Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIX/29-52)
1969-10-09 / No. 39
číslo 39 dne 9. X. 1969 ročník XIX Z OBSAHU: Modely školství v dnešnín. světě — str. 3 Diskutujeme o ZDŠ — str 4 Zamyšlení nad projevy mi nistra školství — sír 4—5 Kašperské Hory v září 1969 — str. 8 Dne 4. října se vrátila z osmnáctidenního studijního zájezdu do Sovětského svazu devadesátičlenná skupina vedoucích školských pracovníkmi. Učitelské noviny přinesou v příštích číslech řadu článků a statí, v nichž budou podrobně popsány zážitky,dojmy i celkové hodnocení této prospěšné i úspěšné cesty. Aby naši čtenáři nezůstali do té doby bez informací, otiskujeme v tomto čísle článek účastníka zájezdu s. Václava Volfa. s čím se vracíme ze Sovětského svazu VÁCLAV VOLF, krajský školní inspektor v Ústí nad Labem Ze Sovětského svazu se vracfm s mnoha dojmy a zážitky. Měli jsme možnost mnoho vidět, mluvit s řediteli škol i s učiteli, s dětmi. Besedovali jsme s profesorem Boldyrevem, prof. Gončarovem, s představiteli ministerstva školství i s představiteli Svazu sovětsko-československého přátelství. Navštívili jsme místa, kde se tvořila historie, sledovali jsme tep života sovětských měst, sovětských lidí. Bude potřeba množství poznatků a citových prožitků nyní po návratu třídit, znovu promýšlet, zamyslet se, kde a-jak jich účinně- využít. již nyní je však mohu — ovšem jen zcela rámcově — rozdělit do tří základních okruhů: 1. Silně na mne zapůsobila opravdu přátelská, srdečná přijetí, projevovaná upřímně a bezprostředně. Zdaleka nešlo o nějaké formální, zdvořilostní projevy a postoje. Byla to vnitřně projevovaná radost ze setkání a snaha sdělit si s námi zkušenosti, pomoci nám. V takových konkrétních situacích, kdy jsem cítil ten blízký vztah sovětských přátel i děti k nám, jsem se zamýšlel nad mnohým, co se v uplynulém období v části naší veřejnosti i u některých našich učitelů projevovalo, a kladl jsem si otázku: jak to bylo vůbec možné, knmu u nás vlastně na narušení našich vzájemných vztahů záleželo? 2. Na všech místech a pracovištích, která jsme navštívili, jsem pociťoval výbornou dynamiku života a vývoje. Byla patrná nejen v rostoucí výstavbě měst, jednotlivých zařízení, ale i ve vnitřní jistotě, postojích a cílevědomosti sovětských lidí krok za krokem rozvíjet materiální základnu a bohatost kulturního života sovětské společnosti. Když jsem tyto poznatky spojoval s nesmírnými oběťmi sovětských lidí, s velikými ztrátami na lidských životech, s nepředstavitelnými škodami, které Sovětskému svazu přinesla druhá světová válka, uvědomoval jsem si, jaká je to zde síla. Viděl jsem budoucnost a perspektivu této země. Uvědomoval jsem si však zároveů že její zdroj je v idejích komunismu, ve víře v jejich všelidské poslání. 3. V souvislosti s předcházejícími — jen stručně postiženými dojmy — se vracím i s pocity vážné odpovědnosti, jak přispět a pomoci k tomu, aby naše vztahy k Sovětskému svazu, k jeho lidu se na našich školách znovu upravily, aby to byly zase vztahy nejtěsnější, bratrské- U městečka Dimeru v Kyjevské oblasti jsme slyšeli, že v období války bylo zcele zničeno. K pomníku padlých, kde bylo vyryto 130 jmen, jsme každý položil kytičku, kterou nás dopoledne vítaly děti na škole. V Kyjevě jsme společně položili věnec k památníku padlých — kde to jsou již statisíce. V Leningradě jsme s pohnutím naslouchali líčení o utrpeních obyvatel města ve dvou zimních obdobích válečné blokády, denně zde hladem a zimou umíralo 500—600 lidí. Město vydrželo! V Moskvě jsme stáli před symboly měst—hrdinů (Sevastopol, Oděsa, Volgograd...), z nichž každé vybavovalo v našich myslích hrdinství sovětského člověka, stáli jsme před věčným ohněm neznámého vojína. Což lze zapomínat? Vím, že nejde o věci neznámé. Ale tam — na těchto místech jsem si ještě více uvědomoval, že právě tudy a za cenu takových oběti I I Dokončení na str. 4/ Na našich školách se už delší dobu neprovádí výchova v marxistickém duchu a mládeži se mnohde vštěpuje ideologie cizí, nám nepřátelská. Když si pomyslíme, kolik stranických a státních institucí se staralo o ideologickou výchovu a její řízení a provádění, je to výsledek přímo žalostný. Připadalo mi, že vedení našj, strany se dívalo na vše moc bohorovně, že se sem tam něco zkritizovalo, ale účinná pomoc se školám neposkytla. A státní správa a její instituce svými opatřeními výchovnou práci školy spíš zatlačovaly do pozadí. Vždyť bylo třeba stanovit nejenom cíl, ale i celý program výchovné práce pro všechny stupně škol, právě tak jako všechny jeho souvislosti a návaznost s učebními předměty. V osnovách naší základní devítileté školy měla být prostě v dílčích osnovách jednotlivých předmětů ' stanovena konkrétní témata výchovného rázu a v osnovách středních škol rozpracovaný program základů marxismu-leninismu. U nás se o výchově k socialismu víc mluvilo než pro ni dělalo. Od ministerstva až po všechny ty ústavy, které to měly na starosti. Na učitelstvu zůstávalo, aby si pomohlo, jak mohlo. Proto se také stávalo, že si mnohde nevěděli rady. Někde přeháněli a vykládali dějiny českého národa jen jako dějiny třídních bojů a komunistické strany a někde zase podávali učivo s úšklebkem, jako by říkali „ono to tak není, to nejde brát vážně“. Je na čase, aby se vypracoval rozbor současného stavu výchovné práce a výuky marxismu-leninismu (rozbor všech opatření školské správy) a nalezlo se řešení, které by odpovídalo významu ideové výchovy na všech stupních našich škol. Přitom j-e třeba, aby při sdělávání programu výchovné práce a výuky marxismu-leninismu, bylo využito všech zkušeností těch učitelů, kteří dosahovali v této práci dobrých úspěchů. Domnívám se, že především záleží na tom, abychom dobře pochopili, v čem je političnost školy. Iljič Lenin musel bojovat proti chybám a pokusům překroutit princip spojení školy s politikou, který mu dával hrubý a zrůdný smysl. Přímo označil, že někteří lidé se pokoušejí vnést tuto politiku do duší ještě mladého pokolení, jemuž se má dostat teprve průpravy. A zdůraznil, že není pochyby, že s touto hrubou aplikací základního principu budeme muset vždy bojovat. Při zpracování výchovného a vzdělávacího programu pro střední a vysoké školy je třeba si uvědomit: 1. že marxismus je učení o zákonech vývoje přírody a společnosti, že je to učení o revoluci utiskovaných národů a vykořisťovaných tříd, že je to učení o budování socialismu a vytváření socialistické společnosti; 2. že marxismus není dogma, nýbrž rukověť k jednání; 3. že komunismus je přirozeně i logicky shodný s humanismem; 4. že politická výchova musí dokázat přednost marxismu-lerlinismu před každou jinou ideologií; 5. že stará generace se dostala k marxismu po dlouhých dobách bojů, kdy se z vlastní zkušenosti přesvědčovala o jeho správnosti, že mladá generace, žijící již v socialistickém státě, se musí o správnosti marxismu přesvědčit z historie a z vlastní zkušenosti při zbližování s opravdovým životem (při budování našeho hospodářství a socialistické společností); 6. že se musí počítat i s mládeží, na kterou působí příliš mnoho různých vlivů a mysl její těká od myšlenky k myšlence, což vede k povrchnosti a způsobuje, že se mládež honí za módností. To usnadňuje nepřátelským ideologiím ovlivňovat naši mládež. Na všeobecně vzdělávací škole půjde o vlasteneckou výchovu a průpravu k základům marxismu-leninismu. Na střední škole o základy marxismu-leninsmu. Na vysoké škole o marxistickou teorii a politiku KSČ. Pro všechny stupně škol bude třeba: vypracovat program a obsah marxistické výchovy, připravit osnovy, učebnice, pomůcky, nalézt formy a metody práce, postarat se o přípravu učitelů. Tady je třeba zdůraznit, že je třeba věnovat hlavní pozornost obsahu výuky a výchovy. Tady méně a aktuálně a přitom dů- ■ kladně znamená více a zde zkušenosti těch, kteří s úspěchem učili marxistickoleninské teorii, nejlépe pomohou. Vcelku je možno říci, že se každá ideologie,, když nedovede zapálit a když nedovede podchytit nadšení, míjí s účinkem. Pokusil jsem se již několikrát přiblížit marxismus-leninismus mládeži. Posledně výstavou „Od utopie k vědě“. Přesvědčil jsem se, že je to dobrá cesta. Mnozí ze studentů, kteří výstavu zhlédli, přišli na ni několikrát. Seznámili se blížeji nejenom s dílem klasiků, ale i s filosofií a ekonomií. Úspěch výstavy spočíval v tom, že na ní byly nejvzácnější dokumenty, jež jsou v našich knihovnách, muzeích a galériích. A všechny byly zajímavým způsobem spojeny tak, aby vyvolaly zájem o veliké myšlenky marxismu-leninismu. Škoda, že výstavu navštívilo jen několik stovek tříd středních škol a jen několik desítek hromadných návštěv z filosofických a pedagogických fakult. Výstava totiž zapadla v loňských krizových měsících. V podobných akcích je třeba pokračovat, právě tak jako v živých besedách, dialozích v rozhlase a televizi. Marxismu-leninismu je prostě třeba věnovat velikou péči. Jsem přesvědčen, že náš nový ministr školství ví dobře, jak Je tomu s marxismem-leninismem na vysokých školách, a že za pomocí naší srrany zjedná nápravu. to Je však nade všechnu pochybnost, že se tak, jako se to dělalo, už dále dělat nedá a že musí být nastoupena nová, lepší cesta. Vojtěch Pavlásek VÝCHOVA V DUCHU MARXISMU LENINISMU Snímek (osela Kroupy