Tvorba, říjen-prosinec 1969 (XXXIV/5-18)

1969-12-03 / nr. 14

2 tvorba INTERPELACE Několik otázek i mimo kompetenci ministru spravedlnosti ČSR JUDr. Janu Němcovi Naše veřejnost není dostatečně informována o postupu státních orgánů při řešení otázky vynžiti bytů občanů ČSR, kteří opustili republiku v posledním roce a nemíní se v dohledné době vrátit, fen v Praze je podle nepřesných údajů, které mám k dispozici, takových bytů na 2000. Jsou předmětem rozsáhlých spekulací a evidentní korupce. Pochopitelně že jich nevyužívají právě ti nejpotřebnější. Jste z titulu funkce ministra spravedlnosti strážcem výkonu práva a spravedlnosti v zemi. Obracím se proto na vás, i když vím, že je to otázka i pro jiné odpovědné státníky. Kdy tento nenormální stav skončí? Jak bude zaručeno, že se byty dostanou do užívání těm pravým? Které orgány budou převod užívacího práva na opuštěné byty řešit? Jak se docílí jejich uvolnění neoprávněnými uživateli? JOSEF HOTMAR Víc než diplomatický akt Na tomto místě není dost prostoru, abychom udělali rozbor situace na Středním východě. V Tvorbě jsme se tomu však nevyhýbali. V příloze 3. čísla jsme uveřejnili obsáhlý historický rozbor Evžena Paloncyho, na nějž teď odkazujeme všechny, kdo se po výzvě stran a vlád šesti socialistických zemí k účinné podpoře arabského boje ke studiu problematiky vrátí. Dějiny arabsko-lzraelské krize varují. Ještě více však znepokojuje současná situace: stoupá napětí, množí se izraelské vojenské provokace, na okupovaném území si Izrael počíná jako krutá koloniální velmoc; rezoluce Rady bezpečnosti OSN, přijatá před dvěma lety a vyzývající Izrael ke stažení vojsk z okupovaného arabského území, se neplní a nevznikají — z Izraelské viny — ani jiné prvky, které by dovolily věřit v brzký návrat míru do této exponované oblasti. Není ani třeba snášet stále nová fakta, jichž je dostatek, aby bylo zřejmé spojení izraelských plánů se záměry imperialistických mocností. Tak tedy zhruba vypadá nynější situace, jenže slova poznámky nemohou vylíčit ani dlouhodobý dosah, ani aktuální míru dnešního nebezpečí. To zřejmě vedlo šest socialistických států k Výzvě otištěné v denním tisku 27. listopadu. Kdo by pochyboval o jejím významu a účinnosti, nechť sl vzpomene, jak kladnou úlohu sehrálo stanovisko Sovětského svazu v době. kdy francouzská a britská vojska hodlala vyřešit spor o Suezský kanál válečným přepadením Sjednocené arabské republiky. Mezinárodní podpora spravedlivého arabského boje — podpora národů, k níž prohlášení šesti socialistických zemi vyzývá, 1 autorita socialistických slátů — musí tu sehrát kladnou úlohu. O všech těchto věcech budeme jistě v Tvorbě ještě nejednou různými formami psáť. Nyní však — na závěr — jen jednu připomínku: Výzva šesti socialistických zemí je vedena týmž duchem jako Prohlášení o Izraelské agresi, které přijaly desítky komunistických a dělnických stran na své letošní letní poradě v Moskvě. Nejde v ní tedy jen o diplomatický akt socialistických států, ale v jistém smyslu také 0 plnění závazku, ke kterému se v Moskvě přihlásily jejich strany. 1 toto hledisko by pro nás mělo být důležité. pd 24 zákonů a 3,5 mil. tun popílku Sociální výbor FS se v současné době znovu zabývá problémy ochrany životního prostředí, tj. ochrany ovzduší, vody, půdy, přírody, kulturních památek, ochrany proti hluku atd. Nejhorší — jak se zdá — je to s ovzduším. Exhalacemi jsou nejvíce zasaženy kraje Severočeský, Severomoravský a Praha. Percentuálně z 52 °/o, 37 % a z 80 %. Ročně se odhaduje celkový úlet do ovzduší jen u popílku asi na 3,5 miliónu tun. Skutečnost je o to horší, že touto metlou civilizace jsou přímo postiženi nejen lidé, ale trpí ji — jak známo — celá příroda, a tak se zvyšuje ohrožení lidského zdraví i z druhé strany: snížení a znehodnocení úrody zemědělských produktů, ohrožení lesních porostů a jejich funkcí atd. Paradoxem je, že si každý uvědumuje nebezpečí, které hrozí, nikdo ho nepodceňuje, a přitom se děje relativně málo k jeho odstranění. Z 24 zákonů a 36 různých nařízeni a směrnic k ochraně životního prostředí se skutečně dodržuje jen minimum v mnohých případech se raději platí a a plánuje pokuta. Federální výbor proto nyní doporučuje všechny tyto zákony a nařízení znovu prověřit, sjednotit, některé novelizovat, vytvořit nový zákon a zavést opravdu tvrdý ekonomický postih. Nabízí se otázka, zda se docílí dodržování nového zákona (vzhledem k předchozím zkušenostem) a nebudou-11 podniky raději volit metodu tvrdých ekonomických sankcí, a pak se »zahojí« hbitým zvyšováním cen. Naše ekonomická situace a stav na trhu nám stěží dovolí zastavit provinilý závod. Stejné problémy máme se znečišťováním řek odpadními vodami ze závodů. V NSR volí velmi racionální postup proti bezohledným. Závody, které vypouštějí odpadní vodu do řek, musejí ji prostě čerpat pro svou potřebu pod místem kde ji vypouštějí. A výsledek? Výrazné zlepšení. Při dnešních hospodářských potížích se mohou zdát tyto problémy jaksi nadčasové, avšak ztráty způsobené národníma hospodářství činí ročně 3 miliardy Kčs. A to ji$tě není zanedbatelná částka. KAREL HORÁLEK Česká národní rada opět na počátku Obnovení přirozených práv českého národa nejde zcela prošlapanou cestou. Toho je nejvýraznějším dokladem loňské ustaveni České národní rady a víc než roční činnost zákonodárného sboru, který měl soustředit a formovat socialistickou politiku českou. Že se dobrá věc nezdařila, bylo předem dáno. Vždyť už volba CNR probíhala v hysterii, která vylučovala odpovídající složení sboru. Stačí si připomenout, co všechno, vážné i směšné, následovalo po nezvoleni Pavla Kohouta a Jiřího Hanzelky mezi poslanci ČNR. Vnitřní nemoci Rady lapidárně charakterizoval bývalý předseda ČNR Čestmír Císař: »Česká národní rada nebyla ušetřena neodpovědného vystupování některých poslanců, kteří svou opoziční platformou brzdili" práci tohoto sboru a poškodili jeho dobré jméno před veřejností. Vyskytli se i jednotliví poslanci, kteří opustili vlast a dali se do služeb nepřítele.« Uvedené smutné konstatování, které zaznělo na posledním zasedání Rady společně se sebekritikou Čestmíra Císaře, Je přece jen trochu málo na kampaně, které se v tomto orgánu vedly ještě nepříliš dávno. Všechny byly totiž na hony vzdáleny od čestného plnění závazků, které přijala naše vláda a které ukládal jako opatření ke konsolidaci země nejvyšši orgán KSČ. První listy historie ČNR byly tedy jíž definitivně dopsány. Jsou otevřenou výzvou novému sboru, který po odchodu poslanců, již se zpronevěřili svému poslání, znovu zahajuje činnost. Nová kapitola se bude zcela Jistě odlišovat od staré co do formy 1 do obsahu. Zárukou takového postupu je příliv nové krve do řad ČNR. Bez velkého halasu se stali členy ČNR skuteční zástupci pracujících, s Jejichž city se dříve sice programově licitovalo, aniž by se respektovala práva jejich vlastního hlasu ve sboru. Konečně 1 doplnění Rady o příslušníky inteligence, která dala své síly do služeb tohoto stranického kursu, je natolik reprezentativní, že ČNR bude moci plnit své nejvlastnější poslání před očima českého národa. Ještě Jednu kritickou poznámku. Skoda že při kádrové rekonstrukci, které byla napohled věnována velká pozornost, nebylo více času obětováno pro získání oblíbeného herce Václava Vosky, který rovněž ČNR opustil. Věřím, že kdyby se vynaložilo stejné úsilí jako u Čestmíra Císaře, který naopak členem zůstal, mohl Václav Voska v radě rovněž setrvat. -ar- Informace z jednání sekretariátu ÚV KSČ Sekretariát DV KSC vyhověl žádosti soudruha Borise Michajlova, náměstka ředitele Filmového podniku hlavního města Prahy, o přezkoumání jeho vyloučení ze strany z roku 1963 a vrátil mu členství v KSČ od roku 1945. Šetřením ústřední kontrolní a revizní komise KSČ bylo zjištěno, že k vyloučení soudruha Michajlova došlo na základě neprokázaných a důsledně neprověřených obvinění. Homo triumphans člověk triumfující. Pokolikáté už v pohnuté a mnohatisícileté historii lidstva dochází k triumfu člověka nad přírodou, s níž — a se sebou samým — během své existence na této planetě člověk neustále bojujel Podobné úvahy bloudí člověku hlavou, když vidi, jak další z verneovek došla svého naplnění. Nejen že se Člověk dokázal odpoutat od zemského povrchu a cestování vzduchem se mu stalo úplnou samozřejmostí s—> ale dnes už dokázal překonat zemskou tíži natolik, že mu nečiní zvláštních potíží cestovat k Měsíci, a dokonce na něm přistát. Pohledy na šlápoty v měsíčním prachu vyvolávají přitom pocity samozřejmosti — asi tak, jako když ve starém mlýně vylezeme na půdu a prolézáme temné kouty ve snaze najít sloupkové hodiny po babičce. Zbývá Jen malý rozdíl: ve starém mlýně riskujeme nejvýše vykloubení kotníku, když šlápneme na kus prohnilé podlahy nebo vyvrácenou cihlu. Ti tři hoši ze Spojených států riskují vše a možná ještě víc. Jejich osobní riziko je veliké. Víme od odborníků, že asi tak padesátiprocentní. To Je riziko návratu. Vedle toho je ještě riziko zdraví. Právě v době, kdy vyrazili na svou druhou exkurzí měsíční krajinou, vzplála na Slunci erupce, která mohla vyslat tolik rentgenového záření, kolik ho žádný z nich nemůže dostat za deset svých životů. A nemoc z ozářeni je zákeřná — to dnes ví už každý civilizovaný obyvatel téhle planety. A nejde jen o ni » jde i o celou kolekci dalších neduhů. Ti tři hoši to všechno vědí. Přesto tam Jdou a stávají se Livtngstony Měsíce. Je tu jediný rozdíl — nemohou narazit na nekultúrni lidožrouty afrických pralesů. Jinak Je půda pod jejich nohama stejně neznámá, jako byla kdysi pro Livingstony. Tu jejich odvahu obdivuji. A také tak trochu závidím. Být někde mezi prvními není špatný pocit. Krásné Je na tom to, že člověk má stále možnost být někde první. Jde ovšem o to, aby tím přispěl vždy jen k tomu, aby lidé byli první — všichni a bez rozdílu. Aby nedošlo k tomu, že lidská civilizace učiní člověka posledním. Tahle myšlenka ml totiž nedává někdy spát — Je velmi blízko k tomu, aby se z člověka triumfujícího stala triumfující bestie. Příkladů je nemálo v životě jednotlivců 1 v životě celých národů, dnes a denně. A je smutným faktem, že právě civilizace svými největšími objevy a triumfy k tomu vydatně přispívá. Vzpomeňme jen Jaderné energie a Hirošimyl To byl mezník civilizace. Procházka po Měsíci je dalším takovým rozcestníkem. Povede jenom k poznávání vesmíru, nebo se stane počátkem nové éry v dějinách světové diplomacie, jako se jím stala svého času atomová puma? Tak mi nezbývá než skončit konstatováním: osobně obdivuji ty, kteří s odvahou a sympatiemi letí do hlubin prostoru, aby tam otiskli své podrážky. Ti lidé si jistě zaslouží pomníky. Raději bych tam ale viděl prozatím přístroje, které by daný úkol jistě také splnily. Přítomnost člověka kdekoliv na této planetě vedla vždycky ve svých důsledcích prozatím k tragédiím. Mám strach, že k nim povede 1 na Měsíci. Zdá se mi, že lidstvo dosud není svých triumfů důstojné, aby Je dovedlo důstojně využívat. BORIS VALNÍČEK Nadělení: Bílé, či černé? »Byl to opravdový šok,« psala Večerní Praha 27. listopadu na stránce, která měla téměř miknlášský titulek Bílé nadělení. Celkem 11 fotografií v listě dokumentovalo sněhovou kalamita, která postihla naše hlavní město. Fotoreportáž doprovázel text, z něhož si dovolím ocitovat: »Obyčejný Pražan tu spoustu listopadového sněhu proklel. To napřed. Pak teprve přišiv na řadu Pražské komunikace a Dopravní podnik. To byla ta první reakce. Během dne, když už Jsme si trochu zvykli, jsme si teprve doopravdy začali všímat, že Prahou jezdí pluhy, sypací vozy a že přišli pomoci i vojáci. Jsou i škody, spousty pretrhaných vedení, polámaných stromů, zlámaných nohou. Jako vždy. Dnes už je to veselejší. Bílé nadělení se změnilo v centru Prahy v nadělení hnědé až černé... Po prvotním zmatku se zdá, že organizace práce začala klapat. . . Věční optimisté (a jsou ještě takoví) i tady najdou látku k přemýšlení. Třeba tímto směrem: Nebýt těchhle občasných kalamit, asi bychom zapomněli do práce chodit pěšky. A to je dobré na nervy!« Dovolím si citátu trochu oponovat. Nepotkal jsem toho dne žádného neobyčejného Pražana, všichni byli obyčejní, protože všichni proklínali co se dalo tak hlasitě, že to, alespoň doufám, slyšel i soudruh primátor. Kdo by také neklel, když si zlomí nohu v prvotním zmatku! Chůzi pěšky lze však obezitním našincům vřele doporučit, zvlášť těm, kteří bydlí ve Stodůlkách a pracují v Hloubětíně, nebo jezdí ze Suchdola do Malešic. Podmínkou ovšem je, aby měli kudy chodit. Bývalo kdysi dobrým zvykem, že majitelé domů nebo domovníci měli povinnost udržovat chodníky před domy schůdné a při náledí je posypat popelem. Za nedodržení této povinnosti se platily pokuty. Kdyby se podobně postupovalo dnes, byly by asi finanční prostředky na hezkou část pražského metra pod střechou. Jelikož se tak nestává a nestalo se tak ani tentokrát, musejí si obyvatelé naší matičky myslet, že jejich primátor našel poklad. Oni však bohužel získali penze rýmu, zlomili si nohu či zameškali tisíce pracovních hodin, a prostředky, které získali prací navíc, nejméně na jedné národní směně, aby přispěli ke konsolidaci naší hospodářské situace, jsou v pekle. Nechci tvrdit, že první letošní sněhová kalamita v Praze se dala zdolat lehce. Podobná nepřízeň počasí dovede zamotat hlavy otcům téměř všech metropolí na západ od našich hranic. My ovšem stále a rádi přebíráme nějaké zkušenosti od kdekoho, vysíláme za tím účelem desítky delegací bůhvíkam. Ale uplatnit získané poznatky doma? Bezdevizově je možno navštívit Moskvu, Kyjev či Leningrad, kde každoročně napadne nejméně tolik sněhu jako v těchto dnech v Praze. A přece tu lze vždy po chodnících chodit a po silnicích jezdit. Přitom všechna tato tři města mají metro, takže by, teoreticky vzato, s tím úklidem tolik pospíchat nemuseli. Že by se tam ještě primátor naší stověžaté nebyl v zimě podívat? Věřit se mi to nechce, ale jestliže tam skutečně ještě nebyl, složme se mu na cestu! JAN JANŰ SNAD BYSTE NECHTÉLI, ABY NA PRAŽSKÉ RADNICI PŘEDVÍDALI, ŽE BUDE PADAT SNlH AKORÁT V ZIMÉ! (Fotosvědectví z Václavského náméstí v Praze převzalo z Večerní Prahy) TVORBA PŘED 40 LETY »Nestojíme v okně politického sekretariátu komunistické strany, a přece se souhlasem této instituce můžeme říci, že ať již byly základní motivy přilnutí k socialismu u intelektuálů jakékoliv, byly a jsou tyto živly v této straně proto, že v ní vidí nástroj k vytvoření takového stavu, jež jim a jejich ideálům slibuje a dává víc než stavy dnešní. Spisovatele, umělce, vědce a vůbec svět intelektuálů nechytali političtí sekretáři, aby jejich jmény ozdobili průčelí své strany, ale chytila je doba, vlna událostí, jež dala „nezkrotnému intelektuálskému živlu*1 nejen uniformu světového názoru totožnou s uniformou „politických sekretářů*1, ale také uniformu politického vyznání na konkrétní události dne, jež byla také totožná s uniformou „politických sekretářů**. A došlo-li kdy k sporu mezi intelektuálem pracujícím v komunistické straně a politickými sekretáři této strany, málokdy to byl spor osvíceného intelektuála s bigotním sekretářem, spíše to byl spor dvou světonáhledů, nebo aspoň spor o náhled na konkrétní politiku. Je přinejmenším nesprávné, mluví-li Literární Noviny o „boji kulturních pracovníků proti malichernosti vlastních straníků** v souvislosti s „událostí na Levé Frontě“, která záleží v tom, že sedm spisovatelů bylo vyloučeno z komunistické strany pro rozpory s „obhroublým polbyrem**. Zde skutečně neběželo o spor sedmi umělců o „malichernosti41 s „obhroublým polbyrem“ — ostatně v tomto sporu nestálo sedm spisovatelů osamoceně, ale před nimi i za nimi „političtí sekretáři11, kteří v minulosti si také vysloužili epitheton „obhroublosti1*. (..o Intelektuální levice nemůže státi nad stranami. Intelektuální levice má svůj program: boj o modernost, boj proti kulturní reakci a tento proces se odehrává na špinavé zemi, proti třídě, jež nemůže kulturní modernost potřebovat, ale nevyhnutelně potřebuje k své existenci kulturní reakci. Jakýpak boj proti této třídě nad jejími stranami? Proti nim — to ano.« Laco Novomeský: Nad ní — v ní — či s ní? Tvorba, 3. prosince 1929. TVORBA — týdeník pro politiko, vědo a kulturu. Šéfredaktor dr. |iří Hájek. Zástupce šéfredaktora dr. Josef Hotmar. Grafická úprava Miloš Vrbata. Adresa redakce: Praha 1, Na pofífí 30, telefon 24 75 51—3; Bratislava, Smeralova 10, telefon 316 57, 330 00; Ostrava, Puchmajerova 1. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Vydává Rudé právo, vydavatelství ŰV KSČ. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena 2 Kčs. — 3. prosince 1969. Objednávky a předplatné vyřizují pošty i doručovatelé, do zahraničí: PNS, odd. vývozu, tisku, Praha 1, Jindřišská 14. Předplatné na čtvrt roku 26 Kčs.