Tribuna, červenec-prosinec 1970 (II/26-52)

1970-07-15 / No. 28

(poznámky) Dokončení úvodníku zionistické experimenty. Nelze beztrestně »napravovat« nedostatky a chyby |a ty tu nesporně byly) centrálního řízení, které v socialistické ekonomice má chránit a prosazovat zájmy-společnosti tím, že bude zlik­vidováno a nahrazeno »řízením«, které působí proti společností. Chyby nelze léčit zmatkem. Rok energického boje proti pravičákům v politice i v ekonomice — a tu se prokázalo, jak obě tyto oblasti jsou nerozlučně spjaty — přinesl první pozitivní výsledky. Ty jsou známy a každý poctivý občan je uzná. Nové vedení strany začalo dělat pořádek ve všech hlavních směrech, všude tam, kde pravice napáchala největší škody. Do národního hospo­dářství a tím i do života pracujících lidí se vracejí klid a jistoty, jakkoli Jsme si vědomi, že ještě působí nejen »podpultové spekulace«, ale také »podpultové řeči«. Ty však už nemohou na postupu konsolidace ničeho změnit. Vedení strany, stranické a státní orgány jsou rozhodnuty v obnově pořádku a disciplíny pokračovat. »Jestliže zaznamenáváme ve vývoji hospodářství pozitivní prvky, a ty­to pozitivní prvky nabývají postupně převahy nad negativními, nezna­mená to, že dosahované výsledky chceme přeceňovat,« řekl na toto té­ma soudruh Husák. je to rozumná, střízlivá řeč, které rozumí každý poctivý občan. Nestačilo by ovšem jen rozumět a souhlasit, je zapotřebí přiložit i ru­ku k dílu, někdy si — pro dobrou věc — možná t trochu »prsty pálit«. Pořádek totiž nestačí vyhlašovat nebo čekat, že »centrum« všechno vyřeší vydáním zákonů, nařízení, vyhlášek, směrnic, pokynů atd. Máme přece takovou zkušenost, že nejchytřejší spekulanti se brzy naučí všech­ny tyto »normy« obcházet. »Normy« jsou jistě nutné, ale nestačí plnit jen jejich »literu«, ale je nutno jednat v duchu vyhlášených společensky prospěšných zásad. Rozmohla se například takováto praxe: Podniky si zvykly »zajišťovat« různé technické a všeobecné služby, nebo i stavební údržbu a investiční akce, pomocí všelijakých přidružených výrob, hospodářských zařízení atp. Někde i »nadvýrobu« nebo výrobu součástek pro plnění plánu. Dě­lají to na ú^et »materiálových nákladů«, nebo — jak se říkávalo — »na režii«, šetří pracovní síly, výdaje na mzdy a přesčasovou práci atp. Má to pro podniky své výhody. Ale tytéž podniky mají nedostatek pracovní­ků i proto, že lidé — i kvalifikovaní — odcházejí do zařízení, která ty­to »služby« — např. čištění oken, vykládání vagónů, natírání oken atp. — poskytují. A namnoze v těchže podnicích je »špatná pracovní morál­ka«, která kryje další »rezervy« pracovních sil Zdánlivě je to neřešitelný koloběh příčin a následků. Má to však spo­lečného jmenovatele: nepořádek, který — bud jak bud — je pohodlnější než disciplína. Zavádět pořádek je vždycky nepohodlné, pokud jsou ještě nějaké »sku­linky«, jak tento »nepohodlný« úkol obejít. Ale hospodářská konsolidace vyžaduje, aby se jí stejně rozhodně jako »centrum« chopily i nižší až nejnižší stupně řízení. I tak zůstane ještě pro centrální orgány dost prá­ce a starostí. Bude co dělat v oblasti investic, kde dosavadní zásahy byly ještě málo účinné, hodně bude potřeba udělat pro stavebnictví (i v něm samém), v energetice (u výroby i u spotřebitelů), v kontrole a řízení kvality, v postupné přestavbě skladby výroby, v obnově a upevňování kooperač­ních vztahů a mezinárodní spolupráce atd. Pravičáci budovali své pozice na tom, že prosazovali zájmy skupin i jednotlivců proti zájmům společnosti. Bylo by naivní si zastírat, že pro tuto taktiku našli mnohdy velmi, ochotné pomocníky i v tzv »podnikové sféře«. My, komunisté, dáváme zájem společností na prvé místo. Řídíme se zásadou, že »co je dobré pr.o společnost, je dobré i pro jednotlivce«. Máme tedy nejen stranickou, ale též společenskou odpovědnost za to, že škodlivá pravičácká praxe bude »nahoře« i »dole« změněna ve prospěch všech lidí, kteří jsou živi z výsledků své práce. My jsme také po lednovém plénu OV 1968 očekávali, že se změní i sta­rá — rovněž škodlivá — praxe, kdy se v »centru« rozhodovalo o všem, kdy byla potlačována iniciativa a tvořivá účast všech stupňů řízení, všech orgánů, institucí i jednotlivců na řízení a správě, na zlepšování podmínek a úrovně výroby. Dubčekovo vedení, zasažené pravicovým oportunismem, zmařilo svou šanci a zklamalo naše očekávání. Příležitosti se chopily pravicové živly, které »osvobodily«, zbavily pracujícího člověka, především pak dělnic­kou třídu, účasti na řízení a správě, snažily se udělat z nich jenom pa­sivní »konzumenty« (a to ještě na dluh) podle západních vzorů, zatím­co řízení mělo být svěřeno jakési — dobře placené — samozvané »elitě«. My, komunisté, jsme se však mnohému — zejména v průběhu pohovo­rů k výměně stranických legitimací — naučili. Naučili jsme se poznávat v teorii i v praxi pravičáckou 1 oportunistickou demagogii. Mnohé jsme si zopakovali i z Lenina v průběhu kampaně ke stému výročí jeho naro­zení. Jsme tedy lépe připraveni, abychom krok za krokem — bez přeceňo­vání úspěchů — postupovali na cestě konsolidace a dalšího rozvoje ná­rodního hospodářství, spolu se všemi, kteří to s budoucností našich ná­rodů myslí upřímně a poctivě. K NAŠÍ KINEMATOGRAFII Takzvaná éra nového českoslo­venského filmu, která se datuje od šedesátých let, byla prý přiro­zeným vývojem v československé kinematografii. Jakým způsobem se tato vlna projevila, je dnes již známé. Odpoutala se od vlastního socialistického umění a svou dvoj­­jakou tváří za potlesku Západu za­čala kritizovat socialismus v samé Jeho podstatě. Subjektivní kritika socialismu (vyrobená za dělnické peníze) za­čala tak útočit proti výdobytkům socialismu u nás i na mezinárod­ním fóru. (Mimo jiné se např. za­čaly objevovat šikovně namonto­vané útoky proti naší Bezpeč­nosti.) Éra filmu 1968 je již definitivně za námi a s ní i ostatní pastoři polednového vývoje, jako Liehm aj., jejichž pracovním oborem bylo vše půdě možné, co stálo na mělké polednového vývoje roku 1968. V současné době jsme svěd­ky konsolidace na všech stupních naší společnosti. V kinematogra­fii přináší mj. velké možnosti při využití užší spolupráce s ostatní­mi socialistickými kinematografie­mi, především s SSSR. Lidé, kteří se dívají na sovětskou kinematografii dosud přes prsty a sovětské filmy nenavštěvují, ochu­zují se o mnohé umělecké zážit­ky. Nechci dělat sovětské kinema­tografii advokáta. Prosadila se svým uměním sama, Ríkám-li, aby­chom se od ní učili a spolupraco­vali s ní, pak mám na mysli při­jetí všech jejích pozitivních prv­ků ukrytých v dílech velikánů fil­mu Ejzenštejna, Pudovkina, Dov­­ženka a jiných. Zkušenosti ukazují, že není lhostejno, kdo sedí na místech ve­doucích štábů a studií, kdo filmo­vou práci řídí. Filmové dílo vzni­ká kolektivním úsilím scenáristy, režiséra, herců, kameramana a mnoha dalších tvůrců. V současné době mají filmoví organizátoři těžkou práci. Měli by poctivě a nezištně usilovat o to, aby celý filmový kolos vyvedli na správnou cestu, aby filmy, které zplodí, byly spjaty s uměleckými potřebami naši dělnické třídy a všeho našeho lidu. OLDŘICH DOSOUDIL, Otrokovice KONEC S KŘIVENÍM REHABILITACÍ Od parlamentního pozorovatele Ještě než se Federální shromáž­dění odebralo na letní prázdniny, stačilo vykonat záslužný kus prá­ce: sněmovny na svých samostat­ných schůzích schválily státní zá­věrečný účet federace za minulý rok a uskutečnily několik zákono­dárných aktů, zejména noveliza­ci zákona o soudní rehabilitaci (zák. č. 82/1968 Sb.) a zákona 0 úpravě některých nízkých dů­chodů a o dalších změnách v so­ciálním zabezpečení. Vyslovily také souhlas s kolekcí mezinárod­ních dohod a úmluv, k nimž Čes­koslovensko přistoupilo. Z personálních opatření, který­mi se zabývaly, je nejvýznamněj­ší zbavení A. Dubčeka mandátu ve Sněmovně lidu. Důvody tohoto kro­ku není jistě zapotřebí nějak blí­že osvětlovat. Lze je shrnout do věty, že se zpronevěřil významné­mu poslání a odpovědnosti poslan­ce parlamentu a že proto ztratil oprávnění působit jako zástupce lidu v nejvyšším zastupitelském orgánu ČSSR. Tak to také charak­terizuje zdůvodnění předsednictva OV Národní fronty ČSSR, na jehož základě byl podle příslušných zá­konných ustanoveni A. Dubček z poslanecké funkce odvolán. Je k tomu snad možno ještě připo­jit, že komunistický poslanec při­chází k mandátu na základě roz­hodnutí stranických orgánů a že je povinován obhajovat a prosa­zovat stranickou linii jak v parla­mentu samém, tak v okruhu svých voličů. Jestliže se v těchto směrech zpronevěří svému poslání a zklame důvěru, kterou mu stra­na poskytnutím mandátu věnova­la, ztrácí zcela logicky politické í morální právo k výkonu mandá­tu,. .. Státní závěrečný účet federace za r. 1969 byl tentokrát vůbec první bilancí rozpočtového hospo­daření za podmínek federace, te­dy j.akýmsi prubířským kamenem našich možností, obrazem kladů 1 nedostatků ekonomické situace. Federální ministr financí R. Rohlí­ček řekl poslancům, že je rozpo­čet třeba chápat jako předpoklad dalšího procesu ozdravování eko­nomiky, tedy i financí. Zároveň poznamenal, že dosažené výsled­ky lze sice hodnotit kladně, není je však možno považovat za nějaký zvláštní úspěch. Státní závěrečný účet federace vykázal přebytek ve výši 2885 mi­liard Kčs, přičemž dosáhly přebyt­ků též obě národní republiky — česká 366 miliónů Kčs a sloven­ská 194 milióny Kčs. Celkově ma­jí tedy všechny tři relativně sa­mostatné rozpočty aktivní saldo ve výši 3445 miliónů Kčs. Na prv­ní pohled by se mohlo zdát, že si můžeme bůhvíco dovolit; tomu však tak není. Za prvé — stav hospodářství a finanční výsledky jsou dvě zcela odlišné věci, a za druhé — zbývá ještě uhradit, vy­rovnat a splatit dluhy přes 6 mi­liard Kčs (rozpočtové schodky z let 1964—1965 a z r. 1967), které nám zanechala předlednová minulost. Pokud jde o schválenou noveli­zaci zákona o soudní rehabilita­ci, je nemístné přikládat jí ráz jakékoli senzačnosti. Stručně ře­čeno, jde o to, aby se po všech kotrmelcích z let 1968—1969 vnesl do právního řádu pořádek i v tomto směru a aby soudní praxe z rehabilitačních řízení plně odpovídala původním zámě­rům zákonodárce i zájmům so­cialistické společnosti. Ty tehdy velmi přesně vyjadřovala pre­ambule zákona: poskytnout odči­nění všem, kdo byli svévolně a protiprávně poškozeni. Zároveň se tu pravilo, že nelze odstraňovat akty revoluční zákonnosti, oslabo­vat či dokonce popírat socialis­tický právní řád, a že se rehabi­litace nemohou týkat nepřátel so­cialistické výstavby, kteří trestný­mi činy proti republice nebo ji­nou trestnou činností porušili plat­né zákony a byli podle nich prá­vem potrestáni. Obecné ovzduší dvou minulých let a personální poměry v apará­tu prokuratury i justice bohužel způsobily, že tato druhá, dvojje­­diná a nedílná část zákonodár­cových záměrů byla komolena a v praxi zneužívána. Protože k to­mu poskytla možnost i některá dílčí - ustanovení původního textu zákona, poznamenaného nejen horkou jehlou, ale i nátlakovými akcemi tisku, rozhlasu, televize, ba i nátlaky některých tehdej­ších poslanců, bylo třeba zákon zpřesnit a zbavit slabin. To se stalo změnou časové hra­nice, na niž se nyní budou soudní rehabilitace vztahovat — tj. od 1. 1. 1953 do 31. 12. 1956, dále zrušením zvláštních rehabilitač­ních senátů, vyjmutím uprchlíků z rehabilitačního řízení, ustano­vením, že pouze hrubé porušení procesních předpisů, pokud mělo za následek věcně nesprávné pů­vodní rozhodnutí, se může uplat­nit v přezkumném řízení a další­mi úpravami. Ty vedou také k to­mu, že rehabilitační zákon v nove­lizované podobě se zbavuje vybo­čení z celé soustavy našeho práv­ního pořádku a že do ní zapadá. Takový je koneckonců zájem konsolidace právních poměrů i právních poměrů vůbec. ve Stručně je možno říci, že tepr­nyní dostanou rehabilitace svůj pravý smysl a že zároveň končí křivení rehabilitací. Bezpeč­ně trvá rozhodné stanovisko naší strany — důsledně dokončit re­habilitace a zajistit nápravu pří­padů skutečných křivd. Je to pře­ce zájem socialismu. A nad ten naše strana nemá a nemůže mít. KAREL VANĚK DOBRA ZPRÁVA KE DNI STAVBAŘŮ Červen přinesl významné zlep­šení plnění plánu bytové výstavby v České socialistické republice. Z ročního úkolu 47 805 bytů bylo za prvních šest měsíců dokonče­no 17110 bytů, tj. 35,8 procenta ročního plánu. Loni bylo v polo­letí dokončeno 35 511 bytů, tj. 31,4 procenta. Pololetní plán dokončo­vání bytů byl překročen na 101,2 procenta. Byl překročen 1 pololetní plán zahajování bytové výstavby na 103,5 %. Je to doklad, že i v tom­to směru se situace postupně kon­soliduje. Dobré výsledky z června vyrovnaly schodky, které vznikly v minulých měsících. Plán objemu stavebních prací na bytové vý­stavbě byl za pololetí překročen na 104 procenta a činil 46,7 pro­centa celoročního úkolu. T AFRICKA EXPEDICE LAMBARÉNÉ byla jedna z posledních v řadě našich cestovatelů v zahraničí. Na rozdíl od profesionální úrovně nákladné výpravy H + Z šlo v tom­to případě o amatérský student­ský podnik se značnou dávkou do­­brodružnosti. Účastníci výpravy jen s mimořádnou dávkou štěstí projeli africkou trasu a příliš čas­to vyvázli pouze o vlas z kata­strofy, s čímž se ostatně v repor­tážích ani netají. Náročné akci ne­mohlo prospívat, jestliže v prů­běhu cesty se opakovaly případy propadlých vstupních víz a znač­nou část energie a intervencí čs. zastupitelských úřadů bylo nutno vynakládat na improvizovaná ře­šení nahodilých kritických si­tuací. tribuna 28 í 2 Rovněž humanistický cíl a sym­bol výpravy — hlavní město af­­rického Gabunu Lambaréné —» zůstal nakonec jen pouhá fata morgana. Africkým kmenům hes­lo výpravy celkem mnoho neříka­lo a svět arabský, představující progresivnější část Afriky, nebyl výpravě příznivě nakloněn. Není zcela jasné, kdo za tuto expe­dici a její přípravu doma zodpo­vídal, i když byli uváděni její pří­znivci a protektoři. Jsme poněkud v rozpacích nad svědectvím, které publikují ini­ciátoři tzv. expedice Lambaréné, Zůstává značně pop.sným, static­kým a poněkud objektivistickým. Málo se dovíte o vývoji tohoto nejmladšího kontinentu, kdo za­vinil jeho bídu a zaostalost, oč usilují v Africe imperialisté a ne­­okolonialisté. Podle článku člena expedice v Magnetu se prý na Zanzibaru kříží zájmy sovětské s čínskými. Neměli by se autoři alespoň trochu seznámit s vývo­jem Afriky jako části třetího svě­ta a jejími problémy, s kořistný­­mi zájmy kolonizátorů a imperia­listů i s morální a materiální po­mocí a solidaritou, kterou Sovět­ský svaz nezištně prokazuje náro­dům Afriky v jejich, boji za poli­tickou a hospodářskou nezávis­lost? Takto zbyl spíše dobrodružný pokus o naplnění mladé cestova­­telské touhy. Se zájmem čteme reportáže a posloucháme komentáře v televi­zi, třebaže jde o nahodilé zlom­ky — původní i odvozené, posbí­rané na pochodu. Autoři nemohou sice vždy psát a mluvit »sine ira et studio«, avšak měli by svoj' - přízeň nebo alespoň objektivu)*^, projevovat na pravém místě. Máme tu na mysli záchranu ex­pedice po havárii auta na přejez­du hranic ze Sudánu do,Etiopie. Reportáže vyzvedávají mimořád­nou ochotu Polytechnického in­stitutu v Bahr-Daru, s jehož po­mocí se podařilo kolos auta vý­pravy postavit znovu na nohy. Mladí autoři se však nezmínili o tom, co doznávali ještě v Etio­pii, že totiž šlo především o bra­trskou pomoc sovětských soudru­hů, pod jejichž vedením pracuje Polytechnický institut v Bahr-Da­­ru; byl zde vybudován jako dar sovětské vlády Etiopii a plní úspěšně důležité poslání — ury­chlit rozvoj této rozvojové afric­ké země. Dnešní Afrika není, a tím mé­ně pro socialistickou expedici, jen přírodní scenérie, fauna a flóra, nebo dobrodružné příhody. °. K. I PŘEČTĚTE SI v Tvorbě č. 28 Úvahy o politice a umění V. Mihálika najdete ve 28. čísle tý­deníku Tvorba. Pravidelné příbě­hy o lidech, kteří přivedli ke krachu významnou uměleckou or­ganizaci, doplňuje tentokrát živo­topis cestovatele J. Hanzelky. O husitské lekci naší historie pí­še E. Erban. Amerika bez pro­gramu a Britský premiér se ne­hodlá ženit jsou zajímavých článků názvy dalších nového čísla Tvorby. AFORISMY Někteří politici toho napovídali tolik, že nakonec bylo štěstí, že nestačili realizovat vše, co napovídali. Jak může někdo držet slovo jiným, když ho většinou nedovede držet ani sobě? Mezi pravdou a lží je malý, úzký chodníček, A přeci se na něm vydávala taková spousta novin a časopisů! Oportunista je člověk, který je tak dlouho »na koni«, dokud se mu strana nedostane na »kobylku«. Výsledek nedávného ekonomického reformismu byl, že v hos­podářství byla stagnace a pohybovaly se tam jen ceny. SATIRIKUS TRIBUNA, týdeník byra 0V KSC pro řízeni stranické práce v českých zemích. Vychází každou středu Vydává Rudé právo, vydavatelství ÜV KSC. — Šéfre­daktor Oldřich Švestka, zástupci šéfredaktora Karel Sršeň a Oldřich Jarušek. Adresa redakce: Praha 1. nábřeží Kyjevské brigády 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody. Praha l. Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novi­nová služba. Cena Jednoho výtisku Kčs 1.50, čtvrtletní předplatné Kčs 19,50.

Next