Tvorba, leden-březen 1971 (XXXVI/1-13)
1971-01-13 / No. 2
2 tvorba Ještě jednou o kolejích Loni v čeivúnci jáine uveřejnili poznámku Koleje žalují, ¥ níž jsme se obrátili na ministerstvo průmyslu České socialistické republiky s několika otázkami. Zajímal.0 nás, proč tramvajové koleje naší výroby mají desetkrát menší životnost než zahraniční a jaké důsledky z toho ministerstvo vyvozuje vůči výrobním podnikům. Nyní nám ministr průmyslu CSR zaslal vysvětleni, které ve zkráceném znení zveřejňujeme. Zvýšené opoiřebení kolejnic se začalo projevovat po postupné intenzifikaci dopravy, zejména po zařazování motorových vozů s vyššími technickými parametry. U nich se zvýšilo nejen rozjezdové zrychleni, ale zdvojnásobila se i rychlost jízdy a váha obsazených vozů stoupla z 18 na 28 tun. Zavedení výtoby žlábkových kolejnic se zvýšenou odolností proti opotřebení by si vyžádalo doplnění současných zastaralých výrobních agregátů v SONP Kladno nákladným zařízením pro vakuování oceli nebo zušlechťování kolejnic. Protože budou staré agregáty zrušeny, bylo by neekonomické tato zařízení pouze přechodně instalovat. Na základě kladných výsledků zkoušek otěruvzdornosti na kolejích sovětské výroby, které byly použity na nejvíce namáhaných úsecích, a vzhledem k nepříznivým podmínkám pro zavedení vlastní výroby tohoto typu kolejnic bylo rozhodnuto vybavit postupně celou kolejovou sít pražských elektrických drah kolejnicemi dovezenými ze Sovětského svazu. Nad jedním dopisem Tribuna číslo 51—52 přinesla dopis čtenářky ze Vsetínska, která cituje úryvek z rozhovoru, který vedly vsetínské děti při cestě ze školy. Mluvily o své učitelce a jejích názorech, a jak známo, v postižení charakteru dospělých bývají děti až nemilosrdně přesné. Z citovaného dětského rozhovoru vyplynulo, že jejich »uča« miluje tichou a jemnou hudbu, k čemuž se paní učitelka asi otevřeně hlásí, a zcela zřejmě nemiluje komunisty, k čemuž se veřejně nehlásí, leč zato nelze o jejím »vřelém« vztahu ke komunistům a soclalimu pochybovat. Výroky děti byly v tomto směru naprosto jednoznačné. Pro osobní lásky a nelásky paní učitelky nás koneckonců nemusí bolet hlava. Co však nám nemůže být lhostejné, je otřesná skutečnost, že tato útlocitná paní učitelka nepochybně nemiluje ani děti, které vychovává. I z těch několika vět, které o ní děti řekly, je to zřejmé, jinak by nemohla tak cynicky a bezostyšně mrzačit jejich charaktery. Děti si to patrně neuvědomují, ale nelze pochybovat, že tato paní učitelka, při veškerém svém vzdělání a krasocitu, vychovává ze svěřených dětí obojetníky, konjunkturalisty a cyniky. A dělá to patrně vědomě, bez jemnosti a slitování. Snad i jí někdo v dětství takto pokřivil charakter a nyní se mstí nevinným. Vím, že jsou to tvrdá slova, ale ona vsetínská paní učitelka přece nemůže nevědět, co dělá. Vždyť přece studovala a alespoň teoreticky musí něco znát o utváření charakteru a osobností člověka a o klíčovém významu dětství v tomto procesu. Musí si být také vědoma následků své »pedagogické« činnosti. Paní učitelka nemusí jistě komunisty milovat, může je dokonce i nenávidět, ale nemá právo iámat charaktery našich dětí, nemá právo posílat je do života s pokřivenou páteří, s dvojí tváří a postoji cynika. 1 když snad za večerů tklivé naslouchá jemné a tiché hudbě. A nejde vůbec o jakousi vsetínskou paní učitelku, ale i charakter naší mladé generace. (okj Magická sila poezie Hledat únikové cesty ze zajeti civilizace se stalo přirozenou lidskou potřebou. A jednou z rozmanitých cest tohoto úniku je poezie. Ponechme stranou její konzumenty a obratme svo/i pozornost k jejím tvůrcům. Snaha o seberealizaci v určitém žánru je nepochybně silnějSt než snaha vytvářet hodnoty, a následkem tohoto faktu je nesmírné množství básní, básniček a rýmovaček nejrůznějU kvality, jimiž jsou redakce novin a časopisů doslova zahrnovány. Cestné výjimky tvoří verše, jejichž pisatelé žádají zhodnocení své práce a radu, jak a zda vůbec tvořit dál. Mnohem početnější jsou pisatelé kategoricky žádající zveřejnění svých výplodů, sázející nejčastěil na aktuálnost zvolených témat bez ohledu na skutečnou kvalitu napsaného Člověk, u něhož je grafomanstvt nejryzejší formou seberealizace, bystře zauvažuje o pravděpodobnosti uveřejnění. Není-lt schopen zvládnout poetický útvar formálně, chce přelstít redaktora tematickou volbou. Takže prostý fakt, že píše ódu na Lenina, na Slovenské národní povstání či na Ideologickou destrukcí roku osmašedesát, v jeho podvědomí supluje kvalitu. Zřejmě sází I na politickou atmosféru, z níž je mu /a patrně jenom jemu) jasné, že si redakce nedovolí báseň neottsknout, aby se tak neocitla v pozici oportunisty. Jenomie — špatná báseň o Leninovi Je stejně nepoužitelná jako špatná báseň o jaru a květinkách. V tom rozdíl neděláme Ať už jde ze strany uvedených autorů o vypočítavost, nebo upřímné city nehodláme ani sobě, ani Leninovi prokazovat medvědí službu. J. L. Vypořádat se s čím? Ostravská Nová svoboda přinesla dne 19. prosince na první straně trochu úsměvný a jazykovědce snad rozčilující titulek: Vypořádali se s mlé kem. Ani nadtitulek: Zemědělci okresu Vsetín první nevyjasňoval, zda ti zemědělci mléko vypili, či se s ním jako s protivníkem vypořádali jaksi ručně. Vtipálkové se zasmáli a přiřadili si ten titulek k historickému výrazu, který se připomíná všem adeptům novinářského řemesla a který zní: Svazáci vybílili národní výbor. Ceštlnářt začali uvažovat, v ja kém spojení je vhodné užívat sloveso »vypořádat! se« a v jakém nikoli. A přitom šlo celkem o chvályhodnou zprávu o chvályhodném faktu, že okres Vsetín před termínem splnil plán nákupu mléka, která jistě patří na první stránku krajského deníku. Jinou potřebnou informaci jsme našli v hradecké Pochodni dne 30. prosince uplynulého roku. Pojednávala o situaci v odborové organizaci významného pardubického závodu Tesia, o jejích úkolech a plánech. Kdo tuhle Informaci bude číst a komu je určena? Mohou to být ti, kdož se zajímají o odborářskou práci, nebo které prostě zajímá vše z Pardubic a z Tesly. Titulek by jim tedy měl napovědět, co mají ve zprávě hledat, co mohou očekávat. Avšak nic takového. On prostě zní Očast pracujících na řízení, Jako by se jednalo o odbornou stať teoretlc kého charakteru a ne pouhý příklad Ostatně o této účasti se ve zprávě zmiňuje pisatel jen ve spojitosti s tím. že zdůrazňuje výrobní porady jako cestu k jejímu uplatnění. Je tedy před námi tentýž problém ve dvou formách: novinový titulek jako součást novinářské tvorby. I když není místa zabývat se jeho zákon! tostmi, musíme zdůraznit jeho význam pro celkovou tvář novin a jeho působení na čtenáře. Proto nemůže být ani dílem náhody nebo redaktorovy jazykové nepřipravenosti, a!e vždy výsledkem určité činnosti — přemýšlení. Titulek by měl lákat ke čtení, usnadňovat čtenářovu orientaci a vést jeho volbu. Neměl by vzbuzovat proto ani škodolibý úsměv tam, kde jde o ocenění práce, a slibovat něco, co není na pultě. Vidět, jak se patři (dij v V krajském a okresním tisku mne posledních dnech zaujal článek uveřejněný v záhlaví druhé 6trany prvního čísla Severu, vydávaného OV KSČ a ONV Ostí nad Labem. Obdobných článků bylo v prvních číslech ostatního regionálního tisku mnoho. Obsahovaly bilanci minulého roku, pracovní závazky a předsevzetí do roku 1971. Z nadtitulku zmíněného článku o překročení ročního plánu o 250 tisíc Kčs však probleskovalo cosi mimořádného. Plán překročilo družstvo Karko, zaměstnávající nevidomé. Vyrábí podlahové a dehtovací kartáče, smetáky a proutěné koše. Plán o obje mu zboží za 8 750 000 Kčs splnili již 5. prosince a odvod do tržních fondů (1 milión Kčs) splnili k 30. listopadu, uvádí okresní tisk. Není tomu tak dávno, co byli nevidomí ze života téměř odepsáni. Jejich činnost byla upnuta k jedinému cíli: jakžtakž se uživit. Věda a technika poslední doby umožnila těmto lidem žít. S obtížemi, s větší námahou — ale žít. Dnes už nemají nevidomí o nic menší hodnotu než ostatní, 1 když mají doposud a zřejmě stále budou mít méně jistot. Vidí však zřejmě mnohem jasněji, co je nutno dělat, chtějí-li se stát nepostradatelnou složkou hospodářství, než mnozí vidomí. našeho mv Polsko před plénem Není naším úkolem ani předcházet závěrům polských soudruhů, ani opa kovat zprávy známé z denního tisku. K současné polské situaci proto jen několik poznámek. Ta nejdůležitější by mohla znít: klid a důslednost. Ano, Polsko se po vzrušených dnech loňského prosince uklidnilo velmi rychle; nesporně k tomu přispěla nejen kádrová opatření v čele strany a státu, ale zejména způsob, ja kým sl nově pověření soudruzi po čínají ve svých funkcích. Už vystou pení prvního tajemníka Polské sjed nocené dělnické strany z 20. prosince to předznamenalo: strana chce nejen odstranit ony negativní jevy, které bezprostředně zapůsobily na vznitc nepokojů, ale na podkladě odpovéd ného rozboru orientovat svou přišlí politiku k odstranění hlubších příčin krize, která Se v prosinci projevila O těchto problémech v minulých dnech hovořili na četných aktivech v zemi straničtí představitelé. Tak například na významném aktivu osmi set polských hospodářských odborníků náměstek předsedy vlády Majew ski prohlásil, že dříve se nedostatečně využívalo iniciativy mas a širokých konzultací s nimi; přechod k intenzivnímu hospodářství v Polsku přinesl objektivní 1 subjektivní potíže, přičemž nebyly dostatečně sladěny úkoly kladené na dělnickou třídu s perspektivami růstu životní úrovně. Přehodnocovaný hospodářský plán na letošní rok a zejména pře- / pracovávané úkoly ekonomického rozvoje na léta 1972—1975 mají i tyto nedostatky odstranit. Člen politického byra a tajemník ÖV strany J. Tejchma na vojvodském aktivu v Rešově hovořil kromě jiného také 0 příčinách určitého politického napětí a stagnace v životě polské společnosti: úkoly se zvyšovaly, ale činnost lidi byla ochromena, neboť rozhodnuti se přijímala bez jejich účasti. Na obdobném aktivu Varšavského vojvodství prohlásil člen politického byra a tajemník ÚV PSDS E. Babíuch: ». . . Je třeba obnovit leninsKý tvůrčí styl práce. Každá politická, hospodářská i veřejná činnost se musí konfrontovat s nejširším aktivem, s dělnickou třídou . . .« Z těchto projevů, ze závažných článků polského tisku i z ostatních informací vyplývá, že polští soudruzi jsou odhodláni řešit věci zásadně a programově. Významným krokem k tomu bude nesporně připravované 8. plenární zasedání ŰV PSDS. Postup polských vedoucích soudruhů a první konkrétní opatření například v cenové oblasti nutně musí přispět k důvěře polských pracujících. Proto přicházejí z Polska i zprávy o pracovní iniciativě a závazcích, které mají pomoci stranickému a státnímu vedení překonat co nejrychleji následky krize. Tím bychom mohli naši letmou poznámku ukončit. Zmiňme se však ještě alespoň o jednom zahraničné politickém aktu zásadní důležitosti — o návštěvě prvního tajemníka polské strany E. Giereka v Moskvě, jak vyplývá z komuniké (otištěného u nás 8. ledna), rozhovory byly velmi obsažné a dotkly se otázek týkajících se nejen obou zemí, ale rovněž otázek mezinárodního významu. Polští soudruzi zde spolu s představiteli sovětské strany a státu potvrdili svou shodu názorů na důležité projednávané problémy — a to je věc, která spolu s pozitivní vnitřní aktivitou polského stranického a státního vedení bere další kus půdy pod nohama spekulacím buržoázni propagandy, kterých okolo Polska v posledních týdnech nebylo málo. Rovněž jednání představitelů sekretariátu PSDS na ústředních výborech dalších komunistických stran socialistických zemí zjevně potvrzují, že odpovědnost, kterou převzalo nové polské vedení za osudy své země, platí v plném rozsahu i internacionálně. tr Byrokracie? Každý ví, co to je cestovat pražskou tramvají — zvláště v hodinách dopravní špičky. Stalo se zcela nedávno, že do tramvaje č. 10, která měla evidenční číslo 6745, nastoupili tři statní muži v pracovním — s bednou a krumpáčem. Nejprve se obořili na průvodčí, že nenechala dveře dostatečně dlouho otevřené, pak se začali chovat po svém. Mladá průvodčí se nedala. Statné muže rázně upozornila, že teprve nedávno absolvovala kurs pro nové pracovníky Dopravního podniku; přepravní řád jí říká, že vstupovat do veřejného dopravního prostředku s nechráněným předmětem není dovoleno. Vyzvala muže, aby okamžitě vystoupili. V tu chvíli se jí dostalo vskutku jadrného ponaučení: »Jděte si s tou vaší byrokracií do pr...« Že s tímto autentickým vylíčením »všedního dne« nesouhlasíte? Nevím; ono totiž nešlo o zcela všední den. Tato událost se přihodila v první pracovní den letošního nového roku. Proč o ní píši? Chtěl bych jen všemožně podpořit tu mladičkou průvodčí a nejen ji, která začala nový pracovní rok tak, jak se sluší patří. Jestli by se byrokracie měla a projevovat tak jako tentokrát, pak ji bezvýhradně podporuji — a budu si přát, aby jí v této podobě bylo stále více. (zh) Dopis redakci Ctu pravidelně Tvorbu z obyčejného důvodu. Raději než po vařečce sáhnu po dobrém čteni. Naopak nerada piti. Přimělo mne k tomu vánoční dvojčíslo Tvorby. Chci vám poděkovat za to, že každý týden nacházím ve stánku dobré noviny, a chci poděkovat i za pestré vánoční čislo, v němž nenáročný i vysoce náročný čtenář našel svou literárni pochoutku pro vánoční dny. Vám všem za to dík. Několikrát jsem pozorně četla 1 anketu. Líbila se mi, bylo zajímavé sledovat, jak se různi lidé stavějí k položené otázce. Jeden příspěvek v anketě však pro mne vyzněl k nepochopeni a předpokládám. že mi k jeho pochopení dáte klíč. Vycházím z předpokladu. že soudruh Balina, vedoucí radiouzlu ONV Kladno, patří také k inteligenci. A nechápu tedy, jak v příspěvku do ankety mohl na problém inteligence reagovat tím, že ji prostě celou hodil do jednoho pytle. Z toho, co píše. je zřejmé. že mu jsou utajeny i zásadní rozdíly mezi stranickými a nestranickými pohovory. Možná že nejsem sama, že víc lidi si láme hlavu nad vyjádřením soudruha Boliny. Vysvětleni snad by bylo proto na místě. Irma Krupiěková, Praha SPIEGEL, PROMINENTI A PEPIČEK N0HEJLŰ Dokumenty loňského prosincového pléna ŰV KSČ mluví jednoznačně o tom, že o době vrcholícího náporu pravicových a antísoclallstických sil v létě 1968 tisíce komunistů, jednotliví občané a celé kolektivy pracujících, představitelé všech vrstev obyvatelstva a různých organizací včetně členů ústředního výboru Komunistické strany Československa a Komunistické strany Slovenska i členů vlády ČSSR a poslanců Národního shromážděni začali se obracet na vedeni bratrských stran i na vlády našich spojenců s prosbou, aby v této historicky závažné chvíli poskytly československému lidu internacionální pomoc při obraně socialismu. Zdůraznění této důležité skutečnosti, jíž se zabýval i hlavní referát prosincového pléna pronesený soudruhem G. Husákem, t řada diskusních příspěvků, zmenšilo prostor antisovětských propagandistických operací západoevropského buržonzního tisku na absolutní minimum. Zmenšilo jej opravdu až na plochu onoho příslovečného šestáku, na němž se těžko obrací l nej zkušenějším stratégům antikomunisttckých tažení. Vzalo jim to tak dokonale dech, že když se konečně se zpožděním tří neděl odhodlal jako první a nejodvážnější ze všech hamburský Spiegel pronést onen nepříjemný, ale ve změněné situaci nezbytný propagandistický cvik, jemuž se tradičně říká obracení na šestáku, byla mu za to očividně vděčna celá antikomuntstlcká západní Evropa, která (ovšem včetně »objektivního« Le Mondu) jeho stát okamžitě přetiskla. Obráceni na šestáku je vždycky nepříjemná věc, nebol v takových situacích je nutno se tvářit, jako že jste nikdy nic jiného netvrdil, l když náhle tvrdíte něco, co popírá vše, co jste předtím vytruboval do světa půldruhého roku. Aby si tu nepříjemnost trochu osladil, přechází pražský zpravodaj Spiegelu, díky jakési informací, kterou prý dostal o posledním zasedáni ÜV .od prominentního Čechoslováka, který prosil o utajení svého jména« (!),. ihned do protiútoku. Jenomže vyrážet prudce vpřed v okamžiku, když se sám točíte jak čamrda, . by st rozmyslil l mistr světa o krasobruslení. Pokud by si to nerozmyslil, riskoval by asi, že si rozbije nos. Pražskému zpravodaji Spiegelu je však zřejmě milejší svátá věc antikomuntsmu než jeho vlastni nos. Proto se dává »informovat« o posledním plénu nějakým Pepíčkem Nobeflů, který neví nebo se tváří, že neví ani to, že Poučeni, obsahující pasáž 0 žádosti tisíců československých komunistů o internacionální pomoc na obranu socialismu, předložilo ústřednímu výboru před zahájením prosincového zasedáni předsednictvo strany jako své iednotné, společné stanovisko. Z toho důvodu opravdu už fen velmi naivní Pepiček může vykládat o tom, že na jednání pléna »se náhle ujal slova V. Bitak... a navrhl, že se konečně musí objasnit záležitosti kolem 21. srpna«. Jen velmi malý a prostorný siný Pepíček se může pokoušet vyhrocovat tento jím vyfantazlrováný Bitakův »návrh« — proti s. Husákovi: onomu Husákovi, který už na moskevské poradě komunistických a dělnických stran v červnu 1969 přispěl tak zásadně k »objasnění záležitostí kolem 21. srpna«, mluveno v pojmech našeho Pepíčka. A aby se zesměšnil ještě víc, připojuje Pepa pohnutlivou historku o rozdávání jakýchsi hektografováných seznamů těch, kdo podepsali žádost o internacionální pomoc, přímo při Bi- Takově projevu. Když on ten Pepa už na sebe vůbec nic nedbá a moc mluví a málo čte. Co by mu bylo udělalo, kdyby sl přečetl Husákův referát a aspoň zkrácený text Bilakova diskusního příspěvku na prosincovém plénu o Rudém právu nebo dokonce jeho rozšířené zněni v 52. čísle Tvorby? Kdyby víc četl a trochu se vzdělával, mohl by lhát aspoň o něco pravděpodobněji, lenomže on se fláká a pak se to snaží na poslední chvílí dohnat a vyhovět svým chlebodárcům za každou cenu: když se mu řekne, že je nutno v antikomuntsttcké propagandě .najet« na rozpory ve vedení KSČ, tak tedy »najede«, div si přitom sám hlavu neurazí. Jenomže to všechno vždycky dopadne ně/ak na draka. Nějak tomu všemu čouhá sláma z dřeváků. Nemá to formát. Nedá se to brát vážně. Ale nebudíme k Pepíčkovi nespravedliví: ne, že by najednou úplně zhloupl, ale on to má teď mnohem těžší, jaksi objektivně těžší. Spiegel a Le Monde na něm chtějí to i ono, samozřejmě samé senzační zákulisní pikantérie, ale co on má dělat, když už se dnes na místech, kde se odehrává něco důležitého, nedostane ani k nočnímu vrátnému dva dny po tom, co všechno skončilo? Co má dělat, když mu nikdo nic nechce říci? Tak st vymýšlí nesmysly s odvoláním na nějakého »prominentního Čechoslováka«, který ze skromností nechce být jmenován. Kde jsou ty blažené časy, kdy nejen vševědoucí hrabě Andreas Razumovsku z Frankfurter Allgemeine, ale opravdu 1 každý zpravodajský Pepíček Nohejlů věděli všechno, co se odehrálo na naších nejdůvěrnějšich stranických jednáních, ale často dokonce i to, co se teprve mělo odehrát? Rád věřím, že vás to tehdy, pánové, u nás víc bavilo. Ted to zase víc baví nás. ;iRt HÁJEK TVORBA — týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Šéfredaktor dr. Jiří Hájek. Zástupce šéfredaktora Vladimír Rašín. Grafická úprava Miloš Vrbata. Adresa redakce: Praha 1, Na poříčí 30, telefon 24 75 51—3. Brati «lava, Smeralova 10, telefon 316 57, 330 00. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Vydává Rudé právo. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena 2 Kčs. Objednávky a předplatné vyřizuji pošty 1 doručovatelé, do zahraničí PNS, odd. vývozu tisku, Praha 1, jindřišská 14. Předplatné na čtvrt roku 26 Kčs. 13. ledna 1971.