Naše Hlasy, 1969 (XV/1-52)
1969-11-08 / No. 45
DIRECTED BV EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by “Our Voices", Publishing Co., 77 Florence Street. Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536*3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY No. 45 (639) Vol. XV SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 November 8, 1969 PROČ BYL VE ŠKODOVCE STAV BEZVLÁDÍ? O odpověď na tuto otázku jsme požádali dva nové funkcionáře nedávno doplněného podnikového výboru KSČ, V. Matouška ze závodu Výstavba a údržba a L. Belzu ze závodu Hutí, dále 2 soudruhy, kteří pracovali i v minulém PV KSČ, ing. V. Pelnáře ze závodu Elektrických lokomotiv, technologa Bokra ze závodu Obráběcích strojů, člena předsednictva západočeského KV KSČ slévače L. Jáne a pracovníka KV KSČ v Plzni K. Kerýsla. Podnětem k této rozpravě bylo stanovisko předsednictva KV KSČ a MV KSČ v Plzni ke zprávě podnikového výboru Škoda a jeho činnosti k současné politické situaci v tomto kombinátě . . . Konstatuje se v něm a dokládá na faktech mj. i to, že téměř půl roku existoval v m. p. Škoda stav bezvládí, v němž několik špičkových pracovníků bylo odvoláno a noví nebyli jmenováni. Je tedy logické, že i to přispělo - spolu s dalšími faktory z minulosti - ke snížení úrovně řízení, čímž došlo: # k poklesu výroby v roce 1968 (v porovnání s rokem 1967) o 0,9 proč., ačkoliv roční přírůstky se vždy pohybovaly kolem 4 a víoe procent; # k tomu, že ani snížený plán nebyl splněn (o 195,5 mil. Kčs); # poklesu produktivity práce o 5 proč. (ke zvýšení mezd o 4,8 pr.); # k dalším nepříznivým vlivům, mezi něž patří zejména zhoršené využívání základních fondů a neúměrný růst zásob o více než 500 mil. korun čsL; # k tomu, že ani splnění hospodářských cílů na rok 1969 nedokáže nahradit ztráty vzniklé loni a začátkem letoška . . . Předsednictva obou orgánů vyslovila nesouhlas s řadou výroků uvedených ve zprávě PV KSČ Škoda: # Práce PV KSČ nevyjadřuje jeho vlastní stanovisko k listopadové rezoluci ÚV KSČ, protože různé rezoluce PV KSČ nadále označovaly hlavní nebezpečí zleva a dál podporovaly činnost sdělovacích prostředků . . . # ideologická práce nebyla zaměřena na boj proti antisovětismu. Na př. Ideologický úsek 3. dubna 1969 doporučoval jako výchovný prostředek účast funkcionářského aktivu na promítání filmů ze srpna 1968 - a PV KSČ návrh přijal . . . # PV KSČ se zbavoval svých kom petencí v kádrové politice, nepokládal za nutné vytvořit vlastní kádrový pořádek a dopustil, aby převládl názor, že kádrovou prací se bude zabývat výhradně rada pracujících, hospodářské vedení a orgány ROH. Vytvořily se bezvýchodné stavy: PV KSČ neprojednával a neschvaloval návrhy na členy PV ROH, přijímal pouze informace o jmenování pracovníků aparátu . . . Nelze přejít mlčením ani likvidaci desetitisíců hodnocení a charakteristik včetně indeksu a kartotéky . . . PV KSČ měl též zásadně odmítnout nesprávné hlasy podporující heslo “odbory bez komunistů”. Neovlivňoval svými usneseními stanovisky komunisty ani v radě a pracujících, ani v odborových orgánech právě ve chvílích, kdy zájem podniku a jeho zaměstnanců vyžadoval principiální, solidní a rychlé řešení . . . Mnohé vyšlo najevo - na př.: # že právě ze sekretariátu PV KSČ byly do ostatních stranických orgánů doručovány ilegální letáky; # že předběžné vyšetřování zvlášt ní komise prokázalo účast některých jednotlivců na likvidaci kádrových spisů, aniž by o tom některý orgán rozhodl; # že stále se ještě na pracoviš-tich komunistů objevují nápisy vyhrožující jim smrtí; # že PV KSČ by měl prověřit důvody, jež některé lidi vedly k odevzdání členských průkazů KSČ a rozlišovat mezi těmi, kteří své členské povinnosti neplnili a platit nechtějí, a těmi, kteří se někomu zavázali čestným slovem, že ze stra ny vystoupí ... - Rudé právo 2. 10 JAKE MORATORIUM? Po celou dobu, co existuje svět, či lidé, existuje různost názorů. Bylo by ovšem nesprávné chtít po někom, aby je neměl. Jak to vypadá, když jednotlivci, či skupiny si činí nárok na vštěpování názorů, přesto že s nimi lidé nesouhlasí, je nám dobře známo. Tomu také nakonec řada z nás vděčí, že jsme kde jsme. Vyskytl se názor, že Moratorium, k němuž dali podnět čtyři američtí studenti, a který našel odezvu “mno ha milionů”, je věc na místě a dosvědčuje, že národ chce žít jako národ svobodný, nikoliv jako stádo, a má stále ještě šanci bojovat s Molochem atd. ...” Článek začíná otázkami: Co jsem? Proč jsem’ Další otázka by ovšem mohla znít: Co by se stalo, kdyby došlo k tomu, co Moratorium sleduje, a válka ve Vietnamu by byla přenechána odpůrci? Nebo se snad domnívají ti “svobodomyslní”, že i ta druhá strana učiní, co oni? z New Yorku se ptal jeden z reportérů přihlížejících občanů, jaký je jejich názor na manifestaci. Dostalo se mu, mimo jiné, i této odpovědi: Dovedou si ti lidé představit, že by k něčemu takovému došlo v Moskvě, třeba ku příkladu, aby okupační armády odtáhly z Československa? Pořadatele by postavili ke zdi a zbytek poslali na Sibiř. Jeden ze čtenářů torontského Stáru píše: Teď, když máme americký Den Moratória, co tak kdyby si něco podobného zavedli také v Hanoi? Jen blázen by si mohl myslit, že jim to komunističtí vládci povolí, pak ale tedy válka ve Vietnamu není nic jiného, než boj proti komunistické tyranii. “Svobodymilovní” Američané! Jestlipak vědí, že právě tímto druhem svobodomilovnosti zabíjejí svoji svobodu? jali se asi tvářili při tom vládcové Kremlu? Někdo si snad řekne, a snad poprávu, to se mluví a píše hezky za bučkem. Ano, nikdo z nás ovšem válku ve Vietnamu nechce, ať tam nebo kdekoliv, neboť kdo jí nejvíc trpí, je vietnamský lid. Víme-li však, co za tím vším vězí, nelze než děkovat Bohu, že ještě existuje na tomto světě něco, co se tomu může postavit. Moratorium ano, ale potom na obou stranách, nikoliv na jedné, právě té, jíž věříme, že zbaví svět toho, před čím jsme odešli. rinrtmnroTrinnrsTrínnnmrirrznrrrinnrinriroTrsT^^ SPARTAKIÁDA NEBÜDE, HUSÁK MA STRACH zemřela viera e. slabey Tělocvičné a sportovní slavnosti Spartakiáda v Praze, jež se měly konat v příštím roce, byly právě vládním nařízením odvolány. Spartakiáda se konat nebude a není pro to jen jeden důvod. Především, jak i tisk Husákova režimu otevřeně přiznává, tělocvičny a hřiště zejí prázdnotou. Zamlčuje se ovšem, že tento stav je výsledkem zdravého uvažování mladých lidí, kteří nemají chuť být otravováni stalinovskou ideologií i ve chvílích své zasloužené rekreace. To je technická příčina, proč se Spartakiáda pořádat nemůže. Nebylo by asi na ní co ukazovat. Hlavním důvodem zrušení tělocvičných a sportovních slavností - nedokonalé náhražky za kdysi slavné sokolské slety - však je, že se dnešní vládcové z milosti moskev ských imperialistů bojí lidu, kterému chtějí vládnout. Spartakiáda by mohla do Prahy soustředit statisíce lidí a není jisto, jestli by tyto masy mladé síly místo na Strahovský stadion nešly na Hradčany a místo slavnosti neuspořádaly pohřeb Husáka a spol. Režim se prostě bojí, oprávněně bojí, že by musil slavnostní průvod tělocvikářů Prahou obehnat kordonem sovětských tanků a nad stadionem tisíců v hledišti i na cvičišti by musily patrolovat skvadrony bombardérů “přátelských lotníků” s odjištěnými bombami, aby se nic nestalo několika tuctům Quielingů na vládní tribůně. Tedy Spartakiáda v příštím roce nebude a znamená to nový debakl, pro československou koloniální vládu v Praze. - SL. illllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllinillllllllllllHllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllIlllIllIllllllllIlllllllllllllllllIIlllIllllllllIllllllllllllllllllI PRERUŠENÝ EXODUS Náhlé drakonické zrušení výjezdních vis z Československa, jež před třemi týdny provedla quislingovská vláda v Praze lze bez nadsázky nazvat násilným přerušením jednoho z nejmohutnějších exodů, jaké historie zná. Podle zpráv oficielních i neoficielních bylo znemožněno neméně než jednomu sto tisíců československých občanů legálně vyjet do západního světa. Lze lehce odhodnout, že z oněch 100.000 nejméně čtyři pětiny počítalo s tím. že už se ze západu do Husákovy klece nevrátí. To znamená, že nejméně 80 tisíc občanů se rozhodlo v nejbližší době opustit na dobro svoji zemi. Je to smutně imposantní číslo a faktum, jež více než co jiného obžalovává současný vládní režim a hmatatelně ilustruje dnešní poměry v zemi, kterou Moskva krok za krokem přetváří ve svoji kolonii v mejhrubějším slova smyslu. A v těchto osmdesáti tisících jsou většinou lidé, jež technicky, hospodářsky i kulturně znamenají nejtvořivější prvek soukromého i veřejného života. Odborní dělníci a řemeslníci, vysokoškolští studenti, technici, inženýři, lékaři, vědci a umělci, všichni ve věku mezi dvaceti až čtyřiceti let, to je na prahu nebo v plném rozkvětu svých tvůrčích sil, se rozhodli odejiti do svobodného světa, když vlastní zem jim hrubě odmítá nej základnější lidská práva. Zamyslil se nad tím pan Husák a jeho smečka zaprodanců Moskvy? Uvědomují si že svým “vládnutím” plní jen vůli nepřítele národa, který hodlá z vyspělé země udělat “under developed country” a z jejích obyvatel tupé otroky svých vyděračských zájmů? Tedy sto tisíc lidí bylo škrtnutím pera připraveno o základní právo člověka na svobodný pohyb a svobodné rozhodování, poškozeno finančně i morálně. A z toho osmdesát tisíc lidí hluboce zklamáno a zahnáno do krajně nenávistného postoje, že nemohou po všech osobních obětech a pracných přípraváoh legálně opustit prostředí, němž zdravě uvažující a po svobov dě toužící jedinec nemůže vůbec dýchat. Dostal se nám do rukou dopis manželky odborného kovodělníka, která píše své přítelkyni v Kanadě. Její manžel s celou rodinou hodlal využít příležitosti jako tisíce ostatních a legálně vyjet do západního světa s úmyslem již se nevrátit. Zmeškal příležitost asi o týden. Zně ní dopisu je výmluvné: "... Nejdříve srdečný pozdrav od nej smutnějších Udí. Jistě víš, co se tady stalo. Husákovi soudruzi jsou koumáci. Už jame měU úplně všechno vyřízené, jen koupit jízden ky. Teď to zaraziU a už tři dny jsem úplně na nic. No, ale co se dá dělat. Ovšem jak oni na nás, tak my na ně . . . Jenom si člověk stále říká, proč to ještě nepočkalo nějaký týden. My jsme mysliH, když už máme všechno v ruce, že je to hotové. Chtěli jsme vyjet v ponděh 20. října. To nařízení vyšlo 9. října a lidi, kteří už od 8. října večer byli na cestě a do půlnoci se nedostali přes hranice, byli posláni z pohraniční čáry domů. Všechna výjezdní visa do 9. října vydana jsou neplatná a tak jsme byli nějaký den na pokraji zoufalství. Pak však manžel resolutně prohlásil, že dokud mu nebude třicet, tak se nevzdá a proto nyní znovu kujeme naše plány. Budu nyní chodit pilně na angličtinu, tak se alespoň naučím něco, co budu potřebovat. Půjdu do práce a budeme opět šetřit, neboť příští dovolené budou velmi drahé. Panáci, co s tím mají co dělat, se dali slyšet, “že na příště nebude musit žádný český turista být vydržován nějakým neznámým v cizině”. To znamená, že budou měnit dost peněz a tak se výjezdy omezí, protože normální člověk na to nebude mít. Oznámili také, že na cestu do Sovětského svazu nebude nyní třeba visa. Dovedeš «-* představit, jaký bude asi nával do země těch s...í. Manžel Vás srdečně pozdravuje a prosí Vás o trpělivost. Snad to na jaře vyjde . . . napište nám brzy opět něco o sobě. Vždyť každá zpráva od Vás nám dodává více síly a zvětšuje náš odpor k těm lumpům. Jestli ovšem naše nenávist se dá ještě zvětšit! ...” To jen jeden dopis, kde černé na bílém můžeme číst o situaci, jaká se nyní vyvinula. A není pochyby, že ostatní ze statisíců zklamaných kandidátů exodu by psali ve stejném duchu, třeba možná i silnějšími slovy. A tak je na bíle dni, že nařízení, které Husákovci vydali, aby se zalíbili Moskvě, zastavilo 100 tisíc občanů na cestě z Československa, ale sesílilo armádu podzemního odporu, na který ani sovětské tanky nestačí. H. J. SL. Teprve nyní se dovídáme, že v Bridgeportu, Conn., zemřela dne 6. srpna paní Viera Eleonora Slabeyová. Bylo jí 65 let. Poslední léta žila u dcery Boženy, provdané za prof. dr. Josefa S. Roučka. Zesnulá byla dcerou prof. Karola Viesta, který působil na gymnáziu v Revúci, dokud jej odtamtud maďarské úřady nepropustily pro jeho národní přesvědčení. Byla rovněž ser střenicí generála Rudolfa Viesta, který zahynul z rukou Němců za druhé světové války. B. Zázvorka: ZA PAVLEM CHVOSTKEM Ve středu 29. října 1969, v 67 letech svého života, byl v odpoledních hodinách slunného dne jeseně, pochován na hřbitově North York zasloužilý krajanský pracovník Pavel Chvostek. U hrobu se ze zesnulým rozloučil jménem krajanské veřejnosti a jmé nem Masarykova Institutu dr. Dérer a jménem Osady sv. Pavla dr. Šikura. Pohřební obřady sloužil dp. D. Jurkovič, farář Orady sv. Pavla. Pavel Chvostek přišel do Kanady v roce 1925 a dal základ krajanské činnosti na poli národním, v ČSNS a v Masarykově domě - na poli náboženském v Osadě sv. Pavla. Jako Slovák vždy se hlásil hrdě do práce na čs. vzájemnosti a za svůj příkladný život veřejný a stejně tak rodinný byl oceněn velkou účastí krajanů na jeho poslední cestě k odpočinku. Ztráta Pavla Chvostka pro náš krajanský zájem je citelný, ale je také výzvou, aby mladí na tupovali do jeho šlépějí a tak jako on, v náboženství byli horliví, vytvářeli poctivou pospolitost v budování silné čs. etnické skupiny v Kanadě a k věrnosti Československé republice. Pavel Chvostek se narodil v kraji M. R. Štefánika a žil v jeho od- DRUHÝ DLOUHÝ PODZIM Po třinácti měsících se Moskvě zdařil cíl, který si předsevzala, že se musí zdařit v ranních hodinách 21. srpna loňského roku. Třináct měsíců trvalo, než se protektorátní garnitura odhodlala odsouhlasit ji její tehdejší požadavky. Než našla odvahu cynicky to oznámit lidu. Oněch podivných třináct měsíců, často protkaných iluzemi, není škoda. Český a slovenský lid našel možnost vyjádřit světu své skutečné názory a této možnosti v stále se zužujícím trychtýři dokonale využil. Mnozí, počítám se k nim, ztratili povinnost hájit do poslední chvíle pozice mužů, kterým dali svou podporu a kterým nechtěli žádným neuváženým činem uškodit. Jsou okamžiky, kdy se dál ustupovat nedá a kdy fronty jsou neobyčejně jasné. Věděli jsme o půlnoci 20. srpna, že kontrarevoluce zvítězí. Nebylo snad chybou neučinit ji toto vítězství příliš lehkým. Po zářijovém plénu můžeme opakovat, že kontrarevoluce v Československu zvítězila. Ale i po zářijovém plénu můžeme konstatovat, že je to vítězství za cenu těžkých ztrát. Pyrrhovo vítězství. Čas je teď na jiné straně. Karel Jezdlnshý. 3. číslo "TEXT 69" B. Zázvorka: VOLANÍ DO DALEK Věřím v Boha - a někdy se mu i rouhám, utrpení jsem žil mnohá - a proto do dálek volám, věda - » že se nedovolám r než smrti ... Smrti se vsak nebojím ani -|C’li to, Co niet |Š«N|| íúiik :óu, chtěl pohladit bych ještě dlaní. A. DUBČEK KANDIDÁTEM NA NOBELOVOU CENU MÍRU OSLO: - V norském hlavním městě se sešel pětičlenný výbor Nobelovy ceny míro a navrhl k udělení cen na rok 1969 deset světových organizací a 35 jednotlivců. Co nás bude zajímat, je to, že jedním z navržených je A. Dubček. Z orgar nizací byla již definitivně udělena cena Mezinárodní organizaci práce, The International Labor Organization v úhrnné částce 375.000 švédských korun, t. j. asi USA 75,000- dolarů. Nobelova cena míru je udílena těm organizacím a jednotlivcům, jichž činnost je pjata s úsilím p sbratření mezi národy, mají podíl na zmírnění mezinárodního napětí, vliv na odzbrojení a pod. Cena byla poprvé udělena v roce 1901, pět let po smrti A. Nobela. Doba udílení cen byla stanovena na 10. prosinec t. r. ilimilllllllllllllllllllllllllllllIllllllllllimiiiiiiiliiiiliiiiiimiHI “V boji proti pravici musíme být nesmiřitelní a energičtí. Musíme stále myslet na to, že tito škůdci republiky jsou konkrétní a skuteční lidé . . . Jak na ně? Nemilosrdně! Jen si každý položme otázku: slouží ten člověk skutečně dělnictvu, KSČ a SSSR, nebo svému prospěchu 'a Západu? A máme to hned! . . .’ K. Šubrt, Praha 1. LEGIONÁŘSKÉ POSVÍCENI r bude se pořádati v sobotu dne ;8. listopadu t. r. v hale sv. Václava, 496. Gladstone Ave., Toronto, v 8. hodin večer. Bar a restaurace budou otevřený již v 6:30 odpoledne. . Vstupné: jednotlivá osoba $2.pár $3.50.- Hráti bude Bahemian Kvintet. Úbor společenský. K hojné účastí uctivě zVe OBEC LEGIONÁŘSKÁ. kazu; vytvářel jednotný domov, s bratry Čechy. Čest budiž jeho památce! Jan Kalia SPARTA TORONTO PORADA 15. XI. 0 8. HOD V S0K0L0NVĚ1621. DUPONT ST VELKOU TANEČNÍ ZÁBAVU. PRUĎTE VŠICHNI