Kulturní Tvorba, červenec-srpen 1968 (VI/27-33)

1968-07-04 / No. 27

27 7-----------­ * TÝDENÍK PRO POLITIKU A KULTURU 4. ČERVENCE 1968 DNES V ČÍSLE: Gustav Husák: Nezákonný soud - nezákonný rozsudek Jiří Grospič: Model federace Miroslav Langášek: Nové cesty Pionýra? KONCENTROVANÁ osobni moc Na květnovém plénu Ov KSČ hovořil sou­druh A. Dubček 1 o systému koncentrované osobní moci, o dlouholetém administrativ­ním režimu ve straně a o administrativních metodách práce, které ochromily akce­schopnost komunistů. V odstraněni tohoto systému osobní moci, který byl typický pro celou stranu, vidím Jeden z hlavních úko­lů strany a základní předpoklad, záruku demokratizačního procesu ve straně a v ce­lé naši společnosti. К tomuto závěru mne vede fakt dlouhodo­bé existence systému osobni moci ve stra­ně. To, že se nám (a nejen naší straně) ne­podařilo odstranit ne­správný systém ani po XX. sjezdu KSSS, i když už o tom hovoříme víc než 12 let, Je pro nás komunisty varováním a pobídkou. Myslím si, že v příprpvě mimo­řádného, XIV. sjezdu, n zv'*ště při posuzová­­nov, ivrhu nových sta­bychom tomu měli věnovat velkou pozornost. Nová politika, nové stanovy a volba nového OV totiž samy o sobě neodstraní starý systém, mohou vytvořit pouze komplexnější předpoklady к jeho lik­vidaci. Rozhodující bude hluboké pochopení podstaty starého systému osobní moci co největším počtem komunistů a rozhodná opatření strany к nápravě, které musí ko­munisté co nejrychleji v praxi realizovat a dbát, aby pod jakýmikoli záminkami nebyly kýmkoliv porušovány. Systém osobní moci spočíval a mnohde Ještě spočívá ve zvláštním postavení jed­notlivců ve straně (v centru to byl A. No­votný) čí malých skupin — některých ta­jemníků OV, KV, OV, CV a vyvolených čle­nů předsednictev — kteří získali moc ve straně, rozhodovali a vládli jménem komu­nistů, manipulovali s nimi, často potlačo­vali jejich vůli a názory. Odstranit tento systém nutno důsledným a trvalým rozvíje­ním demokracie ve straně a zvýšením úlo­hy všech členů strany, plenárních zasedání stranických orgánů odshora dolů a přije­tím některých nových organizačních opatře-V O SVOBODĚ- V KOMUNISTICKÉ STRANĚ I v komunistické straně musí být hlav­ním projevem demokracie svoboda slova, svobodná výměna názorů, svobodné rozho­dování, tajné hlasování a podřízení se men Siny většině při plnění usnesení. Z protokolů OV a jeho předsednictva vy­plývá, že skutečný názorový boj na jejich zasedáních možno zaznamenat jedině těsně po XX. sjezdu KSSS a pak až v loňském ro­ce v říjnu a v prosinci. Podobná idylická jednota existovala i v nižších orgánech. Po­zornost nevzbuzovaly ty stranické organi­zace a orgány, kde všichni členové pro vše­chno hlasovali a usnesení neplnili, ale ty orgány, kde komunisté kritizovali, kde do­ ve straně tických poznatků nemůže rozhodovat žádný stranický orgán, ale vědecká pracoviště a společenská praxe), obvykle se uznávalo a uznává, že o politice je možno svobodně diskutovat před přijetím usnesení. I tento princip byl v minulosti hrubě porušován. Některé otázky politiky byly předem vylučo­vány z diskuse. Například uplatňování ve­doucí úlohy dělnické třídy, strany, politika zespolečenšťování výrobních prostředků, roz­víjení socialismu, národnostní vztahy, vzta­hy к SSSR a další otázky politiky byly ne­dotknutelné. Diskuse o těchto otázkách by­ly pokládány za něco protístranického, pro­tisocialistického. Výsledky uplynulého vý­voje a současný obrodný proces přesvěd­čivě prokazují, jak takový postoj byl ne­správný. O každé politické otázce možno a nutno ve straně diskutovat. O některých otázkách se skutečně ve straně někdy široce diskutovalo. Z analýzy stranických diskusí, například o stanovách, však vyplývá, že nakonec OV či sjezd pro­vedl minimální změny. Byly návrhy tak kvalitní, nebo diskuse tak špatná? Spíše se svobodná výměna názorů potlačovala a na zásadnější připomínky se nebral zřetel nebo se »vysvětlila« jejich nesprávnost, jako na­příklad zásada tajných voleb ve straně. PROTI STRANICKÉ CENZUŘE Diskuse před XIV. sjezdem by měla i zde znamenat obrat. Předsednictvo OV by nemě­lo všechny dokumenty detailně projednat a rozhodnout, co v nich je a co není správné, než je předloží к vnitrostranické diskusi. Může se spolehnout na jeden a půl mi­liónu komunistů, že přispějí svými názory к dopracování nové politiky, nových stanov, státoprávního uspořádání. Jíž dnes je zřejmé, že u všech nejzávaž­nějších problémů by mohlo vedení strany předložit několik řešení. V tisku, a v dneš­ní moderní době i v rozhlase a televizi, je třeba nejžhavější otázky zcela svobodně, hluboce a podrobně osvětlit. To umožní čle­nům strany rozhodnout se na členské schů­zi v srpnu pro tu či onu variantu. Přesně Je možno zaznamenat, pro jaký návrh kolik bylo hlasů a tak získat přehled o smýšlení strany. Stejně je možno získat přehled, jak se rozhodli člehové OV a KV na svých za­sedáních. Na sjezdu by delegáti pak měli tlumočit názory jak většiny, tak menšiny a v otevřené diskusi rozhodnout o příští poli­tice strany, o organizační výstavbě a práci. Soudruh Bilak na OV KSS v červnu uvažoval o možnosti, že by sjezd nebo jiné stranické orgány na Slovensku mohly svými usnese­ními zavázat své delegáty к prosazování a к hlasování pro určité návrhy. Takové »im­perativní« mandáty delegátům XIV. sjezdu JAN MORAVEC šlo к střetnutí. Bojovné hlasování se stalo výjimkou nebo dokonce senzací. Pokládalo se to za porušení jednpty, za něco proti­­stranického a také z toho byly vyvozovány 1 disciplinární tresty. Svoboda slova, svobodná výměna názorů ve straně vyžaduje přijmout jako zásadu, že na schůzích strany (a podle Lenina i ve stranickém tisku) může člen strany coko­liv a kohokoliv kritizovat. Pokud se týká politiky, a jedině ta může být obsahem usnesení strany (o správnosti teorie, teore­ Proti osobní moci ROČNÍK VI CENA Kčs 1,2« ulturnf tvorba KSČ pokládám na nelenlnské, nedemokra­tické, poněvadž pak by se sjezd téměř ne­musel scházet a stačilo by pouze vypočítat, která stanoviska jsou většinová. Demokracie však znamená diskusi, výměnu názorů a svobodnou volbu každého delegáta pro to či ono řešení. Věřím, že my komunisté budeme mít dob­rý pocit, když poznáme, jak naše návrhy, doplňky, upřesnění, stanoviska ovlivnily jed­nání XIV. sjezdu. Demokracie však nemůže končit přijetím stranických usnesení. Domnívám se, že svo­bodná diskuse o politice strany jen do při­jetí usnesení je přežitek systému osobní moci. Většinou totiž není možné, aby nej­­vyšší a vyšší stranické orgány se předem a permanentně radily se členy strany (ne­jen s tajemníky) o všech závažných rozhod­nutích. Přijmout zásadu, že po přijetí usne­sení má následovat jen jeho plnění, zna­mená, že na vypracování politiky by se po­dílel malý okruh soudruhů a hlavně každé usnesení by se automaticky pokládalo za zcela správné. Proto oceňuji komuniké již z říjnového pléna 1967 a rezoluci z ledno­vého pléna, ve kterých se požaduje, aby členové ÚV a stranických orgánů věcně posuzovali a prověřovali reálnost svých vlastních usneseni v praxi. Je zřejmé, i když to není vysloveně řečeno, že komunista, když zjistí nesprávnosti v usnesení, může navrhnout jeho zrušení či změnu. To odpo­vídá i zkušenostem KSSS z doby, kdy žil V. I. Lenin. Ten vycházel z toho, že usne­sení strany musí všichni členové disciplino­vaně plnit. Současně žádný orgán ani sebe nepokládal za neomylného, a proto bylo zakotveno, že i program, generální linii mů­že kterýkoliv člen strany analyzovat a upo­zornit, co je podle jeho zkušeností dobré a co špatné, zastaralé, překonané. Člen strany mohlxnavrhnout příslušnému stranic­kému orgánu změnu v jakémkoliv usnesení, nebo se obrátit ve stranickém tisku či ve zvláštních stranických sbornících se svým názorem к celé straně. Lenin se tím stavěl proti omezování^kriti­­ky usnesení, proti takové cenzuře ve' stra­nickém tisku. Nabádal pouze, aby člen stra ny vždy uvažoval, na jakém fóru a jak má své názory prosazovat s ohledem na mezi národní a vnitřní situaci. Tato zásada byla Pokračování na s 4 f. SNÍMEK RICHARD TICHY STUDENTI: JAK D^L FRANTIŠEK POVOLNÝ Prožíváme období, charakterizované pře­konáváním krizových jevů, které se týkají téměř všech sfér společenské činnosti. Na pokraj krize se dostalo naše národní hos­podářství. Ve vzájemné krizi je především politický systém založený na principech di­rektivního řízení. V našich národních, so­ciálních i ekonomických podmínkách se stal brzdou dynamičtějšího rozvoje celé společ­nosti. je otázkou vědecké analýzy, aby se prokázalo, že dosavadní systém řízení nelze ztotožňovat se socialismem, právě tak jako nelze směšovat formu s obsahem. Tento moment je nutno mít na zřeteli, uvažuje­­me-li o probíhajících procesech včetně hnu­tí mládeže i hnutí studentů jako jeho spe­cifické a relativně samostatné součásti. Velká závislost mládeže a jejích institu­cí na podmínkách společnosti se mj. názor­ně projevila v tom, že do krizové situace se dostalo i hnutí mládeže. Výsledkem (ovšem nikoliv jediným) byla umrtvená a mládeži odcizená činnost organizací mlá­deže, především ČSM. A dále to, že mladí lidé v podmínkách direktivního systému fakticky ztráceli možnost prosadit se jako významný, relativně samostatný subjekt, schopný účinně zasahovat do života společ­nosti i zlepšovat podmínky к vlastní sebe­realizaci a sebevýchově. To, co se děje v hnutí mládeže, zejména v polednovém období (urychlený rozpad or­ganizace CSM, vytváření řady organizací různého typu a zaměření aj.) už nelze na­zývat krizí, nýbrž procesem překonávání krize, se všemi průvodními jevy — jako je diferenciace, dočasná dezorientace, dezinte­grace, tápání a hledání nových cest. Te­prve v této době dochází к více či méně výrazné a otevřené politické diferenciaci, jež je nezbytným předpokladem к postupné­mu nalézání a krystalizaci jednoty mláde­že na nových, neformálních základech, vy­tvářených společenskou aktivitou mladých lidí. Podstatným a nanejvýš příznivým- zna­kem je skutečnost, v průběhu obrodného procesu dostatečně prokázaná; že se mladí lidé ve své většině chtějí angažovat na straně progresivních společenských sil, že Pokračování na str. 8 E. HARAGSIMOVA: ZAHRADNÍ KERAMIKA Z VÝSTAVY V ZAHRADĚ PRAŽSKÉ BERTRAMKY

Next