Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1964 (II/27-52)

1964-07-02 / No. 27

Krajská vydavatelství mají pochopitel­ně své problémy. Zvláště v těch ob­lastech, kde žije poskrovnu autoru již známých a kde si autorský aktiv musejí spoluvytvářet. Ale nemají pro­blémy jen autorské (k nim patří i to, že někteří auto­­ři krajská vydavatelství podceňují: dobrá jsou jim jen tehdy, když se svým rukopisem neuspějí »centrálně«}, obtíže vznikají i z jejich vlastního, specifického posta­vení. Ne všude se jim dostává ochotné a odborné pomo­ci krajských orgánů, nouzi mají i o zasvěcené informa­ce z první ruky o literárním děni u nás a ve světě. I někteří mladší kritici jim znesnadňují práci: střem­hlav a někdy i exhibicionisticky se vrhají na jejich první vlaštovky. Zapomínají, že někdejší široce rozvětvená vy­davatelská síť, v níž některé podniky v krajích měly dobrou úroveň, byla přetrhána, že vydavatelská účinnost v mnohých městech byla po několik let zanedbána, což se muselo projevit i stagnací regionální tvorby. Jako by nevěděli, že probouzet к životu dobrou regionální lite­raturu a regionální autory к dobrému neregionálnímu dílu není úkol snadný. S gustem si cvičí svůj »ostro­vtip« zvláště na antologiích začátečníků, na něž jdou s metrem hodným největších světových klasiků. V tom­to úsilí vynikají často recenzenti krajských a okresních časopisů, kteří by první měli všechny okolnosti přece dobře znát a svým druhům v práci, ať autorské či vy­davatelské, pomáhat. Mentorováním a všeobecnou frází nahrazují citlivou a poučenou i poučnou analýzu. Tak tomu bylo i pří nedávno vydaném sborníku To všechno člověk (Severočeské vydavatelství v Liberci): jeho ústec­ký recenzent v paušálnosti nepostřehl ediční snahu za­chytit v literárním tvaru známějších i začínajících auto­rů tu zdařilejší, tu méně zdařilý obraz a jistou dokumen­taci z hnutí a života brigád socialistické práce v kraji. Aby mi bylo rozuměno: nejde o to, že by pro krajovou příslušnost měly být tolerovány umělecké nedostatky; příslušnost ke kraji by však měla vést к tomu, aby o to přesvědčivěji byly rozebrány a aby odpovědný rozbor nebyl nahrazován obecnou jednoznačností, mnohdy s ne­pevným jazykem. Jinak se vlastní paušální hodnocení na­konec obrátí proti recenzentům samotným — neboť se složitostmi autorské a vydavatelské práce nelze libovol­ně nakládat podle recenzentské libovůle právě tak jako (podle závěru zmíněné recenze ústecké) »se složitostmi života podle libovůle autorské«. Vlastimil M a r š í č e к Slovo n ^ j- Na módu můžete láteřit, módu - • můžete chválit, to vás přijde na stejné peníze. Protože si vás na­konec tak jako tak opentlí. je totiž móda živel podma­nivý a nelze jí uniknout. Aspoň co se týče šířky nohavic a délky sukní a vašich potomků, kteří obdrží jméno Mar­tin nebo Michaela, Jenže móda zasahuje svým hypnotickým vlivem i do sfér jinších, jako je například kultura, jen tak rychle a na­mátkou. Přijdete třeba do divadla, a ještě-než to začne, máte už možnost popatřit na kulisy a praktikábly, ne­boť je módní likvidovat oponu. Též se hodně nosí úpra­va kulis na otevřené scéně při střídě dvou jednání. Tvůr­cové filmů, kteří dbají na svou čest, uvádějí své dílo nej­prve nějakou dramatickou scénkou a teprv pak, když už jste se zakoukali, to střihnou a dají vám na vědomí, jak se film jmenuje, kdo v něm hraje a kdo ho režíruje. A samozřejmě jsou módní i slova a úsloví, a proti tomu už teprv nic nesvedeš. Do pokladnice našeho kulturního výrazivá vtrhl před nedávném podtext a rovina a poloha. A od té doby se jimi zalyká každý pisatel pe­čující o svou apartnost. Neříkám, že tahle slova sama o sobě jsou vadná; říkáni jen, že mají inflační oběh. A jiná zas mizí a mně je to líto. Pochybujú například o tom, že někdo z nejmladší generace slyšel kdy slova druhdy tak běžná, jako odůvodňovat, uveřejňovat, naru­šovat, rozhovor. Ne, nemohl je slyšet, neboť zmizela a vy­pařila se. A místo nich vyvstalo zdůvodňování, zveřejňování, narušování a zásadně poho­vor. Kterážto slova, mající dříve specifický názvuk a od­stín, posedla zprvu řečníky a žurnalisty, až se sfala ma­sovou* potravou. O lidech, kteří se blýskli nějakým tím neobyčejným kous­kem, se za mého mládí říkávalo, že jsou šíleně odvážní. To slůvko šíleně znělo našim uším neběžně a výstiž­ně. Dneska je to adverbium už běžné až běda. Slýchává­me totiž napořád, Že to Či ono je šíleně krásné, šíleně zajímavé, šíleně pitomé. Nepochybujú o tom, že půjde-li řeč o šílenci opravdovém, dozvíme se při té příležitosti, že dotyčný nebožák je šíleně šílený. Film, který za něco stojí, není už bezvadný, primový a po­dobně, nýbrž výhradně obrovský nebo fantastic­­k ý nebo fantasticky obrovský, popřípadě šíleně obrovský. Taktéž povedená písnička nebo knížka bývá už jen ob­rovská nebo fantastická, i když v ní nic fantastického ne­ní. Zakažte schválně tahle dvě tři slůvka, a deset tisíc snobů nebude umět promluvit o kultuře. O češtině sportovních žurnalistů netřeba ztrácet slov. Oni je ztrácejí sami, což jim však nevadí, neboť nalézají čas od času obraty nové, a tak nás jimi krmí, že je nám z toho nanic. Kde json ti dnové, kdy Tožička bystře pos­píchal к soupeřově kleci a kdy Peka schytal, co se dalo? Dneska se dovídáme, že Holík nebo Jiřík nebo kdo má dobrý tah na branku a Nadrchal že opět jednou mužstvo podržel. A co však sportovoím reportérům neprominu, je to ovšem. Ovšemují bez přetržitosti, bez milosti a úplně chybně, jejich přičiněním se stala z pří­slovce spojka. Tam, kde zdravý rozum a jazykový cit velf říci a 1 e, tam oni řeknou ovšem. My bychom třeba tekli: Tikal projíždí soupeřovou obranou, nasazuje к rá­ně, ale kotouč letí vysoko nad branku. Oni řeknou totéž, fen s tímhle rozdílem: Tikal atd. nasazuje к ráně, ovšem kotouč letí vysoko nad. Jsou slova všelijaká a je Jich moc, jen si potěžkejte Tráv­nička. json slova opojná a slova Čaromocná, jen se podí­vejte do Eisnera. A jsou slova zplanělá, ohmataná, ve­tešnická, jen čtěte Poláčka. Ačkoli slova za nic nemohou. To jen ten člověk, který je vystřeluje a který jimi šper­­knje svá souvětí, za to může. Může za to, že té slovo se stává hastroš a z kovu rez. Vítězslav. Houška Poctivost Poštovní novinová služba zařídila na hlavní poště v Karlových Varech vkusnou samoobsluhu. V řadě je srov­náno Rudé právo, Mladá fronta, Práce, Aufbau und Frie­den a další. »Vezmi si noviny a do pokladničky vhoď pa­třičný peníz!« by mělo být pro každého čtenáře nepsaným zákonem, více než holou samozřejmostí. Jaká je však skutečnost? Za měsíc květen t. r. samoobsluha zaznamenala ztrátu 242 Kčs. (Nejinák tomu bylo v předcházejících měsících), Tato cifra je ještě názornější, vydělíme-li ji částkou 0,30 kornn, což je cena deníku ve všední den: za měsíc bylo odebráno bez placení přes 800 výtisků novin. Ještě více toás zarazí, jestliže podle celkové hodnoty novin zjistíme, le 56 procent občanů bylo nepoctivých. Těžko uvěřit, že někdo pro 30 haléřů může být právem označen nelichoti­vým přízviskem — zloděj. Zároveň se dere na jazyk řeč­nická otázka: »Kolik výchovné práce bude ještě třeba, aby všichni občané dokázali v tramvajových samoobslu­hách, ve všemožných automatech a samoobslužných Stán­cích, kde není připravena ruka výběrčího, zaplatit správ­ný obnos?« Soběslav Trika KULTURNÍ TVORBA CISLO 2 7/11 ■ KARAJAN OPOUŠTÍ VlDEŇ. Způsobila to rakouská vláda, která zanedbávala podmínky pro uměleckou práci, prohlá­sil nyní již bývalý šéf vídeň­ské Státní opery a hlavní di­rigent Salcburských festivalů Herbert von Karajan. Jeho re­zignace byla ohlášena přesně šest neděl poté, co se vzdal uměleckého vedení opery. Karajanův rozchod s Rakous­­kem byl způsoben tím, že vlá da odmítla jmenovat jako uměleckého ředitele opery Oscara Fritz Schuha z Ham­burku. Kontraverze však za­čaly již před dvěma lety, kdy rakouské ministerstvo školství zamítlo podporovat jeho plány na celosvětovou výměnu před­ních operních pěvců. Von Ka­rajan má v nejbližší době na­vštívit Sovětský svaz na umě­leckém turné. BRATftl FORMANOVÉ, naši zná­mí umělečtí fotugrafové, od­jeli na pozvání vládních orgá­nů SAR do Horního Egypta fotografovat starobylé památ­ky v Abu Simbel, určené к za­plavení přehradními vodami. Současně byli pozváni do Li­banonu fotografovat tamní his­torické památky a podobná pozvání jim přišla i z Iráku a ze Sýrie. ■ GEORGI KARASLAVOV, přední současný bulharský prozaik, dobře známý též svým dlouholetým pobytem v Praze, překladatel a propa­gátor České literatury, vydal právě v Sofii další díl svého románového cyklu Prostí lidé. Celé Karaslavovo dílo má ob­sáhnout bezmála půlstoletí bulharské historie od první světové války až po součas­nost, a to na pozadí sociál­ních, politických a citových osudů několika typických bul­harských rodin. 27. ČERVNA 1919 byl vydán zá­kon, jehož první paragraf ozna­moval: »V Bratislavě se zřizuje místo bývalé maďarské univer­sity československá státní uni­versita o čtyřech fakultách: právnické, lékařské, přírodově­decké a filosofické. Přednášky se konají buďto česky nebo slovensky.« Další zákon z 11. listopadu 1919 dal naší třetí vysoké škole universitního směru (po Karlově universitě v Praze a po brněnské univer­sitě) jméno, které zavazovalo — Universita Komenského, již na podzim roku 1919 byly zde zahájeny přednášky. Prošla složitým vývojem a sehrála zá­važnou úlohu ve výchove slo­venské inteligence, které te­prve nyní, po vymanění se z maďarského útlaku, byla dá­na reálná možnost dalšího roz­voje Z činnosti kateder jed­notlivých fakult vzešla řada podnětných vědeckých prací, které zasahují takřka všechny známé vědní obory. CtyíMcáté páté výročí založení bratislav­ské University Komenského probíhá ve znamení zvýšeného politického významu této před­ní naší vysoké školy. ■ PROSÍME ČTENÁŘE, aby sl laskavě opravili tiskovou chy­bu, která vznikla chybnou zá­měnou řádků v předposledním odstavci příspěvku Roberta Ka­­livody »Odbornost a psycho­analýza«, uveřejněném v minu­lém čísle KT. Věta »Vždyť i od­­borník-nefilosof doc. Horval dospěl v současné fázi Sartro­­vých výroků o psychoanalýze až к filosofu Platonovi« má správně znít takto: »Vždyť l od­­borník-nefilosof doc. Horval dospěl v současné fázi svého vyrovnání s psychoanalýzou až к filosofu Platonovi.« ■ NENÍ ZÄKAZ JAKO ZÄKAZ. Všem římsko katolickým kně­­žím a jeptiškám byl nyní roz­hodnutím benátského patriar­chy Urbaniho zakázán přístup na letošní ročník umělecké výstavy Biennale, protože jde 0 »příliš neslušnou« výstavu. Potíž je v tom, že mnoho ze a 3000 zde vystavených obrazů soch jsou studiemi aktu. Církevní kruhy prohlásily, že po pečlivém zhodnocení celé expozice byly shledány někte­ré práce naprosto nevhodné nejen pro mládež, ale i pro zástupce církve. Morálka pře­ce musí bvt, či ne? ✓ KATOLIČKA CIRKEV se moder­nizuje ve všech směrech. 1 v jídle a předpisech s tím souvisejících. Papež Pavel VI. v rozhodl, že katoličtí cestující letadlech mohou napříště jak v pátek, tak i v období předvelikonočním požívat za letu maso. Odůvodnění: ne­­praktičnost přípravy nemasi­­tých jídel ztěžuje značně služ­bu stewardům v letadlech. Časy se mění, mravy též, jak říkávali latiníci. ■ POZDĚ BYCHA HON1T1. Do garáží Bílého domu USA se navrátil po přestavbě vůz, ve kterém byl zavražděn presi­dent Kennedy. Obrovitý Lin­coln byl opatřen dodatečným pancéřováním á novým bez­pečnostním sklem, takže jeho váha se zvýšila o celou 1 tunu — na 5 tun. Krom toho v rám­ci opravy byl zabudován sil­nější motor a převody, bylo zesíleno pérování, osy a ří­zení. V době presidentovy smrti byl vůz otevřený, nyní Jsou zadní sedadla kryta ku­polí z neprůstřelného skla. které přechází v ocelovou stře chu. CO SE VŠECHNO nepřihodí v zemi mercedesů a volkswa genů. jak oznámil biskupský úřad v Kolíně n. Rýnem, bylo* v NSR v roce 1963 70 procesů s čarodějnicemi, jež se konaly na základě udání věřících sou­sedů. Pro zajímavost nutno uvést, že před církevní soudy není pohnán ani jeden němec­ký hoteliér, který nezařizuje pokoje s čistém 13. ŽENY VYHRAJÚ konzervatív­com voľby — vyhlásil minis­terský predseda Sir Alec Home na konferencii žien, členiek konzervatívnej strany. Ale ča­sopis New Statesman na to poznamenáva, že rečník asi za­budol, že väčšina žien v An­glicku nepatrí medzi tie, čo si ho prišli vypočuť. Zabudol na sprievodkyne v doprave, na predavačky v obchodoch, na učiteľky, ošetrovateľky, vdovy, penzistky a na milióny žien v domácnostiach, ktoré napo­div nemajú mimoriadne sym­patie voči patricijskej ne­schopnosti. Tieto ženy zaují­majú otázky chleba a masla. Možno, že mnohé z nich hla­sovali za konzervatívna stra­nu v posledných voľbách v ná­deji, že MacmiHanova vláda zaistí »blahobytnú spoločnosť«. Odvtedy sa však poučili. Tr­pezlivosť ruže prináša — vra­víme si my. Počkáme a uvidí­me. ■ KREV JE OBCHODNÍ AR­TIKL. Kde jinde než ve Spo jených státech. Stalo se totiž poprvé v histórii amerického lékařství, že tzv. veřejná krevní banka a s ní sdružené nemocnice a lékaři byli obvi­něni federálni obchodní ko­misí ze »spiknutí za účelem vyšívání z obchodu« soukro­mou společnost, obchodující lidskou krví. Výrokem komise, že »lidská krev je předmětem či záležitostí obchodu a Jako taková podléhá obchodnímu řízení podle podmínek záko­na, byla zamítnuta obhajoba zdravotnických zařízení z Kan­sas City, protože »prodávání lidské krve pro zisk považují za nemorální«. Případ však není ukončen, neboť podle americké Jurisdikce je možno se odvolat až к Nejvyššímu soudu. HANS MOSER ZEMŘEL ... Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve Vídni na rakovinu populární komik Hans Moser, na něhož se jistě pamatuje mnoho našich diváků starší a střední gene­race. Moser hrál na scéně plných šedesát sedm let a na­točil více uei sto filmů. SLOVENSKÉ POHĽADY venova­li svoje júnové číslo otázkam filmu, a tak sa v ňom okrem iného stretávame s medziná­rodnou anketou o filme a li­teratúre, so scenárom L. Bu­­ňuela a S. Daliho Andalúzsky pes, O. Wellesa Proces, M. Antonioniho Noc, J. Cocteaua Orfeov testament, A. Bednára Orgán a D. Tatarku Panna zá­­zračnica ako aj s početnými štúdiami o filmových tvorcoch a dielach. ■ ČESTNÁ CENA MNÍCHOVA ve výši 154300 marek byla udělena cir. Anně Freudové, dceři zakladatele psycho­analýzy. Porota Jí tuto odměnu přiřkla v uznání je­jí celoživotní práce v obo­ru dětské psychoanalýzy. Dr. Freudové je dnes 68 let. Stipendijní ceny Mni­chova — každá po 3000 mar­kách — byly uděleny ma­líři a grafiku Walteru Tafel­­maierovi, sochaři Michaelu Croissantovi, architektu I atru Budclebergovi a spisovateli Tankredu Dorstovi. ČESKOMORAVSKÁ VYSOČINA VE FOTOGRAFII asi nestála modelem tolikrát jako malí­řům, ale i ona má své obdivo­vatele. Před časem například objevil její půvaby Vilém Reich­­mann, v jižním cípu fotogra­foval K. O. Hrubý, ale oprav­du soustavně se tímto krásným kontem naší země zabývá dok­tor M. Spurný. |e to velice vy­spělá krajinářsk.! tvorba. Spur­ný dbá všech měřítek přírodo­vědné fotografie a navíc do­vede o tomto osobitém kraji prosté, jíinavé krásy svými obrazy básnit. Ale tady už slova nestačí: dostanete-li se v těchto dnech do Brna, jděte se na jeho Vysočinu ve foto­grafii podívat do sbírek Mo­ravské galerie. ■ ZÁSTUPCA v IZRAELI - totiž, Hochhuthova hra i 18. júna premiéru v hebrej­skom národnom divadle Habi­­mah. Hľadisko bolo preplnené pohnutým publikom. Väčšinou to boli občania európskeho pôvodu, ktorí prešli koncen­trákmi a stratili- svojich naj­bližších. Po predstavení hneď spustili oponu, aby vraj nedo­šlo k zbytočným scénam — pí­še New York Herald Tribune. LAUREÁTEM BROADWAYE za letošní divadelní sezónu se stal britský dramatik lohn Osborn svou hrou Luther, kte­rá byla uvedena na 212 před­staveních. Na inscenaci této hry o Martinu Lutherovi je za­jímavé, že hlavní roli hrál Angličan Albert Finney a re­žii měl neméně známý britský režisér Tony Richardson. New­yorští divadelní kritici se roz­hodovali mezi touto hrou a hrami Po pádu od Arthura Miillera Divadelní zkouška od Jeana Anouilha a Smažené brambůrky ke všemu od Arnol­da Weskera. Podle hry Thorn­­tona Wildera vznikl nej* 'ší musical s lákavým názven zdar. Dolly. ■ NA SMRT UŠTVALI kritici umelca т— v novom filme Ing­­mara Bergmana, ktorý sa na­zýva Nehovoriac o všetkých týchto ženách. Film mal v tých­to dňoch svetovú premiéru. Je to vlastne kritika kritikov a preto nečudo, že kritici ne­majú z neho veľkú radosť. ... ARABOVE A FILM. UNESCO uveřejnilo nedávno zajímavé čísla o počtu kín v arabských zemích. Ze statistiky vysvítá, že ze 23 arabských zemí, kde žije 97 miliónů lidí, pouze 13 zemí má stálá kina. Celkový počet kin je 1176, z toho v SAR 350, v Alžírsku 196, v Maroku 159, v Tunisku 102, V Libyi 35, v Súdánu 34, v Sý­rii 68, v Libanonu 92, v Iráku 84, v jordánsku 30, v Adenu 7, na Bahrejnských ostrovech I a v Kuvajtu 4. ■ JAROSLAV HAVLÍČEK V POLSKU. Ve varšavském nakladatelství Czytelnik vyšel před několika dny překlad Havlíčkova románu Neviditel­ný. zvem Obsáhlou kritiku pod ná­Havlíček — neznámý spisovatel, věnuje dílu Alek­­sander Wilkoň v posledním Čísle časopisu Zycie literackte. »DNEŠNÍ MELIÉSOVÉ se rodí v Československu,« napsal v re­ferátu bastianu o festivalu v San Se­francouzský kritik Michel Capdenac. »S Čechy, kteří nás nepřestávají udivo­vat dynamikou svých objevů, vstupujeme do světa okonz­­iení, fantazie a vizuální vyna­lézavosti.« Československý film má dnes ve světě velmi zvuč­né jméno a zdá sé, jako by s cenami pro nás na meziná­rodních soutěžích se počítalo nž dopředu. Udržíme si tnto pověst i do budoucna? (O fes­tivalu v San Sebastianu píšeme na ttr. 15.)

Next