Tvorba, červenec-září 1970 (XXXV/26-39)
1970-09-16 / No. 37
JOSEF RUMLER CHLÉB PŘÁTELSTVÍ TÝDENÍK PRO POLITIKU. VEDU A KULTURU u. z á ř í i 970 CENA 2 , - KČS Národe šlapal jsem blátem z tvých slz a chtěl jsem ti rozmluvit ty slzy bláhové slzy To se už stává že v těžké přetěžké nemoci přítel přítele . bratr bratra nepoznává Národe šlapal jsem blátem z tvých slz a chtěl bych vysušit to bláto zbytečné bláto Kdo nasel koukol? Že naše přátelství už jenom balvanem na hrobě slavné legendy leží? Kdo nasel ten koukol? Ale legenda z paměti necouvá znovu a znovu jak olej na vodu vyplouvá na vodu pamětnou vyplouvá sítnicí oka běží krví srdečnou běží po niti života běží a přátelství střeží Tolik ti třeba téhle lásky nebot kde jí není podbízen se kurvy Tolik ti třeba ’eba chleboucího 'dennodenního a přece pořád svátečního chleba přátelství Abys zdráv byl a dobře žil mezi svými Největší kapitál Čtenáři denního tisku se v záveru minulého týdne seznámili s obsahem vystoupení prvnfho tajemníka ÚV KSČ dr. Gustáva Husáka na shromáždění v Ostravě. Myšlenky, které tento projev obsahuje, překračuji rámec oslav Dne horníků, v jejichž průběhu byly vysloveny; jde o nejdůležitější zásady Komenský málo známý (str. 3) Jistoty a naděje reformy Ýprof. A. Birman — str. 4) politiky strany v nadcházejícím období. — Lidé se nyní na vlastních zkušenostech přesvědčují, že kurs nastoupený vedením strany i státu po dubnu 1969 je správný a i do bu doucna reálný. To je největší kapitál, kterého se za uplynulý rok podařilo dosáhnout. Mimo však ještě zůstala značná část inteligence a příslušníků jiných společenských vrstev. To ovšem v naprosté většině případů neznamená, že jsou nepřáteli socialismu. První tajemník ÜV KSČ zdůraznil, že »v naší práci . . . musí i v těchto věcech nastat jistý obrat, aby se nevytvářela umělá zeď, abychom nezaháněli do nepřátelské pozice lidi, kteří nechtějí být nepřáteli . .. Nejsme vyznavači „dědičného hříchu”, vyznavači takových teorií, že když se člověk dopustí někdy chyby a nesprávného postupu, nese to do smrti s sebou, nemůže přijít k rozumu, nemůže nahlédnout svou chybu, nemůže ji napravit, není cesty dále, není cesty zpátky. To je nemarxistický přístup k věci i nemarxistický přístup k lidem.« Tytéž zásady platí i v jednání vůči občanům, s nimiž se Komunistická strana Československa nedávno rozešla. V mnoha případech jsou to čestní, pracovití lidé, kteří však v minulosti vážně chybovali. To ovšem neznamená, ». . . že je chceme zahánět do tábora nepřítele, tlačit ke zdi, do zoufalých situací, že jim nechceme dát možnost, prostor k překonání chyb, aby se třeba po čase mohli vrátit mezi bojovníky naší strany. Přístup k těmto soudruhům musí i pokud jde o zaměstnání, o existenci, odpovídat naší zásadě socialistického humanismu.« Důvěra poctivých lidí vůči politice strany je skutečně největším kapitálem. Musíme se proto snažit, abychom jej dále rozšiřovali; nepřipusťme nic, čím by toto poctivé úsilí mohlo být narušeno. Tímto směrem chce nadále jít i redakce Tvorby v celé své další práci. -šp»Porada o nápravě věci lidských« především však o autorovi tohoto stejnojmenného, bohužel (vedle dalších) také nedokončeného díla a o významu učencově pro současnost i budoucnost se za účasti 130 komeniologů z 25 států 4 kontinentů sešla 8.—11. září v Praze. Došla mj. k závěru, že Jan Ámos Komenský, od jehož smrti uplyne v listopadu 300 let, Padesátiletí slovenské Pravdy (str. ") Itálie na rozcestí (Giulio Scarrone — str. 6) daleko předešel svou dobu a má jako sociální pedagog, filosof, politický myslitel a humanista v mnoha směrech co říci i generacím rozvinuté technické civilizace 20. století Komenský patřil a patří bezesporu k osobnostem světové vědy a kultury, které v souvislosti s obdobím renesance nazval Bedřich Engels v Dialektice přírody »...obry silou mysli, vášnivosti a charakteru, všestrannosti a učenosti«. Ovlivněn hluboce renesančními ideály patřil i tento český »učitel národů« k lidem, »kteří položili základ k modernímu panství buržoazie a bylí všechno, jen ne měšťácky omezení«. Skutečnost, že pedagogické dílo Komenského bylo ve své době nejlépe Rudé právo zrozené v boji (str. 8—9) Živote, díky — Hrubínovi k šedesátinám (str. 10) přijímáno formujícím se měšťanstvem v Nizozemí, potvrzuje tato Engelsova slova v plné míře. Dále ovšem i to, že Komenský sice pochopil potřeby své doby, že však velmi záhy překročil její rámec. Prosazoval totiž hluboce demokratický názor, že všichn: i\vtji právo na vzdělání, že všem bűi společensko sociálních rozdílů má býi dána možnost žít člověka důstojným způsobem. Tedy názor, jejž bylo možno v části světa realizovat až o téměř tři sta let později, názor, za nějž většina světa dosud bojuje. Komenský a se tehdy domníval, že jedině výchova všestranné vzdělání mohou vést k lepšímu uspořádání společenských poměrů. 1 když v sociálně politickém smyslu úlohu vzdělání přecenil, je význam jeho závěrů i pro dnešní moderní svět nesporný. Vědění nebylo pro Komenského jen prostým hromaděním vědomostí, nýbrž mělo především hodnotu společenské aktivity. »Není třeba,« píše Komenský, »uschovávat vědu v knihách pro vědce, je třeba, aby vědění bylo přístupné všem.« Vyvrcholením Komenského snah mělo být právě jeho dílo Porada o nápravě věcí lidských. Kromě rozsáhlého vzdělávacího programu mělo obsahovat i jakýsi projekt mezinárodní spolupráce na poli výchovy a vzdělání a mírového soužití vůbec. Právem jej tedy dnes vědecký i kulturní svět pokládá za průkopníka tak významných institucí jako UNESCO a OSN. Třicetiletá válka a její důsledky pro Evropu, pro kulturu a vzdělání, pro lidský pokrok i pro J. Á. Komenského osobně jej musely logicky ob-Stát a kultura (Jeké.těrina Fuřcevová — str. 10) Snobům proti srsti (str. 12) rátit k cíli, o nějž lidstvo usiluje dodnes. »Přemýšlejme stále o tom, jak by se dal po všech lidských společnostech mír a pokoj zachovat i bez násilných prostředků.« Ve stínu jaderných zbraní dnešního civilizovaného světa znějí tato Komenského slova, vyrytá též na pamětní medaili Mezinárodního roku výchovy, spjatého s 300. výročím úmrtí tohoto génia, o to naléhavěji a varovněji. -oj- Příklady netáhnou Již po léta řeší Praha bytový problém. Již po léta hledáme a zdůvodňujeme neplnění plánované bytové výstavby. Důvod vždy byl — a dosud je — nedostatek stavebních kapacit. Veletržní překvapení (str. 16) Československo v roce 1968 (Herbert Aptheker — příloha) Letos měla být situace úplně jiná, ale bohužel není. Jiná proto, že každému z nás záleží na hospodářské a politické konsolidaci, že v tomto roce jsme přijali mnoho závazků k 50. výročí založení Komunistické strany Československa a 25. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, ale hlavně také proto, že bytová výstavba, nemýlím li se, byla »postavena« jako vládni úkol č. 1. Stavební a dodavatelské podniky tyto skutečnosti akceptovaly — není znám opak — ale přesto při kontrole plánu bytové výstavby v Praze za první pololetí 1970 byl zjištěn tento stav: plánovaná výstavba za r. 1970 je splněna na 15,5 % a »skluz« z minulého roku je splněn na 22 %. Již teď je nesporné, že budeme »klouzat« do příštího roku. Kde je tedy »zakopaný pes«? Přistoupíme již konečně k tvrdému postihu všech — v tomto případě by již nemělo jít jen o frázi — kteří nesou odpovědnost za nedodržení plánu? Nejde o žádné stínání hlav, které beztoho nestojí podle výsledků práce za nic, ale o konečné vyřešení problému. Ä propos: Nenapadlo náhodou naše stavbaře, aby si vzali příklad z ostravských horníků? -ek- Slavnost Rudého práva 1946 Křižácké tažení italského tisku Kresba z časopisu RINASCITA POZDRAV K PADESÁTINÁM Padesáté výročí Rudého práva a Pravdy je zároveň letopočtem zrodu všeho českého a slovenského komunistického tisku. Je však především velkým výročím dějin celé naší strany. Neboť Rudé právo jako ústřední orgán KSČ i původní Pravda chudoby a pozdější Pravda jako orgán slovenských komunistů jsou v celém uplynulém období s vývojem strany, s jejími historickými zápasy i s postupnou realizací jejích společenských cílů po květnu 1945 a po únoru 1948 spjaty tak hluboce a každodenně, že je není možno ani na okamžik oddělit. Co Rudé právo a Pravda v průběhu své padesátileté existence znamenaly pro stranu, jak významnou zásluhu mají na jejím ideologickém formování a politickém sjednocování, v jaké míře se staly v leninském duchu přímým nástrojem politické akce a organizátorem mas, to nejkvalitněji zhodnotí při letošním výročí vedoucí orgány naší strany. Pro nás, komunistické novináře, se však především nabízí otázka, co ze slavné bojové tradice Rudého práva a Pravdy je nejživějšl a nejdůležitějšl pro komunistický tisk v dané chvíli našich zápasů. Ve chvíli stále ještě nesmírně složité, kdy po ukončení stranických pohovorů a novém zformování strany na principech marxismu-leninismu jde o její politickou aktivizaci ve všech oblastech našeho života. V situaci, kdy před stranickým tiskem zároveň vyvstává znovu s mimořádnou naléhavostí úkol sloužit straně a všem komunistům jako účinný nástroj přesvědčování a získávání rozhodující většiny našich pracujících pro politiku strany. Dokončení na str. 3