Kultura, 1961 (V/27-52)
1961-07-06 / No. 27
Akademik Vladimír Procházka je profesorem na Karlové universitě. Avšak je u nás znám nejen jako vědec, ale také jako překladatel, třebas B. Shawa nebo Steinbeckových „Hroznů hněvu“. (Mimochodem řečeno, také jako znalec detektivní literatury.) Ovšem, práce vědecká a politická je ve středu jeho zájmu. Již od ruské revoluce, kterou zažil na frontě, studoval vědecky sovětské poměry, zejména vývoj sovětského práva a sovětské ekonomiky, a byl v době mezi dvěma světovými válkami pilným vykladačem a popularizátorem Sovětského svazu. Po osvobození se významně podílel na přípravě návrhů obou našich ústav, lidově demokratické Ostavy 9. května i socialistické ústavy 1960. Na podzim 1958 mu presidium Československé akademie věd uložilo, aby jako hlavní redaktor vedl práce na naší chystané malé encyklopedii Sedíme v jeho pracovně, zavalené stohy korektur, které opravuje s důkladností jemu vlastní. Encyklopedie pro každého Soudruhu akademiku, mluvíte o encyklopedii, ale nakladatelství ČSAV ohlásilo Příruční slovník naučný. Jak to vlastně je? Ano. oficiální název bude Příruční slovník naučný, čili PSN. Ale jak nám práce pod rukama vyrůstá, je již dnes vidět, že půjde o vic, že to nebude pouhá příručka, nýbrž — jak doufám — opravdová encyklopedie. Chápu totiž slovo „encyklopedie“ daleko šíře než pouhý „slovník“, pouhou příručku. Prosím Vás, vyložte to našim čtenářům trochu podrobněji. Encyklopedie má být podle mého pojetí souhrn dnešního vědění, ať již je to větší nebo menší souhrn. To znamená, že nestač! prostě řadit k sobě jednotlivá hesla alfabeticky, nýbrž že se v celém díle musí projevit také jasné stanovisko, že musí být nejen výkladem faktů, nýbrž současně také do jisté míry jejich hodnocením. Zkrátka, musí se v tomto díle projevit docela určitý světový názor, jímž může být pro nás jen jediný opravdový vědecký názor, názor založený na márxismu-leninismu. A to již není pouhý příruční slovník, to už je encyklopedie — a nikoli jakákoli encyklopedie, ale encyklopedie socialistická. Jaké bude mít tedy — podle Vašeho názoru — naše malá encyklopedie postavení vedle jiných encyklopedií vydávaných v socialistických státech? Především, jak již jsem řekl, socialistická encyklopedie nemůže být pouhou snůškou nejrůznějšich informací, a to ještě podávaných „objektivisticky“, tj. s oním proslulým chladem nezaujatého „vědce“, irýbrž muší mít svou pevnou ideovou páteř. Kromě toho bychom chtěli vtisknout naší malé encyklopedii jakýsi specifický, osobitý ráz, který by odpovídal našemu dosavadnímu vývoji i našim dnešním podmínkám, ěímž by odůvodnila svou zvláštní existenci vedle encyklopedií ostatních socialistických států. Měla by to být, jak již jsem řekl, encyklopedie socialistická, ale současně také socialistická encyklopedie československá. Nemůžeme dobře předstihnout věcnou a informativní stránku např. Malé sovětské encyklopedie — už pro její rozsah. Má deset svazků a každý rok vycházejí doplňující Ročenky. Náš slovník bude mít jen tři svazky, celkem tři až čtyři tisíce stran; chceme ovšem k třetímu dílu vydat Dodatky, které by zachytily nejnovější vývoj, *;zejména údaje o nových zemích, např. v Africe. Ale chtěli bychom, aby naše encyklopedie, třebas pro první počátek jenom malá, odpovídala nejen našim, československým, poměrům, ale také našemu nynějšímu významnému postavení v socialistickém táboře a ve světové politice vůbec. Musím konstatovat, že československá věda byla až dosud v oblasti souborných encyklopedických práci poněkud opožděna. Vycházely a vycházejí jednotlivé encyklopedie a příručky, ale PSN bude první naší soubornou encvklopedií za socialistického řádu. Slovník se sice připravoval iiž delší ddbu, ale dnes, po nové, socialistické ústavě nám to již nestačí Abychom ten ohromný materiál v našem smyslu nějak zvládli, zaměřujeme se na to, abychom v celé encyklopedii zdůraznili to, čemu říkám „klíčová hesla“, což jsou základní hesla, která dají encyklopedii onu ideovou páteř^ o které jsem se výše zmínil. Jsou to zejména hesla z oboru revolučních. bojů vykořisťovaných: taková hesla jako „dělnická- třída“, „diktatura proletariátu“, „dialektický materialismus“, dále hlavní hesla filosofická a také hesla týkající se různých mytologií a náboženství, a ovšem i základní hesla přírodovědecká, zejména taková, která mají značný „filosofický, reflex“, jako třebas hesla „atom“, „hmota“, „elementární částice“, anebo zase hesla jako „člověk“, „buňka“, „živá hmota“, „chlorofyl“ atd. Kromě toho vybírám hesla, kterým říkám „příznačná“. Jsou to menší hesla, jimž lze ve vší stručnosti dodat kritického nebo dokonce ironického zaostření. Tak třeba dvojice hesel „Adam — Eva“, „Crassus — Spartakus“, „bůh — ďábel“. Takové zostřeni některých hesel pak dokreslí základní koncepci. Funkce hlavního redaktora encyklopedie vyžaduje velkých zkušeností. Pokud vím, spolupracoval jste již dříve na některých encyklopedických dílech. Ano, nejdříve v r. 1928/29 na ruském encyklopedickém slovníku Granat, který začal vycházet ještě před revolucí a měl již tehdy výrazně pokrokový charakter. Pod redakcí s. Jaromíra Dolanského tam tehdy čeští autoři napsali skoro celé heslo „Čechoslovakija“. Bylí to např. profesoři Nejedlý, Novotný, Pražák; já jsem tam napsal stati o vývoji československé politiky, třídních a stranických poměrů, o vzniku a vývoji čs. proletariátu, o státním zřízení atd. Dále jsem v r. 1931/32 napsal pro Masarykův slovník naučný 'skoro celé heslo „SSSR“, ovšem až po velkém boji v redakci tohoto slovníku (heslo měl totiž psát původně exponent Hradu, známý protisovětský „odborník“, profesor Jan Slavík, ayšak levá skupina redakce prosadila, že jsem heslo psal Já, komunista, což ovšem mělo tehdy Jistý politický význam). Po osvobození jsem pak ovšem spolupracoval se sovětskými soudruhy na celé řadě. encyklopedických prací; v r. 1957 jsem pracoval tři týdny, přímo v sovětské encyklopedii v Moskvě. Mohl byste prozradit něco z pracovního zákulisí naší encyklopedie? Jak jsou úkoly rozděleny, jaký je postup prací? Máme při ČSAV Encyklopedický institut, který obětavě vede dr. Václav Procházka. Ale není ještě dostatečně vybudován a ovšem nemůže nám nahradit takový ohromný vědecký ústav, jaký mají v SSSR v podobě Státního vědeckého nakladatelství Sovětská encyklopedie. Spolupracujeme proto především s akademickými ústavy, katedrami vysokých škol a se společenskými organizacemi. K řízení této rozsáhlé práce byla na podzim 1958 zřízena při Akademii Hlavní redakce Příručního slovníku, která byla přibližně organizována podle osmi sekcí Akademie, představujících vrcholné orgány ve svých oborech. Každý obor je v této redakci zastoupen buď předsedou sekce nebo jiným vynikajícím vědcem. Redakce má tedy pět oddělení pro přírodní a technické vědy a tři pro vědy společenské. Vedoucí členové hlavní redakce redigovali soubory hesel ze svého oboru a předávali je vedení hlavní redakce, které vedle mne tvoří soudruzi Viktor Knapp, člen korespondent ČSAV a akademik Arnošt Kolman. Mým úkolem jako hlavního redaktora je pak všechen ten ohromný materiál zkoordinovat a sjednotit po ideologické a politické stránce. A jde také o to, aby encyklopedie měla, pokud možno, správné proporce. Je to ovšem ohromná práce a musím zde zdůraznit, že mi v tom velmi účinně pomohl zejména s. Knapp, který mě v době mé tříměsíční nemoci zastupoval. ' Jak to mysitte, správné proporce? To máte tak. Někteří autoři překračuji stanovený rozsah, a když jim nechceme příspěvky násilně zkracovat, musíme jinde ubrat, abychom neporušili proporce. Je totiž stanoveno, že přírodní vědy technika a společenské vědy se mají podílet na konečném poměru 33:17:50. jakému okruhu ětenářú je encyklnpedie určena? Co nejširšímu. Má to být podíl Akademie na prohloubení lidového vzdělání, má to být jeden z příspěvků k uskutečnění kulturní revoluce. Má poskytnout správný obraz světa ve stručné, přehledné a ne příliš složité formě. Tedy v podstatě koncepce světová, s důrazem na svět nový, svět socialistický. A nakonec otázku, snad poněkud všetečnou: Kdy dostanou encyklopedii čtenáři do rukou? Nezlobte se, ale přesně vám to neřeknu. V tisku se sice objevily zprávy, jako by encyklopedie měla vyjit už každý den. Pravda, první dfl je již připraven a mohl by vyjít ještě letos. Myslíme si však, že bude rozumnější vydat všechny tři díly najednou, to znamená v nejlepším případě až během příštího roku. Je to výjimečná práce pro redakci i pro tiskárnu, která bude mít o našt encyklopedii také velikou zásluhu a která nám v té spoustě technických problémů vychází velmi ochotně. (Je to Polygrafia, závod 3, Jiřího Dimitrova.) Bude to ovšem i znamenitá zkušenost pro další práci. Malá československá encyklopedie, tedy Příruční slovník naučný, má být přípravou pro Velkou československou encyklopedii. Rozmlouval V. Korecký Nakreslil J. Papoušek Karlovarský festival, označení spojované dříve jen s filmovým uměním, dostává dnes širší náplň. Od roku 1957 se tam s filmaři střídají divadelníci. Nejdříve byl věnován Burianovu D 34, předloni Národnímu divadlu v Praze, letos padla volba na činohru Slovenského národního divadla z Bratislavy. Nejde jen o přehlídku vybraných inscenací, důležitou součást festivalu tvoří seminář, na němž zástupci všech divadel z republiky — společné se zahraničními hosty — hodnotí zhlédnutá díla a zamýšlejí se nad vývojovým stavem celého scénického umění. Karlovarský festival byl zahájen v neděli a z úvodního referátu šéfa činohry Sin venského národního divadla Rudolfa Mrliana přetiskujeme tento úryvek. K dalším materiálům se ještě vrátíme. S LOM) o současném divadle ČESKOSLOVENSKÉ DIVADELNICTVÍ, to nejsou stojaté vody. V posledním období je v něm mnoho ruchu i vzruchu, prýštícího z přirozené touhy říci závažné slovo o současném divadle. Avšak prács dnešního divadelníka není nikterak snadná a bezstarostná, vždyť musíme formulovat umělecký názor, odpovídající době výstavby socialismu, a převtělit ho do působivého jevištního obrazu. Proto je potěšitelná každá výměna názorů, každý polemický tón, ať už zazní v teoretických úvahách anebo v praktických uměleckých výsledcích. Pozorujeme, jak se hledají cesty, jedni se snaží vyhranit svůj profil vymezenou dramaturgii, jiní zas svéráznými inscenačními postupy, A v nejednom případě dostaly naše představy už konkrétni podobu, staly se základními stupni dalšího rozvoje. I když vítáme tvořivý neklid, který jednou zavrhuje lo, co jsme ještě včera vyznávali, jindy zas vynáší staronové objevy anebo se skromně, ale s vervou bije o skutečné novátorské pohledy, neznamená to, že souhlasíme s bezzásadovostí, která je vlastní pouze maloměšťáckému názoru Každé hledání je odůvodněno tehdy, jestliže vyvěrá z upřímné snahy vytvářet socialistické divadlo, jestliže se nezaplétá do sítě subjektivistických nálad a výstřelků, které pak stavíme na obdiv jako módní novinky. Také činohra SND se hlásí k těm souborům, které by chtěly výrazněji vyznačit svou cestu. Od roku 1956 patří do řady tohoto zápasu všech devět inscenací režiséra Jozefa Budského, několik inscenací režisérů Tibora Rakovského, Janka Bqrodáče, Ivana Lícharda a dalších režírujících jednotlivců v kolektivu SND. Jelikož můžeme už mluvit o zkušenostech a objektivně určit progresivní znaky vytvořených děl, můžeme také názor na současný stav a budoucí perspektivní vývoj opřít o dosavadní tvorbu. Vývoj neprobíhal lineárně, ale v prudkých srážkách uvnitř bojujících umělců stejně jako v polemice hotových děl s objektivní skutečností. Katalyzátorem pak byl vždy divák v hledišti, který se podílel na zápase někdy rozhodující měrou. Z takového stanoviska a v takových souvislostech st musíme položit několik otázek a pokusit se na ně odpovědět ať už v teoretických úvahách anebo v praktických výsledcích. A protože žádný stav nezačíná ani nekončí nultým bodfem, analýza současných problémů se musí také opírat o předcházející situaci, ale především musí v sobě mít aktivní vývojový prvek, který pomůže směleji vykročiť za socialistickým divadlem nejen našemu souboru, ale i celému československému divadelnictví. Kdyby nešlo v divadle o složitý proces, velice snadno bychom si vyřešili problém takzvaného zesoučasnění divadla, které právem pokládáme za jádro krystalizujících se názorů, jinak by stačilo převzít a přijmout politické směrnice podporující dnešní společenské dění a divadelní tvorba by mohla růst a sílit nebývalou měrou. Umění se však řídí vlastními zákonitostmi, i když vychází ze zákonitosti společenských. Proto nerespektováni této jeho specifiky otázky zjednodušuje až zkresluje. Výslednice vychází z dvojpóiového dialektického protikladu společenského a uměleckého, což se projeví vždy v určité svérázné podobě podmíněné umělcovou osobností. I když proces zesoučasnění našeho divadla zahrnuje vice otázek, musíme se nejdřív zastavit u názoru, jak se nám jeví současný člověk, jak chápeme jeho místo v současné době a jaká má být na druhé straně jeho podoba v současných divadelních dílech. Chci vynechat samozřejmé úvahy, že pohled na současnost chápeme historicky a třídně, že se nepozastavujeme nad požadavkem tvořit současné divadlo, jelikož jej můžeme sledovat v každé vývojové historické epoše, a že nepovažujeme za současné vše, čím žije současná doba. Chceme sí však blíže všimnout, jaký je dnešní náš současný člověk a čím lze vyjádřit na divadle jeho podstatu. Na podobné otázky můžeme najít v uměleckém zobrazení z posledního období různé odpovědi. Jednou Jsme zabředli do detailů a netypické popisnosti, jindy jsme si vysnili neskutečné a skutečnosti se příčící představy, což nevyhnutelně vedlo ke křivení a ochuzení uměleckých děl. Současnost v našem divadle představuje zápas konkrétních lidí, kteří bojují, trápí se, ale kteří se také těší a radují, lidí, jejichž um i práce se odrážejí v každodenních výsledcích budovatelského úsilí. Nepovažujeme za konvenční a zastaralé uvědomovat si a zdůrazňovat nový socialistický život. Naopak, zdá se nám, že pramenem různých vybočení a pobloudění je právě nedostatečné poznání, to, že jsme málo prodchnuti skutečným patosem, a proto patos, vyvolaný pouze vůlí, chtěním, zůstává často prázdný, dutý, nepravdivý. RUDOLF MRLIAN HOVORÍME s AKADEMIKEM VLADIMÍREM PROCHÁZKOU