Kultura, 1960 (IV/1-26)

1960-01-07 / No. 1

EPIŠTOLKA At epištolka má, ta prvá v pořadí, slušně se představí a řekne publiku: Jsou u nás motýli, jsou však i ovádi, jsou zpěvní skřívaní, jsou hnízda tuhýků právě tak v lívotě jak na kulturní rolí, na onom kvetoucím a bujném záhoně. Dnes kvete rozkošně a zítra zas je holý,, i laně na něm zřít a zase pakoně. Ať epištolka má má onen přesný závit, jímZ došroubuješ se aZ dolů po krásu. KéZ jíně bavila by, jak se míním bavit v dosahu Pegasa, na jeho ocasu. D KAIN E OPRAVDU SYMPATICKÉ a doufej­me, že i příznačné, jaký zájem o le­tošní spartakiádu projevuji naši umělci a vůbec kulturní pracovníci. Stačí si prohlédnout např. závazky Národního divadla. Městských divadel pražských, D 34, Ostředního divadla čs. armády, Di­vadélka Rokoka, pěveckého sboru Typo­grafia, Ústředního domu čs. armády, Státní zájezdové scény, AUSu, odboru kulturních zařízení ministerstva vnitra atd. a hned je vidět, že tady jde o váž­nou snahu spolupracovat s tělovýchov­ným hnutím. A to je dobře. Tělesná kul­tura je taky kultura. S. • JESTE O SPARTAKIADE. Pečlivě se na ni připravuji naše soubory lidových písni a tanců, které vystoupl ve zvláštní sklad-, bě Píseň rodné země, jejiZ pohybová část je dílem kolektivu pro). A. Vondřicha, hudbu sloZil A. Košťál a V. Neumann. Dnes uZ tuto skladbu nacvičuje 97 % z českých přihlášených souborů a 88 % souborů slovenských. s. AROMIR STRETTI-ZAMPONI, jeden ze zakladatelů spolku českých umělců grafiků Hollar, zemřel 29. prosince ve věku sedmasedmdesátí let. Patřil mezi naše nujprvnějšf pěstitele grafiky, k niž přišel bez odborného školení, ale svou houževnatosti a vynalézavostí 1 technic­kým nadáním se záhy stal mistrem umění světla a stínu. Veřejnosti se představil poprvé roku 1900 pozoruhodným soubo­rem pražských motivů. Krásám Prahy zů­stal pak věren, i když v jeho díle na­cházíme 1 mnoho záznamů z cest, zejmé­na z Itálie a z Francie. j. J. • HAŠKOVA LIPNICE 1960 bude tento­krát bohatší ještě o literární, divadelní a výtvarnou soutěž,,kterou vypisuj.e KNV Jihlava spolu se Svazem spisovatelů, Sva­zem divadelních a Svazem výtvarných umělců. SoutěZ Jjde samozřejmě o satiru a humorj se týká románů, her, poví­dek, básnických sbírek, epigramů, diva­delních představení t výtvarných prací; přihlášky přijímají jednotlivé umělecké svazy a KNV Jihlava. Ce ROZHLASOVÉM PROGRAMU vínoř­ních svátků bylo dost pořadů poe­zie a hudby. Ale vskutku vzrušující zážitek připravil národní umělec Z. Ště­pánek o prvním svátku přednesem pů­vabné básnické prózy Náš den od K. Šik­­tance. Téhož dne večer byl na programu pořad Přemysla Pražského Měsíc a Já neboli Já a měsíc, na němž dlužno ocenit už sám nápad, vtip, poetlčnost i aktuál­nost zaměření. led • NA SILVESTRA připravil rozhlas řadu programů, z ntchZ zaznamenejme aspoň dva — na prvním místě hlavní pořad Dnes velký tah, jímZ autoři. f Jelínek, Rohlena, Smětákj nepřipravili nic než obvyklou rozhlasovou estrádu, jen snad o něco bo­hatší a pestřejší. To Melišek a zeman se pokusili o svéráznější útvar ,,nealkoholic­kým koktejlem", nazvaný Končit, zavírá­me!, který však, Zel, vyzněl méně vtipně a zábavně než Velký tah. led □ BIRKA DOKUMENTU O ZLOČINECH SS vyšla r. 1957 v Berlíně a nyní česky v Našem vojsku pod názvem SS v akcii Jsou v ní autentické materiály, zprávy, soudní výpovědi, statistiky ap. o popravách komunistů a transportech Židů a vraždění v koncentrácích, kniha plná strohých úředních záznamů a cifer a fotokopií, a přitom otřásající obraz nej­větší hrůzy XX. století, cynismu a zvířec­kosti německého fašismu. š • DIVADLO POEZIE A MALÝCH FOREM zařazuje do náhradních dnů v repertoáru Horácké divadlo v Jihlavě. 11. ledna za­hájí Puškinovým Evženem Oněginem, o týden později uvede montáž černošské poezie a džezu, na únor připravuje Erbe­novu Kyticí. Počítá hlavně s mladými návštěvníky ze Skol i závodů. do • BIŽUTÉRII A PRÄCE V NOVÉ HMOTE vystavila v brněnské Malé galerii Naděž­da Hanáková. Hmota, s níž pracuje, je po­zoruhodná a poskytuje velké perspektivy. Hanáková je však zatím na počátku její­ho využívání a mnohdy zapadá do prcha­vé módnosti. vz DOMĚ UMÉNI V BRNĚ je výstava maďarského umění, pořízená z bu­dapešťské výstavy uspořádané k čty­řicátému výročí založení Republiky rad. Většina umělců se opravdu snaží vyjádřit tyto události, mnoho z nich pomocí vněj­ších námětů nebo alegoriemi. Nesporně největších úspěchů je tu dosaženo v gra­fice. Některé listy jsou opravdu přesvěd­čivé (Kaas, Konfár a).). Sochařství zůsta­lo pozadu za grafikou. Zaujmou tu pře­devším díla Kovácsova a Kucsova. vz • PRAŽSKÉ DIVADÉLKO SEMAFOR hraje v novém roce také v úterý a kromě toho každé druhé pondělí pořádá koncert dže­zového kvarteta F. Havlíka. V hlavní roli Člověka z půdy alternuje nyní i F. Fili­­povský. ce YSTAVA PLASTIK JOSEFA KUBICKÁ v brněnském Domě pánů z Kunštátu zahrnula umělcovo dílo od roku 1914. Hlavním Kubíčkovým materiálem je dřevo, ve kterém dosáhl svrchovaného mistrovství. Výstava ukazuje jeho celkový vývoj od reliéfně chápaných, symbolic­kých a mysticizujíclch plastik přes díla se sociální, především hornickou temati­kou, k dílům křehce lyrickým. Překvape­ním jsou Kubíčkovy citlivé kresby a gra­fika, která se vymyká průměru běžných kreseb sochařů. vz Z A NĚKOLIK LET bude vydávání sta­tistických ročenek přijímáno se sa­mozřejmostí. Zatím — neboť po vál­ce vyšly dosud jen tři — jsou ročenky publikacemi vzácnými a nesmírně cen­nými, protože jejich čísla jsou nakonec nejpřesvědčivějšími ilustrátory vývoje našeho hospodářství a vůbec -celého naše­ho života v poválečném období. A podle poslední, nedávno vydané Statistické ro­čenky 1959 bud'eme v „jubilejním roce moci porovnávat a oceňovat vše, co jsme udělali za 15 let. plk HORNICKÉM MESTEČKU PREMIÉRA HORNICKÉHO FILMU. V Malých Svatoňovicích, rodišti Karla Čapka, bude v sobotu 9. ledna celostátní slav­nostní premiéra širokoúhlého filmu První parta, natočeného režisérem Otakarem Vávrou. Svatoňovičtí tak oslaví 70. naro­zeniny svého velkého rodáka. • KVARTETO ALJAMBOR, veselohra se zpěvy od N. G. Vinnikova, vysílaná v re­žii L. Pofnpeho 27. prosince, sotva byla ozdobou jinak hodnotného cyklu Nedělní večery. Nemá valného smyslu vytýkat jí obsahovou mělkost, která k tomuto lehké­mu žánru, zdá se, už nezbytně patří — ale že t toho nenáročného humoru v ní bylo nápadně poskrovnu, to už přece je­nom vadí, i když hodně přimhouříme-obě oči. ji ÝSTAVY V DIVADLE mají v našem kulturním životě dobrou tradici již od předválečných uměleckých saló­nů v divadle E. F. Buriana. Nyní k to­muto typu přibyl po Rokoku a Semafóru i nový program vystav v divadle Na zá­bradlí. Jeho foyer zaplnil mladý malíř František Forejt, charakteristický roman­tik lyrického ladění, vyjadřující se v tech­nice uhlem. Dívá se kolem sebe do všed­nosti dne a vynáší odtud nenáročné, ale upřímně sdělované motivy, mezi nimiž má místo Pout 1 Nábřeží ve večerní mlze, Milenecká dvojice i Dívka s deštníkem, očekávající kohosi v dešti, trpělivě, od­daně. Mladé umění v divadle mladých. Hodně dalších úspěchůl ŠH • PŘEDEVŠÍM DETSKÝ SVĚT je námě­tem pastelů, kvašů, temper a kreseb, kte­ré František Doubrava po delším odmlče­ní vystavuje v Kabinetě iimění v Brně. Doubrava je v této tematice mistrem. Jed­noduchými a úspornými prostředky dove­de diváka okouzlit a sdělit mu svou ra­dost z tohoto poetického prostředí. Skoda jen, že se s Doubravovými pracemi setká­váme na výstavách poskrovnu. Tento umě­lec si zaslouží, aby byl hlouběji poznán a aby se jeho dílu dostalo ocenění,, kte­ré mu po právu náleží. vz ESTSKÝ ORCHESTR V MARIÁN­SKÝCH LÁZNÍCH uvedl na svém IV. abonentním večeru premiéru Koncertu pro violoncello a orchestr od Jindřicha Felda. Skladatel využívá nejen všech výrazových možnosti, které mu violoncello nabízí, ale dává dílu i Široký symfonický dech. Koncert má všechny předpoklady k tomu, aby trvale obohatil českou violoncellovou literaturu. K roz­hodnému úspěchu u obecenstva přispělo citlivé provedení Františkem Smetanou a pečlivá příprava orchestrální části, kte­rou nastudoval Miloslav Bervíd. ml • TRNAVA SE STALA SÍDLEM nového krajského divadla. Zahájilo činnost 4. led­na veselohrou P. Karvaše Lidé z naší uli­­ce v pohostinské režií T. Rakouského z bratislavského Národního divadla. ce OVNÝCH 100 VÝSTAV je bilance brněnského Domu umění za rok 1959. Z toho bylo 73 v sálech Domu umění a Domu pánů z Kunštátu a 27 v závodech, školách a předměstských Osvětových besedách. Na výstavy přišlo 196 250 návštěvníků a na 262 kulturních pořadů Domu umění dalších skoro 40 000 osob. Brněnští znovu objevili naší veřej­nosti soubornými výstavami dílo Fran­tiška Bidla, Jana Trampoty, Josefa Kubíč­ka a připravili několik velkých výstav, m. j. druhou část Moderního českého ma­lířství, výstavu maleb děti z celého • světa a Trnkových loutek. ed PŘELOŽENÉ LITERATURY, vydané na samém konci roku, sluší se za­znamenat ještě aspoň Vercorsovo Obeplutí (SNKLHUJ, román španělské­ho prozaika Juana Goytisoia Cirkus (SNKLHUJ, Weiskopfův rom"án Loučeni (SNPL), dva utopické cestopisy Cyrana z Bergeracu (Cesta na Měsíc a Cesta do Sluneční říše) ve 223. svazku Světové četby (SNKLHU) a velký výbor z díla E. A. Poea (básně v překladech Nezvalových a Hiršalových, výbor z povídek a Příběhy A. G. Pyma, ilustroval K. Souček) v Na­šem vojšku. A s předmluvou Carla Sali­­nariho, v překladu a s obsáhlými komen­táři Václava Černého vyšel český překlad De Sanctisových Dějin italské literatury; psány v letech 1869—71 zahrnují italskou literaturu od nejstaršlch památek ze J.3. století až po Leopardiho. š NEDELI 10. LEDNA o půl jedenácté dopoledne pořádá Svaz spisovatelů, Svaz divadelních umělců a Svaz no­vinářů v ÚDČA matiné k. sedmdesátým narozeninám Karla Čapka. Úvodní slovo František Burlánek, v literárním pásmu, které režíruje Fr. Štěpánek, účinkuji ná­rodní umělci Otylie Benfšková, Jaroslav Průcha, Zdeněk Štěpánek a další pražští herci. • CARL ORFF je u nás řídkým hostem. Jen první část jeho kantátové trilogie Carmina burana si stačila získat v naší posluchačské obci mnoho přátel, opět byla provedena před vánoci orchestrem FOK. Bylo by na čase, aby Praha koneč­ně uslyšela v koncertním provedení celou trilogií. ml ESKA TÝDNE. Soubor houslistů Velkého akademického divadla SSSR. Hraje jich sedmnáct, ale jako jeden muž (v unizónu) anebo jako doko­nale sebraný komorní orchestr (ve více­hlase). Hfaj! menší přednesové kusy a kousky, samozřejmě zvlášť upravené pro tento soubor, za doprovodu klavíru. K ob­divuhodným výkonům nálež! zejména bravurní Paganiniho Moto perpetuo, kte­ré se vyrovná známému snímku s Mni­chovskými filharmoniky. Rovněž tak Rlmského-Korsakova Let čmeláka i Cha­­čaturjanův Šavlový tanec. Vkusně a vý­stižně přednáší soubor našeho Dvořáka (Humoreska a Když pine stará matka). Jedinou problematickou úpravou Je Ra­­velova Pavana za mrtvou infantku. Obje­vilo se tady něco, co na deskách dosud nemáme. pct • Vít Nejedlý, český skladatel, jehož po­chod Vítězství bude naše provází nés v míru a práci, zemřel 1. ledna 1945, na prahu svobody. Na frontě založil první náš armádní umělecký soubor. O Nejed­lého životě a tvorbě vychází v SNKLHU rozměrná monografie Jaroslava Jirénka. • Velikého úspěchu dosáhl román Ces­ta zarúbaná, klerý napsal průkopník so­cialistické literatury na Slovensku, Frá­ňo Kráľ, od jehož úmrtí uplynulo 3. led­na pět let. Aktivní účast v komunistickém hnutí poznamenala tvorbu F. Krôľe vy­hraněnou ideovostí a přesvědčivostí, kte­rá se výrazně projevuje v jeho poezii (Cierň na palete, Pohľadnice, Z noci do úsvitu), próze (Bude ako nebolo aj.) i li­teratuře pro mládež (Jano, Cenkovej deti). • Jubileum českého krajináře Adolfa Ko­sárka (narodil se 6. ledna 1830) nám sou­časně připomíná souborná výstava ve Valdštejnské jízdárně v Praze i obsáhlá monografie vydaná v SNKLHU. • 110 let uplyne 6. ledna od narození dramatika Ladislava Stroupežnického. Jeho hra Naši furianti patří k mnoha d.í­­lům českého klasického repertoáru, kte­rý neopouští, scény našich divadel. • 6. ledna 1855 se narodila slovenská spisovatelka Elena Marothyová-Šoltésová. Čeští čtenáři znají překlad jejích pozoru­hodných zápisků Moje děti, který vyšel ve Slovenské knihovně v SNKLHU. • Svých Šedesátin 6. ledna se již nedožil spisovatel Jiří Weil, zesnulý v prosinci minulého roku. • 9. 1. 1890 se narodil jeden z největ­ších představitelů české prózy tohoto sto­letí spisovatel Karel Čapek. • Před druhou světovou válkou znali češ­tí čtenáři Oldřicha Hlaváče, narozeného 9. 1. 1895, pod pseudonymem Alarich jako vtipného vypravěče žertovných příběhů a anekdot z lékařského prostředí. (Medicí­na v županu, Medicínské historie). Tepr­ve poválečně vydaná korespondence Lis­ty z vězení ukazuje také tvář statečného bojovníka proti okupantům, který v tom­to boji obětoval i život. • V nedávné době byl v našich kinech úspěšně promítán film Na shledanou, pane Grocku. Připomněl nám jednoho z největších hudebních clownů moderní doby, švýcarského artistu Adriana Wetta­­cha, od jehož nahození uplyne 10. ledna 80 let. D B Tragikomédie G. Plgueireda liška a hroz­ny se po dvou letech úspěšných inscena­cí na venkově dostala i do Prahy. Před­stavení v Divadle komedie vévodí pře­svědčivý i přesvědčený výkon Josefa Kemra v úloze Ezopa. JAN HLADÍK: Keramika. Z výstavy Skupiny 7 v pražské Spálově galerii • Těžko se u nás najde člověk, v Jehož povědomí by nežila postava Babičky Baženy Němcové v klasickém filmovém ztělesnění Terezie Brzkové. 11. ledna se zasloužilá umělkyně Terezie Brzková do­žívá 85 let. Kdo vlastně byl Karel Čapek? Ta­to otázka má stále trochu anekdo­tickou příchut. Předevčírem Jroku 1954) říkali ně­kteří pováleční interpreti Čapkova díla, že „utíkal před řešením tříd­ních rozporů do přírody JZahrad­níkův rok) a k idyle obyčejného života." Včera (rokie 1959) jeden z nich napsal: „Zdá se mi, že Zahradní­kův rok není tak oddechový, jen tak zábavný, jak se obyčejně ří- i kalo." Nedávno jiný interpret, referuje v Literárních novinách o posledním vydání trilogie, se rozzlobil, Že je Karel Ča­pek dosud stíhán označením pragmatista ... Byl tento spisovatel skutečně poplaten filosofii pragma­tismu? Je nad slunce jasnější, že byl. Byl přesto velký spisovatel? Dokonce se zdá, Že jeden z naších největších. A byt to pro leckoho bude neuvěřitelné, musime hned po­znamenat, že takhle „paradoxně" a „rozporně“ „klasifi­kovali" jednotlivé fáze Čapkova literárního vývoje už dávno před válkou S. K. Neumann a Julius Fučík. Pragmatismus byl pro Karla Čapka velmi neskladné bře­meno a pořádně mu ztěžoval cestu po literární dráze, pro niž se rozhodl. Měl hlavní vlnu za slabá místa jeho práce. Zamlžoval jeho bystrozrak. Na druhé straně musíme chtěj nechtěj přiznat, že i za leccos mu Čapek vděčil. Vzat do­slova jako filosofie prakticisntu, přivedl ho k práci v no­vinách. Nabídl mu malé užitkové formy jako fejeton a sloupek. V umělecké praxi dopadly filosofické záměry mnohdy jinak. Životní zkušenosti byly stále silnější, t při novinařině. Nezapomínejme na to, že Karel Čapek nikdy nebyl čistokrevný novinář. I v novinách zůstal pořád spi­sovatelem. Snažil se, překonávaje tuhý odpor své filoso­fie, vyhovět především svým požadavkům na umění, a proto si málokdy dal úplně vnutit publicistický způsob projevu. Jednou podlehl. Zle na to dopla­til. Tehdy napsal svou neislabší kňihu. Hovoru s T. C..M. V ní za­přel, nebojme se to říci naplno, I dokonce pokořil umělce v soběJ v Obvykle to bývalo opačně. Umělec něm triumfoval nad špatně orientovaným filosofem. Ant F. X. Salda v něm tohoto filosofa ne­snášel. Na řadu Čapkových děl po­hlížel s notnou dávkou nespra­vedlnosti jako na nepovedené trak­táty. Kromě velkých románů, význam­ných divadelních her, mistrov­ských povídek a znamenitých pře­kladů z francouzské poezie nás v Čapkově tvorbě oslňují právě sloupky a fejetony. Jsou jako vy­broušeny z českých granátů. Spi­sovatel začíná téměř' vždycky se zcela bezvýznamnou věcí, hned zpočátku však píše zajímavě, po chvilce napínavě. Otvírá pohledy na netušené vlastnosti a vzájem­né souvislostt. Uvnitř textu hodno­tí konvenci. Najednou nepozoro­vaně skočí kupředu, at v textu, nebo jen v podtextu. Čtenář snad­no pochopí, že drobná, zdánlivě banální záležitosť byla jen zámin­kou pro věci mnohem důležitější. Využijme Čapkovy typické stavby fejetonu a skočme také kupředu — k otázce, jež nás právě zajímá. Budou se v Cechách opět psát tak dobré fejetony, jako to dovedl Jan Neruda a Karel Čapek? Nebo je fejeton dočista mrtev? Redakce Kultury 1960 se rozhodla k váž­nému kroku. V letošním ročníku chce otiskovat fejetony. Je to projev nostalgie, nebo moudrá předvídavost? Vstane fejeton z mrtvých? Přihlásí se ti, kdo se pokusí o toto umění? Ze všeho nejdůležltější jsou fejetonisté. Je několik ne­zbytných předpokladů pro výkon tohoto nevděčného za­městnání. Základním požadavkem je,umělecký talent. Bez něho to nejde. To je první poučení od fejetonistů Jana Nerudy a Karla Čapka. Stejnou sílu musí samozřejmě mít t jejich široký společenský rozhled. Metodou fejetonu na rozdíl od ostatních uměleckých projevů je výlučně mikro­skopický realismus. Fejeton se nemůže bez zlých násled­ků pro sebe křížit s úvodníkem. Zákonitosti úvodníku jsou docela jiné. Fejetonista musí mít spoustu dobrých vlastností. Před­nost však dávat jediné. Zoufale se bát, aby se nikdy u svých čtenářů nezesměšnil. Včas se musí přihlásit k těm tendencím událostí a věcí, jež se prosadí až zítra, pozítří či za deset i více let. Prorážet jako atomový ledo­­borec kry starých předsudků a chybných pohledů. Nevím, jak se to mohlo stát, ale dnes se nám zdá, že fejeton patří k nejlehčím literárním formám. Dokonce někteří jeho provozovate­lé ho považují za projev nejméně odpovědný. Fejeton bývá často hojným nalezištěm diletantismů, neinformovaností a celkových ne­porozumění základním barvám naší doby. Nejen otázky, ale i odpovědi jdou donekonečna. Musíme je násilně přerušit. Vratme se k začátku. Na pozítří zase připadá hodně na­rozenin. Jedny stojí za vážné po­­vštmnutí. Zakladatel moderního fe­jetonu, velký spisovatel Karel Ča­pek, by se v sobotu 9. ledna dožil sedmdesáti let. Nakreslil Adolf Hoffmeister G kultura 196o © Nakladatelství Orbis, n. p., 1990 • Svěcení jara od Igora Stravinského, jedno ze základních děl západní hudební moderny, uslyšíme konečně i v podání domácího souboru. Po brněnském uvedení v loňské sezóně hostuje s ním Státní fil­harmonie Brno v Praze 11. t. m. se svým šéfem Jaroslavem Voglern. Baletní novin­ku německého autora Viktora Brunse, No­vou Odysseu, kterou zhlédli Pražané při hostování Státní opery z Berlína na Praž­ském jaru, uvádí 10. ledna Slezské diva­dlo v Opavě. • V Státním divadle v Ostravě bude mít 9- ledna českou premiéru hra černošské autorky Lorraine Hansherryové Hrozinka na slunci. Byla odměněna cenou newyork­­ské kritiky jako nejlepší dílo uvedené na Broadwayi v minulé sezóně. • Jindřiška Smetanová tiskne své povíd­ky poslední dobou často po časopisech; teď vyjdou knižně, s názvem Koncert pod platanem, a bude to autorčina prvotina. V edici České básně vyjde sbírka veršů Jiřího Šotoly Venuše z Mélu. A další dva tituly, které chystá Cs. spisovatel, budou patřit F. X. Saldovi (12. svazek Kritic­kých projevů) a Karlu Čapkovi (soubor­né vydání jeho cestopisných próz). • Nový český film Ladislava Helga a Iva­na Kříže Velká samota, těžící ze života družstevní dědiny na jižní Moravě, je po dlouhé době zase poctivě zvládnuté ves­nické téma, i když jisté bude v některých směrech přijato polemicky. Sovětským filmem gruzínske národní produkce Cizí děti. pozoruhodným dílem aktivního hu­manismu. se znovu naší veřejnosti před­staví jeden 7. autorů krásného gruzínské­­ho filmu Oslík, režisér Tengiz Abuladze.

Next