Kultura, 1960 (IV/27-52)

1960-07-07 / No. 27

NASE DNY Jsou více než boliaté na významné události, jedna stíhá druhou. V pražských ulicích ještě úplně neodezněi rytmus spartakiádní kantáty statisíců a už se naše pozornost vzepjala k další události nad jiné důsažné — k celostátní konferenci naší strany. Pro­jednává a schvaluje dva základní dokumenty, které závažně ovlivní další rozvoj naší již socialistické spo­lečnosti: konečné znění návrhu ústavy Československé socialistické republiky a návrh třetího pětiletého plánu. Konference se neschází — z hlediska mezinárodni situace — v čase zrovna poklidném, bukolickém. Svět se nepřestává chvět rozpory; jejich znakem jsou pře­devším stále hlubší krize, stále zjevnější nemoci kapi­talistické soustavy. Na druhé straně se čím dál zřetel, něji přesouvají síly ve prospěch socialismu. Další a další národy se vyvlékají ze sevření kolonizátorů a rýsuje se jasně doba, kdy Asie a Afrika se stanou svobodnými kontinenty a slovo kolonie pojmem histo­rickým. Přes všechny kosmopolitní snahy o tak zva­nou integraci takzvaného svobodného světa, přes úsilí přesvědčit národy, že by se měly vzdát nezávislosti, dávají zdravé lidové síly v Japonsku, Turecku, Jižní Koreji a v jiných zemích praktické lekce ideologům a stratégům imperialismu z teorie o sebeurčení národů, z touhy po svobodě a po míru. Nervozita ve Washing­tonu, v Bonnu a ostatních střediscích studené války div nepřechází v hysterii. Tahle hysterie je však bez­radným rádcem; neuskutečněná pařížská konference na nejvyššl úrovni jen ukázala, že studenováleční ohnivci sl důkladně spletli, komu mohou a komu ne­mohou diktovat svou vůli. Sovětský postoj v Paříži zjasnil orientaci všech upřjmných obhájců mírového Krok za krokem leninskou cestou soužití a zároveň stvrdil sebevědomou, nezneklidněnou sílu socialistického tábora. Imperialisté mohou mařit dorozumění, mohou šustit zbraněmi, ale nemohou zvrátit vývoj světa. Ten je dán nezadržitelným vze­stupem potenciálu míru a socialismu. Tíhnuti impe­rialismu k agresi naráží na zed jeho omezených mož­ností vehnat svět do řeže, tím spíš že by od ní ne­mohl imperialismus očekávat nic jiného než vlastní zkázu. „Poprvé v mezinárodních vztazích»“ řekl sou­druh Antonín Novotný, „dochází k tomu, že obrovská vojenská síla právě proto, že je soustředěna v rukou so­cialismu, se stává činitelem míru. Ani na chvíli nepři­pouštíme žádné pacifistické iluze. Avšak vycházejíce z nového poměru sil ve světě, který-se natrvalo mění ve ■\ prospěch socialismu, přesvědčujeme se stále více o na­prosté správnosti závěrů XX. a XXI. sjezdu KSSS, že války nejsou osudově nevyhnutelné a že mohou být vyloučeny ze života společnosti.“ Správnost tohoto závěru, který jé též podstatou historické moskevské Deklarace a Manifestu míru, znova potvrdily výsledky nedávné schůzky představitelů komunistických a děl­nických stran z celého světa v Bukurešti. Základní li­nií naší zahraniční politiky je neochvějná věrnost le­ninským principům mírového soužití a soutěžení, zdů­razňuje celostátní konference KSČ. V řetězu těchto souvislostí nabývá sám program sně­­mováňí naší strany významu až symbolického.«Socia­­listická demokracie, jejímž výrazem bude nová ústa­va, a hospodářský rozmach země a růst blahobytu na­šeho obyvatelstva, jak jej rýsuje třetí pětiletý plán — to je naše slovo, náš argument, naše zbraň v soudo­bém světovém zápolení. Samo projednávání ústavy ve vskutku všenárodní diskusi bylo projevem demokracie tak široké a tak důsledné, že něco podobného je v kterémkoli kapita­listickém státě prostě nepředstavitelné. Vždyť se té plodné rozpravy účastnilo přes čtyři milióny občanů, málem každý třetí občan této země, a všichni vyslovili svůj souhlas se zásadami, které ústava obsahuje. Tato ' diskuse byla zároveň dokladem toho, že lidé u nás považují věci státu a společnosti za své vlastní záleži­tosti. Podali tisíce návrhů a připomínek týkajících se všech oblastí našeho života, naší práce i naší kultury. Záleží teď na nás všech, abychom co nejlépe realizo­vali to, co ústava zakotvuje, i to, co je teprve per­spektivou a cílem, to, co ústava naznačuje pre další rozvoj naší společnosti, pro budoucí přechod ke ko­munismu. Také projednávaný návrh třetí pětiletky je přede­vším výrazem nové vyspělosti našeho lidu, je to gene­rální linie rozvoje vyspělé socialistické společnosti. Další všestranný vzmach tvořivých sil v průmyslu a především v zemědělství — a to je rozhodující náš vklad do mírové soutěže s kapitalismem — zabezpe­číme jen rozvojem nejmodernější techniky, vědeckou organizací práce a vysokou vzdělaností a kulturou na­šeho lidu. Význam třetí pětiletky tak přesahuje hra­nice socialistického Československa, neboť v dané epoše jde o to, co nejrychleji ekonomicky dostihnout a předehnat kapitalismus, prokázat pro každého neod­diskutovatelnou převahu socialismu nad kapitalismem a zvětšovat ji. Jednání konference, podle slov soudruha Novot­ného, je dokladem, „jak obrovský a blahodárný byl vliv XX. sjezdu KSSS, který skoncoval s důsledky kul­tu osobnosti a zahájil vítěznou ofenzívu tvořivého le­ninismu.“ Bojovat proti revizionistickému i dogmatic­kému zkreslování, upevňovat naši ideovou jednotu s KSSS a všemi bratrskými stranami, dbát vždy zájmů našeho pracujícího lidu a celého mezinárodního revo­lučního hnutí, zavazuje nás strana. Také tím je její sněmování a její usnesení zdrojem nové posily a směr- jj ničí všem, jimž leží na srdci rozkvět člověka a naší „z* společnosti. JL». ’I O J L- 'S ‘B I l.T'11 3111 ISII CHRUŠČOV OSOBNÉ ZE SALCBURKU TELEFONUJE ERNST. EPLER Spoután do železné šněrovačky přesného časového plánu a oddě­len od obyvatelstva dvojitým a tro­jitým řetězem četníků, policistů a kriminálních úředníků — tak si má Chruščov prohlédnout Rakousko. Dokonce i stovky novinářů a foto­grafů, kteří ho na cestě po Ra­kousku doprovázejí, dostanou se jen velmi zřídka a s velkými ob­tížemi do blízkosti sovětské spo­lečnosti. Čekají za kordony, za ploty nebo ve vedlejších místnos­tech. „Musí to být v zájmu Chruš­­čovovy bezpečnosti,“ vysvětlují ra­kouští policisté. Ale Chruščovova bezpečnost jim ve skutečnosti ne­dělá starosti. To spíš Rakušanů před nákazou bezpečnost komunis­mu, kterou Chruščov šíří, kdykoliv jen otevře ústa. Církev zakázala katolíkům vítat Chruščova na ulicích, kterými pro­jíždí. Když Chruščov v sobotu po­prvé vyjel do kraje — prohlédl si v dolnorakouské obci Rustu vzor­né hospodářství — většina vesni­čanů opravdu nestála na ulicích. Ale stálí hlava na hlavě a plni oče­káváni za okny svých domků. Stát za okny jim pan farář zapomněl zakázat. Ve Vídni a v každém průmyslo­vém městě očekávají Chruščova přesto opravdové masy. A už dru­hého dne cesty je zcela zřejmé, že i na venkove přichází čím dál víc lidí na silnici, aby se na toho muže podívali a aby se sami přesvědčili, je-li opravdu tak „hrozný“. Neboí noviny, které přinášejí jeho foto-» grafie a vyprávějí malé milé his­torky, které se staly po cestě, jsou rychlejší než on. A Chruščov po­­nenáhlu, trpělivě a s humorem prolamuje kordo.n, kterým byl ob­klopen. Kamkoliv přijde, přijímají ho s nudnými oficiálními projevy. Ale sotva začne mluvit on, je fádní for­málnost ta tam. Obvykle nejdřív odloží předem připravený koncept svého projevu a začne nějakým žertem nebo dobromyslným vtipem. A v.tomto tónu se vypořádá 1 s lec­kterými skrytě nepřátelskými po­známkami svých předřečníků. Pu­blikum se usmívá a často přijde te­prve daleko později na to, že se usměje svým vlastním předsudkům. Poněkud kysele se tváří generál­ní ředitelé a ministři, když vždyc­ky znovu začíná své projevy v pod­nicích slovy: „Vážený pane ředite­li, vážení dělníci!“ Velmi nepří­jemně jsou dotčeni 1 vysocí odbo­roví funkcionáři a ministři socia­listické strany, když je tvrdohlavě oslovuje jako „soudruhy“. Někdy si ovšem pospíší a napraví tuto „beztaktnost“: „Promiňte, snad bych měl říci pane souďruhu ...“ Ale to všechno říká s takovým od­zbrojujícím a shovívavým úsmě­vem, že osloveným nezbývá, než úsměv oplácet. Někdy bývá obdařen menšími přednáškami o dobrodiní kapita­lismu a třídní harmonie. Nedá se přivést z klidu. „Když mi chce ně­kdo ukázat, co všechno kapitalis­mus vybudoval, odpovídám na to: To všechno je dílo dělníků. A děl­níci vystavěli i vily, v nichž bydlí podnikatelé, a vyrobili i trezory na Pokračování na str. 2

Next