Na něčem ovšem závislí jsme: na svém vlast­ním svědomí, na věrnosti soudruhům. Avšak to je závislost oboustranná, či lépe řečeno mnoho­stranná. Všichni za jednoho, jeden za všechny — jako v časech tří mušketýrů. Dnes je ovšem jiná doba. Nejsme tři nebo čtyři, nýbrž je nás už téměř miliarda. Na to myslíme, když nyní Antonín Novotný, president samostatného, nezávislého socialistic­kého Československa dlí na návštěvě v zemi nej­­bližšiho přítele a spojence. Kdo snad přece jen čeká senzace, nedočká se. Senzace v Českoslo­vensku je třeba hledat jinde — dejme tomu v číslech o naši průmv šlové a zemědělské v ýro­bě, jejíž křivka směřuje rovnou do socialismu. Ale to už je kapitola zase jiného komentáře. .Vladimir Till 0. JULI ]*5ť Začali jsme hovorem o cigaretách, kávě a vínu. Besedy, které takhle za­čínají, mají jednu velikánskou před­nost. Lidé se sblíží a rozumějí si, , i když hovoří o věcech vážnějších. Trošičku podezírám soudruha Kaphtí­­ka, ředitele československého filmex­­portu, že i tento způsob otevření bese­dy- jaksi souvisí s jeho profesí. Vždyť, člověk, který obchoduje v mezinárod­ním měřítku, musí umět jednat s lid­mi, najít k nim cestu. Musí třeba vě­dět, že pan X., majitel velké půjčovny v Japonsku, má velké styky s Evro­pou, ale že duši podniku je jeho man­želka. 1 tohle patří k profesi. A tak možná, že i ten hovor o cigaretách a o ká\ě . . . Mezitím zazvonil .telefon. Filmexport Praha — říká soudruh Kgchtik — to je Oslo? Že je za hodinu dostanu? Děkuji. — Máme zrovna jed­noho zástupce ve skandinávských ze­mích — obrací se k nám s omluvným úsměvem — jsme s ním v denním te­lefonickém styku a tak možná, že bu­denie na chvíli přerušeni v hovoru. — Znovu se \ ráčíme k hovoru. Naše exportní zájmy obepínají celou zeměkouli. Nikdy, v šedesáti­­leté historii naší kinematografie nebyl'styk se zahraničím tak širo­ce rozvinut. Výroba před válkou, roztříštěná do drobných společností, 'aai neumožňovala cílevědomou a soustředěnou vývozní a konec kon­ců ani .dovozní-politiku. Před vál­kou se vývoz čs. filmů omezoval na několik ojedinělých případů. Dnes se naše filmy' promítají ve 32 ze­mích všech světadílů. Zúčastňujem* se všech významných mezinárod­ních filmových soutěží a odnášíme si z nich trofeje, zvláště naše lout­kové filmy. Pořádáme týdny na­šich filmů v zahraničí. A podívej­te se na stůl v sekretariátů— srd­ce filatelistů by potěšila kupa obá­lek. Podnikáme obchodní cesty. Ře­ditelnou našeho podniku procházejí četné návštěvy ze zahraničí. Také telefonní účty dokazují, že náš stýk se zahraničím je velmi bohatý. Vy­vézt film při roční světové produk­ci 2500 filmů a několika desítek ti­síc krátkých filmů není snadné. Svět je svázán důmyslnými smlou­vami, dohodámi, protíobchody tisí­ců společností a množstvím kapitá­lově silných koncernů, které drží v rukou obrovské šitě kin a tím ur­čují dovoz. Existuje řada ochran­ných opatření, cel a cenzur, jimiž se státy bráni vývozu deviz. O pev­né dovozní kvóty bojuji světové ki­nematografie, zvláště USA; Fran­cie, Itálie a Německo obsazují zbytky. Pravidelný dovozní a vývozní vztah je smluvně zajištěn mezi ze­měmi socialistického tábora. Vzá­jemně si nabízíme všechny filmy v ukázkových kopiích a vybírámě si z nich vhodné programy. Podob­né vztahy se nyní upevňují i s In­dii a arabskými státy, těžká kon­kurence je v tradičních zemích vel­­kj'ch kinematografií, v USA, Anglii, Francii atd. Do ostatních zemí pro­nikáme navazováním styků s vel­kými firmami. Nahrazujeme tak dřívější spojení s menšími firmami, které nemohou investovat do dub­­bingu a do nezbytné reklamy. Každé obchodní jednáni je zalo­ženo na osobním styku. Není to dávno, co jsme jej zaěli soustavně uplatňovat, a výsledky se ukazují. Mnoho nám prospěl festival v Kar­lových Varech. V obchodních promí­táních probíhá jakýsi druhý, ob­chodní festival, a nevěřil byste, ža ve třech předváděcích síních pro­běhne za festival bezmála tolik fil­mů, kolik se jich uvádí v ČSR za rok do distribuce." Které z našich filmů se nejvíce prodávají? Především veškerá produkca loutkového a kresleného filmu. Trnka, Zeman. Hofman, Týrlová, Pojar mají největší úspěch. Napo­sled jsme celou naši kolekci prodali do americké televize. V této oblasti se lépe uplatňují filmy krátké; zá­padní distributor nemá odvahu pus­­stit do sítě celovečerní loutkový nebo kreslený, film. Tak např. Sta­ré pověsti české proběhly ve Fran­cii nejdříve sítí speciálních kin, a tak si distributor vydělal na dub­bing. Přemluvený film bude rozdě­len na jednotlivě části, a zařazen do normální distribuční šité v několika desítkách kopii. Stejně i Stvoření světa bude v Japonsku promítáno po částech. Televize uvádí celove­černí loutkové a kreslené filmy v pravidelných programech na po­kračování. Z hraných filmů jsme nejvíce prodali filmy Svědomí, Di­vou Báru, Císařova pekaře, Cirkus bude, Pyšnou princeznu a Tajem­ství krve-... Mnoho si slibujeme od Zemanova filmu Vynález zkázy a Trnkova Snu noci svatojánské. Naš© čtenáře by jistě eajtmaln, jak se navazují přímé atyky se Západem a iak se tento hentakí udržuje. Především cestami do zahraničí. Film není normálním exportním artiklem jako třeba plzeňské pivo nebo motocykly, protože každý je jiný! Film se musí předvést a na místě přetlumočit. Osobni styk v cizině představují naše stálá fil­mová zastoupení. Další formou je účast na zřizování distribučních . společností. Nyní na příklad byla vytvořena Československo-indická distribuční společnost, která bude uvádět naše filmy v Indii. Prodat film, to je velmi složitá operace, vyžadující schopné a vzdělané lidi. Proto oprošťujeme právě teritori­ální referenty od zatěžující admi­nistrativy a umožňujeme jim tak dokonaleji poznat poměry v ze­mích. Máte nějaký vliv přímo na výrobu filmů, to jest máte styk se studiem Barrandov a můžete uěják na rákiadé svých zkušenosti působit na vlastní tvorbu? Navazujeme první kontakty se studii hraného a krátkého filmu. Získáváme informace o natáčených filmech a předběžně používáme těchto materiálů k propagaci. Upo-' zorňujeme studia na exportní poža-i dávky: v poslední době je na pří­klad nedostatek krátkých, loutko­vých a kreslených filmů a je po nich v celém světě poptávka. Dopo­ručili jsme výrobě, aby se v oblastí loutkové a kreslené tvorby točily pokud možno krátké filmy a celo­večerní aby byly pouze výjimkou. Velký vliv na odbyt filmů má jmé­no známého herce. Také by náš film měl získat herce, kteří by hráli ne v jednom filmu za rok za tři roky, ale aby hráli ve třech do ro­ka. Herecká popularita je ve filmu kapitálem k nezaplacení. Například po uvedeni filmu „Svědomí" v zahra­ničí se naši obchodní partneři zajímali o filmy s Irenou Kačirkovou. Po „Divé Báře" o filmy s Vlastou Fia­lovou. po „Pyšné princezně" s Ale­nou Vránovou, o filmy s Jarosla­vem Marvanem atd., a my jsme, jak vite, s nimi neměli další filmy. . Dokončení na str. 2 ČESKOSLOVENSKY FILM PŘEKRAČUJE HRANICE C E N U VSOUTĚŽI Snímek Ó. Rakoyec

Next