Vlasta, červenec-prosinec 1970 (XXIV/26-52)

1970-09-16 / No. 37

Praha, 4. září 1970 Generálnímu tajemníku ÚV Korejské strany práce a předsedovi rady ministrů Korejské lidově demokratické republiky SOUDRUHU KIM IR SENOVÍ FENJAN Vážený soudruhu. u příležitosti 22. výročí založení Korejské li­dově demokratické republiky zasíláme Vám jménem československých žen naše nej­srdečnější blahopřání. Přejem Vám osobně i všemu korejskému lidu mnoho dalších úspěchů při budování Vaší krásné země. Jsme přesvědčeny, že pod Va­ším moudrým vedením dosáhne všechen ko­rejský lid brzkého vítězství ve spravedlivém boji proti imperialismu a plného úspěchu při sjednocení Koreje. ČESKOSLOVENSKA RADA ŽEN * Praha, 4. září 1970 ÚV SVAZU KOREJSKÝCH ŽEN FENJAN Drahé přítelkyně, u příležitosti 22. výročí založení Korejské li­dově demokratické republiky zasíláme Vám a všemu korejskému lidu srdečné blaho­přání. Přejeme Vám mnoho dalších úspěchů v práci Vaši organizace, zdraví a osobní štěstí. ČESKOSLOVENSKA RADA ŽEN VÝZVA NA POČEST 50. VÝROČÍ KSČ 1 k domov v květech Okresní výbor Českého svazu žen v Břeclavi vydal v těchto dnech výzvu všem základním organizacím ČSŽ, ostatním orga­nizacím Národní fronty a školám v okrese na počest 50. výročí za­ložení Komunistické strany Česko­slovenska. V úvodu výzvy se říká, že usta­vením KSČ v roce 1921 byl polo­žen základ k revolučnímu zvratu nespravedlivého kapitalistického společenského řádu. Po době po­litických bojů za práva pracují­cích v obdob! předmnichovské re­publiky a po šesti letech fašistic­ké okupace dosáhla strana vel­kého úspěchu. V únoru 1948 zpe­četila toto vítězství pracujících a přes úklady kontra revoluce o zvrat našeho zřízení před dvěma lety za pomoci našich spojenců a přátel naše socialistické zřízeni znovu upevnila. Ve výzvě se poté praví: Komunistická strana Českoslo­venska, strana pracujících dělní­ků, rolníků a inteligence, má pro­to právo své význačné jubileum důstojně oslavit. A my chceme přijít jako gratulanti s tradiční kyticí. S kyticí rozkvetlých květů ze záhonů v našich obcích a městech, v našich domovech. Vyzýváme proto všechny naše organizace Českého svazu žen a ostatní společenské organizace Národní fronty včetně školní mlá­deže k zapojení se do akce Do­mov v květech, kterou tím vyhla­šujeme na počest 50. výročí zalo­žení KSČ. Vyzýváme ke sběru květinových semen, cibulí a hlíz, aby na počátku příštího roku po jarním úklidu a úpravě veřejných prostranství i soukromých před­­zahrádek byl dostatek květino­vých semen z vlastních zdrojů k osetí připravených vhodných prostor a záhonů. Již tečí dozrávají semena kvě­tin. Po dohodě s majiteli sbírejte je a pokud možno označte ná­zvem a dobou nutnou k výsevu. Odevzdávejte je ve vaší obci předsedkyni organizace Českého svazu žen nebo je pošlete na sekretariát OVČSŽ v Břeclavi; dá je pak k dispozici tam, kde ne­bude semen dostatek. Věříme, že naše výzva najde ohlas u orga­nizací i u ostatních občanů a pře­devším důchodců, kteří mají smysl pro krásu prostředí, v němž žijí, a také chtějí našemu jubilantu přinést svou symbolickou kytičku, kytici trvalek k 50. výročí KSČ. Na výzvu odpověděli jako prv­ní pracovníci Okresního domu pionýrů a mládeže v Břeclavi a navrhují zapojit pionýry, žáky a ostatní mládež do činnosti příro­dovědeckého oddělení Okresního domu pionýrů a mládeže s těmito celoročními úkoly: Zkrášlit pří­st ředí Okresního domu pionýrů a mládeže výsadbou květin a okras­ných keřů, poskytnout vlastní kvě­tinové výpěstky k okrase význač­ných památníků v Břeclavi, pře­nést výzvu do pionýrských skupin a škol okresu a na požádání po­skytnout odborné rady, jakož i se­mena a květiny. Přijmou tuto podnětnou pěknou " výzvu i organizace v ji­a ných okresech a krajích? Ik FOTO JAROSLAV DEJDA SMRT CIHA NA DNĚ MOŘE Bylo to v úterý 18. srpna v 3.53 hod. místního času, když stará americká loď z druhé světové války nadobro zmizela pod hladinou Atlantského oceánu. Ne­bylo to neštěstí, nýbrž plánovaná ope­race amerických vojenských pánů, opera­ce, která má charakter zločinu. Spolu s lodí bylo potopeno 66 tun ply­nu, který paralyzuje nervovou soustavu a i v docela nepatrné dávce může usmrtit živý organismus. A není dnes nikdo jen trochu poctivý, kdo by mohl s jistotou říci, že potopení plynu zůstane bez následků. Naopak je mnoho hlasů - a zasvěcených, které od prvního okamžiku upozorňovaly na nejrůznější nebezpečí, jež s sebou tento dobrodružný způsob likvidace smrtí­v cího plynu nese. Nerozmačká tlak vody pětikilometrové hloubce betonové kvádry s nádržemi plynu? A neroznesou pak mořské proudy „plynovou smrt" ne­­mámo kdy a neznámo kam? Za tím je velký otazník. Mezi nádržemi plynu jsou i takové, které obsahují zvlášť silný toxický plyn VX, o němž odborníci tvrdí, že se po styku s mořskou vodou ne­rozloží alespoň dvanáct let. Proto se prá­vem mluví o časované bombě na dně mořském. O tom, že někde 450 km od mysu Kennedy, severně od Bahamských ostrovů, skoro pět tisíc metrů pod hla­dinou číhá potenciální smrt. Nevíme tedy nic určitého. Jen to, že máme znovu co činit s trestuhodnou neodpovědností a lehkomyslnosti amerických vojenských pá­nů, kteří se zřejmě řídili heslem Po nás potopa. Znalci z Pentagonu se sice snažili uklidňovat veřejnost různými prohlášeni­­mi, která měla přesvědčit, že likvidace plynu je naprosto bezpečná. Ale od prv­ní chvíle se ve skutečnosti sami usvědčo­vali, že svým těšínským jablíčkům nevěří: Vlaky, které vezly plyn z dvou vojenských základen do přístavu Sunny Point, muse­ly jet hlemýždím tempem a měly všude zelenou. Nad vagóny se celou cestu vzná­šely hlídkující vojenské helikoptéry a ve vagónech měli králíci a morčata signa­lizovat eventuální unikání plynu. Při pře­kládání nebezpečného nákladu na loď vlály na stožárech výstražné vlajky a loď nesměla vyplout, dokud meteorologická služba nepředpověděla pěkné počasí aspoň na čtyři dny dopředu. A co je zvlášť charakteristické - vojenský mluvčí uznal, že lepší by byla likvidace pomocí podzemního nukleárního výbuchu ... Ale proč se všechno to nebezpečí tedy podstupovalo? Proč byly se stolu smeteny všechny rady odborníků - vědců - při­pravit bezpečnější způsob likvidace? Proč byly marné všechny protesty lidí, guverné­ra, vlád Anglie a Bahamských ostrovů, a dokonce i protest generálního tajemníka OSN U Thanta? Proč se nakonec jako voda v písku ztratila i žaloba k nejvyšší­­mu federálnímu soudu USA s kategoric­kým požadavkem zastavit riskantní akci? Protože to všechno bylo slabé v porov­nání s nebezpečím, že plyn z nádrží, je­jichž garantovaná skladovací doba už v srpnu končila, začne prudce unikat anebo bude dokonce explodovat. Penta­gon to ovšem věděl, a proto tak pospí­chal, aby tuto možnost — a tím i svou od­povědnost za ni — přikryl co nejrychleji pětikilometrovou vrstvou vody a měl to konečně z krku. Ale potopením 66 tun smrtícího plynu není problém ani zdaleka sprovozen ze světa. Především se neví, jakou dohru bude mít hazardní hra Pentagonu. K otazní­kům, který na tomto místě napsali vědci, přinesla výmluvný doplněk americká agentura UPI: Americké námořní síly prý ztratily stopu potopené lodi, když nara­zila na dno, a nemohly tedy udělat zá­věrečnou analýzu vody. Od okamžiku, kdy loď zmizela pod vodou, padala ke dnu podle jiných zpráv asi osm minut, takže náraz musel být prudký. O tom, co se při tom stalo na mořském dně nevíme vlast­ně nic než to, že kontrolní aparatura pře­stala fungovat. A za druhé: 66 tun potopeného plynu je jenom malá část zásob, které armáda USA má. Podle amerického listu New York Times má tisíce tun jiného plynu. Jenom na Okinawě skladuje Pentagon v současné době 15 000 tun tzv. nervové­ho a tzv. hořčičného plynu. A to dokazu­je, že při potopení 66 tun plynu šlo jen o velmi malou a nepodstatnou epizodu v problému otravných plynů, že šlo jen a jen o vynucenou akci, která naprosto ne­znamená, že by byly USA rachváceny šle­chetností a chtěly se vzdát této nebez­pečné zbraně. Je ironií osudu, že celé likvidační ope­race se smrtícím plynem byla zarámová­na do dvou paradoxně vyznívajících di­plomatických akcí Washingtonu: Na po­čátku operace přednesla americká dele­gace v Ženevě svůj návrh na kontrolu využívání mořského dna pro mírové účely; a v den potopení lodi oznámil president Nixon, že předkládá Senátu k ratifikaci Ženevský protokol z roku 1925, který účastníky zavazuje, že nepoužijí ve vál­ce biologické a chemické zbraně jako první. Všechno dohromady je to slušná dávka cynismu. A. MICHÁLEK Lod s nebezpečným nákladem mizi pod mořskou hladinou Foto ČTK-OPI

Next