Pochodeň, leden-březen 1971 (LX/1-76)
1971-02-25 / No. 47
Nepodařený pokus číslo1968 /Pokračování ze str. 1.) laborantka. Ještě, že u mne byro, a měsíce práce jsou pryč. Raději jsem -zalezl do svýho skleníku, kde ty politický větry moc nevály. A Cekal. Jak se to vyvine, co z toho bude ... Strávil jsem pomalu život mezi pokusy, jsem snad pesimista, nedovedu se nadchnout. Musím vidět výsledek, a pak souhlasím. To jaro 1968 vlastně vzbudilo jen city, ale výsledek nepřineslo. To raně došlo brzy. Pak byl alespoň klid a svaty pokoj — do nedávna. Pak přišly pohovory. Někteří komunisté. od nás vypadli, ovšem to šlo mimo mne. Pak byly i s bezpartijními. Prý — děláš dobře, žiješ pro práci, seš pořád zavřenej v tý laboratoři. Jsi odborník, ale v politice si pomalu nevidíš na špičku nosu. Já, doktor kandidát věd — a tohle řekla ženská, nezkušená la taky na praxi... Tak jsem ten nos vystrčil a pochopitelně, nejdřív ze vzteku. Ne, že bych školil celý ústav, ale něco se udělalo. S námi začali po dlouhé době mluvit. Zdali bychom nemohli to, či ono, zkrátka lidově: Ušetřit čas a prachy. Šéf byl v Hradci ohledně vědecké inteligence. Prý š námi počítají a znovu se sejdou. Stejná věc padla u pohovoru. Někdy není potřeba moc. aby člověk trochu obživl... Četl jsem Poučení... Ne proto, abych s tím chodil po ústavu, ale snad tak pro sebe, pro zamyšlení, k tomu, co dělám. Já se vyznám v tom svém. Když udělám chybu, tak se znehodnotí část pokusu a nepřesný výsledpk Jsou vyhozené peníze. Když ale udělá chybu politik nebo politika, má to důsledky větší. zahraniční zajímavosti EPIDEMIE CHŘIPKY Japonské hlavní město zachvátila chřipková epidemie. Pro rostoucí počet onemocnění chřipkou bylo přerušeno vyučování v 1499 třídách na 333 tokijských školách. Podle zprávy japonského ministerstva zdravotnictví a sociální péče způsobila chřipková epidemie rovněž vzestup úmrtnosti pacientů, trpících nemocemi dýchacích cest, srdečními a cévními chorobami. BYDLENI V „GLOBUSU“? Dva švýcarští sochaři H. U. Haldemann a Herbert Distel vyhráli japonskou architektonickou soutěž pro rok 1970. Za svůj projekt „kulového domu“ dostali cenu za nejlepší nápad. DVA MOSTY Starý Londýnský most, který sloužil na Temži od roku 1831, se postupně rozebírá a přímo na jeho místě vyrůstá most nový. Osud tohoto starého tím však zdaleka není zpečetěn. Kámen po kameni se stěhuje do USA, kde jej znovu postaví na jezeře Havasu v Arizoně. „POUZDRO" NA LIMUZÍNY Při přepravě aut z továren do prodejen často dochází k jejich poškození, k vandalismu krádežím. Firma General Moči tors začala nyní používat ocelové „kukaně“. Do každé se uzavřou tři vozy a jejich bezpečnost během transportu je zajištěna. ANI VLNA NEUNIKNE Radioteleskopu v západoněmeckém Muenstereiíelu (pohoří Eifel), který svými 100 metry v průměru se řadí k největším na světě. Lze jej sklopit a nastavit do jakékoliv polohy a směru a je schopen zjistit a změřit elektromagnetické vlny, jejichž zdroj je až osm biliónů světelných let daleko. ÚNO (Pokračování ze str. l.j Co chtěli tito lidé a s čím počítají ještě dnes, vyhlásil se „statečnou upřímností“ ve Svobodné Evropě v lednu tohoto roku Radoslav Selucký. — Až krev se žene člověku do tváře, slyšili takového cynika, který se kdysi vetřel do strany. Má me ještě v živé paměti jeho vysokou aktivitu v akci „Mládež vede Brno“. Jak velkoryse se tehdy pohyboval v úloze „velkého“ redaktora Rovnosti, aby za 20 let prokázal, že hrál komedii. Svědčí o tom i tato pasáž z jeho projevu: „Jestliže zdravé jádro svolalo v srpnu 68 mimořádný 14. sjezd — a nadřadilo na něm nejen národní, ale i socialistické zájmy našeho lidu vypovězením poslušnosti Moskvě, prokázalo tím, že uvnitř komunistické strany jsou síly, které mohly nejen demokratizovat diktaturu, ale postupně ji přeměnit v demokratický systém.“ Tito a podobní lidé demokracii a humanitou doslova plýtvali. Takových slov vůbec rádi užívají ti, kteří se chtějí zdát jinými, než jakými npravdu jsou Svou vnitřní emigrací patřili už dávno tam, kam se po srpnu uchýlili. Zubatá číhá Nároky na silniční přepravu neustále rostou. Nikdo nemůže předpokládat, že se provoz sníží nebo omezí. Naopak. Vozidel přibývá a naše silnice nestačí. Počet dopravních nehod stoupá. V trutnovském okrese se nehodovost snaží snížit. O celkové situaci nás informoval soudruh Chaloupka z okresního oddělení Veřejné bezpečnosti v Trutnově: „V minulém roce došlo v našem okrese ke stejnému počtu nehod jako v roce 1989. Škoda je však vyšší o 600 000 korun — celkově činí 2 868 869 korun. Naproti tomu se snížil počet zraněných o 39. Havárie připravily o život třináct občanů. Nejčastěji dopravní nehody zavinila nepozornost, oslnění a kluzká vozovka. Ve 146 přípa-' dech zavinili nehody řidiči nepřiměřenou rychlostí a při předjíždění. Přes všechna tvrdá opatření, která jsme udělali, na druhé místo příčin nehodovosti R A právě tito lidé, jako jejich předchůdci v roce 1948, nás chtěli zavést do světa reakce a imperialismu, chtěli naši zemi zavléci do fronty proti Sovětskému svazu, vytrhnout nás ze společenství socialistického tábora. Že se těchto zločinnných úmvslů ani dnes nevzdali, to nám opět potvrzují další Seluckého slova: „Pokud tvořili aktivní jádro KSČ lidé, kteří nejen formulovali a prováděli polednovou politiku, ale hájili ji i po té, kdy byla násilně přerušena, je možno trvat na tom, že komunistická strana byla silou, z níž mohl v budoucnu vzejít nový, vážně míněný podnět k zásadní reformě systému. Lze jen litovat, i z ryze teoretického hlediska, že československý pokus byl přerušen zvenčí.“ Tak mysleli on i jemu podobní a počítali, že po srpnu 68 není ještě všechno ztraceno. — Ale držme se ještě slov Seluckého, „že i když nebude možné zachránit celý program, tak alespoň jeho zdroje a vnitřní síly, které mohou být uchovány pro příští příznivou chvíli a pro noví' rozvoj“. — Podobná slova jsme slyšeli již na takzvaném Vysočanském sjezdu. na silnici se dostává alkohol, který také nejčastěji zabíjí. Množství dopravních nehod a jejich následky nejde do nekonečna omlouvat tím, že stav silnic neodpovídá přibývajícímu počtu motorových vozidel. Mnoho se dá v silniční dopravě zlepšit zapojením nejširší veřejnosti, včetně mládeže, do kursů, školení, přezkoušení. V současné době přeškolujeme a školíme řidiče z povolání. Mezi posluchači má velký ohlas a zúčastňují se ho dobrovolně i amatéři. Naše závodní organizace SSM ve spolupráci s ONV postaví dopravní hřiště pro děti, dopravní komise připravuje soutěž o nejlepšího řidiče Všichni dopraváci na okresu. našem okrese by chtěli, aby nehodovost byla menší a nebo alespoň stagnovala. První zkušenosti ze školení řidičů říkají, že hodně šoférů, a nejen amatérů, si bude muset doplnit mezery ve znalostech bezpečnostních předpisů anebo odevzdat na čas řidičský průkaz. (fs) Ti, kteří by ještě dnes chtěli pochybovat o cílech, které si všichni ti Selučtí, Pelikáni, Krieglové, Goldstiickerové kladli, nechť si poslechnou dovětek Seluckého relace o plánech do budoucna: „Každý další pokus o uskutečnění tohoto cíle bude podnikán nikoliv v rámci strany, nýbrž mimo ni a dokonce proti ní, nikoli v rámci oficiálního systému, ale mimo něj a proti němu.“ A tuto koncepci potvrdil nedávno i jeden bý valý rozhlasový pracovník, který při pohovoru ve Svazu novinářů cynicky prohlásil: „My máme čas, my máme perspektivu!“ |ak tato individua volala po všenárodní jednotě, jak mluvila o demokracii, usilovala o pluralitní systém, o „obrodu Národní fronty a strany“! Tito lidé chtěli dát parlamentu „místo, které mu náleží“, měli připraveny plány rehabilitace všech, i těch, kteří byli usvědčeni i z nejtěžších protistátních činů. Jak nás tento cynismus musí varovat! Proto bychom si měli zvláště v těchto dnech připomenout slova, kterými bezprostředně po únorových dnech na zasedání ŰV KSC hodnotil soudruh Klement Gottwald jejich průběh. Řekl: „V Onoru. vezmeme-li věci vnitropoliticky, šlo o to, zda má náš lidově demokratický vývoj pokračovat dále úspěšně na cestě k socialismu, nebo má-li být zvrácen, má-li dojít Důchodci městu Klub důchodců v Opočně zahájil svoji činnost již loni v listopadu. Navštívilo ho celkem 748 důchodců, převážně žen. V příjemném prostředí, ve vytopené místnosti, mají důchodci k dispozici různé společenské hry, knihy, časopisy, rozhlas a televizi. Kromě toho mohou navštěvovat místní kino, stejně jako širokoúhlé v Dobrušce za zlevněné vstupné. O čistotu a pořádek v místnostech klubu ochotně pečují sami důchodci, kteří se při úklidu střídají. Ti, kteří navštěvují klub, se také zavázali, že pomohou při úpravě města a odpracují 300 hodin. Na dobré činnosti klubu má velký podíl 1 MěstNV v Opočně, který mu poskytuje všestrannou pomoc. A za to mu patří dík. ke zvratu, který by byl začátkem ústupu zpět k dobám předmnichovským, k dobám kapitalismu. Tak jako rok 1920 rozhodl a dalším vývoji předmnichovské republiky, tak také Ünor 48 rozhodl o dalším vývoji osvobozené lidově demokratické republiky, jenomže s opačnými výsledky. Jestliže prosinec 1920 byl triumfem reakce a začátkem upevňování našeho kapitalistického režimu, znamenal Gnnr 48 rozhodnou porážku reakce, upevnění lidově demokratického režimu a uvolnění cesty k rychlejšímu postupu k socialismu. O to tedy šlo v Onoru vnitropoliticky. Zahraničně politicky šlo o to, zda v budoucnu půjde naše republika dále neochvějné cestou spojenectví se Sovětským svazem a všemi lidově demokratickými státy, nebo zda bude z řady těchto pokrokově demokratických států vyrvána a stanu se opět objektem politiky západních imperialistů, zda se stane nástupním mostem světové reakce v jejím boji proti lidově demokratickým státům a proti Sovětskému svazu. A také zde únorové události rozhodly naprosto1 jednoznačně." Prnmítneme-li si do těchto výroků soudruha Klementa Gottwalda události z let 1968 a 69, pak jeho slova přesně vystihují situaci, která se u nás odehrála dvacet let po našem vítězném boji s reakcí. ANNA SVÁROVSKÁ Ze skláren Bohemia ve Světlé nad Sázavou, které se postupně uvádějí do provozu, odchází stále více skleněných výrobků. Na mísách, koSíčcích a mnoha dalších druzích se podílejí také nejmladší zaměstnanci. 2 • POCHODEŇ • Čtvrtek 25. února 1971 Z mého hlediska je sympatický to, že komunisté v Poučení hovoří otevřeně, jak se věci měly a neskrývají ani svoje chyby. I to je pro mne poučení. Dnes vidím, že rok I960 nebyl úspěšný pokus. Tak trochu mi připomíná něčím moji laboratoř. Tam někdy vidíš pozitivní příznaky nové zkoušené látky — třeba snížení krevního tlaku. Vložíš do ní své naděje, upneš se a pracuješ. Po stovkách pokusů ověříš, že organismus vlastně propadá zkáze. Někdy bleskově, jindy nepatrnou počáteční změnou, ale jako biolog ji musíš vidět. Pak přestaneš a rychle vystřízlivíš. Je tc přirovnání trochu zjednodušené, ale tak vidím politiku „československého jara“. Tragédie byla v tom, že pod prvními příznivými příznaky jsme neviděli rozklad a ještě trvali na omylu. Jinak i špatný a drahý pokus je k něčemu dobrý. Slouží jako poučení...“ (kb) JAK TO BYLO VE FAKULTNÍ NEMOCNICI Závodní organizace při KÜNZ — Fakultní nemocnici v Hradci Králové svolala na 2. února 1. r. veřejnou schůzi. Chtěla seznámit všechny zdravotnické pracovníky s velmi významným dokumentem prosincového pléna ÜV KSČ — s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ a aplikovat je na místní podmínky. Snaha stranické organizace o konsolidaci v tomto velkém zdravotnickém centru kraje je náročná a vyžaduje opravdového úsilí všech komunistů. Soudruh docent dr. Saša Nettl, předseda stranické organizace vysvětlil ve svém referátě, schváleným výborem organizace, na veřejné schůzi podrobně příčiny a vznik pravicového oportunismu ve fakultní nemocnici a na faktech ukázal, jak hluboce pravdivé je Poučení. O veřejnou schůzi byl velký zájem a účast na ni byla taková, že nestačila největší posluchárna v nemocnici. Referát byl vyslechnut s velkým zájmem a přispěl k vyjasnění politické situace. Otiskujeme některé jeho části nejen pro seznámení, ale i pro poučení. Ov KSC projednal na svém prosincovém zasedání mimo jiné velmi závažný dokument, se kterým pod názvem Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ byla seznámena celá naše veřejnost. Význaiň tohoto dokumentu je o to větší, že poprvé od osudných let 1968 až 1969 byl podán komplexní obraz situace, jež se v našem státě v posledních letech vyvíjela, jakým směrem se vyvíjela a jak musela být řešena. Podává ucelený obraz, jaké ponaučení si z vývoje vzít, aby byl výrazným mementem pro naši další práci, abychom se v budoucnosti vyvarovali stejných anebo podobných chyb. Poučení je zevšeobecnění zkušeností a proto zajisté nebude škodit, ba bude podle našeho názoru velmi prospěšné, když si je přesadíme do našich konkrétních podmínek, když si ukážeme pravdivost a platnost Poučení 1 v naší konkrétní situaci, jak se vytvářela před našimi zraky u nás v nemocnici. Věrným obrazem v malém byla situace na politickém 1 ideovém úseku i v naších místních podmínkách, o to závažnější však, že jsme součástí vysoké školy. Jedním z našich hlavních úkolů je výchova mladé generace a neseme tedy zmnohonásobenou zodpovědnost za svoji práci. V životě našich organizací se již na začátku šedesátých let začal projevovat, uhnízdil se a prohluboval formalismus, který začal dusit vše kladné a progresivní, co v sobě komunistická myšlenka má. Do strany se dostali kariéristé, kteří nebyli nikdy vnitřně spjati s marx-leninskou podstatou naší strany, kteří nepochopili a ani se nesnažili pochopit třídní podstatu komunistické strany a úlohu strany jako avantgardy a bojového štábu dělnické třídy v třídně rozděleném světě. Jen tak se mohlo stát, že se naše strana rozmělnila a rozplizla, že stranická kázeň byla pro většinu nových členů nepochopitelná a vyžadování stranické kázně bylo považováno za pozůstatek dogmatismu. Stranická usnesení se plnila jen, když se to jednotlivci hodilo, když to bylo jeho individuálnímu názoru prospěšné. Postupně, ale za to velmi důsledně, byla tím narušována jednota a akceschopnost celé stranické organizace. Vyvinul se stav, že stranické usneseni nikoho a k ničemu nezavazovalo, že bylo kýmkoliv a jakkoliv měněno, aniž bylo z tohoto porušování nejzákladnějších principů stranického života a výstavby marxleninské strany vyvozovány závěry. Tato nedůslednost a liberálni přístup měl přirozeně za následek pokles autority strany, CZV KSČ nebyl brán vážně a nebo bylo z jeho rozhodnutí vybíráno jen to, co se komu líbilo. Politický aspekt ustoupil zcela do pozadí, při hodnocení pracovníků daleko do popředí se dostala odbornost při popření ostatních dvou kritérií, tj. politické a morální způsobilosti. Nejzávažnější byl tento jednostranný pohled při hodnocení vedoucích pracovníků. Perspektivní kádrová práce byla téměř zcela ojmmíjena a rozhodně nebylá dělána z třídního hlediska. Tím se stalo, že stranické organizace ztratily svůj řídící vliv na dění v nemocnici, 0 vedoucí úloze strany nemohlo být ani řeči. ještě horší byla situace na ideologickém úseku. Systém školení se pomalu a jistě rozpadal. Pokud se konalo, bylo zcela formální, nepřitažlivé, neaktuální, naprosto odtržené od praktických potřeb. Po léta byla většina vedoucích pracovníků zařazována do tzv. samostatného studia, které k ničemu nezavazovalo, nebylo ani kontrolováno, takže po léta bylo teoretické vzdělávání v marxismu leninismu zanedbáváno. To mělo za následek úpadek stranického pohledu a bezbrannost proti postupnému pronikáni cizích, ba nepřátelských ideologických směrů, sociáldemokratismu, nacionalismu, a .maloburžoazní ideologie do vlastních řad. Nebyly ojedinělé případy, že se na školení diskutovalo o správnosti nejprincipiálnějších základů, např. zda je správný náš světový názor, zda je správné materialistické a dialektické pojetí dějin, zda vůbec je platný historický materialismus, zda je opodstatněno učení o třídním boji atd. A to vše v rámci stranického školení za účasti nestraníků, pod heslem tvůrčího rozvíjení marxleninského učení. Obhajoba základních hodnot byla považována a vydávána za dogmatismus, požadavek zásadového a třídního přístupu při řešení různých problémů, za zpátečnictví a koženost. Největší paradox tkví v tom, že vědečtí pracovníci, kteří nutně musejí při své práci třeba i nevědomky vycházet z dialektického materialismu, zpochybňují tento přístup ve sféře ideologické a světonázorové. Vliv stranické organizace nebo konkrétně CZV na ROH byf minimální, tudíž 1 možnost ovlivňování odborářského pléna prakticky neexistovala. Většinou záleželo na přednostech a vedoucích pracovnících, na kolik chtěli se stranickou organizací spolupracovat a v čem se s ní radit. Stranické organizace ztratily vliv i v kádrových otázkách, při obsazování funkčních míst, přijímání lékařů, čímž ztratily i možnost ovlivňovat a spolurozhodovat o tváři jednotlivých klinických pracovišť a později samozřejmě i kateder, z nichž se rekrutovali budoucí vysokoškolští učitelé a vychovatelé mladé lékařské generace. Pokles autority strany byl všeobecně u nás trpěn, protože jsme nebyli s to vytvořit jiné podmínky a najít potřebné řešení. Tento stav vedl k prohlubování pasivity členstva, nechuti vykonávat jakoukoliv stranickou práci. V této hlubové pasivitě a rozporech, které byly v souladu a věrným odrazem celkové situace ve straně, nás zastihl konec roku 1967 a samotný leden roku 1968. ■ (Pokračování na str. 3)