Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1965 (III/26-52)

1965-07-01 / No. 26

KUL T_U RNÍ TVORBA Vítězství ve volném stylu Na sansebas­­tiánském me­zinárodním filmovém festivalu, který patří к nejstarším po druhé světové válce, převažovaly пёкоД|к let iberoamerické ki­nematografie. Mezinárodnost této soutěže byla před lety posílena účastí socialistických kinematografií. Historie jednou shledá, že teprve tyto kinematografie určily záro­veň podstatně jeho hodnotu. Letos na XIII. ročníku zvítězila naše kinematografie jed­ním filmem trojnásobně. Zlatá reneta Otakara Vávry si odnesla ze San Sebastiánu Velkou cenu Zlatou mušli ex aequo, Cenu CIDALC s medailí Mezinárodního výboru pro iíření umění a literatury filmem a Cenu Mezinárodní federace filmového tisku FIPRESCI. Tyto ceny vyšly ze skutečného zápasu. Ovšem pocty na mezinárodních festi­valech zpravidla vždy jsou výsledkem boje, zjevného ne­bo skrytého. Jak tedy charakterizovat zápas sansebastián­­ský? Nazval bych jej volným stylem. Benátky, Cannes, Locarno — abych se omezil na myšlen­kově a umělecky příbuzné festivaly — dospěly к prosa­zování určitého programu, byť navzájem velice odlišného, a zaměřeného к objevování nových tendencí. Podle to­ho jsou filmy vybírány a sestavovány poroty. V San Se­bastiánu tomu tak není. Tam se nesoustřeďují na zásadní tendence, ale na jednotlivé filmy. Sansebastiánský festi­val je vědomě eklektický. Stačí citovat naše dosavadní vítězství: Radoküv Dědeček automobil, Weissův Romeo, Julie a tma, Lipského Limonádový Joe, Trnkova Vášeň, Srdečková Špatně namalovaná slepice, to byly Velké ce­ny nebo Zvláštní ceny porot, nejvyšší pocty tohoto fes­tivalu. A nyní Vávrova Zlatá reneta. Tedy vesměs vyni­kající díla, navzájem nepodobná a různorodá, každá hod­nota, ale svět pro sebe. Nejdříve se přihlásil к Zlaté renetě CIDALC. Přitom zrov­na v této mezinárodní porotě byla její konkurence nej­větší. CIDALC totiž přihlíží к literárnímu základu filmu. Avšak právě zde se vemlouval především Howard Fast, podle jehož novely vznikl americký film Edwarda Dmyt­­ryka Mirage. Novela s tematikou osudu atomového věd­ce literárně výtečná, ale film prostřední. Pozornost vyvo­lala také novela Victora Canninga Zámek Minerva, podle níž vznikl anglický film Maškaráda. Novela o únosu exo­tického prince, vtipná a lehká, film veselý, ale těžký. Vysvětluje to sloh populární režijní osobnosti: Basil Dear­­den. A ještě populárnější je ovšem jméno kameramana — náš Otto Heller. A pak tu byli hned dva klasici: Pi­ková dáma a Rukopis nalezený v Saragoze. Francouz Leonard Keigel měl stejně daleko к Alexandru Puškino­vi, к jeho prostředí a charakterům, jako Polák Wojcziech J. Haas ke světu a filosofii — Poláka Jana Potockého. Pečlivá rekonstrukce Pikové dámy se podobala figurám Musée Grevin. Španělsko polského režiséra přestalo být Španělskem polského básníka. Potocký dostal podobu Coc­­teaua z jeho surrealistické epochy. František Hrubín pronikl do popředí. Jeho literární substance ve filmové interpretaci Otakara Vávry nabyla podoby mezinárod­­nosti. CIDALC udělil cenu Zlaté renetě jednomyslně. Za několik hodin se vyslovila FIPRESCI. Americká i ang­lická kinematografie v ní měly své zastánce. A polská ve Španělsku s Dopisem ze Španělska, nalezeným v Sara­goze — favorita. Interní výrok poroty kritiků se o těchto úvahách dokonce zmiňuje. Po několikadenních úvahách se mezinárodní porota FIPRESCI soustředila na Zlatou renetu. V oficiální porotě probíhal boj mezi různými koncepce­mi kritérií, jak logicky vyplývá z charakterizovaného vol­ného stylu této soutěže. V hlavních cenách nabyl pře­vahy aspekt umělecký. Proto se uvažovalo o obou zají­mavých filmech Mirage a Poslední vražda. První je myš­lenkově silnější, druhý psychologicky hlubší, ale z utká­ní vyšel překvapivě jen Mirage — se Zlatou renetou Vel­ká cena ex aequo, třebaže její úrovně nedosahuje —, pro­to argentinský film Nikdo neslyšel křičet Cecilia Fuentese pronikl do popředí pro serióznost obrazu vyděděné buenos­­aireské mládeže — Stříbrná mušle —, proto musel být zmíněn kubánský film Vykořeněný, ale proto udivilo úplné opomenutí polského Dopisu nalezeného v Saragoze л americké Poslední vraždy. V individuálních cenách nabyl vrchu aspekt obchodní. Mario Monicelli jistě une­se cenu jako režijní osobnost italského filmu, ale za je­ho film Casanova 70 je to sporné. Ještě pochybnější je cena za herecký výkon v titulní roli, ačkoliv Marcello Mastroiani je veliká osobnost filmové herecké tvorby. Zde ii bezpečně zahrál »levou rukou«. Stejně to ovšem mohl kýt Vittorio Gassman ve filmu Příležitost za stejný vý­kon stejnou rukou. Nad oslňující bravurou těchto hvězd vítězilo ve Zlaté renetě obsažné herectví Karla Högra. Mezi herečkami si porota vybrala znamenitou německou herečku Lilii Palmerovou, která se Sophií Lorenovou a ostatními neměla v anglickém velkofilmu Operace Cross­bow co hrát, neboť tato podívaná o zničení základny V2 byla hereckým úkolem pro celou galerii mužů. To jsou doklady, jak při obchodních aspektech došlo к ocenění hvězd a jmen, nikoliv výkonů a tvorby. Hodnotit konkurenci v každém ročníku sansebastiánské soutěže je při diverzitě povahy tohoto festivalu neoby­čejně relativní. Letošní soutěž byla jistě slabší než loň­ská, avšak chci vyslovit i na závěr myšlenku zásadní: domnívám se, že ve většině ročníků, jichž jsme se tam zúčastnili, bylo tam postavení naší kinematografie domi­nantní. Zlatou renetou na XIII. ročníku tato kritická teze vrcholí. A. M. Brousil Nechte maličkých... při nedané návštěvě / v Praze jsem navštívil i nově zřízenou hradní galerii starých mistrů. Potěšil jsem se, zastesklo se mi, ale největší překvapení mě čekalo až nakonec. Když jsem vycházel/stáli u vchodu tuším čtyři kluci ve věku deset až dvanáct let a ptali se, budou-li platit. Soudružka, která zde prodávala suvenýry a katalogy, jim ochotně sdělila, že se neplatí, ale vzápětí na ně houkla: »A kdo je tady s vámi, kluci?« Ti se po sobě podívali, kdo by jako s nimi měl být. »Tak ven!« ozvalo se ještě rezolutněji a soudružka doprovodila svůj povel příslušným pohybem, se kterým se nesmlouvá ani mezi dospělými. Chlapci se trapně podívali po sobě, bylo jim najednou asi hrozně hanba, že je vyhazují, a jako vypráskaní psi se odplížili. A já jen litoval, že při tom nejsou cizinci, aby viděli, jaký jsme my to kulturní národ, že nám mlá­dež houfně táhne do galerií a my si můžeme dovolit prostě ji vyhodit. Za chvíli se mi to ovšem rozleželo v hlavě a vrátil jsem se, abych dotyčné soudružce cosi řekl. Cosi o tom, že její chování bylo přinejmenším ne­vhodné, že měla těm chlapcům aspoň slušně vysvětlit, že existuje — když už existuje! — jakési nařízení, podle něhož mládež bez doprovodu do galerie nesmí. Vysvětlit to těm klukům tak, aby se necítili jako po výprasku, ale požádali někoho dospělého, rodiče nebo učitele, aby jim šel dělat stafáž, protože se chtějí podívat — třeba na Shromáždění olympských bohů. Čím déle však o tom všem přemýšlím, tím neodbytněji se mi vtírá otázka: Kdo vůbec vydal toto nařízení? Kdo takto jednoduše celou záležitost vyřešil? Jsem povolá­ním učitel a vím, kolik dá práce získat dítě, aby šlo do galerie. Samo! Z vlastní potřeby! Napadá mě: Proč jsou v každém sále pěkně ustrojené ženy? Koho hlídají? Aby si někdo z dospělých neodnesl obraz? Nebo aby se nepodepsal náhodou pod Rembrand­­tovu skicu? Nebylo by možné, aby právě ony převzaly n vchodu onu mládež, která přijde bez doprovodu, pro­vedly ji galerií a podaly zasvěcený výklad? Nevím, zda jsou toho schopny, ale měly by být. Jiří Pelikán ČÍSLO 2(JII 2 ■ POSELSTVO JIŘÍKA Z PODĚ­BRAD po pěti stech letech opět v Portugalsku. Tentokrát v člán­ku Georga L. Voyta a Eduarda Mayona Diase z kalifornské university Poselstvo českého krále Alfonsu V., uveřejněném lisabonským měsíčníkem Seara Nova. Autoři podávají podrob­ný historický výklad, citují úryvky z Jiráskovy knihy Z Čech až na konec světa a vyslovují přání porovnat ]э s latinským překladem zápisků Václava Šaška z Bířkova. Pře­kvapením je pečlivě vypraco­vaná závěrečná poznámka o vý­slovnosti českých jmen v člán­ku. AUGUSTA A BURIAN se stali v jistém smyslu pojmem, jehož věhlas už dávno přesáhl hra­nice jejich speciálního oboru, paleontologie, i našeho státu. Na šíření jejich společného díla v cizině se podílí i cizo­jazyčné nakladatelství Artia, kde jejich Prehistorický člo­věk vyšel dokonce v druhém vydání a v řadě Prehistoric­kých zvířat se objevil svazek Savci pramoří. Text prof. dr. Josefa Augusty doprovázejí kromě fotografických snímků paleontologických nálezů vel­ké barevné obrazové rekon­strukce malíře Zdeňka Buria­na. ■ TAKÉ ZÁPADONÉMECKÝ LIST FRANKFURTER ALLGE­MEINE ZEITUNG věnuje zvlášt­ní pozornost letošním oslavám 550. výročí upálení mistra Jana Husa. Zmiňuje se podrobně o symposiu, které uspořádá ČSAV a kterého se účastní mnoho zahraničních vědců. List upozorňuje nejen na roz­sáhlou výstavu v Národním muzeu v Praze a v Betlémské kaplí, ale hovoří také o míst­ních oslavách v Husově rodišti Husinci, v Táboře a v .nepo­sední řadě připomíná, že také v Kostnici, v domě, kde bydlel Jan Hus po dobu kostnického koncilu, bude po zevrubných opravách zřízeno Husovo mu­zeum. Za zmínku rovněž stojí snaha řady německých teolo­gů dosáhnout po 550 letech, aby Vatikán plně rehabilitoval tohoto předního středověkého reformátora. SPOLEČNOST VÝROBCŮ GRA­MOFONOVÝCH DESEK v USA — RIAA — oznámila rekordní zis­ky za rok 1964: 280 miliónů dolarů, což je o 10 % více ve srovnání s rokem 1963. V této souvislosti se uvažuje o zvý­šení autorských honorářů za copyright aspoň na 3 %. ■ LETOŠNÍ KONGRES NĚ­v MECKÝCH SLAVÍ STO se konal Heidelbergu. V diskusních příspěvcích nesčetněkrát řeč­níci upozornili na dnešní ne­utěšený stav kvalifikovaných slavistů v NSR. V současné do­bě např. Je v NSR 300 učitelů ruštiny, jejichž vzdělání a znalosti jsou velmi různorodé. I když se podařilo na letošní prázdninové kursy na Moskev­ské universitě vyslat osm zá­jemců, ja to mizivé procento, uvážíme-li, že dnes studuje v NSR 6500 žáků ruštinu, při­čemž zájem o tento světový Jazyk neustále roste. NA DÁLNICI MNICHOV—SALC­­BURK bude v létě proveden ve velkém měřítku pokus o dál­kové řízení provozu: na dál­nici budou instalovány četné televizní kamery a informace docházející do střediska bu­dou využity к dálkovému ovlá­dání světelných signálů. ■ O MLČENI LÉPE MLČET. Jeden z nejvýznamnějších ar­gentinských filmových kritiků R. Calcagno byl odsouzen na Jeden měsíc vězení, protože si dovolil napadnout cenzuru, která nepustila do kin Mlčení Ingmara B3rgmana. Kritik byl obviněn z urážky magistrátu. Smrt: Omluvte technickou li bude život pokračovat. NEJMENŠ! REPUBLIKA SAN MARINO pořádá pravidelné mezinárodní bienále výtvarné­ho umění pro umělce do 45 let. Jednotlivé národní expo­zice nesmějí mít více než 15 vystavujících, od každého ma­ximálně tři obrazy. Jen Italové mají právo na 35 autorů. Na letošním, už pátém bienále bu­dou kromě nás, Polska a Jugo­■ V KOTULÄNOVÉ SÍNI PRO­­TIALKOHOLNI LÉČEBNY u Apo­­lináře v Praze byla otevřena výstava kreseb a grafik brati­slavského malíře Jaroslava Kni­­la. Vystavená díla zahrnují psychologicky zajímavá témata alkoholismu, příživnictví prostituce; na zahájení o nich a promluvil Otakar Chaloupka. Výstava je pro veřejnost pří­stupna po dva měsíce, vždy v sobotu a v neděli od 10 do 18 hodin v II. patře v Apoli­­nářské ulici č. 4. poruchu. Za malou chví­slávie vystavovat Francouzi, Belgičané, Italové a západní Němci. Soubor, který má po­skytnout informaci o mnohosti vyjadřovacích prostředků na­šich současných malířů, tvoří díla malířů Balcara, Barčíka, Dlouhého, Fáry, Fily, Johna, Kimla, Laluhy, Lehoučká, Med­ka, Menčíka, Podhrózského, Ro­­novského, Šimotové a Sýkory. OTÁZKÁM REČNICTVI je věno vána devátá Srámkova Sobot­ka, která se uskuteční ve dnech 10.—18. července. Je to vý­znamná akce nejen proto, že po dlouhé době bude opět stře­dem pozornosti zanedbávané umění řečnit a že к těmto otázkám promluví naši přední odborníci, ale také proto, že zde bude uspořádán řečnický mítink, na němž promluví ne­jen recitátori, ale také lidé, kteří řečnictví potřebují přímo ve svém povolání. UHERSKOBRODSKÉ DNY J. A. KOMENSKÉHO se budou konat letos již po osmé ve dnech 8. až 15. července. Jsou opětně setkáním učitelů praktiků s vě­deckými, školskými a odboro­vými pracovníky. К základním bodům programu patří projev ministra dr. Čestmíra Císaře o aktuálních školských otáz­kách a hodnocení dosavadní realizace říjnového usnesení ÜV KSČ a o úkolech dalšího rozvoje školství a výchově mlá­deže na školách. Kromě dis­kuse к referátu se počítá s řa­dou besed na různá témata, v nichž budou uplatňovány zkušenosti jak z praxe, tak z výzkum»'. ■ RADAR DÜ ŠTĚTINA. Pozo­ruhodnou letní akci připravila skupina štětínských výtvarní­ků a básníků Metafora. S po­mocí oblastního domu kultury uspořádá od poloviny červen­ce ve štětínském zámku I. pre­zentaci malířů a básníků lido­vě demokratických zemí. V do­bě, kdy Štětin navštěvuje tisí­ce turistů z celého Polska i ze zahraničí, je zájem i živý ohlas zaručen. Z Československa byli pozváni к účasti malíři skupi­ny Radar. Představiteli naší poézia jsou básníci Holub Florian, jejichž básně Přístav a“ a Prométheus jsc^ také otiš­těny v katalo^v 26 000 DOPISU poslali severo­američtí televizní diváci v loň­ském roce, v nichž si stěžují na nízkou úroveň programů. Bezmála polovina z nich se vyslovuje proti reklamnímu vysílání. ■ MOSKVA, NEW YORK MELBOURNE budou podle roz­A hodnutí Světové meteorologic­ké organizace středisky pro­jektované světové sítě к určo­vání počasí. Tato tři základní centra mají být doplněna řa­dou územních pozorovacích stanic, dále automatickými sta­nicemi na moři i na pevnině, konečně i meteorologickými družicemi Sovětského svazu a Spojených států. DRUHÝ MEZINÁRODNI ON­­GRES chemického inže jíví, strojnictví a automatizace — CHISA — uvítají 12. září Ma­riánské Lázně. Na osmidenním zasedání projednají odborníci novinky tohoto mladého věd­ního oboru, jehož úkolem je projekce, výstavba a řízení moderních chemických závo­dů. Prvního kongresu CHISA, který se konal v roce 1962 v Brně, se účastnilo 1200 spe­cialistů z 21 zemí. Letošní účast, jak napovídají přihláš­ky, bude ještě větší. ■ ACH ANO: Koho to.jen na­padlo mluvit o tomto pětiden­ním únavném podniku jako o »festivalu«? Řeč je o západo­­berlínském televizním festiva­lu, který před několika dny skončil. Sotva nás někdo může vinit Z2 zaujetí, neboť těmito slovy uzavírá článek recen­zent západoněmeckého deníku Frankfurter Allgemeine Zei­tung. Převážně v něm s patřič­nou dávkou kritičnosti vypo­čítává pořady, které připustila do soutěže výběrová komise — z 29 příspěvků prý s* za zhlédnutí čtyři pět. P u]e se nad tím, že velká část ne­měla nic společného s téma­tem festivalu, zatímco holand­ský film Žeň minulosti byl vrácen a tak se tu opět objsvil obligátní festivalový skandál. Jak vyplývá z jeho líčení, řada filmů a pořadů nedosahovala ani základní profesionální úrov­ně. Z několika mála závažněj­ších pořadů byla hlavní cena udělena západoněmeckému pro­gramu Člověk mezi lidmi o ži­votě, minulých i současných vztazích židovských občanů v Německu. Vcelku charakteri­zuje článek ve FAZ program festivalu slovem: salát. Když řekneš Lidstvo je plíseň, dáváš lidstvu jen ji­né jméno. Nic nezměníš na faktu, že to, čemu říkáš lidská plíseň, je nesmírně členitější, zajímavější, v každém smyslu pro člověka pozoruhodnější než třeba plíseň na vlhké zdi. Ale slova někdy pomáhají. Dovedu si představit pi­lota bombardovacího letadla, kterému usnadní úkol víra, že šedavé hroudy, jež vidí v dálce pod sebou, nejsou kvetoucí stromy, nýbrž plíseň. ■ Co v takovém románu musí být, co ne? Nic tam nemusí být. m Tragická všudy přítomnost všech stádií vývoje. Sou­časně s autentickými občany dvacátého věku žijí li­dé z kteréhokoli dřívějšího sto- nebo tisíciletí. Socia­lismus musí soutěžit se všemi společenskými forma­mi, jež se kdy vyskytly. Objevitele nejmodernějšího léku může kdokoli zabít kamenem. A ještě tragičtější fakt: v sudy přítomnost všech sta­dií vývoje uvniíř každého z nás. U Aby řídící centrála (mozku a vůbec) byla zvědava na to, co oko objeví. A ne, aby se především bála, že oko objeví, co se objevit nesmí. Ш К perspektivám uměleckých příjmů. Houslista Ota Sattler to vyjadřuje tak: »Cím déle hrajíc, tím men­ší krajíc.« ■ Jeden a týž národ může vydat rozdílné plody. Faust a Panzerfaust. SNÍMEK PAVLA VÄCHY

Next