Kultura, 1960 (IV/27-52)
1960-07-07 / No. 27
NASE DNY Jsou více než boliaté na významné události, jedna stíhá druhou. V pražských ulicích ještě úplně neodezněi rytmus spartakiádní kantáty statisíců a už se naše pozornost vzepjala k další události nad jiné důsažné — k celostátní konferenci naší strany. Projednává a schvaluje dva základní dokumenty, které závažně ovlivní další rozvoj naší již socialistické společnosti: konečné znění návrhu ústavy Československé socialistické republiky a návrh třetího pětiletého plánu. Konference se neschází — z hlediska mezinárodni situace — v čase zrovna poklidném, bukolickém. Svět se nepřestává chvět rozpory; jejich znakem jsou především stále hlubší krize, stále zjevnější nemoci kapitalistické soustavy. Na druhé straně se čím dál zřetel, něji přesouvají síly ve prospěch socialismu. Další a další národy se vyvlékají ze sevření kolonizátorů a rýsuje se jasně doba, kdy Asie a Afrika se stanou svobodnými kontinenty a slovo kolonie pojmem historickým. Přes všechny kosmopolitní snahy o tak zvanou integraci takzvaného svobodného světa, přes úsilí přesvědčit národy, že by se měly vzdát nezávislosti, dávají zdravé lidové síly v Japonsku, Turecku, Jižní Koreji a v jiných zemích praktické lekce ideologům a stratégům imperialismu z teorie o sebeurčení národů, z touhy po svobodě a po míru. Nervozita ve Washingtonu, v Bonnu a ostatních střediscích studené války div nepřechází v hysterii. Tahle hysterie je však bezradným rádcem; neuskutečněná pařížská konference na nejvyššl úrovni jen ukázala, že studenováleční ohnivci sl důkladně spletli, komu mohou a komu nemohou diktovat svou vůli. Sovětský postoj v Paříži zjasnil orientaci všech upřjmných obhájců mírového Krok za krokem leninskou cestou soužití a zároveň stvrdil sebevědomou, nezneklidněnou sílu socialistického tábora. Imperialisté mohou mařit dorozumění, mohou šustit zbraněmi, ale nemohou zvrátit vývoj světa. Ten je dán nezadržitelným vzestupem potenciálu míru a socialismu. Tíhnuti imperialismu k agresi naráží na zed jeho omezených možností vehnat svět do řeže, tím spíš že by od ní nemohl imperialismus očekávat nic jiného než vlastní zkázu. „Poprvé v mezinárodních vztazích»“ řekl soudruh Antonín Novotný, „dochází k tomu, že obrovská vojenská síla právě proto, že je soustředěna v rukou socialismu, se stává činitelem míru. Ani na chvíli nepřipouštíme žádné pacifistické iluze. Avšak vycházejíce z nového poměru sil ve světě, který-se natrvalo mění ve ■\ prospěch socialismu, přesvědčujeme se stále více o naprosté správnosti závěrů XX. a XXI. sjezdu KSSS, že války nejsou osudově nevyhnutelné a že mohou být vyloučeny ze života společnosti.“ Správnost tohoto závěru, který jé též podstatou historické moskevské Deklarace a Manifestu míru, znova potvrdily výsledky nedávné schůzky představitelů komunistických a dělnických stran z celého světa v Bukurešti. Základní linií naší zahraniční politiky je neochvějná věrnost leninským principům mírového soužití a soutěžení, zdůrazňuje celostátní konference KSČ. V řetězu těchto souvislostí nabývá sám program sněmováňí naší strany významu až symbolického.«Socialistická demokracie, jejímž výrazem bude nová ústava, a hospodářský rozmach země a růst blahobytu našeho obyvatelstva, jak jej rýsuje třetí pětiletý plán — to je naše slovo, náš argument, naše zbraň v soudobém světovém zápolení. Samo projednávání ústavy ve vskutku všenárodní diskusi bylo projevem demokracie tak široké a tak důsledné, že něco podobného je v kterémkoli kapitalistickém státě prostě nepředstavitelné. Vždyť se té plodné rozpravy účastnilo přes čtyři milióny občanů, málem každý třetí občan této země, a všichni vyslovili svůj souhlas se zásadami, které ústava obsahuje. Tato ' diskuse byla zároveň dokladem toho, že lidé u nás považují věci státu a společnosti za své vlastní záležitosti. Podali tisíce návrhů a připomínek týkajících se všech oblastí našeho života, naší práce i naší kultury. Záleží teď na nás všech, abychom co nejlépe realizovali to, co ústava zakotvuje, i to, co je teprve perspektivou a cílem, to, co ústava naznačuje pre další rozvoj naší společnosti, pro budoucí přechod ke komunismu. Také projednávaný návrh třetí pětiletky je především výrazem nové vyspělosti našeho lidu, je to generální linie rozvoje vyspělé socialistické společnosti. Další všestranný vzmach tvořivých sil v průmyslu a především v zemědělství — a to je rozhodující náš vklad do mírové soutěže s kapitalismem — zabezpečíme jen rozvojem nejmodernější techniky, vědeckou organizací práce a vysokou vzdělaností a kulturou našeho lidu. Význam třetí pětiletky tak přesahuje hranice socialistického Československa, neboť v dané epoše jde o to, co nejrychleji ekonomicky dostihnout a předehnat kapitalismus, prokázat pro každého neoddiskutovatelnou převahu socialismu nad kapitalismem a zvětšovat ji. Jednání konference, podle slov soudruha Novotného, je dokladem, „jak obrovský a blahodárný byl vliv XX. sjezdu KSSS, který skoncoval s důsledky kultu osobnosti a zahájil vítěznou ofenzívu tvořivého leninismu.“ Bojovat proti revizionistickému i dogmatickému zkreslování, upevňovat naši ideovou jednotu s KSSS a všemi bratrskými stranami, dbát vždy zájmů našeho pracujícího lidu a celého mezinárodního revolučního hnutí, zavazuje nás strana. Také tím je její sněmování a její usnesení zdrojem nové posily a směr- jj ničí všem, jimž leží na srdci rozkvět člověka a naší „z* společnosti. JL». ’I O J L- 'S ‘B I l.T'11 3111 ISII CHRUŠČOV OSOBNÉ ZE SALCBURKU TELEFONUJE ERNST. EPLER Spoután do železné šněrovačky přesného časového plánu a oddělen od obyvatelstva dvojitým a trojitým řetězem četníků, policistů a kriminálních úředníků — tak si má Chruščov prohlédnout Rakousko. Dokonce i stovky novinářů a fotografů, kteří ho na cestě po Rakousku doprovázejí, dostanou se jen velmi zřídka a s velkými obtížemi do blízkosti sovětské společnosti. Čekají za kordony, za ploty nebo ve vedlejších místnostech. „Musí to být v zájmu Chruščovovy bezpečnosti,“ vysvětlují rakouští policisté. Ale Chruščovova bezpečnost jim ve skutečnosti nedělá starosti. To spíš Rakušanů před nákazou bezpečnost komunismu, kterou Chruščov šíří, kdykoliv jen otevře ústa. Církev zakázala katolíkům vítat Chruščova na ulicích, kterými projíždí. Když Chruščov v sobotu poprvé vyjel do kraje — prohlédl si v dolnorakouské obci Rustu vzorné hospodářství — většina vesničanů opravdu nestála na ulicích. Ale stálí hlava na hlavě a plni očekáváni za okny svých domků. Stát za okny jim pan farář zapomněl zakázat. Ve Vídni a v každém průmyslovém městě očekávají Chruščova přesto opravdové masy. A už druhého dne cesty je zcela zřejmé, že i na venkove přichází čím dál víc lidí na silnici, aby se na toho muže podívali a aby se sami přesvědčili, je-li opravdu tak „hrozný“. Neboí noviny, které přinášejí jeho foto-» grafie a vyprávějí malé milé historky, které se staly po cestě, jsou rychlejší než on. A Chruščov ponenáhlu, trpělivě a s humorem prolamuje kordo.n, kterým byl obklopen. Kamkoliv přijde, přijímají ho s nudnými oficiálními projevy. Ale sotva začne mluvit on, je fádní formálnost ta tam. Obvykle nejdřív odloží předem připravený koncept svého projevu a začne nějakým žertem nebo dobromyslným vtipem. A v.tomto tónu se vypořádá 1 s leckterými skrytě nepřátelskými poznámkami svých předřečníků. Publikum se usmívá a často přijde teprve daleko později na to, že se usměje svým vlastním předsudkům. Poněkud kysele se tváří generální ředitelé a ministři, když vždycky znovu začíná své projevy v podnicích slovy: „Vážený pane řediteli, vážení dělníci!“ Velmi nepříjemně jsou dotčeni 1 vysocí odboroví funkcionáři a ministři socialistické strany, když je tvrdohlavě oslovuje jako „soudruhy“. Někdy si ovšem pospíší a napraví tuto „beztaktnost“: „Promiňte, snad bych měl říci pane souďruhu ...“ Ale to všechno říká s takovým odzbrojujícím a shovívavým úsměvem, že osloveným nezbývá, než úsměv oplácet. Někdy bývá obdařen menšími přednáškami o dobrodiní kapitalismu a třídní harmonie. Nedá se přivést z klidu. „Když mi chce někdo ukázat, co všechno kapitalismus vybudoval, odpovídám na to: To všechno je dílo dělníků. A dělníci vystavěli i vily, v nichž bydlí podnikatelé, a vyrobili i trezory na Pokračování na str. 2