Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1964 (II/27-52)
1964-07-02 / No. 27
Krajská vydavatelství mají pochopitelně své problémy. Zvláště v těch oblastech, kde žije poskrovnu autoru již známých a kde si autorský aktiv musejí spoluvytvářet. Ale nemají problémy jen autorské (k nim patří i to, že někteří autoři krajská vydavatelství podceňují: dobrá jsou jim jen tehdy, když se svým rukopisem neuspějí »centrálně«}, obtíže vznikají i z jejich vlastního, specifického postavení. Ne všude se jim dostává ochotné a odborné pomoci krajských orgánů, nouzi mají i o zasvěcené informace z první ruky o literárním děni u nás a ve světě. I někteří mladší kritici jim znesnadňují práci: střemhlav a někdy i exhibicionisticky se vrhají na jejich první vlaštovky. Zapomínají, že někdejší široce rozvětvená vydavatelská síť, v níž některé podniky v krajích měly dobrou úroveň, byla přetrhána, že vydavatelská účinnost v mnohých městech byla po několik let zanedbána, což se muselo projevit i stagnací regionální tvorby. Jako by nevěděli, že probouzet к životu dobrou regionální literaturu a regionální autory к dobrému neregionálnímu dílu není úkol snadný. S gustem si cvičí svůj »ostrovtip« zvláště na antologiích začátečníků, na něž jdou s metrem hodným největších světových klasiků. V tomto úsilí vynikají často recenzenti krajských a okresních časopisů, kteří by první měli všechny okolnosti přece dobře znát a svým druhům v práci, ať autorské či vydavatelské, pomáhat. Mentorováním a všeobecnou frází nahrazují citlivou a poučenou i poučnou analýzu. Tak tomu bylo i pří nedávno vydaném sborníku To všechno člověk (Severočeské vydavatelství v Liberci): jeho ústecký recenzent v paušálnosti nepostřehl ediční snahu zachytit v literárním tvaru známějších i začínajících autorů tu zdařilejší, tu méně zdařilý obraz a jistou dokumentaci z hnutí a života brigád socialistické práce v kraji. Aby mi bylo rozuměno: nejde o to, že by pro krajovou příslušnost měly být tolerovány umělecké nedostatky; příslušnost ke kraji by však měla vést к tomu, aby o to přesvědčivěji byly rozebrány a aby odpovědný rozbor nebyl nahrazován obecnou jednoznačností, mnohdy s nepevným jazykem. Jinak se vlastní paušální hodnocení nakonec obrátí proti recenzentům samotným — neboť se složitostmi autorské a vydavatelské práce nelze libovolně nakládat podle recenzentské libovůle právě tak jako (podle závěru zmíněné recenze ústecké) »se složitostmi života podle libovůle autorské«. Vlastimil M a r š í č e к Slovo n ^ j- Na módu můžete láteřit, módu - • můžete chválit, to vás přijde na stejné peníze. Protože si vás nakonec tak jako tak opentlí. je totiž móda živel podmanivý a nelze jí uniknout. Aspoň co se týče šířky nohavic a délky sukní a vašich potomků, kteří obdrží jméno Martin nebo Michaela, Jenže móda zasahuje svým hypnotickým vlivem i do sfér jinších, jako je například kultura, jen tak rychle a namátkou. Přijdete třeba do divadla, a ještě-než to začne, máte už možnost popatřit na kulisy a praktikábly, neboť je módní likvidovat oponu. Též se hodně nosí úprava kulis na otevřené scéně při střídě dvou jednání. Tvůrcové filmů, kteří dbají na svou čest, uvádějí své dílo nejprve nějakou dramatickou scénkou a teprv pak, když už jste se zakoukali, to střihnou a dají vám na vědomí, jak se film jmenuje, kdo v něm hraje a kdo ho režíruje. A samozřejmě jsou módní i slova a úsloví, a proti tomu už teprv nic nesvedeš. Do pokladnice našeho kulturního výrazivá vtrhl před nedávném podtext a rovina a poloha. A od té doby se jimi zalyká každý pisatel pečující o svou apartnost. Neříkám, že tahle slova sama o sobě jsou vadná; říkáni jen, že mají inflační oběh. A jiná zas mizí a mně je to líto. Pochybujú například o tom, že někdo z nejmladší generace slyšel kdy slova druhdy tak běžná, jako odůvodňovat, uveřejňovat, narušovat, rozhovor. Ne, nemohl je slyšet, neboť zmizela a vypařila se. A místo nich vyvstalo zdůvodňování, zveřejňování, narušování a zásadně pohovor. Kterážto slova, mající dříve specifický názvuk a odstín, posedla zprvu řečníky a žurnalisty, až se sfala masovou* potravou. O lidech, kteří se blýskli nějakým tím neobyčejným kouskem, se za mého mládí říkávalo, že jsou šíleně odvážní. To slůvko šíleně znělo našim uším neběžně a výstižně. Dneska je to adverbium už běžné až běda. Slýcháváme totiž napořád, Že to Či ono je šíleně krásné, šíleně zajímavé, šíleně pitomé. Nepochybujú o tom, že půjde-li řeč o šílenci opravdovém, dozvíme se při té příležitosti, že dotyčný nebožák je šíleně šílený. Film, který za něco stojí, není už bezvadný, primový a podobně, nýbrž výhradně obrovský nebo fantastick ý nebo fantasticky obrovský, popřípadě šíleně obrovský. Taktéž povedená písnička nebo knížka bývá už jen obrovská nebo fantastická, i když v ní nic fantastického není. Zakažte schválně tahle dvě tři slůvka, a deset tisíc snobů nebude umět promluvit o kultuře. O češtině sportovních žurnalistů netřeba ztrácet slov. Oni je ztrácejí sami, což jim však nevadí, neboť nalézají čas od času obraty nové, a tak nás jimi krmí, že je nám z toho nanic. Kde json ti dnové, kdy Tožička bystře pospíchal к soupeřově kleci a kdy Peka schytal, co se dalo? Dneska se dovídáme, že Holík nebo Jiřík nebo kdo má dobrý tah na branku a Nadrchal že opět jednou mužstvo podržel. A co však sportovoím reportérům neprominu, je to ovšem. Ovšemují bez přetržitosti, bez milosti a úplně chybně, jejich přičiněním se stala z příslovce spojka. Tam, kde zdravý rozum a jazykový cit velf říci a 1 e, tam oni řeknou ovšem. My bychom třeba tekli: Tikal projíždí soupeřovou obranou, nasazuje к ráně, ale kotouč letí vysoko nad branku. Oni řeknou totéž, fen s tímhle rozdílem: Tikal atd. nasazuje к ráně, ovšem kotouč letí vysoko nad. Jsou slova všelijaká a je Jich moc, jen si potěžkejte Trávnička. json slova opojná a slova Čaromocná, jen se podívejte do Eisnera. A jsou slova zplanělá, ohmataná, vetešnická, jen čtěte Poláčka. Ačkoli slova za nic nemohou. To jen ten člověk, který je vystřeluje a který jimi šperknje svá souvětí, za to může. Může za to, že té slovo se stává hastroš a z kovu rez. Vítězslav. Houška Poctivost Poštovní novinová služba zařídila na hlavní poště v Karlových Varech vkusnou samoobsluhu. V řadě je srovnáno Rudé právo, Mladá fronta, Práce, Aufbau und Frieden a další. »Vezmi si noviny a do pokladničky vhoď patřičný peníz!« by mělo být pro každého čtenáře nepsaným zákonem, více než holou samozřejmostí. Jaká je však skutečnost? Za měsíc květen t. r. samoobsluha zaznamenala ztrátu 242 Kčs. (Nejinák tomu bylo v předcházejících měsících), Tato cifra je ještě názornější, vydělíme-li ji částkou 0,30 kornn, což je cena deníku ve všední den: za měsíc bylo odebráno bez placení přes 800 výtisků novin. Ještě více toás zarazí, jestliže podle celkové hodnoty novin zjistíme, le 56 procent občanů bylo nepoctivých. Těžko uvěřit, že někdo pro 30 haléřů může být právem označen nelichotivým přízviskem — zloděj. Zároveň se dere na jazyk řečnická otázka: »Kolik výchovné práce bude ještě třeba, aby všichni občané dokázali v tramvajových samoobsluhách, ve všemožných automatech a samoobslužných Stáncích, kde není připravena ruka výběrčího, zaplatit správný obnos?« Soběslav Trika KULTURNÍ TVORBA CISLO 2 7/11 ■ KARAJAN OPOUŠTÍ VlDEŇ. Způsobila to rakouská vláda, která zanedbávala podmínky pro uměleckou práci, prohlásil nyní již bývalý šéf vídeňské Státní opery a hlavní dirigent Salcburských festivalů Herbert von Karajan. Jeho rezignace byla ohlášena přesně šest neděl poté, co se vzdal uměleckého vedení opery. Karajanův rozchod s Rakouskem byl způsoben tím, že vlá da odmítla jmenovat jako uměleckého ředitele opery Oscara Fritz Schuha z Hamburku. Kontraverze však začaly již před dvěma lety, kdy rakouské ministerstvo školství zamítlo podporovat jeho plány na celosvětovou výměnu předních operních pěvců. Von Karajan má v nejbližší době navštívit Sovětský svaz na uměleckém turné. BRATftl FORMANOVÉ, naši známí umělečtí fotugrafové, odjeli na pozvání vládních orgánů SAR do Horního Egypta fotografovat starobylé památky v Abu Simbel, určené к zaplavení přehradními vodami. Současně byli pozváni do Libanonu fotografovat tamní historické památky a podobná pozvání jim přišla i z Iráku a ze Sýrie. ■ GEORGI KARASLAVOV, přední současný bulharský prozaik, dobře známý též svým dlouholetým pobytem v Praze, překladatel a propagátor České literatury, vydal právě v Sofii další díl svého románového cyklu Prostí lidé. Celé Karaslavovo dílo má obsáhnout bezmála půlstoletí bulharské historie od první světové války až po současnost, a to na pozadí sociálních, politických a citových osudů několika typických bulharských rodin. 27. ČERVNA 1919 byl vydán zákon, jehož první paragraf oznamoval: »V Bratislavě se zřizuje místo bývalé maďarské university československá státní universita o čtyřech fakultách: právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické. Přednášky se konají buďto česky nebo slovensky.« Další zákon z 11. listopadu 1919 dal naší třetí vysoké škole universitního směru (po Karlově universitě v Praze a po brněnské universitě) jméno, které zavazovalo — Universita Komenského, již na podzim roku 1919 byly zde zahájeny přednášky. Prošla složitým vývojem a sehrála závažnou úlohu ve výchove slovenské inteligence, které teprve nyní, po vymanění se z maďarského útlaku, byla dána reálná možnost dalšího rozvoje Z činnosti kateder jednotlivých fakult vzešla řada podnětných vědeckých prací, které zasahují takřka všechny známé vědní obory. CtyíMcáté páté výročí založení bratislavské University Komenského probíhá ve znamení zvýšeného politického významu této přední naší vysoké školy. ■ PROSÍME ČTENÁŘE, aby sl laskavě opravili tiskovou chybu, která vznikla chybnou záměnou řádků v předposledním odstavci příspěvku Roberta Kalivody »Odbornost a psychoanalýza«, uveřejněném v minulém čísle KT. Věta »Vždyť i odborník-nefilosof doc. Horval dospěl v současné fázi Sartrových výroků o psychoanalýze až к filosofu Platonovi« má správně znít takto: »Vždyť l odborník-nefilosof doc. Horval dospěl v současné fázi svého vyrovnání s psychoanalýzou až к filosofu Platonovi.« ■ NENÍ ZÄKAZ JAKO ZÄKAZ. Všem římsko katolickým kněžím a jeptiškám byl nyní rozhodnutím benátského patriarchy Urbaniho zakázán přístup na letošní ročník umělecké výstavy Biennale, protože jde 0 »příliš neslušnou« výstavu. Potíž je v tom, že mnoho ze a 3000 zde vystavených obrazů soch jsou studiemi aktu. Církevní kruhy prohlásily, že po pečlivém zhodnocení celé expozice byly shledány některé práce naprosto nevhodné nejen pro mládež, ale i pro zástupce církve. Morálka přece musí bvt, či ne? ✓ KATOLIČKA CIRKEV se modernizuje ve všech směrech. 1 v jídle a předpisech s tím souvisejících. Papež Pavel VI. v rozhodl, že katoličtí cestující letadlech mohou napříště jak v pátek, tak i v období předvelikonočním požívat za letu maso. Odůvodnění: nepraktičnost přípravy nemasitých jídel ztěžuje značně službu stewardům v letadlech. Časy se mění, mravy též, jak říkávali latiníci. ■ POZDĚ BYCHA HON1T1. Do garáží Bílého domu USA se navrátil po přestavbě vůz, ve kterém byl zavražděn president Kennedy. Obrovitý Lincoln byl opatřen dodatečným pancéřováním á novým bezpečnostním sklem, takže jeho váha se zvýšila o celou 1 tunu — na 5 tun. Krom toho v rámci opravy byl zabudován silnější motor a převody, bylo zesíleno pérování, osy a řízení. V době presidentovy smrti byl vůz otevřený, nyní Jsou zadní sedadla kryta kupolí z neprůstřelného skla. které přechází v ocelovou stře chu. CO SE VŠECHNO nepřihodí v zemi mercedesů a volkswa genů. jak oznámil biskupský úřad v Kolíně n. Rýnem, bylo* v NSR v roce 1963 70 procesů s čarodějnicemi, jež se konaly na základě udání věřících sousedů. Pro zajímavost nutno uvést, že před církevní soudy není pohnán ani jeden německý hoteliér, který nezařizuje pokoje s čistém 13. ŽENY VYHRAJÚ konzervatívcom voľby — vyhlásil ministerský predseda Sir Alec Home na konferencii žien, členiek konzervatívnej strany. Ale časopis New Statesman na to poznamenáva, že rečník asi zabudol, že väčšina žien v Anglicku nepatrí medzi tie, čo si ho prišli vypočuť. Zabudol na sprievodkyne v doprave, na predavačky v obchodoch, na učiteľky, ošetrovateľky, vdovy, penzistky a na milióny žien v domácnostiach, ktoré napodiv nemajú mimoriadne sympatie voči patricijskej neschopnosti. Tieto ženy zaujímajú otázky chleba a masla. Možno, že mnohé z nich hlasovali za konzervatívna stranu v posledných voľbách v nádeji, že MacmiHanova vláda zaistí »blahobytnú spoločnosť«. Odvtedy sa však poučili. Trpezlivosť ruže prináša — vravíme si my. Počkáme a uvidíme. ■ KREV JE OBCHODNÍ ARTIKL. Kde jinde než ve Spo jených státech. Stalo se totiž poprvé v histórii amerického lékařství, že tzv. veřejná krevní banka a s ní sdružené nemocnice a lékaři byli obviněni federálni obchodní komisí ze »spiknutí za účelem vyšívání z obchodu« soukromou společnost, obchodující lidskou krví. Výrokem komise, že »lidská krev je předmětem či záležitostí obchodu a Jako taková podléhá obchodnímu řízení podle podmínek zákona, byla zamítnuta obhajoba zdravotnických zařízení z Kansas City, protože »prodávání lidské krve pro zisk považují za nemorální«. Případ však není ukončen, neboť podle americké Jurisdikce je možno se odvolat až к Nejvyššímu soudu. HANS MOSER ZEMŘEL ... Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve Vídni na rakovinu populární komik Hans Moser, na něhož se jistě pamatuje mnoho našich diváků starší a střední generace. Moser hrál na scéně plných šedesát sedm let a natočil více uei sto filmů. SLOVENSKÉ POHĽADY venovali svoje júnové číslo otázkam filmu, a tak sa v ňom okrem iného stretávame s medzinárodnou anketou o filme a literatúre, so scenárom L. Buňuela a S. Daliho Andalúzsky pes, O. Wellesa Proces, M. Antonioniho Noc, J. Cocteaua Orfeov testament, A. Bednára Orgán a D. Tatarku Panna zázračnica ako aj s početnými štúdiami o filmových tvorcoch a dielach. ■ ČESTNÁ CENA MNÍCHOVA ve výši 154300 marek byla udělena cir. Anně Freudové, dceři zakladatele psychoanalýzy. Porota Jí tuto odměnu přiřkla v uznání její celoživotní práce v oboru dětské psychoanalýzy. Dr. Freudové je dnes 68 let. Stipendijní ceny Mnichova — každá po 3000 markách — byly uděleny malíři a grafiku Walteru Tafelmaierovi, sochaři Michaelu Croissantovi, architektu I atru Budclebergovi a spisovateli Tankredu Dorstovi. ČESKOMORAVSKÁ VYSOČINA VE FOTOGRAFII asi nestála modelem tolikrát jako malířům, ale i ona má své obdivovatele. Před časem například objevil její půvaby Vilém Reichmann, v jižním cípu fotografoval K. O. Hrubý, ale opravdu soustavně se tímto krásným kontem naší země zabývá doktor M. Spurný. |e to velice vyspělá krajinářsk.! tvorba. Spurný dbá všech měřítek přírodovědné fotografie a navíc dovede o tomto osobitém kraji prosté, jíinavé krásy svými obrazy básnit. Ale tady už slova nestačí: dostanete-li se v těchto dnech do Brna, jděte se na jeho Vysočinu ve fotografii podívat do sbírek Moravské galerie. ■ ZÁSTUPCA v IZRAELI - totiž, Hochhuthova hra i 18. júna premiéru v hebrejskom národnom divadle Habimah. Hľadisko bolo preplnené pohnutým publikom. Väčšinou to boli občania európskeho pôvodu, ktorí prešli koncentrákmi a stratili- svojich najbližších. Po predstavení hneď spustili oponu, aby vraj nedošlo k zbytočným scénam — píše New York Herald Tribune. LAUREÁTEM BROADWAYE za letošní divadelní sezónu se stal britský dramatik lohn Osborn svou hrou Luther, která byla uvedena na 212 představeních. Na inscenaci této hry o Martinu Lutherovi je zajímavé, že hlavní roli hrál Angličan Albert Finney a režii měl neméně známý britský režisér Tony Richardson. Newyorští divadelní kritici se rozhodovali mezi touto hrou a hrami Po pádu od Arthura Miillera Divadelní zkouška od Jeana Anouilha a Smažené brambůrky ke všemu od Arnolda Weskera. Podle hry Thorntona Wildera vznikl nej* 'ší musical s lákavým názven zdar. Dolly. ■ NA SMRT UŠTVALI kritici umelca т— v novom filme Ingmara Bergmana, ktorý sa nazýva Nehovoriac o všetkých týchto ženách. Film mal v týchto dňoch svetovú premiéru. Je to vlastne kritika kritikov a preto nečudo, že kritici nemajú z neho veľkú radosť. ... ARABOVE A FILM. UNESCO uveřejnilo nedávno zajímavé čísla o počtu kín v arabských zemích. Ze statistiky vysvítá, že ze 23 arabských zemí, kde žije 97 miliónů lidí, pouze 13 zemí má stálá kina. Celkový počet kin je 1176, z toho v SAR 350, v Alžírsku 196, v Maroku 159, v Tunisku 102, V Libyi 35, v Súdánu 34, v Sýrii 68, v Libanonu 92, v Iráku 84, v jordánsku 30, v Adenu 7, na Bahrejnských ostrovech I a v Kuvajtu 4. ■ JAROSLAV HAVLÍČEK V POLSKU. Ve varšavském nakladatelství Czytelnik vyšel před několika dny překlad Havlíčkova románu Neviditelný. zvem Obsáhlou kritiku pod náHavlíček — neznámý spisovatel, věnuje dílu Aleksander Wilkoň v posledním Čísle časopisu Zycie literackte. »DNEŠNÍ MELIÉSOVÉ se rodí v Československu,« napsal v referátu bastianu o festivalu v San Sefrancouzský kritik Michel Capdenac. »S Čechy, kteří nás nepřestávají udivovat dynamikou svých objevů, vstupujeme do světa okonziení, fantazie a vizuální vynalézavosti.« Československý film má dnes ve světě velmi zvučné jméno a zdá sé, jako by s cenami pro nás na mezinárodních soutěžích se počítalo nž dopředu. Udržíme si tnto pověst i do budoucna? (O festivalu v San Sebastianu píšeme na ttr. 15.)