Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1965 (III/26-52)
1965-07-01 / No. 26
KUL T_U RNÍ TVORBA Vítězství ve volném stylu Na sansebastiánském mezinárodním filmovém festivalu, který patří к nejstarším po druhé světové válce, převažovaly пёкоД|к let iberoamerické kinematografie. Mezinárodnost této soutěže byla před lety posílena účastí socialistických kinematografií. Historie jednou shledá, že teprve tyto kinematografie určily zároveň podstatně jeho hodnotu. Letos na XIII. ročníku zvítězila naše kinematografie jedním filmem trojnásobně. Zlatá reneta Otakara Vávry si odnesla ze San Sebastiánu Velkou cenu Zlatou mušli ex aequo, Cenu CIDALC s medailí Mezinárodního výboru pro iíření umění a literatury filmem a Cenu Mezinárodní federace filmového tisku FIPRESCI. Tyto ceny vyšly ze skutečného zápasu. Ovšem pocty na mezinárodních festivalech zpravidla vždy jsou výsledkem boje, zjevného nebo skrytého. Jak tedy charakterizovat zápas sansebastiánský? Nazval bych jej volným stylem. Benátky, Cannes, Locarno — abych se omezil na myšlenkově a umělecky příbuzné festivaly — dospěly к prosazování určitého programu, byť navzájem velice odlišného, a zaměřeného к objevování nových tendencí. Podle toho jsou filmy vybírány a sestavovány poroty. V San Sebastiánu tomu tak není. Tam se nesoustřeďují na zásadní tendence, ale na jednotlivé filmy. Sansebastiánský festival je vědomě eklektický. Stačí citovat naše dosavadní vítězství: Radoküv Dědeček automobil, Weissův Romeo, Julie a tma, Lipského Limonádový Joe, Trnkova Vášeň, Srdečková Špatně namalovaná slepice, to byly Velké ceny nebo Zvláštní ceny porot, nejvyšší pocty tohoto festivalu. A nyní Vávrova Zlatá reneta. Tedy vesměs vynikající díla, navzájem nepodobná a různorodá, každá hodnota, ale svět pro sebe. Nejdříve se přihlásil к Zlaté renetě CIDALC. Přitom zrovna v této mezinárodní porotě byla její konkurence největší. CIDALC totiž přihlíží к literárnímu základu filmu. Avšak právě zde se vemlouval především Howard Fast, podle jehož novely vznikl americký film Edwarda Dmytryka Mirage. Novela s tematikou osudu atomového vědce literárně výtečná, ale film prostřední. Pozornost vyvolala také novela Victora Canninga Zámek Minerva, podle níž vznikl anglický film Maškaráda. Novela o únosu exotického prince, vtipná a lehká, film veselý, ale těžký. Vysvětluje to sloh populární režijní osobnosti: Basil Dearden. A ještě populárnější je ovšem jméno kameramana — náš Otto Heller. A pak tu byli hned dva klasici: Piková dáma a Rukopis nalezený v Saragoze. Francouz Leonard Keigel měl stejně daleko к Alexandru Puškinovi, к jeho prostředí a charakterům, jako Polák Wojcziech J. Haas ke světu a filosofii — Poláka Jana Potockého. Pečlivá rekonstrukce Pikové dámy se podobala figurám Musée Grevin. Španělsko polského režiséra přestalo být Španělskem polského básníka. Potocký dostal podobu Cocteaua z jeho surrealistické epochy. František Hrubín pronikl do popředí. Jeho literární substance ve filmové interpretaci Otakara Vávry nabyla podoby mezinárodnosti. CIDALC udělil cenu Zlaté renetě jednomyslně. Za několik hodin se vyslovila FIPRESCI. Americká i anglická kinematografie v ní měly své zastánce. A polská ve Španělsku s Dopisem ze Španělska, nalezeným v Saragoze — favorita. Interní výrok poroty kritiků se o těchto úvahách dokonce zmiňuje. Po několikadenních úvahách se mezinárodní porota FIPRESCI soustředila na Zlatou renetu. V oficiální porotě probíhal boj mezi různými koncepcemi kritérií, jak logicky vyplývá z charakterizovaného volného stylu této soutěže. V hlavních cenách nabyl převahy aspekt umělecký. Proto se uvažovalo o obou zajímavých filmech Mirage a Poslední vražda. První je myšlenkově silnější, druhý psychologicky hlubší, ale z utkání vyšel překvapivě jen Mirage — se Zlatou renetou Velká cena ex aequo, třebaže její úrovně nedosahuje —, proto argentinský film Nikdo neslyšel křičet Cecilia Fuentese pronikl do popředí pro serióznost obrazu vyděděné buenosaireské mládeže — Stříbrná mušle —, proto musel být zmíněn kubánský film Vykořeněný, ale proto udivilo úplné opomenutí polského Dopisu nalezeného v Saragoze л americké Poslední vraždy. V individuálních cenách nabyl vrchu aspekt obchodní. Mario Monicelli jistě unese cenu jako režijní osobnost italského filmu, ale za jeho film Casanova 70 je to sporné. Ještě pochybnější je cena za herecký výkon v titulní roli, ačkoliv Marcello Mastroiani je veliká osobnost filmové herecké tvorby. Zde ii bezpečně zahrál »levou rukou«. Stejně to ovšem mohl kýt Vittorio Gassman ve filmu Příležitost za stejný výkon stejnou rukou. Nad oslňující bravurou těchto hvězd vítězilo ve Zlaté renetě obsažné herectví Karla Högra. Mezi herečkami si porota vybrala znamenitou německou herečku Lilii Palmerovou, která se Sophií Lorenovou a ostatními neměla v anglickém velkofilmu Operace Crossbow co hrát, neboť tato podívaná o zničení základny V2 byla hereckým úkolem pro celou galerii mužů. To jsou doklady, jak při obchodních aspektech došlo к ocenění hvězd a jmen, nikoliv výkonů a tvorby. Hodnotit konkurenci v každém ročníku sansebastiánské soutěže je při diverzitě povahy tohoto festivalu neobyčejně relativní. Letošní soutěž byla jistě slabší než loňská, avšak chci vyslovit i na závěr myšlenku zásadní: domnívám se, že ve většině ročníků, jichž jsme se tam zúčastnili, bylo tam postavení naší kinematografie dominantní. Zlatou renetou na XIII. ročníku tato kritická teze vrcholí. A. M. Brousil Nechte maličkých... při nedané návštěvě / v Praze jsem navštívil i nově zřízenou hradní galerii starých mistrů. Potěšil jsem se, zastesklo se mi, ale největší překvapení mě čekalo až nakonec. Když jsem vycházel/stáli u vchodu tuším čtyři kluci ve věku deset až dvanáct let a ptali se, budou-li platit. Soudružka, která zde prodávala suvenýry a katalogy, jim ochotně sdělila, že se neplatí, ale vzápětí na ně houkla: »A kdo je tady s vámi, kluci?« Ti se po sobě podívali, kdo by jako s nimi měl být. »Tak ven!« ozvalo se ještě rezolutněji a soudružka doprovodila svůj povel příslušným pohybem, se kterým se nesmlouvá ani mezi dospělými. Chlapci se trapně podívali po sobě, bylo jim najednou asi hrozně hanba, že je vyhazují, a jako vypráskaní psi se odplížili. A já jen litoval, že při tom nejsou cizinci, aby viděli, jaký jsme my to kulturní národ, že nám mládež houfně táhne do galerií a my si můžeme dovolit prostě ji vyhodit. Za chvíli se mi to ovšem rozleželo v hlavě a vrátil jsem se, abych dotyčné soudružce cosi řekl. Cosi o tom, že její chování bylo přinejmenším nevhodné, že měla těm chlapcům aspoň slušně vysvětlit, že existuje — když už existuje! — jakési nařízení, podle něhož mládež bez doprovodu do galerie nesmí. Vysvětlit to těm klukům tak, aby se necítili jako po výprasku, ale požádali někoho dospělého, rodiče nebo učitele, aby jim šel dělat stafáž, protože se chtějí podívat — třeba na Shromáždění olympských bohů. Čím déle však o tom všem přemýšlím, tím neodbytněji se mi vtírá otázka: Kdo vůbec vydal toto nařízení? Kdo takto jednoduše celou záležitost vyřešil? Jsem povoláním učitel a vím, kolik dá práce získat dítě, aby šlo do galerie. Samo! Z vlastní potřeby! Napadá mě: Proč jsou v každém sále pěkně ustrojené ženy? Koho hlídají? Aby si někdo z dospělých neodnesl obraz? Nebo aby se nepodepsal náhodou pod Rembrandtovu skicu? Nebylo by možné, aby právě ony převzaly n vchodu onu mládež, která přijde bez doprovodu, provedly ji galerií a podaly zasvěcený výklad? Nevím, zda jsou toho schopny, ale měly by být. Jiří Pelikán ČÍSLO 2(JII 2 ■ POSELSTVO JIŘÍKA Z PODĚBRAD po pěti stech letech opět v Portugalsku. Tentokrát v článku Georga L. Voyta a Eduarda Mayona Diase z kalifornské university Poselstvo českého krále Alfonsu V., uveřejněném lisabonským měsíčníkem Seara Nova. Autoři podávají podrobný historický výklad, citují úryvky z Jiráskovy knihy Z Čech až na konec světa a vyslovují přání porovnat ]э s latinským překladem zápisků Václava Šaška z Bířkova. Překvapením je pečlivě vypracovaná závěrečná poznámka o výslovnosti českých jmen v článku. AUGUSTA A BURIAN se stali v jistém smyslu pojmem, jehož věhlas už dávno přesáhl hranice jejich speciálního oboru, paleontologie, i našeho státu. Na šíření jejich společného díla v cizině se podílí i cizojazyčné nakladatelství Artia, kde jejich Prehistorický člověk vyšel dokonce v druhém vydání a v řadě Prehistorických zvířat se objevil svazek Savci pramoří. Text prof. dr. Josefa Augusty doprovázejí kromě fotografických snímků paleontologických nálezů velké barevné obrazové rekonstrukce malíře Zdeňka Buriana. ■ TAKÉ ZÁPADONÉMECKÝ LIST FRANKFURTER ALLGEMEINE ZEITUNG věnuje zvláštní pozornost letošním oslavám 550. výročí upálení mistra Jana Husa. Zmiňuje se podrobně o symposiu, které uspořádá ČSAV a kterého se účastní mnoho zahraničních vědců. List upozorňuje nejen na rozsáhlou výstavu v Národním muzeu v Praze a v Betlémské kaplí, ale hovoří také o místních oslavách v Husově rodišti Husinci, v Táboře a v .neposední řadě připomíná, že také v Kostnici, v domě, kde bydlel Jan Hus po dobu kostnického koncilu, bude po zevrubných opravách zřízeno Husovo muzeum. Za zmínku rovněž stojí snaha řady německých teologů dosáhnout po 550 letech, aby Vatikán plně rehabilitoval tohoto předního středověkého reformátora. SPOLEČNOST VÝROBCŮ GRAMOFONOVÝCH DESEK v USA — RIAA — oznámila rekordní zisky za rok 1964: 280 miliónů dolarů, což je o 10 % více ve srovnání s rokem 1963. V této souvislosti se uvažuje o zvýšení autorských honorářů za copyright aspoň na 3 %. ■ LETOŠNÍ KONGRES NĚv MECKÝCH SLAVÍ STO se konal Heidelbergu. V diskusních příspěvcích nesčetněkrát řečníci upozornili na dnešní neutěšený stav kvalifikovaných slavistů v NSR. V současné době např. Je v NSR 300 učitelů ruštiny, jejichž vzdělání a znalosti jsou velmi různorodé. I když se podařilo na letošní prázdninové kursy na Moskevské universitě vyslat osm zájemců, ja to mizivé procento, uvážíme-li, že dnes studuje v NSR 6500 žáků ruštinu, přičemž zájem o tento světový Jazyk neustále roste. NA DÁLNICI MNICHOV—SALCBURK bude v létě proveden ve velkém měřítku pokus o dálkové řízení provozu: na dálnici budou instalovány četné televizní kamery a informace docházející do střediska budou využity к dálkovému ovládání světelných signálů. ■ O MLČENI LÉPE MLČET. Jeden z nejvýznamnějších argentinských filmových kritiků R. Calcagno byl odsouzen na Jeden měsíc vězení, protože si dovolil napadnout cenzuru, která nepustila do kin Mlčení Ingmara B3rgmana. Kritik byl obviněn z urážky magistrátu. Smrt: Omluvte technickou li bude život pokračovat. NEJMENŠ! REPUBLIKA SAN MARINO pořádá pravidelné mezinárodní bienále výtvarného umění pro umělce do 45 let. Jednotlivé národní expozice nesmějí mít více než 15 vystavujících, od každého maximálně tři obrazy. Jen Italové mají právo na 35 autorů. Na letošním, už pátém bienále budou kromě nás, Polska a Jugo■ V KOTULÄNOVÉ SÍNI PROTIALKOHOLNI LÉČEBNY u Apolináře v Praze byla otevřena výstava kreseb a grafik bratislavského malíře Jaroslava Knila. Vystavená díla zahrnují psychologicky zajímavá témata alkoholismu, příživnictví prostituce; na zahájení o nich a promluvil Otakar Chaloupka. Výstava je pro veřejnost přístupna po dva měsíce, vždy v sobotu a v neděli od 10 do 18 hodin v II. patře v Apolinářské ulici č. 4. poruchu. Za malou chvíslávie vystavovat Francouzi, Belgičané, Italové a západní Němci. Soubor, který má poskytnout informaci o mnohosti vyjadřovacích prostředků našich současných malířů, tvoří díla malířů Balcara, Barčíka, Dlouhého, Fáry, Fily, Johna, Kimla, Laluhy, Lehoučká, Medka, Menčíka, Podhrózského, Ronovského, Šimotové a Sýkory. OTÁZKÁM REČNICTVI je věno vána devátá Srámkova Sobotka, která se uskuteční ve dnech 10.—18. července. Je to významná akce nejen proto, že po dlouhé době bude opět středem pozornosti zanedbávané umění řečnit a že к těmto otázkám promluví naši přední odborníci, ale také proto, že zde bude uspořádán řečnický mítink, na němž promluví nejen recitátori, ale také lidé, kteří řečnictví potřebují přímo ve svém povolání. UHERSKOBRODSKÉ DNY J. A. KOMENSKÉHO se budou konat letos již po osmé ve dnech 8. až 15. července. Jsou opětně setkáním učitelů praktiků s vědeckými, školskými a odborovými pracovníky. К základním bodům programu patří projev ministra dr. Čestmíra Císaře o aktuálních školských otázkách a hodnocení dosavadní realizace říjnového usnesení ÜV KSČ a o úkolech dalšího rozvoje školství a výchově mládeže na školách. Kromě diskuse к referátu se počítá s řadou besed na různá témata, v nichž budou uplatňovány zkušenosti jak z praxe, tak z výzkum»'. ■ RADAR DÜ ŠTĚTINA. Pozoruhodnou letní akci připravila skupina štětínských výtvarníků a básníků Metafora. S pomocí oblastního domu kultury uspořádá od poloviny července ve štětínském zámku I. prezentaci malířů a básníků lidově demokratických zemí. V době, kdy Štětin navštěvuje tisíce turistů z celého Polska i ze zahraničí, je zájem i živý ohlas zaručen. Z Československa byli pozváni к účasti malíři skupiny Radar. Představiteli naší poézia jsou básníci Holub Florian, jejichž básně Přístav a“ a Prométheus jsc^ také otištěny v katalo^v 26 000 DOPISU poslali severoameričtí televizní diváci v loňském roce, v nichž si stěžují na nízkou úroveň programů. Bezmála polovina z nich se vyslovuje proti reklamnímu vysílání. ■ MOSKVA, NEW YORK MELBOURNE budou podle rozA hodnutí Světové meteorologické organizace středisky projektované světové sítě к určování počasí. Tato tři základní centra mají být doplněna řadou územních pozorovacích stanic, dále automatickými stanicemi na moři i na pevnině, konečně i meteorologickými družicemi Sovětského svazu a Spojených států. DRUHÝ MEZINÁRODNI ONGRES chemického inže jíví, strojnictví a automatizace — CHISA — uvítají 12. září Mariánské Lázně. Na osmidenním zasedání projednají odborníci novinky tohoto mladého vědního oboru, jehož úkolem je projekce, výstavba a řízení moderních chemických závodů. Prvního kongresu CHISA, který se konal v roce 1962 v Brně, se účastnilo 1200 specialistů z 21 zemí. Letošní účast, jak napovídají přihlášky, bude ještě větší. ■ ACH ANO: Koho to.jen napadlo mluvit o tomto pětidenním únavném podniku jako o »festivalu«? Řeč je o západoberlínském televizním festivalu, který před několika dny skončil. Sotva nás někdo může vinit Z2 zaujetí, neboť těmito slovy uzavírá článek recenzent západoněmeckého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Převážně v něm s patřičnou dávkou kritičnosti vypočítává pořady, které připustila do soutěže výběrová komise — z 29 příspěvků prý s* za zhlédnutí čtyři pět. P u]e se nad tím, že velká část neměla nic společného s tématem festivalu, zatímco holandský film Žeň minulosti byl vrácen a tak se tu opět objsvil obligátní festivalový skandál. Jak vyplývá z jeho líčení, řada filmů a pořadů nedosahovala ani základní profesionální úrovně. Z několika mála závažnějších pořadů byla hlavní cena udělena západoněmeckému programu Člověk mezi lidmi o životě, minulých i současných vztazích židovských občanů v Německu. Vcelku charakterizuje článek ve FAZ program festivalu slovem: salát. Když řekneš Lidstvo je plíseň, dáváš lidstvu jen jiné jméno. Nic nezměníš na faktu, že to, čemu říkáš lidská plíseň, je nesmírně členitější, zajímavější, v každém smyslu pro člověka pozoruhodnější než třeba plíseň na vlhké zdi. Ale slova někdy pomáhají. Dovedu si představit pilota bombardovacího letadla, kterému usnadní úkol víra, že šedavé hroudy, jež vidí v dálce pod sebou, nejsou kvetoucí stromy, nýbrž plíseň. ■ Co v takovém románu musí být, co ne? Nic tam nemusí být. m Tragická všudy přítomnost všech stádií vývoje. Současně s autentickými občany dvacátého věku žijí lidé z kteréhokoli dřívějšího sto- nebo tisíciletí. Socialismus musí soutěžit se všemi společenskými formami, jež se kdy vyskytly. Objevitele nejmodernějšího léku může kdokoli zabít kamenem. A ještě tragičtější fakt: v sudy přítomnost všech stadií vývoje uvniíř každého z nás. U Aby řídící centrála (mozku a vůbec) byla zvědava na to, co oko objeví. A ne, aby se především bála, že oko objeví, co se objevit nesmí. Ш К perspektivám uměleckých příjmů. Houslista Ota Sattler to vyjadřuje tak: »Cím déle hrajíc, tím menší krajíc.« ■ Jeden a týž národ může vydat rozdílné plody. Faust a Panzerfaust. SNÍMEK PAVLA VÄCHY