Tribuna, leden-červen 1970 (II/1-25)

1970-02-25 / No. 8

Proletáři všech zemí. spojte seľ Ano, dělnická třída opět rozhodne! Rozhodne o tom, jak rychle půjdeme kupředu, jak brzy a účinně překonáme naše potíže a problémy, současnou krizi, jak se bude uskutečňovat politická a ekonomická stabilizace v naší zemi a zda nepromarníme příliš mnoho k času při rozvíjení vědeckotechnicevoluce a v soutěžení s kapi- I iickým světem. OLDŘICH ŠVESTKA DĚLNÍCI rozhodnou! Zda toto poslání dělnické třídy v naší společnosti bude naplněno, je především závislé na účinné, spravedlivé a srozumitelné politice li komunistické strany, na její jeda akceschopnosti, na tom, jak i. . uplatňována v naší společnosti nejen její vedoucí úloha, ale i to, jak bude rozvíjena úloha dělnické třídy. Nad některými těmito základními otázkami naší současnosti i budoucnosti bychom se nyní měli společně zamýšlet. Vyžadují odpovědné výměny názorů a široké diskuse, neboť v této oblasti pravičáci vyvolali nejvíce nejasností a zmatků. Jistě si pamatujete, že ti, kteří hájili poslání dělnické třídy a vedoucí úlohu komunistické strany, byli pravici označováni, bez jakýchkoliv argumentů a důkazů, za dogmatiky a sektáře. Znamená to snad, že jen proto vedoucí úloha dělnické třídy v naší společnosti se stala přežitkem, překonaným principem marxismu-lenlnismu? ★ ★ ★ V roce 1968, ale ještě 1 v roce 1969 se odehrával veliký boj o vědomí dělnické třídy, především 0 vědomí jejího nejprogresívnějšího a nejaktivnějšího jádra, soustředěného v komunistické straně 1 v odborovém hnutí. Jaké tento zápas ve straně a společnosti — mezi zdravými silami a pravicovými oportunisty — přinesl výsledky, byť přechodné, ale smutné, je dnes obecně známo. Většina dělnické třídy byla v roce 1968 dezorientována, v osudových chvílích naší vlasti bloudila a její značná část dodnes hledá pravdu uplynulého vývoje, východiska pro své postoje i čestné a ■poctivé vyrovnání se s událostmi, které se v posledních letech u nás odehrály. Mají na to právo i čas, neboť mnoho dělníků se rozhodovalo na základě toho, co vědělo o situaci v naší zemi, co jim řeklo vedení strany a státu a co četli či slyšeli ve sdělovacích prostředcích. Nelze na nich žádat něco, co není Dokončení na str. 2. týdeník pro ideologii a politiku O I <1» CO ISTE Sl 0'PRAŽSKÉM IARII’NEMOHU PftEČtST O I (s) 'PODNIKÁNÍ* BEZ PŘÍVLASTKU VĚRNI ODKAZU VÍTĚZNÉHO ÚNORA Karel Sršeň Květen 1945 položil základy lidově-demokratického zřízení v naší vlasti, byl počátkem jeho cesty k socialismu. Únor 1948 pak dovršil květnem započatou etapu zápasu našeho lidu, naší dělnické třídy a naší komunistické strany, urychlil porážku buržoazie, s konečnou platností rozhodl o socialistické budoucnosti Československa. Dovršil ji tak přesvědčivým vítězstvím, jaké těžko nalezne ,v naší historii obdoby. Rozbil zoufalé spiknutí reakčních sil, zmařil chystaný puč měšťáků a maloměšťáků, kteří nepochopili nezadržitelný chod dějin a chtěli třebas i za cenu násilí zvrátit vývoj v naší vlasti. Únor, kterým byla definitivně rozhodnuta otázka moci ve prospěch dělnické třídy, se tím současně stal základnou úspěchu, kterým se i budoucí generace budou pyšnit. V nové historické vývojové etapě, zahájené právě Únorem, náš lid pod pevným vedením své komunistické strany položil spolehlivé základy socialismu. Jestliže vzpomínáme únorového vítězství, musíme si připomenout alespoň některé z jeho předpokladů. Jedním z nich bylo vytrvalé úsilí komunistické strany o jednotu našich národů a národností. Upevnit jednotu lidu, jednotu národů, jak se především díky úsilí komunistů vytvořila, v letech fašistické okupace, a nakonec pro svou politiku získat většinu našich národů — takový byl v době po osvobození základní cíl strany. To naznačil soudruh Gottwald již v dubnu 1945 v Košicích, ve svém prvním projevu na osvobozeném území. Zdůraznil: »Přes příznivou situaci nejsou nejbližším cílem sověty a socializace, nýbrž skutečně důsledné provedení demokratické, národní revoluce, v jejímž proudu se nalézáme, a to až do konce, abychom si v dalším mohli otevřít cestu k novým cílům, pokud možno v široké frontě národní a v čele národa.« A teprve po dosažení tohoto cíle strana otevřela cestu k novým cílům, postavila na pořad dne — opět v souladu s míněním a vůlí lidu — úkol výstavby socialismu. Postupovat »v široké frontě národní a v čele národa« — to je i dnes náš prvořadý úkol. Jestliže ústřední výbor strany na svém letošním lednovém zasedání přijal zásadu, že »kdo nejde proti nám, je náš potenciální spojenec«, pak tím navázal na předúnorový postup naší strany, který jí pomohl získat tak jednoznačnou podporu lidových mas '— »kdo nejde proti nám, jde s námi«. Strana ovšem v tomto ohledu vždy velmi pečlivě rozlišovala mezi komunisty a nestraníky. Od komunistů vyžadovala plnou a bezvýhradnou podporu své politice, každodenní angažovanost při jejím obhajování a prosazování. Právě v tom byl základ plné akceschopnosti stranických řad. Únor prověřil politickou zralost naší komunistické strany, která svým postupem osvědčila nejen vskutku obdivuhodnou rozhodnost, ale obezřetnou rozvahu a moudrost. Zachovat a dále upevňovat jednotu strany, budovat a obnovovat ji na ideovém základě marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, udržovat ji stále ve stavu bojové pohotovosti a schopnou se vším důrazem a naléhavostí plnit své poslání vůdkyně naší dělnické třídy — v tom je dalšf významné poučení Února. Nezapomínejme, že Únor byl možný i v určité mezinárodní situaci, k jejímuž vytvoření přispělo zejména vítězství Sovětského svazu nad hitlerovským Německem. Toto vítězství jednou provždy rozhodlo o zahraničně politické orientaci naší země. Prozíravějším buržoazním politikům, pamětlivým zkušenosti Mnichova, to bylo ostatně jasné ještě před koncem války. Pošetilé a hloupé byly snahy našich pravičáků opomíjet a přezírat toto poučení našich novodobých dějin. Dnes v našem lidu znovu sílí vědomí internacionální sounáležitosti k socialistickému táboru, jistota, že v přátelství a spolupráci se socialistickými zeměmi a především Sovětským svazem je jediná spolehlivá záruka naší trvalé bezpečnosti. Síla strany byla v tom, že uměla vytyčit takové joožadavky, které plně odpovídaly zájmům, stupni poznání a zkušenostem nejširších vrstev lidu, a že vyslovovala tyto požadavky naprosto jasně a všem srozumitelně. V komunistické straně našel náš lid svou opravdovou vůdkyni. A na prvním místě ji jako svůj bojový předvoj uznává naše dělnická třída. Díky tomu mohla strana, když začínalo v zápase s buržoazií jít o všechno, svěřit dělnické třídě zbraně. Ustavení a ozbrojení Lidových milicí ukázalo, že strana je v případě potřeby rozhodnuta ozbrojit revoluční jádro dělnické třídy a použít i ostatních mocenských prostředků. Pamatujeme se, že v Únoru stačilo samotné objevení se pochodujících příslušníků milicí v pražských uli- Dokončení na str. 3.