Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1964 (II/27-52)
1964-07-02 / No. 27
Kčs 1,20 2. ČERVENCE 1964 ROČ. II u Itu rní tvorba TY První programové vystoupení vlády před nově zvoleným zákonodárným sborem má v každé zemi, kde se tato demokratická zvyklost dodržuje, zpravidla zvláštní politickou příchuť. Zejména tam, kde se teprve po volbách začínají - opatrně odkrývat karty a nastupuje se к otevřenější hře. Vládní programy v demokraciích západního typu nebývají proto obvykle jen předmětem úvah a kritik opozice, ale i vítanou příležitostí к desítkám témat pro publicisty, komentátory a tiskové agentury. Někdy se dokonce z uhlazené slovní ekvllibrlstiky ta'kového dokumentu dá vytěžit tím víc, čím méně faktického, konkrétního v něm je. A tak vedle opravdu seriózních pokusů o rozbor nadcházejícího vývoje vyvolá obvykle takové programové prohlášení 1 množství dohadů. Pitvá se smysl jeho nejjemnějších formalistických nuancí a ně- У é agentury dokonce nelitují námahy spo- _ £. počet slov takových dokumentů. Kdybychom z téhle strany chtěli začít posuzovat vládni prohlášení, které před týdnem vyslechli noví poslanci našeho Národního shromáždění, dalo by to určitě dost práce. Prohlášení vlády republiky je obsáhlé. Přesto však slovy neplýtvá. Je to věcný, střízlivý výklad. Ve své věcnosti může uvádět i skutečnosti nepříjemné, a přece nedeprimuje, a naopak může vykreslit perspektivy a otevřené možnosti, aniž by vzbuzoval iluze. Počítat slova vládního prohlášení tedy nebudeme,, Větší význam má pro nás jejich váha, konkrétní obsah, jejich realita. A nepochybně víc užitku než vytváření neurčitých prognóz může mít zamyšlení nad výhledy, které se ve vládním prohlášení velmi zřetelně rýsují.- To se týká zejména problematiky národního hospodářství, která je právem nejobsažnější částí výkladu. Kdybychom se chtěli dále držet paralely s komentáři uveřejňovanými к buržoazním vládním programům, musei bych přiznat, že naše vládní problášení postrádá senzace a překvapení všeho druhu. Hekl bych, že se vyhýbá efektům. To není náhoda a není to špatné. Naopak. V národohospodářských rozborech, mají^li být seriózní a dát podklady pro přijetí realizovatelných cílů, nelze jir Posbírali jsme přece v minulých letech určité xk msti a tato je, myslím, první z nich. Okolnost, že celé vládní prohlášení je v tomto sympatickém duchu (věcnost to totiž u lidí naší doby vůbec vyhrává) koncipováno, neznamená, že by byl o cokoli podstatného ochuzen rozbor problémů naší ekonomiky. Zdá se naopak, že tento vládní dokument zdůraznil některé ne sice zcela nové, ale dosud dosti opomíjené a pro blízkou budoucnost přitom důležité souvislosti; jiné posunul v komplexu dílčích ekonomických problémů do správnější polohy. Oprávněná je např. pozornost, kterou prohlášení vlády věnuje ekonomickým aspektům rozmísťování výrobních sil a problematice rozvoje oblastí vůbec. Všude na světě jde nejen průmysl a jiné pracovní příležitosti za lidmi, ale i naopak: lidé musí jít za pracovními příležitostmi. Není jiné vyhnutí než respektovat tyto dvě stránky věci i u nás, v zemi s rozsáhlým sice, ale zdaleka ne ještě z hlediska potřeb moderního, technicky vyspělého hospodářství optimálně uspořádaným a využívaným průmyslovým potenciálem. Uvádi-li tedy vládní prohlášení, že »oblastní plánování nemůže být, jak se ta dosud často chápalo, jen metodou řešení zaostalých oblastí, ale především i metodou rozvoje průmyslových aglomerací«, uvolňuje se tím další průchod objektivním tendencím rozvoje výrobních sil, vysoké ekonomii výroby, kterou dnes může poskytnout především její specializace a koncentrace. S velkým zájmem se přirozeně setkávají i ostatní části vládního prohlášení, v nichž se konkretizujé program postupné intenzifikace národního hospodářství, přechod к efektivní struktuře, vyrovnávání proporcí а к dosažení vysokého národohospodářského efektu vůbec. Ujasnit si a racionálně zdůvodnit, co dělat ; co postavit, zrušit nebo změnit, co vyrábět a co ne, co vyvážet a co dovážet atd., je samozřejmě nanejvýš důležité. Není to ale všechno. Přichází období, kdy současně s tím musíme říci, j а к toho dosáhnout. Požadavkům ekonomického rozvoje mohou vyhovovat jen adekvátní metody řízení, plánování a organizace hospodářské činnosti. Dosavadní principy, zaměřené jak známo především na extenzitu rozvoje, nebyly a nejsou s to vytvořit ekonomické podmínky pro obrat v investiční výstavbě, nepřiměly závody к vyššímu využiti základních fondů pomoci vícesměriného provozu, nedokázaly výrazněji podpořit rozvoj techniky a zejména takových jejích charakteristických znaků, jako je růst množství finálních výrobků z téhož objemu surovin, zvyšování parametrů užitných hodnot výrobků, jejich kvality átd., prostě všechno to, co vládní prohlášení pro budoucí vývoj předpokládá a nutně předpokládat musí. Změna systému řízení, o níž se u nás už dlouhé měsíce hovoří a^ jejíž zásady jsou už propracovány, je tedy logickou a zcela nezbytnou podmínkou pro obrat к Intenzívním, efektivnějším formám hospodaření, к dosahování výraznějších výsledků. Prohlášení vlády z této apriorní teze vychází a dále rozvádí některé aspekty nové soustavy plánovitého řízení, čímž navazuje na soubornější informace z nedávné celostátní konference předsedů základních org'anizací strany. Celý dosavadní vývoj potvrzuje, že к realizaci zásadních hospodářských direktiv'a koncepcí musí mít společnost к dispozici skutečně účinné hnací, dalo by se říci silové momenty. V tomto okamžiku Je může poskytnout především promyšlené uplatnění zbožně peněžních a tržních vztahů. S jejich pomocí, zřejmě nejlépe jakousi kombinací účinných ekonomických podnětů a tlaků, lze vytvořit podmínky, které by skutečně mobilizovaly schopnosti lidí, které by si vynutily to nejlepší, co jsou lidské mozky i ruce schopny Značná neutralizace působení zbožné peněžních a tržních vztahů a prin čipů ekonomického řízení nás v minulosti nutila spoléhat se ve velké míře na jiné faktory a hybné momenty — zejména na morální prvky občanské a pracovní uvedomelosti, na dobrovolnou, uvědomělou iniciativu a v určité míře i na administrativní zásahy do ekonomiky. Klade-li se v nové soustavě takový důraz na prvky materiální zainteresovanosti, není vůbec důvod vykládat si to jako podcenění nebo znehodnocování uvědomělého a dobrovolného úsilí, jehož si celá společnost musí vážit tím víc, oč svízelnější byly a jsou podmínky, v nichž se projevuje. Víme přece, že se často osvědčuje právě v těch nejtěžších situacích. Také pro budoucnost není možné se ho lehkomyslně vůbec vzdávat. Důležité ovšem je hledat a nacházet správné propprce, správnou polohu tohoto staronového problému. Nová koncepce ekonbmického řízení — jak se ukazuje — nabízí řešení. Působení morálních faktorů neanuluje, naopak může usnadnit jejich rozvíjení, dát jim prostor. Současně však také — ve shodě se stavem věcí v současné etapě — se na něj nespoléhá a také nemůže spoléhat jako na nějakou všeobecnou, převládající metodu překonávání rozporů v ekonomice. " Máme nyní předpoklady, jak sé domnívám, dosáhnout podstatné shody v působení morálních motivů jednání lidí a jejich ekonomických zájmů, předpoklady vyloučit konfliktní situace mezi nimi a odstranit dilemata, do kterých lidi — jejich svědomí, smysl pro poctivou práci a čest vůbec na jedné straně a hmotný interes na straně druhé často dosavadní soustava řízení stavěla. Tím ovšem nechci vyvolávat nějaký laciný optimismus, jako by dokonalá řešení byla již po ruce a čekala jenjen na to, aby mohla být zavédena. Uplatnění zásadních ekonomických opatření je vždy svého druhu experimentem, a proto těžko se dopředu zapřísahat. Ale máme už určité — nemalé — zkušenosti a hledáme, jak znovu dosvědčuje vládní prohlášení, cesty a způsoby, jak realizovat své představy. Takové cesty, které by všechny ty imperativy, ta naléhavá »musíme«, »je třeba«, které dokument předložený Národnímu shromáždění s takovým důrazem klade na pořad dne, pomohly plynule, s maximálně účelným vynaložením sil převést na konto úspěšně splněných úkolů. TÝDENÍK PRO POLITIKU A KULTURU CÔ S RUKAMA? To je otázka, Jak říkával jistý Hamlet. A přiznám se bez mučení, že při všech oficiálních setkáních, příležitostech schůzích mě její řešení stojí nada měrné množství cigaret, následujícího rána záchvat bronchitídy a menší domácí spor a já nevím, co ještě. Tedy: co s rukama? Jsou to nanicovaté, přečnívající a neohrabané výrůstky, nemáte-li co na práci, musíte-li se chovat, tak říkajíc přes normu důstojně, jsou vám jen na obtíž, pro rozpaky a vztek. Uvě. damit jsem si to, když jsem viděl šestadvacátého června vcházet nejlepší a nejnadanější z letošních maturantů na Pražský hrad, aby se tam setkali s presidentem republiky a nejvyššími představiteli strany a státu. Přicházeli — totiž tt maturanti — jako prvňáčkové prvního září; jeden žmoulal kapesník, druhý s hlavou sklopenou к vykládaným parketám a třetí s rukama složenýma za zády, jako by mu někdo řekl: Jaroušku, chovej se sluš-. ně a nedělej mamince ostudu; jiný se snažil zachovat důstojnost a vypadat jako světák: kouřil, ale chvatně a nějak vylekaně, jako by ho měl v nejbližší chvíli přistihnout přísný a proti cigaretám zaujatý ředitel školy. Prostě: na samém začátku nebylo slovo, ale všeobecná nervozita a očekávání. Ti právě za dospělé uznaní našlapovali jako na ledě. rozhlíželi se po vzácných tapisériích, obrazech a vykládaném nábytku, hledali známé v zástupu neznámých. Jářku, to bylo na počátku, a časy se mění a mravy s nimi. Najednou Pražský hrad — lépe řečeno místnosti, které známe z televizních záznamů oficiálních setkání presidenta republiky s cizími představiteli Jdomnívám se alespoň] — vypadaly jako školní chodba o hlavní přestávce nebo sál v tanečních o prodlouženě. Spíš tedy jako ten sál v tanečních: mladí se za každou cenu — a já tomu tleskám ze všech sil — snažili zachovat důstojnost a — jak se říká — neshodit se. (»Hele,« řekl kdosi, »pôjd s tím к oknu, at lidi neviděj, že neumíme pořádně jíst.« A oba svorně pojídali šunku čí co z talířků položených na okenním parapetu.) President i ostatní beznadějně mizeli uprostřed hloučků mladých Udí. A mluvilo se. Volně. Bez obav a servítků. O všem možném: od pražské dopravy po budoucí techniku, od problémů výroby po možnosti uplatnění. A najednou všichni věděli, proč mají ruce. Nebyly to nepohodlné a přitěžující výrůstky, ale pomocníci, kteří gestem podtrhovali či doplňovali myšlenku. Kdoví, proč se tak rychle vytratily původní rozpaky. Snad proto, že každý z těch mladých mluvil o sobě a za sebe, jako vyslanec své budoucnosti, jako delegát života, do kterého právě vstupuje. Ano, ruce se rozvázaly. A ve všech rozhovorech šlo právě b ně: o sílu, budoucnost a tvůrčí možnosti mladé generace. Je dobře, že názory mladých byly slyšeny. A je zajisté svrchovaně uspokojující, že nejvyšší představitelé tohoto státu je poslouchali, bez ponižující shovívavosti, ale jako vážné myšlenky vážných lidí, kteří v budoucností sehrají vážnou úlohu. KAREL TOMÁŠEK SNÍMEK I o sefa ' p ro S к a К dvacátému výročí Slovenského národního povstání bude vydána desetikorunová pamětní mince. Ze soutěže vyšel vítězně revers sochaře Zdeňka Kolářského a avers sochaře Adolfa Havelky, které byly doporučeny к ražbě. Z dalších soutěžních návrhů reprodukujeme nahoře 2. cenou poctěný návrh Adolfa Havelky a Františka Sagerta. Snímky Jaroslava Sírového