Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1965 (III/26-52)

1965-07-01 / No. 26

Kčs 1,2026 it 1. ČERVENCE 1965 TÝDENÍK ÚV KSČ PRO POLITIKU A KULTURU ROČNÍK lil HUSITSKÁ ideologie ROBERT KALIVODA 550. výročí smrti mistra Jana Husa dává množství pod­nětů к zamyšlení nad smyslem Husova díla ve světě i u nás doma. Je možno přehlédnout, co bylo již pro objas­nění Husova zjevu vykonáno a co je třeba dále vykonat, A nejde přitom zdaleka jen o jakousi akademickou pře­hlídku akademických výsledků a úkolů. Ideový a ideolo­gický boj o Husa, který se vedl po celá staletí, pokračuje dál. Vždyť rozsahem největší poválečné dílo o Husovi, téměř tisícistránková práce benediktina Paula de Vooghta, která vyšla před pěti lety v belgické Lovani a která usi­luje o rekatolizační výklad Husova díla, je přímou vý­zvou marxistickému pojetí. Polemická konfrontace obou stanovisek již započala a dosvědčuje tak dosti průkazně bezprostřední ideologickou aktuálnost husovské proble­matiky. Poválečné marxistické husitologické bádání přineslo nepochybně celou řadu výsledků. Bylo třeba objasnit cel­kovou povahu husitské revoluce, bylo nutné řešit mnoho otázek dříve zanedbaných a opomíjených, bylo třeba vy­rovnat se se staršími názory a usilovat o kritické překo­nání pohledů dřívějších pohledy a poznatky hlubšími a správnějšími. Současně byl vytvářen i nový pohled ná Husův zjev a Husovo dílo. Je zřejmé, že toto dílo je třeba chápat v cel­ku husitství a posuzovat je jako článek — i když základ­ní — v pohybu husitské revoluce. Teprve tak lze zjistit skutečný efekt Husovy dějinné intervence a oběti. V této souvislosti je nutno upozornit především na to, že Husův hlavní programový požadavek — likvidace hie­rarchické církve, byl splněn. Tento požadavek není vlast­ním středem Husova učení — tím je systém názorů o moci a poslušnosti, je však nicméně ústředním programovým postulátem měšťanského husitského křídla, jehož největší vůdčí osobností byl nepochybně právě Hus. Ve vývoji husitské měšťanské opozice v průběhu revo­luce nacházíme sice neustálý ústup z původních husov­ských pozic — s výjimkou Biskupcova Tábora je například zcela opuštěno to, co bylo pro Husa nejcharakterističtější, jeho učení o moci a poslušnosti — přesto však likvidace hierarchické církve, která byla hlavní mocenskou silou S národním společenství předhusitském, je základním a VÍTĚZSLAV NEZVAL SNÍMEK VILÉMA KROPPA trvalým výsledkem husitské revoluce. Stále ještě nen! do­ceněno, že po husitské revoluci vzniká u nás až do Bílé hory stav, kdy po likvidaci mocenských pozic feudálně katolické církve žiji vedle sebe dvě věroučné a ideologic­ké konfese, většinová husitsko-reformační a menšinová katolická; v českém státě vešel tak poprvé v Evropě a ve světě v život — byť i v omezené míře — moderní princip toleranční, ztělesněný státoprávně nejprve v kompaktá­tech, později v »české konfesi«. Husitskou revoluci, která likvidovala mocenský monopol feudálně katolické církve a v kompaktátech dosáhla státoprávního stvrzení tohoto svého převratného zásahu, je proto nutno charakterizovat jako revoluci vítěznou. Husův program je v kompaktátech sice krajně otupen a oklestěn, jeho hlavní požadavek je však jimi přece jen splněn. Dluh, který máme к oné »kompaktátní« epoše hu­­sitismu, к epoše poděbradské, je stále značný. Velkým kro­kem vpřed byla loňská mezinárodní konference к 500. výročí mírových návrhů Jiřího z^Poděbrad: její výsledky umožnily dát kompaktátům ono místo, které jim právem nálež! nejen v husovské, ale i v husitské tradici. Počátek a vyústění revoluce buržoazní­­ho typu, jejíž první historickou variantou je právě revoluce husitská, se od sebe značně odlišují. Největšího důrazu, odva­hy, důslednosti, ideové hloubky a největ­šího splynutí s lidovým hnutím dosahuje měšťanská r— později buržoázni — frakce vždy na samém počátku revolučního po­hybu. To je zřejmě zcela zákonitý jev, který si můžeme ověřit na všech pozděj­ších revolucích tohoto typu, které se v Evropě uskutečnily. A nejde přitom pouze o jedince,-jejichž činnost by byla něčím výlučným, nejde tedy o náhodné, výjimečné zjevy, které by mimoděk potvrzovaly opačné pravidlo; jde o charakteristický rys celého proudu. Ži­velné a bezděčné tendence, které vedly dříve při navazování živých kontaktů s re­volučními tradicemi minulosti к omezová­ní či soustřecfování zájmu na jednu osob­nost, zkreslují, zplošťují a ochuzují zpra­vidla tuto revoluční tradici. Revoluce sl totiž vytvářejí plejádu vynikajících osob­ností; v tom je právě jedinečnost revoluč­ních období. Díváme-li se z tohoto zorného úhlu na Husovo dílo, neznamená to, že bychom nějak Husův význam snižovali. Právě na­opak. Jedině srovnáním s ostatními vůd­čími osobnostmi z Husova okolí vynikne skutečně mimořádný Husův význam. Ve­dle Husa jsou to Jeroným Pražský, Jakou­bek ze Stříbra, Mikuláš z Dráždan, před svou konverzí i Stanislav ze Znojma a Štěpán Páleč, dále právník Jan z Jesenice, kteří jsou vynikajícími představiteli »uni­versitního husitismu« v jeho počátečním, vrcholném stadiu; jsou to oni vůdčí du­chové české revoluční inteligence, která dodala počínající revoluci zbraň nejdůležitější: husitskou ideologii. Hus má ovšem v této řadě vynikajících duchů nepo­chybně vůdčí a klíčové postavení. Nikoliv proto, že se stal svým osudem symbolem celého hnutí, nýbrž tím, co pro hnutí skutečně vykonal. Na Husa a Husovo dílo byly po celá staletí vyslovovány nejrůznější názory. Byl veleben i zatracován, vyvyšován i ponižován, kaceřován i svatořečen. V době, kdy bylo za­počato s vědeckým studiem Husova díla, stal se jeho je­dinečný, neschematický zjev tvrdým oříškem tvořící se husologle právě v tom, co při hodnocení osobnosti, která sehrála takovou dějinnou úlohu, je nejzákladnější: v oce­nění jejího ideového, myšlenkového formátu. Na jedné straně byl Hus degradován na Viklefova epigona, na dru­hé straně byla pracně shledávána jeho myšlenková a tvůrčí samostatnost v tom, v čem údajně od Viklefa ustupoval. Obojí tento zorný úhel je hluboce nesprávný. Pokračování na str. 3 tisíc,pres tisíc lidí, kteříseneznali, neznají svoje jména, neznají, neznali se, mohoudi najeden povel vytvořit zahradní záhon, není důvodu, sestro, není důvodu, bratře, není důvodu zoufat, člověče, soudruhu, nad tím, co uložil nám náš nej náročnější zítřek. u Itu rní tvor bii . Může-li tisíc lidí najeden jediný povel, JIRt PRÄDLER: Avers pamětní medaile Snímek Tibora Hontyho

Next